Alexandra Nikolajevna Pachmutovová (: , * 9. listopadu 1929, Beketovka u Stalingradu) je ruská a sovětská hudební skladatelka, zejména populárních písní tzv. sovětské estrády.
Život Narodila se v obci Beketovka u tehdejšího Stalingradu (nyní je součástí Volgogradu). Její otec byl zaměstnán v lesním závodě a byl hudebník-amatér. Už ve třech letech začala hrát na klavír a ve čtyřech letech komponovat. Hudební vzdělání jí přerušila druhá světová válka; její stalingradskou učitelku hudby Marii Troickou zabila bomba v listopadu 1941, malou Alju nedlouho poté ze Stalingradu evakuovali. Studia dokončila na Moskevské státní hudební konzervatoři, kde ji vyučoval Vissarion Šebalin. Absolvovala ji v roce 1953 jako diplomovaná skladatelka a následující postgraduální studium ukončila s disertací věnovanou hudbě Michaila Glinky v roce 1956. Začala se věnovat profesionálně povolání skladatelky.
V roce 1956 se seznámila s budoucím manželem, básníkem Nikolajem Dobronravovem. Ke 40 letům od založení Komsomolu byl v roce 1958 natočen film Po tu storonu (: ), do něhož napsala píseň Píseň o neklidném mládí (), která ji nasměrovala k její budoucí hlavní sféře umělecké tvorby. Definitivně se proslavila od 60. let, její písně se staly klíčovou součástí sovětské oficiální populární hudební kultury, stala se jedním z „advokátů“ komunistického režimu, např. na různých cestách po budovatelských stavbách na Sibiři a jinde, kde vystupování umělců napravovalo nedostatky v sociálním zajištění tamních pracujících. Písně interpretovali je přední zpěváci, zpěvačky a hudební skupiny, ale třeba také sbor Alexandrovci a další. Sama nikdy nebyla členkou komunistické strany a některé její písně (paradoxně včetně Písně o Leninovi) byly zakázány.
V letech 1968 až 1991 byla tajemnicí Svazu skladatelů SSSR, do roku 1995 tajemnicí Svazu skladatelů Ruska. V letech 1980 až 1990 byla poslankyní Nejvyššího sovětu RSFSR.
Napsala několik písní pro Letní olympijské hry 1980 v Moskvě, píseň Na shledanou, Moskvo! (), která zazněla poprvé na slavnostním zakončení a doprovázela odlet maskota olympiády medvěda Mišky, ji proslavila na celém světě. Byla též autorkou hudby k oficiálnímu dokumentárnímu filmu o olympijských hrách O sport, ty – mir! (), za kterou dostala svou druhou Státní cenu. Po nástupu perestrojky a po rozpadu Sovětského svazu se její tvorba začala vytrácet z rozhlasu a televize, a přestože se pouštěla i do nových žánrů taneční hudby nebo rapu, zůstala i v této oblasti věrná svým zásadám nezklouzávat k lehkomyslnosti.
Byla přezdívána člověk-píseň a označována za žijící legendu.
V mládí s manželem často cestovali, v posledních letech žijí v Moskvě.
Dílo Její dílo zahrnuje skladby různých žánrů. Věnovala se i klasické hudbě (tři desítky symfonických děl, např. Ruská suita, Koncert pro trubku a orchestr, kantáta Vasilij Ťorkin, „pionýrské“ kantáty pro dětský sbor, balet Osvícení), napsala hudbu k dlouhé řadě filmů, základ její tvorby ale tvoří písňová tvorba.
Zhudebňovala texty nejrůznějších autorů, úzce spolupracovala s básníkem Nikolajem Dobronravovem, který se stal jejím manželem.
Základem jejích písní je originální, lyrická a citlivá, ale prostá zpěvnost, souznějící s ruskou lidovou tradicí, kvůli které jsou mnohé její písně považované za lidové.
Psala zejména lyrické písně, ale zejména v mládí se věnovala též písním hrdinským a budovatelským, celou řadu písní napsala o prvním kosmonautovi Juriji Gagarinovi a později o sportu, zejména v období kolem roku 1980.
Celkem napsala více než 400 písní, z nichž mezi nejoblíbenější patří: Bělověžskaja pušča (, : Bělověžský les, spadá do tzv. běloruského období tvorby, mnozí muzikologové ji považují za vrchol její tvorby) Do svidaňja, Moskva! (, : Na shledanou, Moskvo!; k zakončení Letních olympijských her 1980) Geologi (, : Geologové) Glavnoje, rebjata, serdcem ně starjeť! (, : Hlavní je, děti, srdcem nestárnout!) I vnov' prodolžaetsja boj (, : A znovu pokračuje boj) Kak molody my byli (, : Jak mladí jsme byli) Komanda molodosti našej (, : Družstvo našeho mládí; z filmu Balada o sportu z roku 1980) Naděžda (, : Naděje) Něžnosť (, : Něžnost; o Antoinu de Saint-Exupérym) Obnimaja něbo (, : Objímaje nebe; o letcích) Orljata učatsja letať (, : Mladí orli se učí létat) cyklus Sozvězdie Gagarina (, : Souhvězdí Gagarina) Staryj kljon (, : Starý javor) Vydala několik sborníků písní a alb, ať už jde o soundtracky s její hudbou k filmům, nebo o autorská alba populárních písní. Album Písně Alexandry Pachmutovové získalo Zlatou desku vydavatelství Melodija.
Ocenění náhled|Alexandra Pachmutovová přebírá od Dmitrije Medveděva Řád za zásluhy o vlast. (2009) V roce 1967 byla oceněna Cenou Leninského Komsomolu. V roce 1984 byla jmenována národní umělkyní Sovětského svazu. V roce 1990 získala titul Hrdina socialistické práce. Dvakrát obdržela Leninův řád (1979 a 1990). Dvakrát dostala Státní cenu SSSR.
V roce 2000 ji ruský prezident Vladimir Putin vyznamenal řádem Za zásluhy o vlast druhého stupně a v roce 2009 jeho nástupce Dmitrij Medveděv řádem Za zásluhy o vlast prvního stupně.Rozhodnutí prezidenta Ruské federace o vyznamenání řádem Za zásluhy o vlast. Kremlin.ru, 9. 11. 2009 V dubnu 2010 obdržela cenu Společenství nezávislých států Hvězda Vítězství.
Je čestnou občankou Volgogradu, Bratsku a Moskvy.
Astronomka Ljudmila Černychová po ní v roce 1976 pojmenovala asteroid 1889 Pakhmutova.
Reference
Externí odkazy
Seznam písní Pachmutovové na webu pakhmutova.ru
Kategorie:Hudební skladatelky Kategorie:Ruští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé populární hudby Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 1. třídy Kategorie:Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy Kategorie:Narození 9. listopadu Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození ve Volgogradu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy