Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) je druh stromu z čeledi bobovitých. Vědecké rodové jméno dostal podle německého botanika Johanna Gottlieba Gleditsche žijícího v letech 1714–1786. Druhové jméno vědecké i národní je dáno uspořádáním trnů rostliny do skupin většinou po třech. Beztrnná forma je Gleditsia triacanthos var. inermis (viz níže).
Na rozdíl od ostatních bobovitých nefixuje dusík.Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos). In: NOVOTNÝ, Petr; FULÍN, Martin a BAŽANT, Václav. Katalog taxonů introdukovaných dřevin s potenciálem lesnického využití na stanovištích s nižší dostupností vláhy. Certifikovaná metodika. Strnady: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., 2022, s. 115. Lesnický průvodce 1/2022. ISBN 978-80-7417-233-5, ISSN 0862-7657. Dostupné také z: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2022/08/LP_1_2022.pdf
Pojmenování Vědecká synonyma Acacia triacanthos Gron., Acacia villaregalis, Caesalpiniodes triacanthum (L.) Kuntze, Gleditschia triacanthos L., Gleditsia amorphoides hort., G. brachycarpa, G. brachycarpos, G. bujotii, G. ferox, G. flava, G. heterophylla Raf, G. meliloba, G. polysperma, G. sinensis hort., G. spinosa, G. triacanthos brachycarpos, Melilobus heterophylla.[HORÁČEK, Petr et al.] Gleditsia triacanthos. In: Dendrologie online [online]. 31.12.2006 [cit. 30. 1. 2024]. Dostupné z: https://databaze.dendrologie.cz/domains/databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=528
Národní jména česká jména: dřezovec dlouhý (Presl 1846), dřezovec trojtrnný (Dostál 1950, Kubát 2002); lidové názvy: dragant, gledičie, tragant.RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007, s. 124–125. ISBN 978-80-200-1332-3. slovenské jméno: gledíčia trojtŕňová (Dostál 1950). náhled|Rozšíření dřezovce trojtrnného v USA v roce 1938
Popis Opadavý listnatý strom vysoký až nad 40 metrů. Korunu má většinou úzkou, v horní části rozšířenou a mírně klenutou. Poměrně slabé větve jsou šikmo vystoupavé a vzpřímené, zřídka převislé. Borka je tmavě šedohnědá nebo červenavá, zpočátku hladká, později členěná v úzké ploché pláty; kolem nich jsou plochá, poměrně šupinatá žebra a brázdy. Nápadné jsou chomáče rozvětvených trnů dlouhých až 20 cm, uspořádaných většinou ve skupinách po třech – odtud druhové jméno triacanthos, trojtrnný. Letorosty jsou světle až temně hnědé, lesklé. Starší větévky mívají trojdílné lesklé hnědé až 8 cm dlouhé a ostře zahrocené trny. Trny vyrůstají někdy i na kmeni vzrostlého stromu.MIKULA, Alois. Plody planých a parkových rostlin: kapesní atlas. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, s. 235. Obrazové atlasy. ISBN 80-04-23826-2.KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Překlad Josef Poláček. 3. vyd. V Praze: Knižní klub, 2006, s. 210. Průvodce přírodou. ISBN 80-242-1636-1.
Listy jsou střídavé, 14–25 cm velké, jednou až dvakrát sudozpeřené, s 16 až 30 podlouhle vejčitými lístky; lístky jsou zaoblené nebo tupě zašpičatělé, na obvodu celokrajné nebo jemně vroubkované.
Drobné jednopohlavné nebo mnohomanželné květy se objevují zároveň s listy nebo po vyrašení listů (v ČR v červnu). Tvoří 4–5 cm dlouhé vzpřímené hrozny. Zelenavé až žlutavé květy mají 3–5 kališních cípů a 3–5 korunních plátků.Jsou atraktivní pro opylovače a údajně voní po perníku.VERMEULEN, Nico. Encyklopedie stromů a keřů. Praha: Rebo, 1998, s. 43. ISBN 80-7234-007-7.
Plodem je plochý řemenovitý lusk asi tři centimetry široký a 20–30 (30–50) cm dlouhý, někdy rovný, jindy srpovitě zahnutý, často zkroucený, po uzrání hnědý až fialovohnědý. Při dozrávání tvoří uvnitř sladkou rosolovitou hmotu a vydává silnou sladkou vůni, čímž láká dobytek a další spásače. Obsahuje početná světle hnědá smáčklá oválná nebo eliptická 7–10 mm velká semena. Semena tvoří velkou semennou banku, obvykle se udrží v přetrvávajících luscích několik let. Jsou však klíčivá jen ve skutečně teplých oblastech (např. v jižní Francii).
Kořenový systém je adaptivní, umožňuje stromu růst v nižší i vyšší poloze. Kůlový kořen je dobře vyvinutý, tlustý a dlouhý; málo rozvětvené vedlejší kořeny jsou rovněž dlouhé a tlusté.Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos). In: NOVOTNÝ, Petr; FULÍN, Martin a BAŽANT, Václav. Katalog taxonů introdukovaných dřevin s potenciálem lesnického využití … Strnady: VÚLHM, 2022, s. 116. Lesnický průvodce 1/2022. ISBN 978-80-7417-233-5, ISSN 0862-7657. Dostupné také z: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2022/08/LP_1_2022.pdf
Dřevo má podobné vlastnosti jako akátové. Je pevné, trvanlivé a obtížně se opracovává. Užívá se zejména při stavbě mostů, vodních staveb, ke zhotovování vzpěr, pražců aj.
Je tolerantní k půdnímu typu, preferuje lehčí půdu, jinak je na kvalitu půdy nenáročný, snáší sušší i vlhká, kyselá i zásaditá stanoviště na plně osluněném stanovišti, dobře roste i v městském prostředí, toleruje posypovou sůl, snáší letní přísušky, na které může reagovat opadem listů. Protože má křehčí dřevo, je vhodné chráněné stanoviště. K rozmnožování vyžaduje plné nebo téměř plné oslunění.
Stejný druh jako druh původní – ovšem beztrnný nebo s ojedinělými slabými a jednoduchými trny – je forma Gleditsia triacanthos var. inermis. Je vysoký 10–20 m a koruna má šířku 15–25 m.
Původní areál, ekologie, rozšíření Původním areálem je střední a východní Severní Amerika, resp. USA kromě severozápadu.Dřezovec trojtrnný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 25. 1. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id39870/ Areál patrně rozšířili Indiáni, kteří sušili lusky, drtili sušenou dužinu a používali ji jako sladidlo a zahušťovadlo. Někteří domorodci jedli vařená semena nebo je pražili a používali jako náhražka kávy. Lusky a semena požírá dobytek, a protože jsou krmivem s vysokým obsahem bílkovin, vysazuje se strom kolem pozemků, na kterých se chovají hospodářská zvířata. Lusky nebo semeny se živí také jelenovití, vačice, veverkovití, králíci, křepelky, vrány a špačci.Honey Locust, Gleditisia triacanthose L. In: United States Departement of Agricuture [online]. 05 dec 2000, 03 feb 2003 [cit. 29. 1. 2024]. Dostupné z: https://plants.usda.gov/DocumentLibrary/plantguide/pdf/pg_gltr.pdf
Dřezovec trojtrnný nesnáší stín a množí se především v otevřené krajině a na okrajích lesů. Roste rychle a dožívá se okolo 125 let. Schopnost šířit se pastvinami a prérií souvisí patrně s tolerancí vůči suchu. (Jednotlivé stromy byly zaznamenány i v místech se srážkami nižšími než 355 mm za rok. Ovšem beztrnná forma Gleditsia triacanthos f. inermis v tzv. městském lese potřebuje o ±50 % vody více než strom obklopený stejnorodým vegetačním pokryvem.HALVERSON, Howard G. & POTTS, Donald F. Water requirements of honeylocust (Gleditsia triacanthos f. inermis) in the urban forest. Research Paper, NE-487. 4 s. Broomall (Pennsylvania): U.S. Department of Agriculture, Forest Service, Northeastern Forest Experimental Station, 1981. Dostupné také z: https://doi.org/10.2737/NE-RP-487)
Vysoká genetická variabilita umožňuje dřezovci trojtrnnému přizpůsobit se různým podmínkám původního areálu. Roste na dobře odvodněných místech, v horských lesích, na skalnatých svazích, neobdělávaných pozemcích a také v blízkosti říčních niv a ve vlhkých nížinách. V nížinách je dřezovec pionýrský druh. Obvykle se vyskytuje v nadmořské výšce do 760 m, ale místy až ve výšce 1500 m n. m. Zvláště severní rasy jsou velmi mrazuvzdorné (odolávají až −34 °C), zatímco jižní jsou výživnější pro dobytek. V oblastech prérií s častým výskytem požárů je kvůli tenké kůře snadno poškozován ohněm a ustupuje z druhové skladby. Ovšem po občasných požárech regeneruje. Obnaženou půdu kolonizuje semeny a kořenovými výstřelky.
Druh se přirozeně kříží se sympatricky rostoucím dřezovcem vodomilným (Gleditsia aquatica) za vzniku hybridogenního taxonu Gleditsia ×texana.
Začíná plodit v 10 letech a schopnost fruktifikace si udržuje do 100 let s optimem mezi 25–75 lety. Určitá úroda se dostavuje téměř každoročně, bohatá s periodou 2–3 roky. Část semen klíčí v 1. a 2. roce, ale jiná přečkávají v dormanci po mnoho let. Klíčivost se zvyšuje po průchodu trávicím traktem ptáků či savců. Dřezovec hojně zmlazuje z pařezů i kořenů a má tendenci k invaznímu šíření a vytváření neproniknutelných trnitých houštin.Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos). In: NOVOTNÝ, Petr; FULÍN, Martin a BAŽANT, Václav. Katalog taxonů introdukovaných dřevin s potenciálem lesnického využití … Strnady: VÚLHM, 2022, s. 117. Lesnický průvodce 1/2022. ISBN 978-80-7417-233-5, ISSN 0862-7657. Dostupné také z: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2022/08/LP_1_2022.pdf Při silném nebo nárazovém větru trpí výlomem silných větví.Dřezovec (Gleditsia). In: Arboretum Žampach [online]. [cit. 9. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.uspza.cz/index.php?id=10355
Autoři Novotný, Fulín a Bažant uvádějí, že dřezovec trojtrnný není postihován žádnou zvláště závažnou nemocní; významnější rakovinu kmene může vyvolat rážovka rumělková (Nectria cinnabarina) a Thyronectria austroamericana. Ztrátu listů (defoliaci) může způsobit motýl Homadaula anisocentra. Jiný motýl, štětconoš Orgyia leucostigma je významným listožravým hmyzem, stejně jako ploštice Diaphnocoris chlorionis a Orthotylus robiniae, strašilka Diapheromera femorata a křísek Empoasca pergandei. Místy poškozuje listy bejlomorka dřezovcová (Dasineura gleditschiae). Za horkého a suchého počasí nebo při větší ztrátě listů může strom napadnout roztoč Platytetranychus multidigituli. Škody způsobené uvedenými houbami nebo živočichy nejsou pro dřezovec fatální, ale oslabují ho a zpomalují růst. Semena dřezovce napadá více druhů hmyzu, zejména z čeledi zrnokazovití. V regionech s teplým a suchým létem může významně ovlivnit klíčivost semen zrnokaz Megabruchidius tonkineus.
Dřezovec trojtrnný je původní v následujících 42 amerických zemích: Alabama, Arkansas, Connecticut, Delaware, District of Columbia, Florida, Georgia, Illinois, Indiana, Iowa, Jižní Dakota, Jižní Karolína, Kansas, Kentucky, Louisiana, Maine, Maryland, Massachusetts, Mexico SV a SZ, Michigan, Minnesota, Mississippi, Missouri, Nebraska, Nevada, New Hampshire, New Jersey, New York, Ohio, Oklahoma, Pennsylvania, Rhode Island, Severní Dakota, Severní Karolína, Tennessee, Texas, Utah, Vermont, Virginie, Wisconsin, Wyoming, Západní Virginie.
Použití v původním areálu Dostupné informace o použití nejsou spolehlivé, protože zdroje zpravidla nerozlišují, zda tím či oním způsobem byly části rostliny používány v minulosti (zpravidla původním obyvatelstvem Ameriky nebo osadníky), nebo se místy používají dosud. Provozovatelé webových stránek informace přejímají jeden od druhého a zdroj neuvádějí. Jisté je, že se dřezovec trojtrnný, resp. jeho plody využívaly především jako krmivo pro hospodářská zvířata. Dozrávající lusky obsahují sladkou rosolovitou hmotu a vydávají silnou sladkou vůni, čímž lákají dobytek a další spásače. Sladkou dužinu vyškrabanou z lusků bylo možné používat jako sladidlo a uvádí se, že lusky se používaly k výrobě likéru. Severoameričtí indiáni užívali pupeny dřezovce při poruchách zažívání a čaj z kůry proti černému a obyčejnému kašli, proti horečce a planým neštovicím. Američtí osadníci připravovali z kaše plodů nápoj podobný pivu a v dobách nouze používali jako náhražku kávy pražená semena. Semena jsou jedlá, lze je vařit a přidávat do salátů nebo se zelená servírují jako příloha k masu. Ze semen lze získávat gumovitou hmotu a využít ji jako náhradu arabské gumy a tragantu v potravinách a hygienických prostředcích. Zatím však příliš využívána není.