Bosna a Hercegovina ( Bosna i Hercegovina, cyrilicí Босна и Херцеговина), někdy neformálně Bosna, je přímořský stát v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově, který hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Na jihu má 20 kilometrů dlouhé pobřeží Jaderského moře. Bosna je ve středu a na východě hornatá, na severozápadě mírně kopcovitá a na severovýchodě převážně rovinatá a má mírné kontinentální podnebí s horkými léty a chladnými, sněhovými zimami. Hercegovina je převážně hornatá a má středomořské podnebí. Bosna a Hercegovina se dělí na tři samosprávné jednotky, na ploše asi 51 tisíc km² žije 3,4 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Sarajevo, mezi další velká města patří Banja Luka, Tuzla a Zenica. Největší etnickou skupinou jsou Bosňáci, následují Srbové a třetí jsou Chorvaté. Muslimové tvoří 51 % obyvatel, pravoslavní křesťané 31 % a katolíci 15 %.
Oblast byla osídlena přinejmenším od svrchního paleolitu, ale důkazy naznačují, že již v neolitu zde vznikla stálá lidská sídla, včetně těch, která patřila k Butmirské, Kakanjské a Vučedolské kultuře. Po příchodu prvních Indoevropanů byla oblast osídlena několika ilyrskými a keltskými civilizacemi. Předkové Jihoslovanů, kteří oblast obývají dodnes, přišli v průběhu 6. až 9. století. Ve 12. století byl založen Bosenský banát, který se do 14. století vyvinul v Bosenské království. V polovině 15. století byla připojena k Osmanské říši, pod jejíž nadvládou zůstala až do konce 19. století; Osmané do oblasti přinesli islám. Od konce 19. století až do první světové války byla země připojena k rakousko-uherské monarchii. V meziválečném období byla Bosna a Hercegovina součástí Království Jugoslávie. Po druhé světové válce jí byl v rámci nově vzniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie udělen status samostatné republiky. Po rozpadu Jugoslávie v roce 1992 vyhlásila republika nezávislost. Následovala bosenská válka, která trvala do konce roku 1995 a skončila podpisem Daytonské dohody.
Bosna a Hercegovina je de facto konfederativní republika, má dvoukomorový zákonodárný sbor a tříčlenné předsednictvo složené z jednoho člena z každé ze tří hlavních etnických skupin. Moc centrální vlády je však značně omezená, protože země je do značné míry decentralizovaná. Skládá se ze dvou autonomních celků – Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské – a třetího celku, distriktu Brčko, který je řízen vlastní místní samosprávou. Bosna a Hercegovina patří mezi rozvojové země a v indexu lidského rozvoje je na 74. místě na světě. Její ekonomice dominuje průmysl a zemědělství, následuje cestovní ruch a sektor služeb. V posledních letech výrazně vzrostl cestovní ruch. V zemi funguje systém sociálního zabezpečení a všeobecné zdravotní péče a základní a střední vzdělání je bezplatné. Je členem Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rady Evropy, Partnerství pro mír a Středoevropské zóny volného obchodu; je také zakládajícím členem Unie pro Středomoří. Bosna a Hercegovina je kandidátskou zemí Evropské unie a také kandidátem na členství v Severoatlantické alianci.
Historie
Raná historie Bosna byla obydlena lidmi minimálně od paleolitu, jelikož jedna z nejstarších jeskynních maleb byla nalezena v jeskyni Badanj. Hlavní neolitické kultury jako butmirská a kakanjská byly přítomny podél řeky Bosna v letech cca 6 230 př. n. l. – 4900 př. n. l.
Starověcí Ilyrové náhled|Pozůstatky římského statku (villa rustica) ze 4. století v lokalitě Mogorjelo u Čapljiny
Bronzová kultura Ilyrů, etnické skupiny s odlišnou kulturou a uměleckou formou, začala vznikat v dnešním Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku, Kosovu, Černé Hoře a Albánii.
Od 8. století před naším letopočtem se Ilyrské kmeny vyvinuly do království. Nejdříve zaznamenané království v Ilýrii (regionu v západní části Balkánského poloostrova obývaný Ilyry, jak byli zaznamenáni v klasickém starověku) bylo Enchele v 8. století před naším letopočtem. Období, ve kterém pozorujeme další ilyrská království, začíná přibližně v roce 400 před naším letopočtem a končí v roce 167 před naším letopočtem. Autariati pod vládou Pleuria (337 př. n. l.) byl považován za království. Království Ardijejců (původně kmen z údolí Neretvy) vzniklo v roce 230 př. n. l. a skončilo v roce 167 př. n. l. Nejpozoruhodnější ilyrská království a dynastie byly Bardyllis z Dardánie ardirejský Agron, které vytvořili poslední a nejznámější ilyrské království. Agron vládl nad Ardirejci a rozšířil svou vládu i nad dalšími kmeny.
Od 7. století před naším letopočtem bronz vystřídalo železo, poté byly z bronzu vyráběny pouze šperky a umělecké předměty. Ilyrské kmeny pod vlivem halštatské kultury na severu vytvořily regionální centra, která se mírně lišila. Části střední Bosny obývaly kmeny Daesitiatů. Glasinacká kultura doby železné je spojována s kmenem Autariatů.
Velmi důležitou roli v životě byl kult mrtvých, který je patrný v pečlivých pohřbech a pohřebních obřadech, jakož i bohatství pohřebišť. V severních částech existovala dlouhá tradice kremace a pohřbu v mělkých hrobech, zatímco na jihu byli mrtví pohřbíváni ve velkých kamenných nebo zemských mohylách, které v Hercegovině dosahovaly monumentálních velikostí, více než 50 metrů široké a 5 m vysoké. Kmeny Japodů měly náklonnosti k výzdobě (těžké, nadměrné náhrdelníky ze žluté, modré nebo bílé skleněné pasty a velké bronzové spony, jakož i spirálové náramky, diadémy a přilby z bronzu).
Ve 4. století před naším letopočtem je zaznamenána první invaze Keltů. Přinesli s sebou hrnčířský kruh, nové typy spon a různé bronzové a železné pásky. Pouze procházeli cestou do Řecka, takže jejich vliv na území Bosny a Hercegoviny je zanedbatelný. Keltské migrace vysídlily mnoho ilyrských kmenů z jejich bývalých území, ale některé keltské a ilyrské kmeny se mísily. Konkrétní historické důkazy pro toto období jsou vzácné, ale celkově se zdá, že byl region osídlen množstvím různých národů mluvících odlišnými jazyky.
V deltě Neretvy na jihu byl důležitý řecký vliv na ilyrský kmen Daorů. Jejich hlavním městem byl Daorson v Ošanići poblíž Stolace. Daorson byl ve 4. století před naším letopočtem obklopen megalitickými 5 m vysokými kamennými zdmi (stejně velkými jako Mykény v Řecku), složených z velkých lichoběžníkových kamenných bloků. Daorové vyráběli jedinečné bronzové mince a sochy.
Konflikt mezi Ilyry a Římany začal v roce 229 př. n. l., ale až do roku 9 n. l. se Římu nepodařilo dokončit anexi regionu. Právě na území dnešní Bosny a Hercegoviny sváděl Řím jedny z nejobtížnějších bitev své historie od Punských válek, jak je popsal římský historik Suetonius.Suetonius, Tiberius 16,17 Šlo o římskou kampaň proti Ilyricu, známou jako Bellum Batonianum (povstání v Panonii).Miller, Norma. Tacitus: Annals I, 2002, . It had originally been joined to Illyricum, but after the great Illyrian/Pannonian revolt of AD 6 it was made a separate province with its own governor Konflikt vznikl po pokusu o verbování Ilyrů, vzpoura trvala čtyři roky (6–9 n. l.) a byla poražena.Stipčević, Aleksandar, The Illyrians: History and Culture, 1974, Noyess Press V římském období se mezi Ilyry usadili latinsky mluvící osadníci z celého území římské říše a římští vojáci byli pobízeni, aby po své službě odcházeli do tohoto regionu.
Po rozdělení Říše mezi lety 337 a 395 n. l. se Dalmácie a Panonie staly součástí západořímské říše. Oblast si v roce 455 n. l. podmanili Ostrogóti. Následně je vystřídali Alani a Hunové. Do 6. století císař Justinián I. dobyl oblast pro Byzantskou říši. Slované si Balkán podmanili v 6. a 7. století. Ilyrské kulturní rysy byly jižními Slovany přijaty, o čemž svědčí některé zvyky a tradice, místní názvy atd. Timothy Gregory vysvětluje:
Středověk náhled|vlevo|Hvalův kodex, iluminovaný soubor novozákonních a starozákonních textů z roku 1404 náhled|Bosna ve středověku zaujímala Bosenský banát a následně Bosenské království. мини|náhled|<small>
</span></small> Raní Slované se na západní Balkán, včetně Bosny, dostali v 6. a na počátku 7. století (uprostřed období stěhování národů), a skládali se z malých kmenových jednotek vzniklých z jednoho slovanského svazu známého Byzantincům jako Sklavíni (zatímco přibuzní Antové kolonizovali zhruba východní části Balkánu).Hupchick, Dennis P. The Balkans from Constantinople to Communism, pp. 28–30. Palgrave Macmillan (2004) Kmeny zaznamenané etnonymy jako „Srbové“ a „Chorvati“ jsou popsány jako druhá, pozdější migrace jiných lidí během druhé čtvrtiny 7. století, která se nezdá být zvlášť početná; tyto rané kmeny “Srbů” a “Chorvatů”, jejichž přesná identita je předmětem vědeckých debat, převládli nad Slovany v sousedních regionech. Zdá se však, že velká část vlastní Bosny byla územím na pomezí mezi oblastí pod nadvládou Srbů a Chorvatů a není jmenována jako jeden z regionů, které tyto kmeny osídlily.
Bosna je poprvé zmíněna jako země (horion Bosona) v díle byzantského císaře Konstantina Porfyrogenneta De Administrando Imperio v polovině 10. století, na konci kapitoly (kap. 32) s názvem O Srbech a zemi, kterou nyní obývají. Toto bylo vědecky interpretováno několika způsoby a používáno zejména srbskými národními ideology jako důkaz, že je Bosna původně „srbskou“ zemi. Jiní učenci tvrdili, že zahrnutí Bosny do kapitoly 32 je pouze výsledkem v té době dočasné vlády srbského velkovévody Časlava Klonimíroviće nad Bosnou a poukazovali, že Porfyrogennetos nikde výslovně neříká, že je Bosna „srbskou zemí“. Ve skutečnosti samotný překlad zásadní věty, kde se objevuje slovo Bosona (Bosna), podléhá různým výkladům.
Časem na území Bosny vznikla jednotka s vlastním vládcem s přívlastkem bosenský. Spolu s dalšími územími se Bosna v 11. století stala součástí království Duklja, ačkoli si udržovala vlastní šlechtu a instituce.
Ve vrcholném středověku vedly politické okolnosti k tomu, že se území stalo předmětem sporu mezi Uherským královstvím a Byzantskou říší. Po dalším přesunu moci mezi oběma říšemi na počátku 12. století se Bosna ocitla mimo kontrolu obou říší a vznikl Bosenský banát (pod vládou místních bánů). První bosenský ban byl známý pod jménem Ban Borić. Dalším byl bán Kulin, jehož vláda byl poznamenána začátkem sporů týkající se bosenské církve, římskokatolickou církví považovanou za kacířskou. V reakci na uherské pokusy použít církevní politiku týkající se této záležitosti jako způsobu, jak získat zpět vládu nad Bosnou, uspořádal Kulin v roce 1203 koncil místních církevních představitelů ke zřeknutí kacířství a přijetí katolictví. I přes to zůstaly uherské ambice nezměněny ještě dlouho po Kulinově smrti v roce 1204, s výjimkou jedné neúspěšné invaze v roce 1254. V této době se populace nazývala Dobri Bošnjani (“dobří Bosňané”)., p. 71; In the Middle Ages the Bosnians called themselves "Bosnians" or used even more local (county, regional) names., p. 120; ..medieval Bosnia was a country of one people, of the single Bosnian people called the Bošnjani, who belonged to three confessions. Jména srbský a chorvatský, ačkoli se občas objevují v okrajových oblastech, nebyla v záležitosti Bosny používána.
Bosenská historie se od těchto dob až do počátku 14. století vyznačovala mocenským bojem mezi rody Šubićů a Kotromanićů. Tento konflikt skončil v roce 1322, kdy se stal bánem Štěpán II. Kotromanić. V době jeho smrti v roce 1353 úspěšně připojil území na severu a západě, jakož i na Zahumlje a části Dalmácie. Následován byl ambiciózním synovcem Tvrtkem, který po dlouhém boji se šlechtou a rodinnými nesváry získal plnou kontrolu nad zemí v roce 1367. V roce 1377 vzniklo Bosenské království a Tvrtko byl v Mile poblíž města Visoko, v srdci bosenského území, korunován jako první bosenský král.Anđelić Pavao, Krunidbena i grobna crkva bosanskih vladara u Milima (Arnautovićima) kod Visokog. Glasnik Zemaljskog muzeja XXXIV/1979., Zemaljski muzej Bosne i Hercegovine, Sarajevo, 1980,183–247