Třída Vauquelin byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Všechny byly za války ztraceny.
Stavba Šest jednotek této třídy bylo objednáno v rámci programu pro roky 1928–1929. Jednalo se o vylepšenou verzi předcházející třídy Aigle. Do služby byly přijaty v letech 1933–1934. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a dále po jedné loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkerku, Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne.
Jednotky třídy Vauquelin: Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud Vauquelin Ateliers et Chantiers de France 1930 29. března 1931 březen 1934 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Cassard Ateliers et Chantiers de Bretagne 1930 8. listopadu 1931 říjen 1933 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Maillé Brézé Ateliers et Chantiers de Penhoët 1930 9. listopadu 1931 duben 1934 Dne 30. dubna 1940 ho v Greenocku zničil výbuch vlastního torpéda. Kersaint Ateliers et Chantiers de la Loire 1930 14. listopadu 1931 leden 1934 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Tartu Ateliers et Chantiers de la Loire 1930 7. prosince 1931 únor 1933 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Chevalier Paul Forges et Chantiers de la Méditerranée 1931 21. března 1932 srpen 1934 V letech 1940–1941 podřízen vládě ve Vichy. Dne 16. června 1941 u Latákie potopen britskými bombardéry.
Konstrukce
Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Mohly nést až 50 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí Parsons (Cassard Rateau-Bretagne, Vauquelin Zoelly) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy