Levhart Diardův (Neofelis diardi), také pardál Diardův a pardál ostrovní je kočkovitá šelma z podčeledi Pantherinae (velké kočky) a rodu Neofelis. Byl popsán francouzským přírodovědcem Georgesem Cuvierem v roce 1823. Dříve byl řazen do stejného taxonu s levhartem obláčkovým (jako jeho poddruh), ale na základě genetických testů byl v roce 2006 klasifikován jako samostatný druh. Žije na Borneu, Sumatře a možná i na malých ostrovech Batu. Dělí se na dva poddruhy: Neofelis diardi borneensis a Neofelis diardi diardi, které se liší především stavbou lebky.
Jde o podsaditou, ale zároveň hbitou šelmu s charakteristickou „obláčkovitou“ kresbou. Typické jsou pro něj prodloužené špičáky, relativně nejdelší ze všech kočkovitých šelem. Nohy má spíše kratší. Ocas je mohutný a dosahuje téměř takové délky jako tělo. Hmotnost dospělých jedinců se nejčastěji pohybuje mezi 11 až 25 kg; velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci dorůstají podstatně větších rozměrů než samice. Jeho habitat tvoří tropické lesy různých typů. Jde nejspíše o samotářské zvíře s převážně noční a soumračnou aktivitou. Živí se malými až středně velkými savci, jako jsou muntžaci, kančilové, sambaři, prasata vousatá, opice a dikobrazi, jídelníček si doplňuje ptáky a rybami. Výjimečně napadá i domácí zvířata. Rozmnožuje se obvykle jedenkrát za rok, dožívá se v průměru 11 let. Počet volně žijících dospělých jedinců se odhaduje na 4500 a druh je podle norem IUCN veden jako zranitelný. Hlavní hrozbou pro něj je ztráta biotopu především v důsledku odlesňování, následovaná pytláctvím spojeným s nelegálním obchodem s částmi těl mrtvých zvířat. náhled|Levharti Diardovi na malbě z roku 1825|alt=Obraz dvou levhartů Diardových, jeden sedí, druhý stojí před ním.
Taxonomie, nomenklatura Levharta Diardova popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1823. Nazval ho vědeckým jménem Felis diardi podle svého žáka a kolegy, přírodovědce a objevitele Pierra-Médarda Diarda. Levhart Diardův byl dlouhou dobu považován za poddruh nebo regionální formu levharta obláčkového, obvykle byl uváděn pod vědeckým názvem Neofelis nebulosa diardi. Až několik studií z let 2006 až 2011 přineslo jasné a respektované vydělení šelmy do samostatného druhu. Levhart Diardův, česky nazývaný též pardál ostrovní či pardál Diardův, se od kontinentálního levharta obláčkového liší geneticky, morfologicky a barvou srsti. Vzájemná druhová odlišnost je minimálně taková jako mezi jednotlivými druhy v rámci sesterského rodu Panthera.
Rod Neofelis tvoří bazální klad všech kočkovitých, neboli jeho evoluční linie se od dalších druhů vydělila nejdříve, a to asi před 6 miliony lety. Výzkumy potvrdily, že oba druhy rodu Neofelis se navzájem oddělily před 1,4 až 2,9 miliony lety. Levhart Diardův zřejmě pochází ze Sumatry, odkud se dostal na Borneo a Jávu. Na Jávě vyhynul někdy během holocénu. V současnosti zahrnuje dva poddruhy (subspecie) nazývané Neofelis diardi diardi (levhart Diardův sumaterský či pardál ostrovní sumaterský) a Neofelis diardi borneensis (levhart Diardův bornejský či pardál ostrovní bornejský), které divergovaly před 400 až 120 tisíci lety. Subspecie se liší především znaky na lebce, zubech a čelistech. Zatím jen provizorně určené jsou i určité rozdíly ve zbarvení. Bornejský poddruh vykazuje podstatně větší genetickou diverzitu než sumaterský, což může souviset s Tobskou katastrofou před 73,5 tisíci lety, jež zřejmě přivedla sumaterský poddruh na pokraj vyhynutí.
Vědecká synonyma pro levharta Diardova jsou Felis diardii, Felis macrocelis, Felis marmota, Neofelis nebulosa diardi. V malajštině a indonéštině je nazýván harimau akra, harimau dahan, harimau dan, macan dahan nebo machan dahan, v jazyku iban (část Malajsie, Brunej) se mu říká engkuli.
Popis Levhart Diardův je středně velká podsaditá kočkovitá šelma. Nohy má relativně krátké, tlapy široké. Klouby umožňují natáčet zápěstí a prsty tak, aby objaly kmen stromů po straně a tím umožnily pohyb hlavou dolů, což dokáže jen několik druhů kočkovitých šelem. Srst má šedavě hnědou barvu a na břiše je výrazně světlejší. Obecně je tmavěji a více do šeda zbarvena než u levharta obláčkového. Obláčky (rozety, skvrny) tvoří dvě až tři řady na každém boku. Dosahují poněkud menších rozměrů než u většiny levhartů obláčkových, ale jsou tmavší s velkým množstvím skvrnek uvnitř. Na zadní části krku a na hřbetě má levhart Diardův dvojitý tmavý pruh, který se nicméně může rozpadat do skvrn. Ocas je velmi dlouhý (cca 55 až 91 cm, což činí 76–88 % délky těla), hustě osrstěný (především u samic) a posetý velkými tmavými skvrnami. Tělo bez ocasu měří na délku 69 až 108 cm. Hmotnost dospělých jedinců se obvykle pohybuje mezi 11 až 25 kg, přičemž rekordní jedinci mohou být zřejmě až 30 kg těžcí. Velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci jsou často i dvakrát těžší než samice. V letech 2008 až 2014 bylo na Borneu odchyceno a změřeno 12 dospělých divokých pardálů. Samice vážily od 9,1 (starší samice se zlomenými dolními špičáky) do 18 kg, samci od 15 do 25,2 kg. Průměrně dosahují samice váhy mírně přes 12 kg, samci pak okolo 24 kg. Stavba lebky Další odlišností oproti levhartu obláčkovému je stavba lebky, čelistí a chrupu. Levhart Diardův má delší horní špičáky (o 2–6 mm), silnější 4. premoláry (třenové zuby), naopak slabší 3. premoláry, užší přední část čelisti, relativně vyšší a širší lebku (v poměru k délce) a rozdílné některé další charakteristiky. Kondylobazální délka lebky (vzdálenost mezi nejpřednějším okrajem mezičelisti a nejzadnějším výběžkem týlních hrbolků) samců měří asi 157 mm (± 10 mm) a samic přibližně 129 mm (± 4 mm). Délka lebky typového exempláře byla 161,4 mm. Korunková délka horních špičáků (v zásadě část vyčnívající z dásně), dosahuje u samců asi 38 mm (u rekordních jedinců však tato hodnota může přesahovat 40 mm) a u samic asi 30 mm. Typový exemplář disponoval 32,8 mm dlouhými špičáky, tedy relativně krátkými. Důvodem byly opotřebené konce, které celkovou délku o nejméně 5 mm zkracovaly. V poměru k délce lebky a těla má levhart Diardův největší špičáky mezi kočkovitými šelmami. Jistou zvláštností je jejich mírně zploštělý tvar. Celkově má stavbu lebky a chrupu ze všech současných druhů kočkovitých šelem nejvíce podobnou vyhynulým šavlozubým kočkovitým šelmám.
Výskyt, populace Levhart Diardův se vyskytuje na ostrovech Sumatra a Borneo (státy Indonésie, Malajsie a Brunej), přičemž není známo, jestli žije i na malých ostrovech Batu poblíž Sumatry. Fosílie existují i z Jávy, ale v současné době zde tato šelma nežije. Odhad maximální rozlohy areálu výskytu na Borneu činí 378 900 km2. Analýza dat pro Sumatru předpokládá území o rozloze maximálně 73 000 km2 a tedy celkový územní rozsah, kde levhart Diardův žije, činí maximálně 451 900 km2. Tyto odhady jsou spíše optimistické a zahrnují data z roku 2010, případně o něco starší. Předpokládá se, že rozsah šelmou obyvatelného teritoria se především od roku 2010 zmenšuje v důsledku pokračujícího odlesňování. Populační hustota je poměrně nízká a kolísá od 0,7 po 4,4 jedinců na 100 km2. Celkový počet dospělých jedinců je odhadován na přibližně 4500 zvířat, přičemž asi 3800 žije na Borneu a 730 na Sumatře.
Ekologie, chování vlevo|náhled|Levhart Diardův ležící u fotopasti|alt=Levhart Diardův se válí na zemi před fotopastí, částečně je zakryt travou Život levharta Diardova ve volné přírodě není příliš dobře zmapován, tudíž k mnoha aspektům jeho chování chybějí přesné informace. Obecně jde o poměrně adaptabilní zvíře, které žije v rozličných nadmořských výškách a to minimálně do 1850 m. Co se týče biotopu, jedná se o živočicha závislého na lese. Byl zaznamenán v relativně nenarušených tropických lesích různých typů i v lesích sekundárních případně těžených, čili umí se vypořádat i s určitým stupněm vyrušování ze strany člověka a jeho aktivit. Lidmi vysazované plantáže palem olejných však neobývá, nicméně migrovat přes ně asi dokáže.
Jde zřejmě o samotářskou šelmu. Některá dřívější pozorování naznačovala život v párech. Dokáže sice skvěle šplhat po stromech, ale většinou se pohybuje po zemi. Dříve se předpokládal jednoznačně noční způsob života, ale novější pozorování ukazují, že zvíře může být činné i za svítání či soumraku a méně často i během dne. Nejnižší aktivitu vykazuje okolo poledne. Panují dohady, podle nichž je sumaterský poddruh více stromový než bornejský a to kvůli přítomnosti tygra na ostrově. Podle výzkumů v oblasti Sabahu a Sarawaku (malajská část Bornea) využívá levhart stromy k odpočinku během dne. Důvodem může být i snaha vyhnout se na zemi se vyskytujícím pijavicím.
Teritorium K rozměrům teritoria jednotlivých levhartů existuje málo přesných dat. Samice, která byla opatřena sledovacím zařízením v oblasti Sabahu (severní Borneo) se během 109 dnů pohybovala na území 16,1 km2, přičemž jádro tvořil okrsek o ploše 5,4 km2. Plocha území samců odhadnutá z fotopastí přesahovala 45 km2, přičemž mohla dosáhnout až 112 km2. alt=Levhart Diardův se dívá z podrostu směrem k fotografovi (noční či večerní fotka) |náhled|Levhart Diardův schovaný v podrostu
Komunikace Výzkum publikovaný v roce 2016 ukázal, že levhart Diardův používá nejméně 10 různých způsobů vnitrodruhové komunikace. Stejně širokou komunikační škálou disponují tygři, téměř identické způsoby mají i levharti, gepardi, pumy a irbisové. Jde o rozhrabávání půdy zadníma nohama, značkování močí a trusem, tření o strom tváří, drásání kůry stromů drápy, válení se po zemi, tření a omotávání stromů ocasem, volání, očichávání a flémování (přenos pachů do Jacobsonova orgánu). Značnou komunikační aktivitu vyvíjejí především samci.
Potrava Levhart Diardův je masožravec a predátor. K jeho potravním návykům není k dispozici dostatek dat. Podle různých pozorování se živí poměrně širokou škálou malých a středně velkých zvířat, jako jsou sambaři, muntžaci, kančilové, prasata vousatá, různé druhy primátů (hulmani, makakové, kahauové nosatí, mláďata orangutanů), oviječi skvrnití, dikobrazi, ptáci a ryby. Napadá i domácí zvířata, především drůbež, kozy, prasata a psy, ale nejde o jeho běžnou kořist. Na kořist útočí jak na zemi, tak z korun stromů. Útočí ze zálohy, používá metodu skoku z úkrytu a krátkého prudkého sprintu, pokud to je nutné. Někdy si zabité zvíře vytahuje na stromy, aby je ochránil před mrchožrouty. Mladý samec držený v zajetí v Sarawaku ve 30. letech 20. století odmítal konzumovat maso zabitých zvířat. Byl tedy krmen živými kuřaty, jimž po usmrcení pečlivě vytrhával peří a opicemi, jimž jazykem odstraňoval srst. Podle některých pozorování se zdá, že svou kořist často zabíjí prokousnutím šíje. Výzkum provedený v Národním parku Gunung Pueh (Sarawak) publikovaný v roce 2018 naznačuje, že hlavní kořistí v této oblasti jsou muntžaci (Muntiacus muntjak). Levhart při lovu nespoléhá jen na zrak a sluch, ale využívá i čich.
Rozmnožování K rozmnožování levharta Diardova ve volné přírodě chybějí údaje. Některá data však existují ze zajetí, přičemž část informací je odvozena na základě pozorování rozmnožování levharta obláčkového. Samci levhartů Diardových někdy projevují vůči samicím zvýšenou agresivitu a občas je dokonce zabíjejí, což se týká především párů, které se poznají až v pozdějším věku. Proto je třeba v zajetí chovné páry seznámit již v raném věku. K páření dochází kdykoliv během roku, častěji však v období od prosince do března. Doba březosti trvá 85 až 95 dní. Poté samice porodí 1 až 5 mláďat, nejčastěji to jsou 2. Ta se osamostatňují po zhruba 10 měsících věku a přibližně ve dvou letech se začínají sama rozmnožovat. Interval mezi jednotlivými vrhy bývá přibližně 1 rok. Průměrná doba dožití dospělců ve volné přírodě se odhaduje na 11 let, ve výjimečných případech to může být až 17 let.
Hrozby, vztah s lidmi