Novi Sad

Novi Sad (srbsky nebo rusínsky Нови Сад, česky nebo slovensky Nový Sad, , ) je město ležící na severu Srbska, zároveň je to hlavní město (oficiálně sídlo provičních orgánů) autonomní provincie Vojvodina a druhé největší město Srbska, žije zde obyvatel.

Je jejím přirozeným ekonomickým, politickým i kulturním centrem a jedno z významných center srbské kultury a vzdělanosti. Dnes je univerzitním městem a sídlí zde také Matice srbská. Novi Sad je také městem průmyslovým, stojí zde řada podniků a např. i rafinerie. Je rovněž i významnou křižovatkou silniční, železniční i lodní dopravy.

Městem protéká řeka Dunaj, na jehož 1255. říčním kilometru se nachází. Z historického hlediska leží na rozhraní regionů Srem a Bačka.

Po pádu přístřešku na železniční stanici v roce 2024 vypukly v Novém Sadu masové protesty proti prezidentovi Aleksandaru Vučičovi a srbské vládě, které se postupně rozšířily do mnoha srbských měst a obcí. Demonstranti neštěstí považují za důsledek korupce a nekompetence úřadů. Protesty zintenzivnily poté, co policie 28. června 2025 zadržela několik účastníků protivládního shromáždění v Bělehradě, kterého se zúčastnilo asi 140 tisíc lidí. Demonstranti požadují propuštění zadržených, dlouhodobě pak usilují o pád vlády a vyhlášení předčasných voleb.

Název Název města vznikl z rozhodnutí Marie Terezie při povýšení Nového Sadu na svobodné královské město v roce 1749. V latině zněl Neoplanta, resp. Neoplantae a znamenal nové sídlo/novou kolonii. V němčině byl zaznamenán jako Ney-Satz (psáno s y), později se začala používat verze s u (Neu-Satz). Maďarský název města je doslovným překladem německého i latinského názvu (Újvidék, původně Új-vidégh). Ve všech těchto třech jazycích byl název oficiálně používán od 1. února 1749; srbský název v podobě Novi Sad/Нови Сад vznikl lidovým překladem a objevil se na úředních dokumentech o měsíc později.

Před užitím současného názvu města se často používalo označení Racko selo, resp. Srbsko selo, v němčině Ratzen Stadt/Ratzenstadt), případně Petrovaradinski Šanac/Peterwadeiner Schantz) pro předmostí Petrovaradina. V roce 1722 je doložen název Varadinski Šanac (v knize Karlovačko vladičanstvo Manojla Grbiće).

Dějiny

Významné centrum novodobého srbského státu nepatří k městům s historií sahající do období středověku nebo dále. Začalo se rozvíjet v dobách existence Habsburské monarchie a patřilo mezi četná mnohonárodnostní města. Vznikalo ve stínu vojensky významnějšího Petrovaradína. Moderní město se rozvinulo z předsunutého opevnění naproti Petrovaradínu za lužními lesy jako centrum obchodu s obilninami. V moderní době sem byla přivedena železnice, vznikly přístavy na Dunaji a rafinerie.

Od roku 1918 bylo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie. V roce 1929 byl Novi Sad ustanoven regionálním centrem Dunajské bánoviny. Za druhé světové války bylo město rozděleno; severní část okupovalo Maďarsko a jižní byla připojena k Nezávislému státu Chorvatsko.

Počet obyvatel začal vzrůstat po vybudování nových sídlišť na okraji města po druhé světové válce, umocnil se jihoslovanský prvek. Novi Sad se stal hlavním městem autonomní oblasti Vojvodiny. V roce 1999 bylo město během kosovské války značně poškozeno bombardováním NATO, zejména infrastruktura. Ve 21. století se etablovalo jako rostoucí regionální centrum Srbska, významné centrum kulturní a přirozené centrum Vojvodiny.

Po pádu přístřešku na železniční stanici v roce 2024 vypukly v Novém Sadu masové protesty proti prezidentovi Aleksandaru Vučičovi a srbské vládě, které se rozšířily do mnoha srbských měst a obcí. Demonstranti neštěstí považují za důsledek korupce a nekompetence úřadů. Protesty zintenzivnily poté, co policie 28. června 2025 zadržela několik účastníků protivládního shromáždění v Bělehradě, kterého se zúčastnilo asi 140 tisíc lidí. Demonstranti požadují propuštění zadržených, dlouhodobě pak usilují o pád vlády a vyhlášení předčasných voleb.

Městské symboly Znak Znak města Nového Sadu tvoří štít v jehož horním modrém poli se nachází tři stříbrné věže. Nad nimi letí holub s olivovou ratolestí. V dolní části znaku se nachází zelené pole se stříbrnou klikatou čarou, která představuje Dunaj.

Znak města je historický a udělila jej císařovna Marie Terezie v polovině 19. století. Používán byl i během existence Rakousko-UherskaProfil města Nového Sadu na stránkách Pallas Nagy-lexikona a nezměnil se i po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, potažmo Jugoslávie.

Vlajka Vlajka města je tvořena bleděmodrým listem s uprostřed umístěným městským znakem v bílé variantě. Existují však varianty s barevným provedením znaku.Vlajka Nového Sadu na Flags of the World

Přírodní poměry Podnebí Klimatické poměry v Novém Sadu jsou definovány přechodem z mírně kontinentálního ke kontinentálnímu klimatu. Město má typická čtyři roční období. Během podzima a zimy občas vane studený vítr jménem košava, který zde působí zhruba tři až sedm dní. Během zimy sem přináší sněhový poprašek.

Průměrná teplota v Novém Sadu během celého roku činí 10,9 °C, z toho v lednu −1 °C a v červnu 21,6 °C. Roční úhrn srážek činí 578 mm, prší celkem 122 dní během roku. Nejvyšší naměřená teplota zde činila 41,6 °C a nejnižší − 30,7 °C. Roční počet hodin, kdy slunce svítí zde činí 2 135,3.

Změna klimatu se projevuje na území města a v regionu zvýšením množství srážek, především náhlých, což zvyšuje riziko povodní. Kanalizační systém města nebyl projektován pro zvýšenou kapacitu v souvislosti s těmito změnami.

Flora a fauna

Charakter krajiny Město se rozkládá na dvou relativně nesourodých částech; rozsáhlé rovině, ležící severně od Dunaje s nadmořskou výškou okolo 80 m n. m., která byla v průběhu času rozšířena zasypáním slepých ramen (např. Dunavac, Petrovaradínský válečný ostrov apod.) Dunaje a jižním břehem Dunaje, který je značně členitý a představuje předhůří pohoří Fruška Gora.

Parky a veřejná zeleň V Novém Sadu se nachází několik parků: Dunajský park (v centru města), Limanský park (u Dunaje, v místní části Liman) a Futožský park, u výpadovky směrem k obci Futog. Ve Sremské Kamenici se nachází další park na břehu řeky Dunaje. Zbytky lužních lesů po obou březích veletoku jsou rovněž klidovou zónou, kterou spojuje cyklostezka, nábřežní trasa s názvem Kej. Kampus Univerzity v Novém Sadu přechází rovněž v zelený prostor, Univerzitní park, který začíná u budovy rektorátu a končí u Dunaje. Výhledově by měl být zřízen park u obchodního centra SPENS.

První parky vznikly v Novém Sadu na konci 19. století. Ve století dvacátém byly potom vysázeny na některých ulicích ve městě i první aleje. V 50. letech byla realizována parková úprava okolí Petrovaradínské pevnosti. Na počátku 21. století se v Novém Sadu (vč. Petrovaradína a Sremské Kamenice nacházelo celkem 75,16 ha parků, veškerá zeleň (vč. parkové úpravy sídlišť, izolační zeleně apod. má rozlohu 3298,15 ha).Službeni list grada Novog Sada, br. 49, str. 3673 V období existence socialistické Jugoslávie byl Novi Sad jedním ze tří nejzelenějších měst v celé zemi.

Hlavní výletní destinací v okolí je pohoří Fruška Gora, které je přístupné z okolních obcí, např. ze Sremských Karlovců, kde se nachází areál Stražilovo. Mezi další chráněné přírodní oblasti v okolí Nového Sadu patří např. hnízdiště ptáků Koviljsko-petrovaradinski rit, tvořené lužními lesy, přírodní park Begečka jama nebo Mačkov sprud.

Na území města Nového Sadu je evidováno celkem šest památných stromů, čtyři z nich jsou platany. Jedná se o následující: Platan západní ve Futogu, Morušovník bílý na Čenejské salaši, Břestovec jižní na rohu ulice Modene a Ilije Ognjatovića, v centru města, Platan západní u základní školy Miloše Crnjanského, Platan javorolistý v areálu Futožské kasárny a Platan západní na Rumenačské ulici.

V lokalitě Petrovaradínu by měla být zřízena také botanická zahrada.

V souvislosti se snahou zlepšit situaci ohledně stavu životního prostředí se rozhodlo město Novi Sad participovat na projektu s názvem „Čista Srbija“ (Čisté Srbsko) v rámci něhož má být v okrajových částech města, resp. ve vesnicích, které z administrativního hlediska spadají pod metropoli Vojvodiny, zbudována kanalizace. Zvýšit se rovněž má i kvalita vod, které jsou vypouštěny do Dunaje. Jen v letech 2012 až 2021 vydala místní radnice 2,5 miliardy dinárů na projekty v oblasti zlepšení životního prostředí.

Protipovodňová ochrana města Protipovodňová obrana města je realizována pomocí náspu na novosadské straně Dunaje (součást promenády Sunčani kej), která se táhne od vesnice Čelarevo až po Kovilj. Valy se nachází i z obou stran kanálu DTD, který prochází městem. Násyp se nachází rovněž i v blízkosti Petrovaradína, nikoliv však před Sremskou Kamenicí. Motivace na výstavbu systému protipovodňové ochrany vznikla v závěru 19. století, kdy bylo město ničeno katastrofálními záplavami Dunaje.Článek na stránkách mojnovisad.com

Obyvatelstvo Struktura obyvatelstva vlevo|náhled|Obyvatelstvo města je národnostně smíšené a instituce města proto používají více úředních jazyků. Město Novi Sad je se svými 367 tisíci obyvateli druhým největším v zemi (po metropoli Bělehradu). Tento počet dlouhodobě roste; v roce 2020 žilo v Novém Sadu cca 362 000 obyvatel. a v roce 2010 potom 319 259.

Za svojí velikost vděčí především urbanizaci nejprve Jugoslávie a později Srbska po druhé světové válce. Od skončení konfliktu se počet obyvatel města neustále zvyšuje, a to především přistěhovalectvím, než přirozeným přírůstkem. Na počátku 21. století byl dokonce přirozený přírůstek negativní a vykrývalo jej především pozitivní migrační saldo.

Nejintenzivnějším obdobím růstu počtu obyvatel Nového Sadu byla 60. léta 20. století, kdy se počet obyvatel zvýšil o 37 %. Většina dosídlenců přišla do města z menších sídel Vojvodiny (56,2 %), dále pak z Bosny a Hercegoviny (15,3 %) a centrálního Srbska (11,7 %). Tato skutečnost vytvořila multietnické město nicméně s méně dominantním maďarským prvkem, než tomu bylo před válkou.

Dle sčítání lidu z roku 2002 žilo na území Města Novi Sad (vč. Petrovaradína a Sremské Kamenice) 299 294 obyvatel. Samotný Novi Sad bez Petrovaradína, Sremské Kamenice a třinácti příměstských sídel měl tehdy 191 405 obyvatel. V rámci socialistické Jugoslávie byl šestým největším městem.

Věková skladba Průměrný věk obyvatele města byl v roce 2009 40,1 let a odpovídá celovojvodinskému průměru. Předpokládá se, že bude obyvatelstvo v průměru i nadále stárnout a že v polovině století počet obyvatel ve věku vyšším 65 let přesáhne 25 % celkového počtu obyvatel Nového Sadu.

Národnostní struktura Přestože bylo historicky obyvatelstvo Nového Sadu národnostně smíšené, posílil se po druhé světové válce podíl Srbů na úkor ostatních národností. Původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno hned po skončení konfliktu. Podíl a význam Maďarů, Slováků a Rusínů poklesl. Dominantní slovenské obyvatelstvo je pouze v místní části Kysáč severozápadně od centra Nového Sadu. Chorvatské obyvatelstvo žije částečně na území Petrovaradína. V roce 2002 byly národnostní skupiny zastoupeny v Novém Sadu následujícím podílem: Srbové (73,91 %), Maďaři (6,03 %), Jugoslávci (3,69 %), Černohorci (2,23 %), Chorvati (1,84 %) atd. Celkový počet národností, ke kterým se přihlásili obyvatelé Nového Sadu, je 21, celkový počet jazyků je 17.

Město Novi Sad uvádí ve svém statutu čtyři jazyky jako jazyky úřední: srbštinu, maďarštinu, slovenštinu a rusínštinu.

Náboženský život

Podle sčítání lidu z roku 2011 bylo obyvatelstvo města Nového Sadu z náboženského hlediska rozděleno následujícím způsobem: 270 831 obyvatel se přihlásilo k pravoslaví, 21 530 k římskokatolické církvi, 8 499 k protestantským církvím, 4 760 k islámu, 84 k judaismu. Město je domovem srbské pravoslavné eparchie Bačka. Sídlí zde také muftí, představitel správní jednotky muslimské obce. Nachází se zde rovněž i kostel slovenské reformované církve, rusínských řeckokatolíků nebo maďarských protestantů.