Lubáň (, , , ) je polské město v Dolnoslezském vojvodství. Se svými přibližně 21 000 obyvateli tvoří samostatnou městskou gminu a zároveň je sídlem správy okresu Lubáň. Město se nachází v údolí řeky Kwisy na pomezí dvou historických zemí: Horní Lužice a Dolního Slezska. Jako nejvýchodnější člen Hornolužického šestiměstí zažila Lubáň svůj rozkvět v 16. století, počátkem 20. století proslula mimo jiné výrobou kapesníků, která představovala 95% německé produkce. Na konci druhé světové války bylo město ze dvou třetin zničeno. Po stanovení nové hranice se stalo součástí Polska, původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno. Ve druhé polovině 20. století byla obnovena infrastruktura, město bylo dostavěno a z části rekonstruováno. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří renesanční radnice, pozůstatky gotického opevnění, solnice nebo kostel Panny Marie. Geografie náhled|upright=1.4|Pohled na Lubáň (uprostřed je radnice s věží, Kramářská a Trojiční věž s kostelem Nejsvětější Trojice) Poloha Město Lubáň leží v severozápadní části Krkonošsko-jesenické subprovincie, která se v polštině a němčině označuje jako Sudety, uprostřed kopcovité krajiny předhůří Jizerských hor. Tato krajina se rozkládá na západ od Jelenohorské kotliny (Kotlina Jeleniogórska) a údolí řeky Bobru (Dolina Bobru) a na východ od údolí Lužické Nisy. Hlavní řekou regionu je Kwisa (něm. Queis), v jejímž údolí se Lubáň nachází. Město zaujímá plochu 1613 ha, z nichž tvoří asi 640 ha souvislá zástavba. Nejvyšším bodem je stráň na svahu bezejmenného 321 m vysokého kopce asi 1 km jihozápadně od lubáňské myslivny, tato ke kopci směřující trasa mezi obcemi Zaręba a Kościelnik má na hranicích katastru nadmořskou výšku 282 m n. m. Nejnižším bodem (205 m n. m.) je místo, kde se do Kwisy vlévá potok Łazek, na severním okraji města.
Geologie Geologické podloží této části předhůří Jizerských hor je složeno z metamorfovaných hornin, zejména z fylitů vzniklých ze sedimentů v období ordoviku, tedy před 443–485 miliony let. V oblasti těchto hornin se vyskytují také některé mladší jílovité břidlice a kvarcity ze siluru (419–443 miliony let). Teprve relativně nedávno, před 15–20 miliony let, docházelo v této oblasti k sopečné činnosti, která vytvořila četné kuželovité kopce. Z vodní plochy, která se později utvořila v údolí, pocházejí usazené hlíny těžené ve středověku v cihelně Księginki (Kerzdorf). Z vulkanické činnosti se zachovaly zbytky sopečných komínů a široká čedičová vrstva v lese u Lubáně. Interiér sopky je dosud patrný v některých kamenolomech, například Kamienna Góra v obci Księginki nebo Harcerska Góra a Ostróżek (275 m n. m.). Štěrkové a pískové vrstvy v oblasti Lubáně pocházejí z více než 100 m silného ledovce, který za doby ledové překrýval údolí Kwisy. Příroda náhled|upright=1.3|Pohled z parku na Bratrskou věž Staletí lidské činnosti projevující se rozvojem sídel, těžbou čediče a regulací Kwisy změnila přírodní poměry v Lubáni a okolí. V okrajových oblastech města je dosud 55 ha smrkových, borovicových a smíšených lesů, jejichž společným znakem je nízký věk stromů. Zde rostou převážně kapradiny, ale také některé z části ohrožené rostliny například tři druhy orchidejí: vemeník dvoulistý, prstnatec májový a kruštík širolistý pravý. Z chráněných rostlin mimo jiné bledule jarní, osladič obecný a pravá zeměžluč okolíkatá. Na území města roste 61 stromů, které jsou chráněny jako přírodní památky. K nejstarším v Lubáni patří dva 250leté duby. Status přírodní památky má rovněž bývalý kamenolom Kamienna Góra. Zdejší fauna je zastoupena poměrně hojně, zahrnuje např. 37 druhů savců, z toho 7 druhů netopýrů. K chráněným druhům patří lasice hranostaj, lasice kolčava, veverka obecná, ježek západní, rejsek obecný, rejsek malý, rejsec vodní stejně jako netopýr velký, netopýr vodní, netopýr večerní a netopýr rezavý. Vedle srnčí zvěře se tu vyskytují četná zvířata z čeledi psovitých a lasicovitých. V městské oblasti hnízdí více než 75 druhů ptáků, např. ohrožený dravec luňák červený nebo krkavec velký, který v regionu vyhynul v 19. století a v sedmdesátých letech 20. století se opět usadil na východě Lužice. V bývalém čedičovém lomu potom žijí dva vzácné druhy: skřivan lesní a kulík říční.BENA, Waldemar. Lubań wczoraj i dziś = Lubań gestern und heute. Kapitola Pflanzenwelt, Tierwelt, s. 181–183. Městské části Město Lubáň je samostatnou městskou gminou, která je od roku 1999 zároveň sídlem Lubáňského okresu (Powiat lubański). Uvnitř města nejsou žádné další samostatné správní obvody. Historické jádro se označuje jako Staré město (Stare Miasto), zbylou část centra (Śródmieście) tvoří tři předměstí: Przedmieścia Brackie, Mikołajskie, Zgorzeleckie. Kolem těchto předměstí se rozkládají sídliště: Osiedle Piastów, Osiedle Waryńskiego, Osiedle Zodiak, Osiedle Fabryczna a Osiedle Kolejowa. Neoficiálními místními částmi jsou obce Księginki a Uniegoszcz. Podnebí Vzhledem ke svému umístění v západní části Polska, kde jsou vlivy Atlantiku zřetelné, patří podnebí v Lubáni mezi nejmírnější v zemi. Pouze v nížinách, ve kterých leží Lehnice, Vratislav nebo Štětín, je ještě tepleji. Průměrná roční teplota vzduchu zde činí asi 7,5 °C, vegetační období 222 dní v roce. V kombinaci s relativně vysokými hodnotami srážek (800 mm/rok) to vytváří příznivé podmínky pro využití zemědělské půdy. Městské mikroklima je diferencované. V údolí Kwisy je tepleji jak vzhledem k nižší poloze, tak k okolním kopcům, které chrání před západním větrem. Po severních svazích pak proudí nárazy teplého suchého větru, který je v Lubáni citelný.BENA, Waldemar. Lubań wczoraj i dziś = Lubań gestern und heute. Kapitola Klima und Wasserverhältnisse, s. 180. Historie náhled|upright|Markrabě Ota IV. Braniborský v Codexu Manesse (kolem roku 1300) Založení města V oblasti dnešní Lubáně pravděpodobně existovalo slovanské osídlení. Připomíná je samotný název „Lubáň“, který má stejný základ jako Lubij (Löbau), Lubata (Löbauer Wasser) a celá řada dalších místních názvů např. Lublin, Lublaň nebo osobní jméno Lubomír, jež jsou odvozeny od praslovanského slovesa ljubiti, které vychází z praindoevropského kořene lewbʰ-. Toto osídlení se patrně nacházelo v místě dříve nazývaném Alt Lauban mezi Kwisou a Starolubáňským potokem (Alt Laubanbach / Potok Starolubański), kde jsou dnes ulice Łużycka a Starolubańska. Vedle onoho sídliště vzniklo kolem roku 1220 město s převažujícím německým obyvatelstvem, které v první polovině 13. století obdrželo městská práva, snad na základě práva magdeburského. V té době již měla Lubáň městskou radu a purkmistra, pro rozvoj obchodu pak byla důležitá příznivá poloha při Via regia. Území města patřilo s celou pozdější Horní Lužicí již od 1076 jako říšské léno českému království. Roku 1231 je však Václav I. daroval jako věno svému zeti Otovi III. Braniborskému. Ten před svou smrtí mezi své dědice rozdělil zemi na Budyšínsko a Zhořelecko podle přírodní hranice, kterou tvoří říčka Lubata (Löbauer Wasser). V dochovaném textu této závěti z roku 1268 je poprvé zmíněno „město Lubáň“, respektive: ciuitatem Luban. V roce 1273 zde byl založen klášter minoritů. Brzy poté, co v roce 1319 zemřel bez mužských potomků braniborský markrabě Waldemar, vznesl na toto území nárok český král Jan Lucemburský.
Lubáň pod českou vládou náhled|upright|Náhrobek Jindřicha I. Javorského a Anežky Přemyslovny ve Lwówku Śląskim Uchazečů o toto dědictví však bylo více, proto Jan přistoupil 22. září 1319 k dohodě a ponechal Zhořelecko na doživotí knížeti Jindřichu I. Javorskému. Jindřich v Lubáni roku 1320 založil klášter magdalenitek, za jeho správy vznikla díky jedné bohaté vdově nemocnice sv. Jakuba. Konečně roku 1344 propůjčil městu znak se dvěma klíči za to, že stálo při něm ve sporu s tzv. falešným Waldemarem.BERKEL, Paul. Geschichte der Stadt Lauban. Kapitola Lauban unter böhmischer Herrschaft (1319–1635), s. 13–16. Ačkoliv Jindřich musel již v roce 1329 postoupit město Zhořelec českému králi, Lubáň a okolí Kwisy přešly jako uprázdněné léno na Jana Lucemburského teprve po Jindřichově smrti v roce 1346. V témže roce vstoupila Lubáň do Hornolužického šestiměstí. V roce 1347 pak Karel IV. potvrdil městu všechna privilegia. Z této doby pochází nejstarší zachovaný městský kostel Panny Marie (Frauenkirche / Kościół ewangelicki Maryi Panny). Výhody členství v městském svazu se v Lubáni již ve 14. století projevily hospodářskou stabilizací, rozvíjela se výroba sukna, pivovarnictví a obchod. Roku 1402 si měšťané koupili lubáňské fojtství, které založil Jindřich I. Javorský. V roce 1415 město upadlo do církevní klatby, když se jeden kněz v kostele zmocnil části stříbrné monstrance a městská rada ho za to nechala oběsit. Trest za svatokrádež totiž spadal do pravomoci církevního soudu, proto byl na Lubáň uvržen tříletý církevní interdikt a celá záležitost se řešila i na kostnickém koncilu. V roce 1420 propůjčil Zikmund Lucemburský městu právo svobodných voleb.BENA, Waldemar. Lubań wczoraj i dziś = Lubań gestern und heute. Kapitola Geschichte der Stadt bis Ende des 19. Jahrhunderts, s. 184–187.
Obyvatelé Horní Lužice byli odpůrci husitství, což souvisí mimo jiné s tím, že jejich země byla za husitských válek opakovaně vystavena vojenským střetům. Zvlášť těžce byla postižena Lubáň, která byla dobyta hned dvakrát. Při prvním nájezdu v květnu 1427, kterému velel Prokop Holý a Velek Koudelník, se během obléhání pokoušel purkmistr Konrad Zeidler klást organizovaný odpor. 16. května se však husité dostali poškozenou hradbou do města a podle zprávy zhořelecké městské rady z června 1427 začali vraždit obyvatele Lubáně včetně kněží, mnichů, jeptišek, žen a dětí. O život přišli také uprchlí stoupenci pražské univerzity a kapituly sv. Víta, kteří zde našli útočiště. Město bylo obklíčeno, lidé se za zpěvu Salve Regina snažili zachránit v kostele. Počet zabitých mužů se při tehdejších pěti tisících obyvatel odhaduje na 1000. Vypálen byl klášter magdalenitek. Po dobytí, vyplenění a vypálení Lubáně se husité vydali dále do slezského vnitrozemí. V květnu 1431 se potom situace opakovala. Za oběť bojům padl mimo jiné lubáňský klášter minoritů i jeho obyvatelé. Po těchto útocích se město dostalo do finančních problémů, císař Zikmund je ale na 15 let osvobodil od všech plateb. V 15. století byla Lubáň vystavena četným epidemiím a požárům. V letech 1497–1498 zemřelo na mor až 3000 obyvatel.
Od začátku 16. století zavládl v Lubáni čilý stavební ruch, město se proměnilo v malou pevnost, vznikla solnice i nová radnice. Za vlády Matyáše Korvína a za Jagellonců vzrostlo pozemkové vlastnictví, přibyly vesnice Geibsdorf (1489), Tschirne (1501), Sächsisch Haugsdorf (1503), Lipschau-Dohms (1507) a část vesnice Gersdorf a/Queis (1518–1519 a 1543). V prvních letech vlády Ferdinanda I. Habsburského Lubánští získali ještě Waldau (1531) a Siegesdorf (1542). Od Vladislava Jagellonského dostalo město důležitá práva například povolení k velkému osmidennímu trhu („Johann-Jahrmarkt“), Ferdinand I. Habsburský zase Lubáni umožnil používání červeného pečetního vosku (1541). Již na přelomu 15. a 16. století se těšilo výborné pověsti lubáňské pivo a to nejen v Horní Lužici, ale také daleko za hranicemi markrabství. V roce 1500 se ve Svídnické pivnici ve Vratislavi podávalo pivo z Lubáně jako „obzvláště oblíbený nápoj“. Když přijel lubáňský právník a spisovatel Joachim Hosemann (1506–1668) do Wittenberka, vzal s sebou Lutherovi a Melanchthonovi soudek lubáňského piva, které si oba velmi cenili. V roce 1525 začal ve městě v luterském duchu kázat zhořelecký duchovní Georg Heu. Po tomto relativně pozdním přechodu k reformaci však ve městě nadále fungoval obnovený klášter magdalenitek a od 20. let 16. století až do třicetileté války se ve zdejším kostele Nejsvětější Trojice konaly jak protestantské, tak katolické bohoslužby.