George Denis Patrick Carlin (12. května 1937, Manhattan, New York, USA – 22. června 2008, Santa Monica, Kalifornie, USA) byl americký stand-up komik, kritik sociálních poměrů, satirik, herec, spisovatel a autor, který získal pět Cen Grammy za svá komediální alba.
Byl proslulý svým černým humorem, stejně jako názory na politiku, anglický jazyk, psychologii, náboženství a různá další tabu témata. On sám se svou komediální scénkou nazvanou Seven dirty words (Sedm ošklivých slov) se v roce 1978 stal jádrem soudního případu F.C.C. v. Pacifica Foundation, projednávaném u Nejvyššího soudu Spojených států amerických, ve kterém byla rozhodnutím 5 soudců proti 4 potvrzena pravomoc vlády k regulaci neslušného obsahu ve veřejných rozhlasových stanicích.
První z jeho čtrnácti stand-up speciálů pro televizní stanici HBO byl natočen roku 1977. Od konce 80. let se jeho výstupy zaměřovaly na sociálně-kulturní kritiku moderní americké společnosti. Často komentoval současné politické dění ve Spojených státech a satirizoval excesy americké kultury. Jeho poslední speciál pro HBO, It's Bad for Ya (To ti škodí), byl natočen méně než čtyři měsíce před jeho smrtí.
V roce 2004 se umístil na 2. příčce žebříčku americké televizní stanice Comedy Central 100 největších stand-up komiků všech dob, a to před Lenny Brucem a za Richardem Pryorem. Během třicetileté éry Johnnyho Carsona často vystupoval a jako host i uváděl The Tonight Show Starring Johnny Carson. Uváděl také první díl Saturday Night Live. V roce 2008 mu byla posmrtně udělena cena Marka Twaina za americký humor.
Mládí Narodil se na Manhattanu, jako druhý syn Mary (Beary), sekretářky, a Patricka Carlina, celonárodního reklamního manažera časopisu New York Sun. On sám byl irského původu a byl vychován v římskokatolické víře; sám sebe nazýval irským katolíkem.Class Clown, "I Used to Be Irish Catholic", 1972, Little David Records.
Vyrostl v ulici West 121st Street, ve čtvrti sousedící s Manhattanem, o které později v jednom ze svých stand-up vystoupení prohlásil, že jí s kamarády říkali "White Harlem" (Bílý Harlem), protože to znělo o dost drsněji, než její skutečné jméno Morningside Heights (volně přeloženo Ranní vršky). Byl vychován svou matkou, která otce opustila, když mu byly dva měsíce.Psychology Today: George Carlin's last interview . Retrieved August 13, 2008. Navštěvoval Corpus Christi School, římskokatolickou farní školu při kostelu Corpus Christi Church, ve čtvrti Morningside Heights."George Carlin: Early Years" , George Carlin website (georgecarlin.com)Flegenheimer, Matt, "'Carlin Street' Resisted by His Old Church. Was It Something He Said?", The New York Times, October 25, 2011 Po třech semestrech, ve věku 15 let, opustil nedobrovolně školu Cardinal Hayes High School v Bronxu a krátce navštěvoval Bishop Dubois High School v Harlemu.Gonzalez, David. He also briefly attended the Salesian High School in Goshen, NY. George Carlin Didn’t Shun School That Ejected Him. The New York Times. June 24, 2008. Se svou matkou prožíval složité vztahy a často utíkal z domova. Později nastoupil k Letectvu Spojených států amerických a nastoupil výcvik radarového technika. Byl umístěn na základnu Barksdale Air Force Base v Bossier City v Louisianě.
V té době začal pracovat jako diskžokej na rádiu KJOE, v nedalekém městě Shreveportu. Svůj nábor k letectvu neabsolvoval až do konce. Byl nadřízenými označen jako "unproductive airman" (neproduktivní letec) a 29. června 1957 byl propuštěn. Během svého působení v letectvu stanul třikrát před vojenským soudem a obdržel také mnoho discipinárních trestů.Comedian George Carlin dies at 71 Variety, June 22, 2008
Kariéra V roce 1959 začal společně s Jackem Burnsem vystupovat jako komediální skupina, zatímco oba pracovali pro rozhlasovou stanici KMNY ve Fort Worthu v Texasu. Po úspěšných vystoupeních ve fortworthské beatové kavárně, The Cellar (Sklep), Burns a Carlin odjeli v únoru 1960 do Kalifornie a vystupovali spolu dva roky, než se vydali každý na vlastní dráhu.
60. léta 20. století V roce 1960 během prvních týdnů po příjezdu do Kalifornie dali dohromady zkušební nahrávku a vytvořili dvojici The Wright Brothers (Bratři Wrightové), show na rozhlasové stanici KDAY v Hollywoodu. Skupina tam pracovala tři měsíce a po nocích vypilovávala svůj materiál v beatnických kavárnách. Když byl po letech oceněn hvězdou na hollywoodském chodníku slávy, požadoval, aby byla umístěna před studia KDAY, poblíž rohu Sunset Boulevard a Vine Street. Burns a Carlin nahráli v květnu 1960 v Cosmo Alley v Hollywoodu jejich jediné album Burns and Carlin at the Playboy Club Tonight.
V 60. létech se začal objevovat v různých televizních show, zejména v The Ed Sullivan Show a The Tonight Show.
Nejznámější televizní výstupy The Indian Sergeant Stupid disc jockeys Al Sleet Jon Carson
Variace na první tři z těchto vystoupení se objevily na jeho debutovém albu z roku 1967, Take Offs and Put Ons, nahrané živě v roce 1966 v The Roostertail v Detroitu. náhled|vlevo|180px|Carlin se zpěvákem Buddym Grecem v Away We Go. Během tohoto období se stal populárním díky častému účinkování a také občasnému uvádění The Tonight Show, nejprve s Jackem Paarem v roli hostitele a následně s Johnnym Carsonem. Stal se jedním z nejčastějších náhradníků v období téměř třicetiletého Carsonova kralování. Byl také obsazován do Away We Go, show vysílané na stanici CBS. Materiál z doby jeho rané kariéry a také jeho vzevzření, tvořené obleky a krátkým účesem, byly vnímány jako konvenční, zvláště v porovnání s jeho pozdějšími materiály aktivistickými.ABC World News Tonight; June 23, 2008.
Osobně byl při zatčení Lennyho Bruce pro nemravnost. Když začala policie zajišťovat diváky z publika kvůli výslechu, požádala jej, aby se identifikoval průkazem. Odpověděl, že vládou vydané identifikační průkazy neuznává, za což byl zatčen a odvezen do vězení společně s Brucem.
70. léta Nakonec změnil jak svá vystoupení, tak i své vzezření. Kvůli svému stylu oblékání, na tehdejšího komika podivnému, přišel o některá domluvená televizní vystoupení. Nosil seprané džínsy, neskrýval dlouhé vlasy, plnovous a náušnice, a to v době, kdy byli pravidlem na krátko ostříhaní a dobře oblečení komici. Využil svou osobu jako odrazový můstek pro nový druh humoru. Ed Sullivan ho uvedl v představení "The Hair Piece" ("Scénka s vlasy"), kde si znovu rychle získal oblibu publika, které pochopilo jeho smysl pro eleganci.
V tomto období také vypiloval svoji patrně nejznámější scénku Seven Words You Can Never Say on Television (Sedm slov, která nikdy nesmíte říct v televizi), která byla vydána na albu Class Clown. Na letním festivalu v Milwaukee byl dne 21. července 1972, po vystoupení s touto scénkou, zatčen a obviněn z porušování mravnostních zákonů. Tento spor, který jej na čas přiměl k jejich názvu "the Milwaukee Seven" (Milwaukská sedmička), byl v prosinci téhož roku zamítnut. Soudce konstatoval, že jazyk byl neslušný, ale že měl právo tato slova pronést, pokud nezpůsobil žádnou výtržnost. V roce 1973 si u Federálního úřadu pro sdělovací prostředky (FCC) stěžoval nějaký muž poté, co se svým synem slyšel podobnou scénku Filthy Words (Ohavná slova) z dalšího alba Occupation: Foole (Povolání:Blázeň), vysílané jednoho odpoledne na rozhlasové stanici WBAI v New Yorku, náležící k síti nezávislých rozhlasových stanic "Pacifica Network". Pacifica obdržela předvolání k soudu od FCC, který požadoval udělení pokuty společnosti, za porušení nařízení FCC, zakazujícího vysílání obscénního materiálu. Nejvyšší soud Spojených států amerických žalobu FCC potvrdil hlasováním 5 ku 4, usnesením, že scénka byla "neslušná, ale ne obscénní," a že FCC má právo zakázat takové vysílání v době, kdy je pravděpodobné, že jsou mezi posluchači děti (F.C.C. v. Pacifica Foundation, 438 U.S. 726 (1978), Soudní dokumentace obsahuje přesnou transkripci scénky).
Tato kontroverze nicméně přispěla k jeho proslulosti. Nakonec téma "ohavných slov" rozšířil o zdánlivě nekončící závěr vystoupení (končící vytrácením se jeho hlasu v televizní verzi HBO a doprovázením závěrečných titulků záznamu představení Carlin at Carnegie, speciálu sezóny 1982-83) a soubor 49 webových stránek seřazených podle předmětu a zahrnujících jeho "Incomplete List Of Impolite Words" (Neúplný seznam neslušných slov)
Během jevištního představení, když interpretoval jeho "Ošklivá slova", se dozvěděl, že jeho poslední album FM & AM získalo cenu Grammy. V půli představení na albu Povolání:Blázeň je slyšet jak někomu děkuje za předání lístku papíru. Poté vykřikne: "Shit!" ("Doprdele!") a hrdě ohlásí ocenění publiku.
Dne 11. října 1975 uváděl premiérové vysílání show Saturday Night Live, stanice NBC, jediné epizody (alespoň do roku 2007), ve které se uvaděč (na svůj požadavek) neobjevil ve scénkách. Následující sezónu 1976-1977 se pravidelně objevoval v sérii estrádních show skupiny Tony Orlando & Dawn na televizní stanici CBS.
V roce 1976, když se jeho kariéra zdála být na vrcholu, neočekávaně přestal s pravidelným vystupováním. Dalších pět let zřídka vystupoval ve stand-upech, ačkoli právě v této době začal dělat speciály pro stanice HBO jako součást cyklu On Location. Později přiznal, že během tohoto volnějšího období prodělal první ze tří srdečních mrtvicí. Jeho první dva speciály pro HBO byly vysílány v letech 1977 a 1978.
80. a 90. léta V roce 1981 se vrátil na jeviště, vydal A Place for My Stuff a vrátil se do HBO a do New Yorku s televizním speciálem Carlin at Carnegie natočeném v Carnegie Hall a vysílaném v sezóně 1982-83. Následující dekádu a půl pokračoval každý rok nebo přesrok speciály pro HBO. Všechna jeho alba jsou od té doby tvořena speciály pro HBO. náhled|Na představení v Harrisburgu, Pennsylvania 10. listopadu 1984 uváděl podruhé Saturday Night Live, tentokrát se objevil i v několika skečích. Jeho herecká kariéra byla odstartována výraznou vedlejší rolí v komediálním hitu Outrageous Fortune, s Bette Midlerovou a Shelly Longovou v hlavních rolích. Byla to první významná filmová role po několika předcházejících hostujících rolích v televizních seriálech. Hrál tuláka Franka Madrase, jehož role zesměšňovala doznívající vliv tzv. "counterculture" 60. let. V roce 1989 si získal popularitu u nové generace teenagerů, když byl obsazen do role Rufuse, cestovatele časem a mentora hlavních postav ve filmu Skvělé dobrodružství Billa a Teda. Tuto roli si zopakoval v pokračování Neskutečná cesta Billa a Teda (1991) i v první sérii animovaného seriálu. V letech 1991 až 1995 byl vypravěčem americké verze dětské show Thomas the Tank Engine & Friends a v letech 1991 až 1993 hrál pana Průvodčího (Mr. Conductor) v Shining Time Station a znovu pak v Mr. Conductor's Thomas Tales a Storytime with Thomas. V roce 1991 měl Carlin významnou vedlejší roli ve filmu Pán přílivu, kde po boku Nicka Nolteho a Barbry Streisand ztvárnil homosexuálního souseda sebevražedné sestry hlavního hrdiny.
V roce 1993 odstartoval na televizní stanici FOX sitcom The George Carlin Show, kde hrál newyorského taxikáře George O'Gradyho. Show vytvořil a scénář napsal Sam Simon, spolutvůrce seriálu Simpsonovi a do prosince 1995 se vysílalo 27 epizod.
Ve své poslední, posmrtně vydané, knize Last Words (Poslední slova), napsal o této své show: "Byl jsem neskutečně šťastný, když byla show zrušena. Byl jsem otrávený tím, že mě odvedla od mé skutečné práce."<ref>Last Words', Simon & Schuster, 2009'</ref>
V roce 1997 vyšla jeho první pevně vázaná kniha Brain Droppings. Prodalo se jí téměř 900 tisíc kopií a v žebříčku bestsellerů novin New York Times se udržela 40 týdnů. V roce 1997 byl na aspenském festivalu komedie ("Aspen Comedy Festival") oceněn za retrospektivní album George Carlin: 40 Years of Comedy.