Přijímání na ruku je způsob svatého přijímání, při němž věřící přijme proměněnou hostii na rozevřené, přes sebe položené dlaně a poté si ji sám vloží do úst. V římskokatolické církvi lze tento mimořádný způsob praktikovat jen v případě, že Kongregace pro bohoslužbu a svátosti udělí indult k jeho používání pro určitý stát (na základě žádosti příslušné biskupské konference) a místní ordinář (typicky diecézní biskup) připustí jeho využití.
Přijímání na ruku vzbuzuje odpor zejména ze strany katolických tradicionalistů, kteří tento způsob považují za nevhodný, nedůstojný a riskantní z hlediska znesvěcení proměněné hostie či jejích částeček. Naopak jeho příznivci argumentují, že takto se přijímalo už v prvotní církvi. Tento způsob přijímání byl doporučován během pandemie covidu-19.
Protestantské církve používají tento způsob přijímání už od 16. století, anglikáni od roku 1552, kdy bylo vydáno definitivní znění Knihy společných modliteb. V římskokatolické církvi se objevil až na začátku 60. let 20. století v Nizozemsku, a to v rozporu s tehdy platným kanonickým právem, a následně se rozšířil i v Belgii, Německu a Francii.
Dne 29. května 1969 vydala Kongregace pro bohoslužbu z pověření papeže Pavla VI. instrukci Memoriale Domini, ve které sice prohlásila za standardní přijímat do úst, avšak současně zavedla možnost udělit indult umožňující přijímání na ruku, jestliže se příslušná biskupská konference dvoutřetinovou většinou svých členů v tajném hlasování rozhodne požádat o jeho udělení. Indult ovšem není povolením pro věřící ani odobřením, že jde o žádoucí způsob přijímání, ale povolením pro duchovní přijímání na ruku tolerovat. I když je pro nějaký stát udělen, je plně v pravomoci místních ordinářů (typicky diecézních biskupů) odmítnout ho pro svou diecézi jako nevhodný a nepotřebný – podobné případy se už vyskytly, např. Juan Rodolfo Laise, biskup ze San Luís (Argentina),http://cirkev.wordpress.com/2010/02/27/prijimani-na-ruku/ je zakázal pro celou diecézi a kardinál Caffarra, arcibiskup boloňský (Itálie), je zakázal pro část své arcidiecéze.
Dosud byl indult umožňující přijímat na ruku udělen například pro tyto státy a území: Belgie – 31. května 1969 Francie a Německo – 6. června 1969 Čad a Nizozemsko – 18. září 1969 Alžírsko, Maroko, Tunisko, Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Island, Uruguay, Lucembursko a Bolívie – 15. října 1969 Monako – 31. října 1969 Jihozápadní Afrika, Jihoafrická republika, Lesotho, Botswana a Svazijsko – 3. února 1970 Kanada – 12. února 1970 Rakousko – 18. února 1970 Džibutsko – 6. března 1970 kingstonská arcidiecéze na Jamajce – 12. března 1970 Japonsko – 27. června 1970 Horní Volta a Niger – 20. února 1971 Indonésie – 27. března 1971 Paraguay – 27. září 1971 Zimbabwe – 2. října 1971 Madagaskar – 2. května 1972 Mosambik – 17. října 1972 Panama – 23. května 1973 Chile – 22. června 1973 Kostarika – 6. září 1973 Angola – 12. září 1973 Jižní Korea – 22. ledna 1974 Zambie – 11. března 1974 Nový Zéland – 24. dubna 1974 Mali – 4. července 1974 Skotsko – 3. února 1975 Brazílie – 5. března 1975 Peru – 8. března 1975 Portugalsko – 11. července 1975 Austrálie – 26. září 1975 země zastoupené v Biskupské konferenci Tichomoří – 15. prosince 1975 Španělsko – 12. února 1976 Anglie a Wales – 6. března 1976 Papua Nová Guinea – 28. dubna 1976 Irsko – 4. září 1976 Mexiko – 24. září 1976 Pákistán – 29. října 1976 Spojené státy americké – 17. června 1977 Skotsko – 7. července 1977 Gibraltar – 11. srpna 1977 Malajsie a Singapur – 3. října 1977 Kuba – 9. března 1978 Turecko – 21. září 1978 Zair – 10. července 1979 Dominikánská republika, Keňa a indický stát Urísa – 5. března 1985 bengálsky hovořící oblasti Indie – 5. září 1985 Malta – 11. listopadu 1985 Peru – 9. ledna 1986 Salvador – 5. září 1986 Čína a Tchaj-wan – 29. května 1987 oblast Ágry v Indii – 16. června 1987 Honduras – 14. července 1988 Itálie – 14. července 1989 Severovýchodní Indie – 12. června 1992 Argentina – 1996 indické státy Karnátaka a Tamilnádu, římský ritus – 13. července 1996 Česko – 14. října 1997 (s platností od první neděle postní roku 1998) indický stát Kérala, římský ritus – 21. října 1997 indický stát Ándhrapradéš, římský ritus – 2. července 1998
Reference
Externí odkazy František Kunetka: Přijímání na ruku (liturgicko-pastorační poznámky), Teologické texty 5/1994 Pavel Hradilek: Podávání na ruku Aleš Opatrný: Také děti mohou volit způsob přijetí Eucharistie, Katolický týdeník 46/2006 Jude A. Huntz: Přehodnocení přijímání „na ruku“ Svaté přijímání – přijímání Kristova Těla na ruku John Vennari: Svaté přijímání na ruku je svatokrádež František Luděk Juchelka: Přijímání na ruku Přijímání na ruku – pokrytectví liberální samoobsluhy Katolíci, proč bychom neměli přijímat na ruku Přijímání na ruku v mosteckém kostele sv. Václava (fotografie)
Kategorie:Liturgie Kategorie:Eucharistie