Volební kalkulačka (voting advice application) je zpravidla internetová aplikace, která má voličům napomáhat v rozhodování ve volbách. Nápad pochází z Nizozemska, projekt se postupně rozšířil do řady dalších zemí. Každá země má obvykle pro aplikaci vlastní originální název. Jejich doslovné překlady vzájemně neodpovídají. Jedná se většinou o krátký online kvíz, v němž uživatel odpovídá na několik otázek a po jehož skončení volič zjistí, do jaké míry se jeho názory shodují s názory (kandidujících) politických stran (např. při parlamentních volbách) či jednotlivých politiků (např. při přímé volbě prezidenta).
Otázky se obvykle týkají nejrůznějších témat občanského života a politických názorů. Volební kalkulačka následně vypočítává shodu mezi voličem a politickou stranou či kandidátem. Odpovědi stran či kandidátů na otázky v kalkulačce mohou tvůrci kalkulačky určovat sami na základně vlastního zhodnocení, programových dokumentů stran či mediálních vystoupení politiků, nebo se mohou dotázat přímo stran či kandidátů pomocí dotazníků, což je bezpochyby nejefektivnější.
Specifickým typem volební kalkulačky je inventura hlasování, která porovnává odpovědi uživatele s již uskutečněným hlasováním v určitém zákonodárném sboru. Existují i kalkulačky, které se nevztahují k žádným konkrétním volbám, např. mohou ukazovat zařazení voliče k určité ideologii nebo názorovou shodu se slavnými osobnostmi.
Pojem „volební kalkulačka“ Do roku 2012 neexistovalo v českém jazyce jednoznačné pojmenování tohoto jevu. V anglickém jazyce se víceméně ustálily dva pojmy: voting advice application a voting aid application. Druhý výraz je ovšem zejména v americké angličtině primárně spojený s pomůckami popisujícími jak volit, kde se nachází volební místnosti a tak podobně. V povědomí občanů napříč různými (zejména demokratickými) zeměmi se ustálily i jiné výrazy nejpopulárnějších v jiných jazycích, např. nizozemský projekt stemwijzer, či v Německu fungující wahl-o-mat.
Do roku 2012 se v ČR pro označení volebních kalkulaček používaly nejednoznačné pojmy, mezi něž se řadil např. volební test či názorový test. Před krajskými a senátními volbami na podzim roku 2012 se víceméně ustálilo slovní spojení volební kalkulačka. Zejména díky velkému počtu uživatelů volební kalkulačky před prvním kolem prezidentských voleb v roce 2013 se tento pojem stal v českém jazyce obecným označením pro aplikaci.
Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2013 použil zpravodajský server pojem volební kalkulačka pro aplikaci, která vypočítává rozdělení mandátů mezi politické strany na základě podílů hlasů zadaných uživatelem.
Název Volební kalkulačka je v současné době chráněn ochrannou známkou spolku KohoVolit.eu.
Funkce volebních kalkulaček Volební kalkulačky jsou zpravidla vnímány jako nástroje, jejichž cílem je napomáhat uživateli při rozhodování se nad otázkou koho volit ve volbách. Doporučení volby pro politickou stranu či jednotlivce ovšem nemusí být jediným, a dokonce ani hlavním cílem volební kalkulačky. Kromě něj volební kalkulačky mohou plnit i další funkce:
Informují uživatele o konání voleb a o tom, které politické strany či jednotlivci ve volbách kandidují. Informují uživatele o tom, které politické otázky jsou v daných volbách důležité. Informují uživatele o politických postojích stran, zákonodárců či kandidátů. Podporují kritické myšlení uživatele, protože ho podněcují k zamyšlení se nad politickými tématy, o nichž by jinak nepřemýšlel. Formují politické postoje stran či jednotlivců, protože je nutí k jednoznačné odpovědi na řadu relevantních otázek. Tuto funkci plní pouze volební kalkulačky, u nichž jsou odpovědi na otázky poskytovány přímo politickými aktéry. Snižují dopad agenda settingu (nastolování témat) politických stran či jednotlivců v předvolební kampani tím, že pokrývají větší množství témat, zatímco političtí aktéři se mohou během předvolební kampaně záměrně soustřeďovat pouze na komunikaci ohledně jednoho nebo omezeného počtu témat. Usnadňují watchdogovou činnost. Na odpovědi politických stran či jednotlivců na otázky ve volební kalkulačce lze pohlížet jako na seznam „slibů“ či „závazků“. Po volbách lze jejich dodržování kontrolovat. Tuto funkci plní pouze volební kalkulačky, u nichž jsou odpovědi na otázky poskytovány přímo politickými aktéry. Vytváří datový soubor politických postojů stran či jednotlivců, který je využitelný v akademickém výzkumu. Politologové mohou sledovat vzájemné korelace v odpovědích aktérů, změny jejich odpovědí v čase, nebo rozdíly v odpovědích mezi aktéry z různých zemí. V případě, že jsou kalkulačky doprovázeny dotazníkovým šetřením uživatelů, vytváří tak datový soubor o jejich politických postojích. Autoři volební kalkulačky mohou ukládat odpovědi uživatelů na jednotlivé otázky nebo také jejich polohu, např. zaznamenáváním IP adresy, což následně tvoří základ např. pro analýzu politických postojů na základě geografické lokality. Autoři kanadské volební kalkulačky vote compass produkují mapy četnosti odpovědí na jednotlivé otázky v různých částech Kanady. Tato data jsou využitelná v akademickém výzkumu politických postojů a ve výzkumu dopadu volebních kalkulaček na volební účast a na výsledky voleb.
Druhy volebních kalkulaček Volební kalkulačky jsou z definice spojeny s konáním určitých voleb. Může se jednat o volby, jejichž cílem je obsazení jednoho mandátu (např. prezidentské volby), nebo zastupitelského sboru (např. parlamentní volby). Volební kalkulačky vznikají pro volby politických reprezentantů na všech úrovních volební soutěže, od voleb do nadnárodních institucí, jako je Evropský parlament, přes volby prezidentské, volby do federálních a lokálních parlamentů až po volby do zastupitelských sborů samospráv (regionální, krajské, obecní). Existují i volební kalkulačky pro volby konané do jiných než státních institucí, např. pro volby do samosprávných orgánů univerzit nebo pro primární volby uvnitř politických stran.
Volební kalkulačky lze kategorizovat podle řady parametrů. Vzhledem k pojmové neujasněnosti v této oblasti neexistuje žádná univerzálně přijímaná klasifikace. Lze rozlišovat například mezi inventurou hlasování a názorovým či volebním testem, a to na základě zdroje použitých dat. Inventura hlasování používá reálná hlasování z uplynulého funkčního období zastupitelského sboru, k němuž se vztahuje, je tedy retrospektivní. Ukazuje shodu s minulými členy či stranami daného zastupitelského sboru. Názorový test používá odpovědi politických stran či kandidátů na sadu otázek vytvořených autory testu. Je tedy orientovaný do budoucnosti, k budoucímu funkčnímu období. Ukazuje shodu s kandidujícími stranami nebo jednotlivci.
Nutno podotknout, že existuje velké množství podobných testů, které ale nelze označit za volební kalkulačky, protože se nevztahují k žádným konkrétním volbám. Jedná se např. o aplikace, které ukazují shodu uživatele se známými osobnostmi, nebo ho umisťují na ideologických škálách (např. liberalismus–konzervatismus, levice–pravice). Příkladem obou těchto funkcionalit je webová stránka Political Compass.
Volební kalkulačky lze dále dělit na obecné a tematické. Tematické kalkulačky záměrně obsahují otázky týkající se pouze určitého tématu. Jsou známy např. environmentální nebo genderové volební kalkulačky.
Princip fungování volebních kalkulaček
Formulace otázek Volební kalkulačky vypočítávají procentuální názorovou shodu uživatele s politickými stranami či jednotlivými kandidáty na základě odpovědí na sérii otázek. Tyto otázky mohou být formulovány buď jako tázací, nebo jako oznamovací věty. Uživatel má možnost vybrat si ze dvou odpovědí („Ano“ / „Ne,“ případně „Souhlasím“ / „Nesouhlasím“), nebo z více než dvou odpovědí, kdy má uživatel při rozhodování k dispozici jemněji rozdělenou škálu možností (např. „Určitě ano“ / „Spíše ano“ / „Spíše ne“ / „Určitě ne“). V některých případech uživatel vybírá z několika delších tezí týkajících se určitého tématu tu, s níž nejvíce souhlasí. Zpravidla existuje možnost otázku přeskočit či odpovědět „Nevím“. Otázky mohou být doprovázeny vysvětlujícím textem různé délky, jehož cílem je uvést uživatele do kontextu.
Otázky vybírají a formulují prakticky výhradně autoři volební kalkulačky. Přitom existuje několik tendencí, které autoři do větší či menší míry implicitně dodržují.
Otázka musí být relevantní k danému druhu voleb. Nevhodná je např. otázka „Regulační zdravotnické poplatky by měly být zrušeny“ ve volební kalkulačce pro obecní volby, protože obecní zastupitelstva nedisponují touto pravomocí. Otázka nesmí být návodná. Nevhodná je např. otázka „Dopravní situace v ČR by se měla zlepšit“ – nelze si představit, že by někdo odpověděl „Ne“. Otázka musí být v daném kontextu kontroverzní. Tato konvence souvisí s předchozí, ovšem je poněkud obecnější. I formulace, které splňují předchozí konvenci, nemusí splňovat tuto, pokud mezi politickými aktéry zahrnutými do volební kalkulačky existuje dokonalá shoda názorů. Např. otázka „Měly by být zřízeny vyhlazovací tábory pro cizince“ je sice formulovaná správně, nelze si ale představit, že by s ní nějaký relevantní politický aktér souhlasil. Otázka musí být důležitá. Např. otázka „Pan Novák by se měl zbavit svého psa“ by zřejmě byla nevhodná i pro volby do obecního zastupitelstva, pokud např. agresivita tohoto psa není důležitým tématem v dané obci. Otázka musí být konkrétní a správně formulovaná. Nevhodná je např. otázka „Daně by měly být navýšeny“ protože není zřejmé, k jakým daním se vztahuje, o kolik by se měly zvýšit, jakému okruhu občanů atd. Otázka nesmí být příliš dlouhá. Otázka nesmí obsahovat negaci. Dvojité negace jsou obecně pro uživatele matoucí. Např. při zodpovídání otázky „Nesouhlasím s dostavbou jaderné elektrárny Temelín“ si řada uživatelů souhlasících s tímto tvrzením není jistá, zda má označit „Ano“ nebo „Ne“. Otázka se musí týkat pouze jednoho tématu či opatření. Např. otázka „Pacienti by měli platit regulační zdravotnické poplatky a hradit si léčbu nezávažných chorob“ je nevhodná, protože zahrnuje dvě sice související, ale přesto odlišné teze.
Zdroje odpovědí Odpovědi na otázky ve volební kalkulačce mohou být vytvořeny přímo autory, nebo naopak mohou pocházet z vnějšího zdroje. Autoři mohou otázky formulovat čistě na základě vlastní představy o postojích daných politických aktérů, nebo za použití určitých informací o těchto postojích. Těmito informacemi mohou být dokumenty produkované politickými stranami či jednotlivci (zejména volební programy, nebo jejich veřejně dohledatelné výstupy. Je nutné dbát na relevanci zdrojů.
Odpovědi pocházející z vnějšího zdroje lze rozdělit podle druhů těchto zdrojů. V inventuře hlasování jednotlivé otázky odpovídají hlasováním, která proběhla v zastupitelském sboru, k němuž se volební kalkulačka vztahuje. Odpověďmi jsou v tomto případě výsledky hlasování jednotlivých členů sboru (a tím nepřímo a částečně i politické strany, z níž zástupce pochází/pocházel). V názorovém testu poskytují odpovědi na otázky formulované autory volební kalkulačky samotné politické strany či jednotlivci. V neposlední řadě může odpovědi poskytnout jiný externí aktér, např. akademik či expert na danou problematiku, který je schopen kvalifikovaně odhadnout postoje stran či jednotlivců.
Tvůrci volebních kalkulaček někdy různé způsoby sběru odpovědí na otázky kombinují. Např. britská organizace Unlock Democracy, která vyvíjí volební kalkulačku vote match, nejprve určí odpovědi politických stran na otázky podle vlastního uvážení. Poté sadu těchto odpovědí zašle politickým stranám k připomínkování. Pokud strana neodpoví v požadovaném termínu, je to vnímáno tak, že s odpovědmi souhlasí.
Vážení důležitosti otázek