náhled|Emblém letectva Ukrajinské letectvo () je součást ukrajinských ozbrojených sil. Velitelství se nachází ve městě Vinnycja. Hlavním úkolem je obrana vzdušného prostoru Ukrajiny.
Po rozpadu SSSR v roce 1991 zůstalo na Ukrajině velké množství letadel a vybavení. Od té doby se stavy letectva snižují a probíhá modernizace, ale přes to všechno pochází většina zařízení z dob SSSR. Přestože většina strojů byla již před ruskou invazí na Ukrajinu zastaralá, díky domácímu vojenskému konglomerátu Ukroboronprom, do něhož patřila mimo jiné společnost Antonov, se dařilo udržovat letectvo provozuschopné. V současné době v letectvu slouží 34 100 osob a 235 letadel.
Historie
Od vzniku po rozpad SSSR První samostatné ukrajinské letectvo vzniklo v roce 1917 jako Vzdušná flota Ukrajinské lidové republiky, které zaniklo v roce 1921 spolu s Ukrajinskou lidovou republikou.
Ukrajinští piloti sloužili během druhé světové války v sovětském letectvu, kde se největším sovětským stíhacím esem stal ukrajinský pilot Ivan Nikitovič Kožedub s více než 60 samostatnými sestřely.
1991-2022
Formování samostatného letectva Samostatné ukrajinské letectvo vzniklo po rozpadu SSSR 17. března 1992 z leteckých jednotek dislokovaných na území nově nezávislého státu. Ukrajina tak získala třetí nejsilnější vzdušné síly na světě se zhruba 2 000 vojenskými letadly ve čtyřech leteckých armádách, 122 tisíci vojáky a 27 tisíci civilními zaměstnanci.
Tak rozsáhlé vzdušné síla si však země nemohla dovolit provozovat, v Budapešťském memorandu se navíc zavázala předat své jaderné zbraně včetně nosičů. Například část z desítek strategických bombardérů Tu-160, Tu-95, Tu-22 a Tu-22M byla během 90. let a po roce 2000 výměnou za snížení dluhu předána Rusku, zbytek byl ve spolupráci se Spojenými státy americkými zlikvidován. Letecké síly byly postupně výrazně redukovány a piloti se potýkali s nízkými platy, nedostatkem paliva a nízkými ročními nálety. Když pak v roce 2014 z ruské strany došlo k anexi Krymu, byla to pro ukrajinské letectvo, které na poloostrově dislokovalo 126 letadel (část z nich byla později vrácena), velká rána.
Válka na východě Ukrajiny
Ukrajina nasadila letectvo v roce 2014 během bojů na východě Ukrajiny, kde výrazně přispělo k zastavení postupu separatistů v bitvách o Slovjansk nebo Kramatorsk a během první bitvy o doněcké letiště. 14. června 2014 však došlo k sestřelu ukrajinského transportního letounu Il-76, který si vyžádal 49 mrtvých na palubě a od září 2014 bylo Ukrajincům znemožněno používat letectvo kvůli podmínkám první minské dohody. Celkem bylo během bojů v roce 2014 sestřeleno 22 ukrajinských letadel a vrtulníků.
V modernizaci svého letectva se Ukrajinci snažili spolupracovat s dalšími zeměmi. Intenzivní spolupráce probíhala na poli vývoje vojenských dopravních a bezpilotních letadel s Tureckem, které vzhledem k problematickým vztahům Ukrajiny s ostatními zeměmi v regionu a posilujícímu tureckému vojenskému průmyslu, bylo logickým partnerem. V roce 2019 Ukrajina zakoupila prvních šest dronů Bayraktar TB2.
I přes výrazný nárůst finančních prostředků zůstávalo ukrajinské letectvo zastaralé a modernizace probíhala pomalu, což zemi činilo zranitelnou.
Ruská invaze na Ukrajinu
Vzdušná válka na počátku invaze Když v únoru 2022 ruské ozbrojené síly zaútočily na Ukrajinu, úvodními údery se mimo jiné snažily vyřadit ukrajinská vojenská letiště a protivzdušnou obranu. Ukrajinci však zřejmě i díky informacím západních zpravodajských služeb přesunuli své letuschopné letouny na záložní letiště, a zničeny tak byly zejména starší a vyřazené stroje.
V prvních hodinách invaze se ukrajinské letectvo účastnilo klíčové bitvy o letiště Hostomel poblíž Kyjeva, které se snažili obsadit ruští výsadkáři, aby mohli vést bleskový útok na ukrajinské hlavní město. Ruské letectvo ve dvoudenní bitvě přišlo o minimálně 8 vrtulníků, z nichž větší část byla sestřelena MANPADS, ale do bojů zasáhlo i ukrajinské letectvo, které kromě leteckých soubojů v sektoru také bombardovalo přistávací plochu letiště, čímž zbrzdilo přísun ruských posil a umožnilo ukrajinské armádě zformovat obranu v bitvě o Kyjev. Nejvýraznější ukrajinskou ztrátou bylo zničení největšího transportního letounu na světě An-225 Mrija.
Selhání ruské nadvlády Ruské taktické letectvo, orientované zejména na podporu vlastních pozemních sil, navzdory drtivé kvalitativní i kvantitativní převaze nedokázalo vybojovat nad Ukrajinou vzdušnou nadvládu a při útocích vedených zejména letouny Su-25, Su-30 a Su-34 do ukrajinského vnitrozemí v počáteční fázi války zaznamenalo ze strany ukrajinského letectva a protivzdušné obrany značné ztráty. Úspěchy ukrajinských stíhacích letců s letouny Mig-29 a Su-27, zejména poblíž Kyjeva, kde byla jejich aktivita nejvyšší, daly vzniknout legendě o tzv. "Kyjevském přízraku", označovaném též jako "Duch Kyjeva", smyšleném ukrajinském leteckém esu. Rusové později změnili taktiku a díky modernějším strojům jako Mig-31 nebo Su-35 dokázali Ukrajincům způsobovat ztráty na velkou vzdálenost, obvykle z velké výšky ze vzdušného prostoru nad Ruskou federací. Ukrajinci tak při svých misích ve snaze přiblížit se vzdušným i pozemním cílům a vyhnout se detekci ze strany modernějších ruských strojů a radarů protivzdušné obrany využívali riskantních letů velmi nízko nad zemí.
Po zahájení ruských útoků na ukrajinskou infrastrukturu na podzim 2022 se ukrajinské letectvo začalo podílet také na sestřelování střel s plochou dráhou letu nebo masově nasazovaných íránských dronů Šáhid-136. Při srážkách s drony či jejich troskami však Ukrajinci přišli minimálně o dva letouny Mig-29.
Podpora pozemních sil Od počátku invaze byla ukrajinská bitevní letadla Su-25 nasazována k zastavení a ničení postupujících nepřátelských kolon, intenzivní nasazení však do 3. března 2022 vedlo ke ztrátě minimálně 7 letounů Su-25, smrti 6 pilotů a jednomu zajetí.
Ani přes tyto ztráty a ruskou převahu ukrajinské letectvo nerezignovalo na podporu pozemních jednotek, ovšem změnilo taktiku nasazení. Kvůli nasycení oblasti bojů prostředky protivzdušné obrany piloti bitevních letounů i vrtulníků začali využívat nepříliš přesné nepřímé palby na cíl ze stoupání, kdy po příletu ve výšce 30-50 metrů nad zemí přešli do stoupání pod úhlem zhruba 45°, vypustili salvu neřízených střel směrem k ruským pozicím a společně s vypuštěním klamných cílů pro snížení pravděpodobnosti sestřelu se po ostrém obratu vrátili k nízkému letu zpět na základnu. Tato taktika díky minimalizaci rizika sestřelu i přes své limity umožnila pravidelnou pozemní podporu a měla psychologický význam pro morálku ukrajinských pozemních jednotek.
Dodání protiradarových střel AGM-88 HARM v létě až na podzim 2022 vedlo k částečnému potlačení ruské protivzdušné obrany a rozšíření podpory útočícím ukrajinským jednotkách při chersonské a mimořádně úspěšné charkovské protiofenzívě.
K úderům na pozemní cíle Ukrajinci zpočátku využívali i taktických bombardérů Su-24M, kterých jen do března 2022 ztratili celkem 9 včetně 7 padlých pilotů a 5 navigátorů. Po stabilizaci frontové linie a jejímu nasycení nepřátelskou protivzdušnou obranou se primární úkoly Su-24M změnily, přesto se od jara 2022 během ruského postupu znovu objevily i v této úloze.
Strategické bombardování Přestože ukrajinské letectvo dlouhodobě nedisponovalo strategickými bombardéry, dodání střel s plochou dráhou letu Storm Shadow, pro jejichž odpalování byly upraveny taktické bombardéry Su-24M, ale dokonce i průzkumné letouny Su-24MR, umožnilo od května 2023 zasahovat cenné cíle vzdálenější od fronty, zejména na okupovaném Krymu. Ukrajinci s úspěchem opakovaně zaútočili například na strategicky významný přístav v Sevastopolu včetně sídla velení Černomořského loďstva, ale i kritická místa dopravní infrastruktury jako mosty. Dalším významným cílem strojů Su-24 se staly přímo válečné lodě Černomořské floty, které se opakovaných zásazích stáhly do vzdálenějšího přístavu v Novorossijsku.
Přestože ukrajinská letiště, kde Rusové předpokládali umístění bombardérů Su-24, se kvůli jejich důležitosti stávala terčem pravidelných útoků, v květnu 2023 měli Ukrajinci dle velitele 7. brigády taktického letectva Jevhena Bulacyka díky návratu dlouhodobě odstavených strojů do služby více operačních letadel než na počátku invaze.
Vrtulníkové letectvo Vrtulníkové letectvo bylo nuceno působit v prostředí nasyceném hustou protivzdušnou obranou, od čehož se odvíjela taktika nasazení. Zásadní dopad měly ukrajinské vrtulníky na zásobování obklíčených jednotek a odvoz zraněných během bitvy o Mariupol od března do května 2022. Riskantní operace, kdy dvojice vrtulníků Mi-8 musela dvakrát přeletět zhruba 100 kilometrů území obsazeném ruskými silami, kvůli eliminaci hrozby zachycení radary navíc ve výšce pouhých zhruba 3-7 metrů nad zemí rychlostí 240-270 km/h, byla beze ztrát poprvé uskutečněna 21. března 2022. Celkem Ukrajinci takto dosáhli Mariupolu do 5. dubna sedmkrát (později se jim to i kvůli posílené protivzdušné obraně již nepodařilo), přičemž ztratili tři stroje i s posádkami, jeden Mi-8 byl poškozen střelbou z ručních zbraní.
Nasazení F-16 20. srpna 2023 nizozemský premiér Mark Rutte a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj společně prohlásili, že Ukrajina získá neupřesněný počet stíhaček F-16 z nizozemské a dánské výzbroje ihned po dokončení výcviku ukrajinských obsluh a úprav infrastruktury nutných pro jejich provoz a téhož dne dánská premiérka Mette Frederiksenová na tiskové konferenci s prezidentem Zelenským na letecké základně Skrydstrup přislíbila, že Dánsko daruje Ukrajině 19 stíhaček F-16. Celkem se může jednat až o 61 strojů.
Dne 31. července 2024 bylo oficiálně oznámeno dodání prvních šesti kusů. Ty byly před dodáním modernizovány a vybaveny i zařízením elektronického boje ECIPS/CJS, které mělo činit letoun obtížně detekovatelným ruskými radary.
Zpočátku byly tyto letouny nasazovány daleko od frontové linie k posílení protivzdušné obrany Ukrajiny a sestřelování střel s plochou dráhou letu nebo dronů. Právě během masivního ruského úderu 26. srpna 2024 Ukrajinci přišli o první F-16 včetně pilota Olexije Mese s krycím jménem "Moonfish", který měl předtím během mise sestřelit tři střely s plochou dráhou letu a jeden dron. Jako předběžný důvod ztráty byla uvedena chyba pilota, dle ukrajinské poslankyně Mariany Bezuhly však došlo k sestřelu vlastní protivzdušnou obranou, konkrétně systémem Patriot. Selhání na ukrajinské straně navíc nahrávala skutečnost, že krátce poté ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal velitele letectva Mykolu Oleščuka. Sestřel ukrajinskou protivzdušnou obranou dle amerických představitelů citovaných deníkem The New York Times naopak nebyl pravděpodobný.
Po sestřelu ruského stíhacího bombardéru Su-34, ohlášeného 12. října 2024, se objevily spekulace, šířené rovněž ruskými zdroji, že se jednalo o první sestřel nepřátelského letounu strojem F-16 ukrajinského letectva. 7. prosince byla prezidentem Zelenským ohlášena druhá dodávka neznámého počtu (pravděpodobně šesti) letounů F-16 na Ukrajinu z Dánska. Dle ruských válečných blogerů měly stroje F-16 dle nepodložených informací operovat ze základen NATO mimo Ukrajinu. Do léta 2025 Ukrajinci obdrželi všech 24 F-16 slíbených Nizozemskem, dále 14 strojů z Norska a 12 z Dánska.
Intenzivnější nasazení F-16 v důsledku masivních ruských vzdušných útoků na jaře 2025 vedlo k výraznějším ztrátám, kdy na konci června 2025 Ukrajinci přišli již o čtvrtý (dle části zdrojů třetí) stroj a třetího pilota. V červnu 2025 si Ukrajinci nárokovali sestřel Su-35, kterého měli dosáhnout pomocí F-16.
Ztráty a náhrady