Mlýnský potok (rameno Moravy)

Mlýnský potok je pravým ramenem řeky Moravy na Litovelsku. Jeho celková délka přesahuje 36,5 km a je nejdelším antropogenním vodním tokem v okrese Olomouc. Motivací pro jeho úpravu a údržbu byl pohon hynkovských, horeckých a olomouckých mlýnů, posléze získal ochrannou funkci. Ve 20. století začal být postupně využíván pouze k výrobě elektřiny a závlaze lesů. Koryto potoka je převážně hlinité a široké 7 až 15 metrů, teče jihovýchodním směrem. Část jeho toku tvoří jižní hranici CHKO Litovelské Pomoraví.

V první části svého toku, od počátku u Řimice po dočasné spojení s Moravou poblíž Hynkova, bývá Mlýnský potok nazýván také Malá voda. Malá voda je dlouhá 18,7 km, patří mezi vodohospodářsky významné toky a někdy bývá uváděna samostatně. Poblíž Mladče se tok dočasně rozděluje na dvě ramena: Mlýnský potok (též Vísecký potok) a Malou vodu.

Ve své druhé části, od opětovného oddělení od Moravy u Hynkova do soutoku s Moravou v Olomouci, je Mlýnský potok označován též jako Střední Morava (německy ). Střední Morava je dlouhá 17,85 km a vzhledem k celoročnímu zákazu splouvání Moravy mezi Hynkovem a ústím Cholinky slouží jako náhradní vodácká trasa. Pro druhou část Mlýnského potoka se v minulosti užívalo taktéž názvu Stará Morava (německy ) či Moravice.

V poslední části svého toku se Mlýnský potok rozdvojoval do roku 1952. U zrušeného západního ramene se pak lze setkat s označením Kravská Morava (německy ), Malá Morava (německy ), Mlýnské rameno, Mlýnská strouha, Mlýnský náhon nebo Náhon Kamenného mlýna (německy ). Naopak část ramene protékající Lazci směrem k východním hradbám byla známá jako Lazecký potok (německy ). V raném novověku byl potok významným obranným prvkem pevnosti Olomouc.

Centrální evidence vodních toků Ministerstva zemědělství ČR obě hlavní části toku odděluje. První část vede pod názvem „Malá voda (Mlýnský potok)“ (IDVT 10100443), druhou část pod označením „Střední Morava – Mlýnský potok“ (IDVT 10100426).

Průběh toku

Řimice – Hynkov

Od Moravy se Mlýnský potok odklání v blízkosti vsi Řimice, těsně před objektem řimického jezu a přibližně 130 metrů před vstupem Moravy do území přírodního parku Pod Templem. V této části, mezi Řimicemi a Hynkovem, je Mlýnský potok také označován jako Malá voda. Dříve, před zbudováním římického jezu a zkapacitněním průtoku, nesl jméno Příkopa.Rotschein (2003), s. 538. Hlavní rameno Moravy, moderně označované jednoduše Morava, neslo historicky označení Samica. Z roku 1474, kdy byl položen nový práh, pochází dohoda mezi vrchností a mlynáři, takzvaná řimická smlouva. Ta omezovala počet mlýnů na Malé vodě. Mezi Řimicí a Hynkovem se jich nacházelo osm: Mladečský, Sobáčovský, Vavákův (Babakovský), Vísecký, Přední, Šargounský (Schargaunův), Březovský a Lhotský. V Litovli se kromě toho nacházela soukenická valcha. Řimická smlouva také zapovídala neschválené odvádění vody z koryta a úpravy žlabu a stanovovala věčnou, nezvýšitelnou činži mlynářů. Dvě třetiny vody měly podle ní být posílány po Samici, třetina vody po Příkopě. Moderní poměr průtoků obou ramen je přitom obrácený.

vpravo|náhled|Dvě ramena potoka u Vísky: Malá voda a Mlýnský potok

Po necelých 200 metrech křižuje proud Malé vody dálnice D35, vybudovaná na přelomu 70. a 80. let. S potokem se dále spojuje pravostranný přítok Hraniční potok (říční km 16,390) a ihned poté vstupuje do severního výběžku oblasti chráněné jako přírodní památka Třesín (samotný vrch Třesín leží na jihozápadě).

vlevo|náhled|Přírodní památka Hvězda – místo, kde se protíná pět ramen Moravy

Dále se tok větví. Hlavní rameno, označované jako Malá voda, pokračuje přes pohyblivý jez Mladeč (říční km 16,170) pod dálnici D35, za níž vstupuje do přírodní rezervace Hejtmanka a posléze do národní přírodní rezervace Vrapač. Po opuštění této oblasti překračuje Malou vodu můstek pro pěší; potok a jeho těsné okolí za tímto místem vytváří přírodní památku Malá Voda, jež se táhne téměř až k Litovli. S vedlejším ramenem (Mlýnským potokem) se Malá voda opět stéká poblíž vesnice Víska (říční km 11,480). Těsně před soutokem (na říčním km 11,850) se nalézá pohyblivý jez Víska se třemi dřevěnými stavidly, jejichž pomocí je odváděna voda do strouhy k blízkému mlýnu. Centrální evidence vodních toků eviduje toto umělé rameno jako „bezejmenný tok“ (IDVT 10200226). Používána jsou však jména „Pilová voda“ či „Jalové rameno“.Faltýnek (2009), s. 45.

Vedlejší rameno (náhon) tekoucí Mladčí, Sobáčovem a Vískou se nazývá Mlýnský potok a Centrální evidence vodních toků jej pod tímto názvem vede samostatně (IDVT 10188864). Objevuje se také označení Vísecký potok. V minulosti tento náhon sloužil především pro pohon mladečských a sobačovských mlýnů. Tvoří východní hranici PP Třesín a těsně před Mladčí se do oblasti této přírodní památky nakrátko vrací. V zástavbě obce Mladeč se k Mlýnskému potoku připojuje jako pravostranný přítok Rachavka, která do Malé vody přivádí vodu z Třesínské krasové zvodně.

Od soutoku u Vísky pokračuje Mladá voda či Mlýnský potok dál jako jediné rameno, stále v rámci PP Malá Voda. Před můstkem pro pěší se levostranně připojuje slepé rameno Zej (od německého „See“, jezero), dřívější oblíbené místo pro rybolov. Je hluboké 3–4 metry. Těsně před Litovlí se Malá voda protíná se třemi dalšími rameny Moravy – s Pastí neboli Stružkou, sbírající vodu z luk na sever od Vísky, dále slepým ramenem od litovelské městské části Komárov (podle Centrální evidence vodních toků nazývaným Cvičák) a konečně Muzejní vodou (též Valchovní strouhou), která z útvaru teče směrem do Litovle. Dále do Litovle pokračuje také Malá voda. Ramena vytvářejí přírodní památku Hvězda, pojmenovanou podle svého pěticípého tvaru. Po okraji Litovle pak Malá voda (v této části označovaná dříve jako Černá voda) teče pod silničním a železničním mostem k betonovému Staroštíkovu jezu z roku 1930 o celkové délce 20 m (říční km 9,770). Slouží ke vzdouvání vody do náhonu kolem Staroštíkova mlýnu (dříve také Přední, Jarošův, Prašivý). Tato strouha se do Malé vody navrací za dalším silničním mostem. Takto vytvořený ostrůvek, jehož osou je Nábřežní ulice, bývá nazýván Schutt či Engerle. Mlýnský náhon je v CEVT veden jako „bezejmenný tok“.

vlevo|náhled|Malá voda (Mlýnský potok) v Litovli

V průběhu dalšího toku křižuje Mlýnský potok lávka a trojí potrubí, posléze se do koryta vrací Muzejní voda, jež se oddělila v Hvězdě. Krátce nato vstupuje potok do národní přírodní rezervace Ramena řeky Moravy. Na říčním km 7,900 se pak dostává ke stabilizačnímu jezu o celkové délce tělesa 32,6 m, který původně vzdouval vodu do náhonu pro mlýn Šargoun (Schargaunův mlýn). Tento mlýn býval patřil původně k tvrzi, zmiňované již v roce 1267. Strouha však již neexistuje a v areálu mlýna sídlí Hanácký jezdecký klub Litovel. Další jez se pak nachází na říčním km 6,535, slouží k odvádění vody z koryta ramenem zvaným Bahénka (také Odrážka) do hlavního toku Moravy. Právě v okolí tohoto koryta bylo možné po opětovném vysazení bobrů na počátku 90. let možné pozorovat stopy jejich činnosti. Okolní lesy byly předtím značně poškozeny přítomností vládní bažantnice (ročně až 50 000 bažantů) a s ní souvisejícím vysazováním smrkových monokultur, od tohoto typu podnikání se však po roce 1989 ustoupilo.

vpravo|náhled|Malá voda a Odrážka (Bahenka)

Dalším objektem na řece je elektrárna na území obce Březové. V této obci stál „po věky“ mlýn, v 16. století k němu přibyla také pila. Požár v roce 1893 však budovy zcela zničil. 31. prosince 1906 byl zahájil provoz „rolnické elektrárny“ – firma ČKD zde nainstalovala turbínu, která byla roku 1934 nahrazena modernější Kaplanovou turbínou. Následuje pohyblivý jez se stavidly (říční km 2,510) těsně před Lhotou nad Moravou. Ten rozděluje vody do dvou ramen: hlavní rameno přivádí vodu do náhonu dřevařských závodů,Rotschein (2003), s. 539. vedlejší rameno teče přes dva kilometry souběžně s Malou vodou pod názvem Svodnice. Obě větve křižují u Lhoty nad Moravou silniční mosty. Malá voda se po opětovném soutoku se Svodnicí konečně vrací zpátky do hlavního toku Moravy nad Hynkovem. Celková délka Malé vody činí 18,7 km a plocha jejího povodí je 53,84 km². Průtok je proměnlivý a závisí zejména na množství vody z Moravy, která je do koryta vpouštěna, regulace je zajišťována stavidly.

Hynkov – Olomouc

Společně s hlavním korytem Moravy teče Mlýnský potok asi 250 metrů, posléze se znovu odděluje před jezem Hynkov. V tomto krátkém úseku spojuje Morava všechny své vody v jediném korytě. Od chvíle, kdy se podruhé vydá vlastní trasou, je Mlýnský potok, a to až do definitivního soutoku s Moravou, znám také jako Střední Morava. Asi 150 metrů po osamostatnění potok překonává most pro pěší, u něj se nachází obtížná kamenitá peřej (Hynkovská peřej), místo pravidelných slalomových závodů.Jančar (2005), s. 13.

vlevo|náhled|Malá voda (Mlýnský potok) ve Lhotě nad Moravou

Následně potok obkružuje ze severu a východu přírodní rezervaci Kenický. Po několika meandrech tvoří na přibližně sedmi stech metrech Mlýnský potok jihozápadní hranici přírodní rezervace Panenský les. Tato přírodní rezervace, tvořená lužním lesem málo zasaženým lesnickou činností, vykazuje známky erozní činnosti obou souběžných toků (Mlýnského potoka i Moravy) a horní část jejího geologického podloží tvoří povodňové sedimenty a fluvizemě.

vpravo|náhled|Mlýnský potok po opětovném oddělení z toku Moravy u Hynkova

Poblíž rozcestí U Tří mostů jej křižuje nejprve silniční most a poté i potok Cholinka, původně označovaný jako potok Kobylník, popřípadě Častava, a to až do 20. let 20. století; název Častava se později přenesl na jižnější potok Rozvižď. V minulosti se v této lokalitě nacházela myslivna. Tok Cholinky dále ústí do Moravy a je možné jej při sjíždění řeky při příznivém stavu vody využít k návratu do koryta Moravy.

Během dalšího toku k jihovýchodu Mlýnský potok nejprve těsně mine Podhradský rybník a posléze teče asi 700 m souběžně s potokem Častava. Ta byla dříve, před rozšířením melioračními strouhami, nazývaná Rozvižď či Rozvišť podle jiného blízkého rybníka. Spojovací rameno mezi Střední Moravou a Častavou využívá koryto Kobylníku (Cholinky), který těmito místy protékal, než byl úpravami přiveden do Moravy severněji. Kolem tohoto spojovacího ramene se nachází drobnější přírodní památka Častava.Šafář (2003), s. 375. V CEVT je rameno vedeno coby „bezejmenný tok“ (IDVT 10205913). Častava křižuje Mlýnský potok na severním okraji zástavby obce Horka nad Moravou; samotný Mlýnský potok pak pokračuje dále vesnicí. Od 13. století je v Horce doložen mlýn. Z roku 1655 pochází údaj, že měl čtyři mouční složení, dvě složení na proso a jednu stoupu na olej. Ta fungovala ještě v roce 1841. Na místě mlýna byla později vybudována vodní elektrárna.Kadlec (2011), s. 77.

Olomouc

Dále na jihovýchod, mezi Chomoutovem a jezerem Poděbrady, vstupuje tok do katastrálního území města Olomouc. Krátce poté překlenuje Mlýnský potok pěší lávka a těsně za ní se nachází jez Chomoutov (říční km 9,05). Tento objekt potok rozděluje a část vody odvádí do hlavního koryta Moravy „odlehčovacím kanálem Chomoutov“ (IDVT 10219462). Ihned za jezem ústí do tohoto spojovacího ramene Častava.

vpravo|náhled|Přírodní rezervace Plané loučky

vlevo|náhled|Mlýnský potok v Olomouci