Franz Kuhn svobodný pán von Kuhnenfeld (25. června 1817 ProstějovMatriční záznam o narození a křtu – 25. května 1896 Strassoldo) byl rakousko-uherský generál a politik. V armádě Rakouského císařství sloužil od roku 1837, vyznamenal se účastí v několika válečných taženích, dvakrát byl vyznamenán prestižním Řádem Marie Terezie (1849, 1866) a v roce 1852 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V letech 1868–1874 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska a v armádě inicioval řadu reforem. V roce 1873 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a v závěru kariéry byl dlouholetým velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 329 ISBN 80-7185-226-0
Biografie náhled|vlevo|Erb Franze Kuhna z Kuhnenfeldu při povýšení do stavu svobodných pánů (1852) Narodil se v Prostějově jako mladší syn c. k. hejtmana Franze Kuhna (1772–1842),Rodina Franze Kuhna na webu geni.com dostupné online účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1823 do šlechtického stavu. S vyznamenáním vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém MěstěSVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 7 dostupné online a v roce 1837 vstoupil do armády jako poručík u 1. pěšího pluku, s nímž sloužil v Itálii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1838; Vídeň, 1838; s. 116 dostupné online V roce 1843 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu a jako pobočník velitele praporu poté působil u 48. pěšího pluku v Rijece. V roce 1848 byl povýšen na rytmistra a během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal v bojích v Itálii (bitva u Custozzy, bitva u Santa Lucie), zúčastnil se také akcí proti maďarským povstalcům. V roce 1849 byl povýšen na majora a obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie (dekorován za účast v bitvě u Santa Lucie).Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 52 dostupné online Poté působil jako náčelník štábu u 11. armádního sboru v Uhersku a od roku 1856 vyučoval strategii na nově zřízené Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1853) a v další válce v Itálii (1859) působil jako náčelník štábu generála Gyulaie. Od roku 1860 byl velitelem pěšího pluku č. 17 v Lublani.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 98, 166 dostupné online
V roce 1863 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení pěší brigády v Tridentu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1864; Vídeň, 1864; s. 88 dostupné online Ve válce v roce 1866 bojoval v Tyrolsku proti Garibaldiho jednotkám. Za zásluhy získal komandérský kříž Řádu Marie TereziePřehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 78, 118 a ještě v roce 1866 obdržel hodnost polního podmaršála. Poté zastával funkci velitele 8. pěchotní divize v Tyrolsku, respektive zástupce vrchního velitele pro Tyrolsko a Vorarlbersko.
Ministr války náhled|vlevo|Ministr války Franz Kuhn von Kuhnenfeld Od 18. ledna 1868 do 14. června 1874 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). Zasadil se o výrazné reformy ozbrojených sil. Zavedl všeobecnou brannou povinnost, urovnal vztahy s Uherskem a přispěl k utvoření obou dílčích zeměbraneckých vojenských sil (předlitavský landwehr, uherský honvéd). Ve funkci ministra také zrušil Vojenskou hranici a toto balkánské území začlenil do civilní struktury státní správy. Na základě zkušeností z prusko-rakouské války (1866) měl zájem o nové topografické zaměření celého území monarchie a na základě jeho návrhu probíhalo od roku 1869 tzv. třetí vojenské mapování. Zasloužil se také o zrušení tělesných trestů v armádě včetně bičování, prosadil také omezení pravomocí čestných majitelů pluků, které dosud smrděly značnou protekcí. Uplatnil se i jako spisovatel, publikoval odborné studie v oboru astronomie, zeměpisu a vojenství. V roce 1870 vydal knihu Der Gebirgskrieg. K datu 23. dubna 1873 byl v armádě povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
Po odchodu z ministerské funkce zastával od roku 1874 post zemského velitele pro Štýrsko, Korutany a Kraňsko se sídlem ve Štýrském Hradci.Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 87 dostupné online Po transformaci zemských velitelství zůstal po roce 1883 ve Štýrském Hradci jako velitel nově zřízeného 3. armádního sboru.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Jako bývalý ministr války a oceňovaný odborník měl i ve funkci oblastního velitele stále značný vliv. Sebevědomí spolu s kritikou zahraniční politiky nakonec způsobily jeho pád. V roce 1888 pobýval ve Štýrském Hradci korunní princ Rudolf, generál Kuhn během rozhovorů s následníkem trůnu prezentoval svůj značně negativní postoj ke spojenectví Rakouska-Uherska a Německa. Korunní princ Rudolf sice s jeho názory souhlasil, ale poté, co se obsah jejich debat dostal k císařskému dvoru, Kuhn byl za několik týdnů zbaven funkce a odeslán do penze (k datu 16. července 1888).Služební postup Franze Kuhna z Kuhnenfeldu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 97 dostupné online Vzhledem k jeho regionální popularitě ve Štýrsku mu byl zakázán i další pobyt ve Štýrském Hradci a musel se přestěhovat do Vídně.HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel; Praha, 1993; s. 280–282 ISBN 80-207-0433-7 Zbytek života strávil v soukromí, v zimě pobýval ve Vídni a v létě v severní Itálii na zámku Strassoldo u své nejstarší dcery Rosiny, provdané hraběnky Strassoldové, kde také zemřel.
Tituly a ocenění Díky otcově nobilitaci v roce 1823 užíval od dětství šlechtický titul Edler von Kuhnenfeld. Jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, tento titul mu byl udělen v roce 1852.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1875; Gotha, 1875; s. 393–394 dostupné online Ve funkci ministra války obdržel v roce 1869 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 167 dostupné online Během vojenské služby získal řadu vyznamenání nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Franze Kuhna z Kuhnenfeldu in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 81 Mimo jiné byl také čestným občanem v Innsbrucku a několika dalších městech. Od roku 1866 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 17 dislokovaného v Klagenfurtu.Přehled majitelů pěšího pluku č. 17 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 412 dostupné online Kromě řady dalších čestných funkcí byl mimo jiné čestným hejtmanem ostrostřelců v Trutnově (1868). V letech 1868–1896 zastával funkci kancléře Řádu Marie Terezie.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1874) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1868) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1866) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1849) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1848)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) 60x60pixelů rytíř Řádu Takova I. třídy (Srbsko) 60x60pixelů rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu meče (Švédsko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Rodina V roce 1852 se oženil s Rosinou von Thoren (1833–1894), dcerou c. k. plukovníka Kasimira von Thoren.Rodina Franze Kuhna z Kuhnenfeldu na webu geni.com dostupné online Z manželství se narodilo sedm dětí. Ze synů vynikl Otto (1859–1939), který se prosadil jako rakousko-uherský diplomat a v letech 1909–1916 byl vyslancem v Portugalsku. Další syn Franz Moritz (1862–1934) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Z potomstva byla nejstarší dcera Rosina (1856–1917), která se provdala do starého šlechtického rodu Strassoldů, její manžel, c. k. komoří Julius Cäsar hrabě ze Strassolda (1851–1890), byl mimo jiné prasynovcem maršála Radeckého.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 962 dostupné online
Franzův mladší bratr Alexander (1826–1891) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora a v roce 1868 mu byl udělen taktéž titul svobodného pána.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1875; Gotha, 1875; s. 394 dostupné online
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 286–290 (heslo Kuhn z Kuhnenfeldu) ISBN 978-80-905324-3-4 Externí odkazy Franz Kuhn von Kuhnenfeld in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Ministři války Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Narození 25. června Kategorie:Narození v Prostějově Kategorie:Úmrtí 25. května Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Muži