Antonín Viktor Barvitius (14. července 1823 Praha-Malá StranaMatriční záznam o narození a křtu – 20. července 1901 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském) byl český architekt a návrhář užitého umění, představitel zralého historismu, zejména novorenesance. Jeho mladším bratrem byl malíř Viktor Barvitius.
Život
Původ a vzdělání Pocházel z rodiny pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia (1782—??) a jeho manželky Barbary, rozené Eggerové (1805—??). Byl nejstarší z devíti dětí, malíř Viktor Barvitius (1834—1902) byl nejmladším z nich.Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Barvitia
Roku 1840 se přihlásil na pražskou univerzitu ke studiu filosofie a práv. Roku 1843 však vstoupil na malířskou akademii v Praze do ateliéru monumentální malby Christiana Rubena, odkud po roce 1844 přestoupil ke studiu architektury k Eduardu van der Nüllovi, Augustu Sicardsburgovi a Karlu Roesnerovi na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste).
Po několika letech práce ve Vídni roku 1854 odjel na stipendijní pobyt do Říma, kde se věnoval restaurování renesančních památek. Jeho nejvýznamnější zakázkou byla obnova rakouské rezidence Palazzo di Venezia. V rezidenci bydleli rakouští stipendisté a Barvitius se zde seznámil s Václavem Levým.
Barvitius patřil k prvním moderně myslícím konzervátorům památek. Své projekty představil na Světové výstavě 1867, později pak na stránkách časopisu Method, jenž byl založen v roce 1875 a věnoval se sakrálnímu výtvarnému umění.
Po návratu do Prahy v roce 1867 spolupracoval nějaký čas i se svým švagrem Vojtěchem Ignácem Ullmannem (projekt Nádraží císaře Františka Josefa I., 1871). Barvitius s Ullmannem přinesli do Prahy vídeňský architektonický styl zvaný Rundbogenstil. Tento „úřednický“ sloh se hojně užíval pro stavbu škol, soudů, kasáren apod., ale nehodil se pro budovy reprezentační. náhled|Kostel sv. Václava na pražském Smíchově náhled|Lannova vila Antonín Barvitius později úspěšně pracoval pro Křesťanskou akademii – výtvarný odbor. Pro akademii vytvořil nespočet (stovky) návrhů zlatnických prací liturgických nádob, převážně monstrancí, ale i knižních vazeb apod. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se nacházejí některé jeho realizované návrhy, např. stříbrná monstrance zhotovená kolem roku 1880. Další realizace se nacházejí v inventářích různých kostelů.Emanuel Poche, Dobroslav Líbal, Eva Reitharová, Petr Wittlich: PRAHA národního probuzení (čtvero knih o Praze). Díl: Architektura, sochařství, malířství, užité umění. Str. 454
Byl i předsedou výtvarného odboru Jednoty pro dostavbu katedrály sv. Víta, kam rovněž navrhoval liturgické nádobí, náčiní a chrámové vybavení, konzervátorem Ústřední památkové komise ve Vídni a členem České akademie věd a umění. Byl činný také jako archeolog a roku 1882 ho jako znalce křesťanské archeologie papež Lev XIII. vyznamenal rytířským řádem sv. Řehoře.
Rodina a úmrtí Roku 1869 se přestěhoval do Prahy a později se oženil s Františkou, vdovou Rohlenovou (* 1869). Jejich manželství zůstalo bezdětné. Je pohřben na Olšanských hřbitovech, v hrobce Rohlenovy rodiny s dekorací podle vlastního návrhu.
V roce 2023 mu byla věnována výstava v Národním technickém muzeu u příležitosti dvoustého výročí od jeho narození.https://vyvoj.ntm.cz/pro-navstevniky/aktuality/nova-vystava-antonin-viktor-barvitius-moderni-architekt-za-casu-historismu
Pozůstalost Jeho umělecká pozůstalost je bohatá: grafické návrhy pro Křesťanskou akademii a fotografické album jejích realizací jsou v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu architektonické projekty v Národním technickém muzeu v Praze kazeta se čtyřmi sádrovými odlitky pečetí a dekoru v Národním muzeu - Historickém muzeu v Praze
Výběr z díla Trebitschův dům ve Vídni, (1851–52) Vila stavitele Moritze Gröbeho v Praze na Král. Vinohradech (1870–1874), (spolu s arch. Josefem Schulzem) Nádraží císaře Františka Josefa I. v Praze (1869), zbořeno 1904 Vila Vojtěcha Lanny mladšího v Praze – Bubenči (1868), anonymní projekt pravděpodobně v interiéru dokončený se švagrem Ignácem Ullmannem a s malbami bratra Viktora Barvitia, Lippmannova vila v Praze – Bubenči, (1869), Pelléova ulice, zbořena 1970 Novorenesanční fasáda konventu voršilek čp. 136/II v Praze na Národní třídě Novorenesanční kostel sv. Martina, Nížebohy u Litoměřic (1877–79), Hrobka rodiny Rohlenů, Olšanské hřbitovy Novorenesanční kostel svatého Václava na Smíchově v Praze a jeho vnitřní vybavení, budova fary Návrh podstavce k pomníku Josefa Jungmanna (k soše Ludvíka Šimka) na Jungmannově náměstí v Praze Novorománský kostel sv. Anny v Olešné u Tachova (1884–86), v havarijním stavu Hřbitov Malvazinky s kostelem sv. Filipa a Jakuba v Praze Košířích Hrobka rodin Lannovy a Schebkovy v Praze na Olšanských hřbitovech
Odkazy
Reference
Literatura Wirth Zdeněk, Antonín Barvitius, Umění 4, 1931, s. 295-308 Wirth Zdeněk, Antonín V. Barvitius (1823–1901), Grafický závod Jan Štenc, Praha 1932 Anděla Horová (ed.) a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M. Praha 1995, s. 50–51. Schreiberová J., Kopecký M. (eds), Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5, nakl. Perseus Praha 2006, Horáček Martin, Přesná renesance v české architektuře 19. století: Dobová diskuse o slohu, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2012, Kalina Pavel, Antonín Barvitius. Plány a skici pro Palazzo Venezia v Římě, Nakladatelství ČVUT, Praha 2023, ISBN 978-80-01-07231-8
Externí odkazy
Stručná biografie v slovníku architektů v českých zemích Bratři Antonín Victor a Victor Barvitiové
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Narození v roce 1823 Kategorie:Úmrtí v roce 1901 Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 20. července Kategorie:Narození na Malé Straně Kategorie:Narození 14. července Barvitius Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého