Sikorsky H-19 Chickasaw, známý také pod rozšířeným označením Sikorsky S-55, je víceúčelový užitkový vrtulník střední hmotnostní kategorie s třílistým nosným rotorem a dvoulistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Nejvíce se stroje H-19 uplatnily ve službách armády Spojených států amerických a v letectvu Spojených států amerických. Hlavním výrobcem strojů byla americká společnost Sikorsky Aircraft Corporation, ale v licenční výrobě je produkovaly také další společnosti, například britský výrobce Westland Aircraft. Americkým námořnictvem a americkou pobřežní stráží byly zpočátku označovány jako HO4S, zatímco varianty americké námořní pěchoty nesly označení HRS. V roce 1962 byly všechny verze přeznačeny na H-19 podle vrtulníků americké armády a letectva.
Historie a vývoj náhled|Uložení motoru v přídi vrtulníku H-19 První let vrtulníku Sikorsky H-19 proběhl 10. listopadu 1949 a v roce 1950 započala jejich výroba. Hlavní výrobce strojů, americká společnost Sikorsky Aircraft Corporation, vyrobil více než 1000 kusů, ale dalších více než 500 kusů vzniklo v licenční výrobě v zahraničí. Mezi držiteli licence na zahraniční výrobu byla britská společnost Westland Aircraft, jejichž vrtulník byl produkován pod názvem Westland Whirlwind, dále francouzský letecký výrobce SNCASE a japonská společnost Mitsubishi.
Kromě Spojených států amerických létaly vrtulníky H-19 například ve službách Portugalska, Řecka, Izraele, Chile, Jihoafrické republiky, Dánska nebo Turecka.
V roce 1954 testovalo americké námořnictvo úpravu vrtulníku, která spočívala v doplnění přídavné palivové nádrže přímo nad hlavní rotor. Listy hlavního rotoru byly od rotorové hlavy až po konec opatřeny vstřikovacími tryskami, které umožňovaly zvýšit výkon rotoru. Úprava měla sloužit pro provoz vrtulníků ve zvýšených teplotách, ve vysokých nadmořských výškách nebo při přetížení nákladem přes hodnotu maximální vzletové hmotnosti. Palivo umožňovalo provoz za těchto podmínek po dobu sedmi minut.
Vrtulníky Sikorsky H-19 Chickasaw se staly prvními významnými americkými vrtulníky, které byly určené pro transport. Během Korejské války byly od počátku roku 1951 nasazeny v bojových podmínkách jako neozbrojené transportní vrtulníky. Zde sloužily především pro zdravotnickou evakuaci vojáků, pro taktické řízení nebo jako logistická podpora. Za těchto podmínek se osvědčily a předčily tak své předchůdce Sikorsky H-5 Dragonfly.
V roce 1951 získalo letectvo Spojených států amerických 50 kusů H-19, jež sloužily pro záchranné účely. Tyto stroje byly primárně určeny právě pro zdravotnickou evakuaci v bojových podmínkách korejské války. Vrtulníky byly využívány také v průběhu 60. let a následně obdrželo letectvo dalších 270 kusů ve verzi H-19B.
Francie využívala vrtulníky Sikorsky H-19 společně se stroji Piasecki H-21 a licenčně vyráběnými stroji Sikorsky H-34 při ozbrojených střetech v Alžírsku. Vrtulníky se ukázaly jako vhodný dopravní prostředek pro rychlý transport vojenských komand. V roce 1956 experimentovali Francouzi s výzbrojí strojů H-19, ta se ale příliš neujala a vrtulníky byly následně nahrazeny vyzbrojenými stroji Piasecki H-21 a Sikorsky H-34. Původně byly osazeny kulometem ráže 20 mm, dvěma raketomety, dvěma kulomety ráže 12,7 mm a lehkým kulometem ráže 7,5 mm pro palbu z oken. Výzbroj byla však pro vrtulníky příliš těžká. Několik strojů H-19 sloužilo také v oblasti Indočíny pro transport raněných.
Vrtulníky Sikorsky H-19 Chickasaw byly nasazeny také několik prvních dnů války ve Vietnamu, ale později byly ve službě nahrazeny stroji Sikorsky H-34 Choctaw, jež konstrukčně vycházejí právě z vrtulníků H-19.
Úspěchy strojů H-19 vedly v Sovětském svazu v roce 1951 k vývoji strojů Mil Mi-4, které jsou vrtulníkům H-19 konstrukčně podobné.
Varianty náhled|Verze UH-19B v leteckém muzeu v Kalifornii náhled|Verze S-55 v roce 1985 náhled|Sikorsky UH-19 v barvách kanadského letectva náhled|Verze UH-19B v záchranném provedení náhled|Námořní verze HO4S startuje z paluby letadlové lodi, rok 1954 náhled|Varianta HRS-2 v roce 1953 v Koreji náhled|Verze HO4S kanadského námořnictva YH-19 Prvních pět kusů S-55 určených pro zkoušky. H-19A Verze pro americké letectvo poháněná motorem Pratt & Whitney R-1340-57 o výkonu 472 kW. Stroje získaly v roce 1962 označení H-19A. Vyrobeno bylo 50 kusů. SH-19A Záchranná námořní verze vycházející z varianty H-19A, v roce 1962 získala nové označení HH-19A. H-19B Verze vycházející z varianty H-19A poháněná výkonnějším motorem Wright R-1300-3 o výkonu 522 kW, v roce 1962 přeznačená jako UH-19B. Vyrobeno bylo 264 kusů. SH-19B Záchranná námořní verze vycházející z varianty H-19B, v roce 1962 získala nové označení HH-19B. H-19C Verze vycházející z varianty H-19A určená pro americkou armádu, v roce 1962 získala nové označení UH-19C. Vyrobeno bylo 72 kusů. H-19D Verze vycházející z varianty H-19B určená pro americkou armádu, v roce 1962 získala nové označení UH-19D. Vyrobeno bylo 301 kusů. HO4S-1 Verze vycházející z varianty H-19A určená pro americké námořnictvo. Vyrobeno bylo 10 kusů. HO4S-2 Nerealizovaný projekt záchranné verze pro americkou pobřežní stráž. HO4S-3 Verze pro americkou a kanadskou armádu s výkonnějšími motory Wright R-1300-3 o výkonu 522 kW. Ve Spojených státech byly vrtulníky v roce 1962 přeznačeny na název UH-19F. Vyrobeno bylo 79 kusů. HO4S-3G Verze vycházející z varianty HO4S-3 určená pro americkou pobřežní stráž, v roce 1962 získala nové označení HH-19G. Vyrobeno bylo 30 kusů. HRS-1 Verze pro americkou námořní pěchotu určená k transportu osmi osob. Vyrobeno bylo 60 kusů. HRS-2 Modernizovaná verze HRS-1. Vyrobeno bylo 101 kusů. HRS-3 Verze vycházející z varianty HRS-2 vybavena motorem Wright R-1300-3 o výkonu 522 kW, v roce 1962 přeznačená jako CH-19E. Vyrobeno bylo 105 kusů, některé vznikly přestavbou verze HRS-2. HRS-4 Nerealizovaný projekt s motorem Wright R-1820 o výkonu 764 kW. UH-19A Nově označená verze původní varianty H-19A. HH-19A Nově označená verze původní varianty SH-19A. UH-19B Nově označená verze původní varianty H-19B. HH-19B Nově označená verze původní varianty SH-19B. CH-19E Nově označená verze původní varianty HRS-3. UH-19F Nově označená verze původní varianty HO4S-3. HH-19G Nově označená verze původní varianty HO4S-3G. S-55 Komerční verze vybavená motorem R-1340 o výkonu 472 kW. S-55A Komerční verze vybavená motorem R-1300-3 o výoku 596 kW. S-55C Verze S-55 vybavená motorem R-1340 o výkonu 472 kW. S-55T Verze v úpravě společnosti Aviation Specialties vybavená motorem Garrett AiResearch TPE-331-3U-303 o výkonu 485 kW a s vylepšeným vybavením. S-55QT Komerční verze určená pro vyhlídkové lety kolem Grand Canyonu. OHA-S-55 Heli-Camper Komerční verze. OHA-S-55 Nite-Writer Komerční verze. OHA-S-55 Bearcat Komerční verze pro zemědělské účely. OHA-S-55 Heavy Lift Komerční verze vybavená jeřábem. QS-55 Aggressors Komerční verze vycházející z varianty S-55 pro vyhledávání cílů. OHA-AT-55 Defender Komerční verze. Whirlwind HAR21 Verze HRS-2 určená pro Royal Navy. Dodáno bylo 10 kusů. Whirlwind HAS22 Verze HO4S-3 určená pro Royal Navy. Dodáno bylo 15 kusů.
Později vyráběné verze Westland Whirlwind byly vyráběné v licenční produkci.
Uživatelé
Vojenští uživatelé
Argentinské letectvo Argentinské námořnictvo
Belgické letectvo
Chilské letectvo
Dánské královské letectvo
Filipínské letectvo
Francouzské vzdušné síly
Guatemalské letectvo
Haitské letectvo
Italské vzdušné síly
Izraelské vzdušné síly
Japonské vzdušné síly sebeobrany Japonské pozemní síly sebeobrany Japonské námořní síly sebeobrany Jižní Vietnam Vietnamské vzdušné síly
Letectvo SFRJ Kanada Royal Canadian Air Force Kanadské královské námořnictvo Kongo Konžské letectvo
Kubánské revoluční vojenské letectvo
Nizozemské královské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Pákistánské letectvo Pákistánská armáda
Portugalské letectvo Řecko Řecké vojenské letectvo
Royal Navy Spojené státy americké Armáda Spojených států amerických Letectvo Spojených států amerických Námořní pěchota Spojených států amerických Námořnictvo Spojených států amerických Pobřežní stráž Spojených států amerických
Španělské letectvo
Thajské královské letectvo
Turecké letectvo
Venezuelské letectvo
Specifikace (H-19) náhled|Třípohledový nákres H-19A
Technické údaje Posádka: 2 piloti Užitečná zátěž: 12 osob Délka trupu: 19,10 m Výška trupu: 4,07 m Průměr nosného rotoru: 16,16 m Prázdná hmotnost: 2177 kg Maximální vzletová hmotnost: 3587 kg Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1340-57 o výkonu 450 kW
Výkony Maximální rychlost: 163 km/h Dynamický dostup: 3200 m Dolet: 652 km s tolerancí 25 km Stoupavost: 213 m/min
Odkazy
Reference
Související články Související vývoj Sikorsky H-34 Westland Whirlwind
Podobné vrtulníky Mil Mi-4 Harbin Z-5
Externí odkazy
Sikorsky H-19 Chickasaw na webu Globalsecurity.org Databáze vrtulníků Sikorsky H-19 na webu helis.com
Kategorie:Vrtulníky H-19