Předmětové heslo můžeme definovat jako vyjádření obsahu pomocí jednoslovných nebo víceslovných lexikálních jednotek a také pomocí charakteristiky formy dokumentu.

Zařazení předmětového hesla v rámci věcných selekčních jazyků Předmětová hesla patří mezi věcné selekční jazyky.

Věcné selekční jazyky dělíme na

předmětové selekční jazyky – jsou na bázi přirozeného jazyka, hesla jsou vybírána z přirozeného jazyka

systematické selekční jazyky – jsou na bázi umělého jazyka, jejich hesla představují numerické nebo alfanumerické znaky

Podle způsobu organizování lexikálních jednotek, tedy hesel, v procesu indexování a vyhledávání rozeznáváme věcné selekční jazyky prekoordinované a postkoordinované.

Prekoordinované selekční jazyky jsou takové, které přesně vyjadřují obsah dokumentu pomocí umělého nebo přirozeného jazyka. Jednotlivé znaky tu tvoří pevný celek a není možné v něm měnit pořadí. Jednotlivé části celého hesla tvoří mezi sebou vztahy podle předem stanovených pravidel. Prekoordinovanými selekčními jazyky na bázi přirozeného jazyka jsou předmětová hesla.

Postkoordinované selekční jazyky nemají jednotlivá hesla uspořádána do pevného a neměnného celku, které by přesně vyjadřovaly obsah dokumentu. Mohou se používat samostatně, mohou vytvářet kombinace. Při jejich tvorbě se vychází ze vzájemně izolovaných slov – hesel, ze kterých se skládají témata jednotlivých dokumentů. Postkoordinovanými selekčními jazyky na bázi přirozeného jazyka jsou deskriptory.

Předmětová hesla jsou tedy typicky předmětovým a prekoordinovaným selekčním jazykem. Všechna témata dokumentů nebo uživatelských dotazů jsou vyjádřena soubory slov v přirozeném jazyce a vytvářejí spolu pevný celek.

V lístkových katalozích a první generaci OPAC katalogů byl celek těchto hesel nedílnou částí v procesu pořádání a vyhledávání informací. Pracovat se s takovýmito katalogy dalo jen po zadání celého hesla, což znamenalo úzkou spolupráci uživatele a knihovníka. I přes tyto zjevné nevýhody byla předmětová hesla často vyhledávaným a efektivním způsobem vyhledávání.

Postupem času, v dalších generacích OPAC katalogů, v souvislosti se zdokonalením systémových nástrojů pro vyhledávání, se dalo vyhledávat po slovech, po jednotlivých částech předmětového hesla – pomocí jednotlivých hesel, podhesel a dalších zpřesnění.

Jednotlivé části předmětového hesla Heslo je první prvek předmětového hesla. Je vyjádřením nejvýznamnějšího pojmu charakterizujícího dokument po obsahové stránce. Stejným heslem jsou označeny i další dokumenty, které jsou po obsahové stránce obdobné, řeší stejný problém.

Podheslo zpřesňuje heslo po obsahové stránce, případně i po formální stránce. Staví heslo do určitých vztahů k dalším pojmům. Pokud je v předmětovém hesle použito více podhesel, jsou dávána do pořadí, která odpovídají logickému sledu jednotlivých prvků předmětového hesla. Podhesel se používá tolik, kolik je jich potřeba k co nejpřesnějšímu vyjádření obsahové charakteristiky dokumentu.

Předmětový heslář je abecedně uspořádaný seznam jednotlivých prvků, tedy lexikálních jednotek, ze kterých se skládají jednotlivá předmětová hesla v daném konkrétním katalogu. Pomáhá při odstraňování synonymie, také subjektivního přístupu k tvorbě hesel nebo uživatelských dotazů a zajišťuje jednotnost při jejich zpracování. Jednotlivé vybrané lexikální jednotky, hesla, které vytvářejí selekční obraz dokumentu na základě obsahové analýzy, jsou součástí předmětových heslářů, nebo také řízených slovníků, tezaurů a to podle typu použitého předmětového selekčního jazyka.

Jedním z nejznámějších řízených slovníků, který spravuje předmětová hesla, je systém Library of Congress Subject Headings (LCSH). Je rozšířený do asi 20 zemí světa. Systém LCSH byl použit jako základ, když se, v polovině 90. let 20. století, vytvářely v Národní knihovně ČR zásady koncepce věcného zpracování dokumentů podle uznávaných mezinárodních standardů. Použit byl proto, že představuje nejrozšířenější a nejvíce propracovaný typ univerzálního předmětového selekčního jazyka, který je používaný při indexaci dokumentů. V současnosti neexistuje jiný systém, který by byl tak propracovaný, měl takovou tradici ve zpracování dokumentů a podpůrné zázemí. Důležité také je, že ve srovnání s jinými pořádacími systémy, je snadné systém LCSH přizpůsobit danému elektronickému prostředí v konkrétním systému a to s vynaložením menších finančních prostředků a času.

V ČR z něj vychází Národní knihovna České republiky při tvorbě souboru věcných autorit. Používají se při tvorbě předmětových hesel, které jsou přiřazeny k bibliografickému záznamu zpracovaného dokumentu.

Tvorba předmětového hesla Tvorba předmětového hesla se provádí na základě obsahové analýzy konkrétního dokumentu a to induktivní metodou, tedy „zdola“ a za použití souboru věcných autorit. Při tvorbě nelze vycházet jen z názvu dokumentu. Volí se vždy nejužší, nejpodrobnější pojem. Při vytváření předmětového hesla se dává přednost vyjádření obsahu dokumentu podstatným jménem, případně spojením dvou podstatných jmen či pomocí podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno se uvádí vždy v 1. pádě množného čísla. Dříve se u víceslovného předmětového hesla používala inverze, tzv. priorita substantiva, což znamenalo, že první v předmětovém hesle bylo vždy podstatné jméno. Dnes se tento způsob při tvorbě hesla již nepoužívá, protože v elektronickém prostředí dnešních katalogů ztrácí význam. K výhodám systému tvorby předmětových hesel patří podrobné vyjádření obsahu dokumentu, maximální informační hodnota celého předmětového hesla a tím také odpovídající informační služby pro uživatele. K nevýhodám, které se objevily až v elektronickém prostředí, patří rozklad víceslovných hesel nebo délka celého předmětového řetězce – mnohdy se nezobrazuje na jednom řádku, konce se ztrácejí nebo se objevují na druhém řádku.

Reference

Literatura BALÍKOVÁ, Marie. Soubor věcných autorit a jeho funkce v elektronickém prostředí. In: Sborník ze semináře CASLIN 2001 [online]. [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160304232859/http://klement.nkp.cz/Caslin/caslin01/sbornik/autority-vec.htm. Katalogizační politika: Aplikace Library of Congress Subject Headings System v Národní knihovně ČR. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2001, č. 4, s. 303–305 [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/nkkr0104/0104303.htm KOVÁŘ, Blahoslav. Informační fondy pro 3. ročník SKŠ, studijní obor VIK. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 162 s. KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1984. 251 s. Library of Congress Subject Headings. Library of Congress [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://id.loc.gov/authorities/subjects.html PEISERTOVÁ, Hana. Předmětový selekční jazyk v Národní knihovně ČR a Subject Headings Library of Congress (LCSH). 1. vyd. Praha: Národní knihovna, 1996. 18 s. . Tvorba předmětových hesel. In: UNIUM: vše pro studium [online]. [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/0/0/tvorba-predmetovych-hesel-m34056-p1.html.

Externí odkazy

Kategorie:Předmětové selekční jazyky