Bedřich Jahn (8. března 1876 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském – 12. dubna 1942 PoděbradySOA Praha, Matrika zemřelých Poděbrady 86, s. 15) byl český advokát, v letech 1935–1940 ředitel Městských divadel pražských.

Rodina, osobní život Byl nejstarším synem pražského advokáta, vinohradského starousedlíka JUDr. Bedřicha JahnaSoupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Bedřicha Jahna st. *1846 (1846–1917) a Isabelly Voglové (1856–1919). Jeho otec byl členem městské rady a ředitelem Vinohradské záložny. Až do své smrti v roce 1917 vykonával otec funkci intendanta Městského divadla Královských Vinohradů. Díky svému otci se znal a přátelil s mnoha uměleckými osobnostmi, např. F. A. Šubrtem, Václavem Štechem, Josefem Wenigem, Jindřichem Mošnou, Vendelínem Budilem, Hanou Kvapilovou, manželi Benoniovými, Marií Laudovou, Josefem Šmahou, manžely Bittnerovými, Jakubem Seifertem a zvláště s K. H. Hilarem a také měl možnost zhlédnout v Městském divadle všechny premiéry i řadu dalších představení.Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 5,7

Jeden z předků Bedřicha Jahna, Jan Quirin Jahn (1739–1796) byl autorem první opony pražského Nostitzova divadla.Redakční rada: Ročenka Kruhu solistů Městských divadel pražských 1936, Městské divadlo na Král.Vinohradech, Praha, 1936, str. 26

Bedřich Jahn vystudoval práva a převzal po otci advokátní kancelář. Byl také presidentem disciplinární rady pro advokáty. V roce 1913 se oženil s Julií Kučerovou, herečkou (1889–1963), která působila v Městském divadle Královských Vinohradů v létech 1908–1915,V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179 se kterou měla syny Bedřicha a Jiřího.Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 200 Jahn ovládal několik jazyků – němčinu, francouzštinu, italštinu a angličtinu. Často navštěvoval divadla v zahraničí (divadelní hry v Salcburku, Vídeň, Paříž, Milán, Řím, Berlín, Mnichov, Lipsko, Drážďany, Hamburk, Londýn, divadelní festival v Moskvě v roce 1936, aj.) aby viděl zahraniční tvorbu a seznámil s cizími autory a umělci (osobně se znal např. s Luigim Pirandellem, Armandem Salacrouem, Charlesem Vildracem aj .).V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 56Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 7 Jahn se pohyboval v kruzích literátů a umělců, byl členem Dramatického svazu, na počátku každé sezóny zval k sobě do bytu vedoucí pracovníky a celý umělecký soubor divadla a také významné osobnosti kulturního světa a autory.

Působení v Městských divadlech pražských

Nástup do divadla Jahn byl členem a funkcionářem Spojeného družstva Národního divadla, spravujícího Městská divadla pražská.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 55 V letech 1918–1924 vykonával v družstvu funkci revizora účtů, od roku 1925 byl členem správního výboru, v roce 1931 se stal jednatelem a v roce 1933 místopředsedou. K. H. Hilar vyslovil jako první názor, že by se Jahn měl stát v budoucnu ředitelem Městských divadel.Redakční rada: Ročenka Kruhu solistů Městských divadel pražských 1936, Městské divadlo na Král.Vinohradech, Praha, 1936, str. 7 Od 8. dubna 1935 vystřídal odstupujícího Dr. Františka Fuksu ve funkci ředitele Městských divadel pražských (Městské divadlo na Královských Vinohradech a Komorní divadlo).

Repertoár divadel za Dr.Jahna Po nástupu na ředitelské křeslo zavedl v Komorním divadle takzvaný Literární cyklus, což byla řada umělecky náročnějších her a představení, čímž sledoval zkvalitnění repertoáru divadlaFrantišek Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 213 a omezil konverzační repertoár scény. Literární cyklus obsahoval v každé sezóně pět až sedm her. Tento čin povznesl Komorní divadlo v očích kritiky a zbavil je příhany bulvární scény.

Za období působení Dr. Jahna bylo uvedeno v obou divadlech celkem 169 premiér, zahrnujících 175 her, z toho 11 her pro děti. Českých her bylo 71 (46 na Vinohradech, 25 v Komorním). Z toho 37 her bylo uvedeno na scéně poprvé.Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 46

Soubor divadel za Dr. Jahna Hlavní oporu ve své činnosti při hledání nové cesty pro divadlo našel Jahn v Bohuši Stejskalovi, Františku Salzerovi, Františku Langerovi a Franku Tetauerovi.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 14

Herecký soubor divadla byl za doby jeho působení doplněn např. o Natašu Gollovou, Svatopluka Beneše, Miloše Nedbala, Václava Vosku, Annu Letenskou a Jiřinu Štěpničkovou, od sezóny 1936/1937 jako stálého hosta. Režisérská práce byla svěřena především Bohuši Stejskalovi (vrchní režisér od roku 1936, později i umělecký šéf) a Františku Salzerovi (vrchní režisér od r. 1939). Dalšími režiséry byli i Jan Bor, který rezignoval v roce 1936 na funkci uměleckého šéfaBedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 15–6, 19, 34 a Gabriel Hart a Jan Port, který režíroval zvláště hry pro děti. Od sezóny 1937/1938 byli režiséry jmenováni i herci Jiří Plachý a Antonín Kandert. Dramaturgem divadla byl dr. Frank Tetauer, uměleckým poradcem pak František Langer. Šéfem výpravy byl Josef Wenig (zemřel 1939). S divadlem externě spolupracovali v uvedené době také výtvarníci František Zelenka, Jan Zrzavý, František Kysela, Vlastislav Hofman, Antonín Heythum, Lev Šimák, František Tröster, Jan Zázvorka, Zdeněk Tůma a další.Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 48

Odchod z divadla Jahn působil v Městských divadel pražských až do roku 1940, kdy byl po útocích fašistického tisku, vyslyšených provozovatelem divadla – pražskou radnicí a primátorem dr. KlapkouV. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 15, 56 – donucen dne 9. února 1940 odstoupitBedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 57-60 a byl nahrazen generálním zplnomocněncem pražské radnice JUDr. Vladimírem Říhou.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vydal Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 15Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 57,

Za působení Dr. Jahna v Městských divadlech pražských bylo na památku režiséra K. H. Hilara dne 22. října 1939 odhaleno ve foyeru Městského divadla na Královských Vinohradech bronzové poprsí tohoto umělce od sochaře Břetislava Bendy.

V roce 1942 zemřel JUDr. Bedřich Jahn při léčebném pobytu v Poděbradech náhle na infarkt. Byl pohřben do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově.

Citát

Literární dílo 1917 Divadla za Koňskou a Žitnou branou (vyd. Spolek pro městské záležitosti vinohradské) 1940 Pět let ředitelem Městských divadel pražských (vyd. Melantrich) Různé odborné články v časopisech Právník, Hospodářská politika, aj.

Z repertoáru divadla v letech 1935–1940

Městské divadlo 1935 František Langer: Jízdní hlídka, režie Jan Bor 1935 Aristofanés: Lysistrata, režie Jan Bor 1936 William Shakespeare: Timon athénský, režie Bohuš Stejskal 1936 Molière: Škola žen, režie Bohuš Stejskal 1936 Ch.Perrault: Šípková Růženka, režie Jan Port 1936 G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, režie František Salzer 1937 Sidney Kingsley: Newyorský přístav, režie František Salzer 1937 Alexander Kornejčuk: Zkáza eskadry, režie Bohuš Stejskal 1937 William Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete, režie František Salzer (uváděno v létě 1938 a 1939 také ve Valdštejnské zahradě) 1937 Pierre Corneille: Cid, režie Bohuš Stejskal 1937 Henrik Ibsen: Peer Gynt, režie Bohuš Stejskal 1937 Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka, režie František Salzer (nově nastudováno ke 30. výročí existence Městského divadla) 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, režie Bohuš Stejskal 1938 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, režie František Salzer 1938 Josef Kajetán Tyl: Jan Hus, režie František Salzer 1938 Božena Němcová: Babička, režie Jan Port 1939 William Shakespeare: Veselé ženy Windsdorské, režie Bohuš Stejskal 1939 Friedrich Schiller: Panna Orleánská, režie František Salzer 1939 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, režie František Salzer 1940 Molière: Misantrop, režie Bohuš Stejskal

Komorní divadlo 1935 Yvan Noé: Kristian, režie Bohuš Stejskal 1935 W. O. Somin: Atentát, režie Otomar Korbelář 1935 Noel Coward: Padlí andělé, režie František Salzer 1936 Václav Štech: Třetí zvonění, režie Gabriel Hart 1936 Frank Tetauer: Diagnosa, režie František Salzer 1936 August Strindberg: Tanec smrti, režie Gabriel Hart 1936 K. J. Erben, A.Kučerová-Fischerová: Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda, režie Jan Port 1937 Thomas Dekker: Modrý pondělek, režie Petr Lotar 1937 Edmond Konrád: Ráj srdce, režie František Salzer 1938 F. F. Šamberk: Kulatý svět, režie Antonín Kandert 1938 Viktor Dyk: Veliký mág, režie Bohuš Stejskal (představení navštívil 25. ledna 1939 i prezident dr. Emil Hácha) 1938 Jiří Mahen: Ulička odvahy, režie František Salzer 1938 Luigi Pirandelli: Dnes večer improvizujeme, režie Bohuš Stejskal 1939 F. X. Svoboda: Poslední muž, režie Gabriel Hart 1939 Francois Mauriac: Našeptávač, režie František Salzer 1939 J. Nestroy: Zloduch Lumpacivagabundus, režie Jiří Plachý 1939 G. B. Shaw: Pygmalion, režie Jiří Plachý 1939 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, režie František Salzer 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, režie František Salzer

Osobnosti české kultury o Dr. Bedřichu Jahnovi Svatopluk Beneš Ředitel Jahn byl velmi činorodý. Nespoléhal jen na dramaturga, ale sám ovlivňoval utváření repertoáru. Jakmile se v cizině objevila nějaká pozoruhodná hra, nelenil a jel se na ni podívat. Usiloval o upevnění poměrů divadla, o spravedlivé ocenění členů souboru a především o to, aby si Městská divadla pražská vydobyla zpět pověst tak vynikající, jakou měla za Hilara.Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 28, Jedním z jeho prvních požadavků bylo okamžité usměrnění činnosti Komorního divadla. Jako novinku zavedl Literární cyklus, jehož hry inscenovali režiséři Salzer a Stejskal. S Medou Valentovou nebyla obnovena smlouva a jeho přičiněním stanula na vinohradské scéně Jiřina Štěpničková.

Vladimír Hlavatý Dr. Bedřich Jahn byl noblesní člověk aristokratického zjevu a strašně miloval divadlo. Hlavní dramaturgii si vedl sám. Nebylo mu zatěžko jezdit do Francie, francouzštinu myslím dokonale ovládal, aby hledal zajímavé dramatické texty, třeba i prvotiny. Jezdil i na Východ, odkud chtěl přivést i nějaké sovětské kusy. Pořídil si placatou čepici a jel s partou prominentních divadelníků do Moskvy. Myslím, že to byl Werich, který, když se na něho podíval, řekl: "Pane doktore, myslíte, že vás budou považovat za bolševika...?" Jahn ale z Moskvy přivezl slavnou Kornejčukovu hru Zkáza eskadry, kterou jsme pak na Vinohradech hráli…>Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 133 Dr. Jahn pořádal – jako novinku – takzvané salóny…Byli zde přítomni všichni pražští kritici, kteří měli čas, a výkvět režisérstva a herectva obou hlavních pražských divadel. Tento cerkl pořádal dr. Jahn tak dvakrát do roka.

Edmond Konrád