náhled|upright=1.1|Snímek z natáčení gay pornografického filmu Men of Israel společnosti Lucas Entertainment s režisérem Michaelem Lucasem konzultujícím záběr s herci Gay pornografie (zkráceně gay porno) představuje sexuálně explicitní kulturní artefakt (literaturu, obraz, fotografii, film…) zpodobňující pohlavní styk mezi muži s primárním cílem vzbudit v publiku bezprostřední sexuální vzrušení. Může být určena jak pro homosexuální či bisexuální muže, tak pro heterosexuální nebo bisexuální ženy.
Vymezení pojmu I když existují z historie doklady o zaznamenávání mužské homosexuální erotiky prakticky na jakémkoli nosiči, v moderní době se pornografický průmysl zaměřuje hlavně na produkci domácího videa, televizních programů, tzv. videa na vyžádání (VoD), filmů distribuovaných na Internetu, případně též fotografií a časopisů. Děje se tak ve shodě s převažující heterosexuální pornografií.
Za homosexuální porno se typicky označují filmy zobrazující pohlavní styk mezi muži zaměřené na mužské homosexuální publikum. Užití pro ženské heterosexuální publikum je vnímáno spíše okrajově. Také záznamy mužské autoerotiky jsou obvykle chápány jako součást gay pornografie, i když v nich nedochází přímo k homosexuálnímu styku; děje se tak s předpokladem převážně mužského, a tedy homosexuálního publika. Naopak vyobrazování sexuálních aktivit mezi ženami je subžánrem heterosexuální pornografie určené převážně mužskému heterosexuálnímu publiku. Lesbická pornografie vznikající pro publikum homosexuálních žen je v pornoprůmyslu rovněž okrajová.
Daniel Eisenberg v Encyklopedii homosexuality zmiňuje i alternativní pohled, který za homosexuální označuje prakticky veškerou pornografii. Tento názor je založený na skutečnosti, že většinu porna vytvářejí muži pro stimulaci jiných mužů, a to i když zachycuje heterosexuální styk a producenti i konzumenti se identifikují jako heterosexuálové.Dynes a kol. Encyclopedia of homosexuality, s. 1024.
Historie náhled|upright=1.1|Homoerotický výjev v červenofigurální výzdobě starořecké nádoby kylix, cca 510 př. n. l. Historické pornografické artefakty do značné míry podléhaly zkáze, tím spíše ty homosexuální. Přesto se explicitní vyobrazení nacházejí už např. na vázách antického Řecka. Méně známé jsou gay pornografické prvky v islámské poezii nebo perských obrazech. V Číně období Ming (14.–17. st.) se objevovala homosexuální sexuálně explicitní literatura a ještě z pozdější doby je známa novela Sen v červené komnatě s bisexuálním hrdinou a řadou homosexuálních epizod. Také japonský autor Saikaku Ihara psal o homosexuálních vztazích mezi samuraji.
Novověk v západní civilizaci Až do 19. století se v západních zemích homosexuální pornografie spojovala s obhajobou sodomie. Mezi taková díla patří Alicibiade fanciullo a scola z Itálie 17. století nebo bisexuální filozofická próza Markýze de Sade. Z Anglie konce 19. století pochází pornografické knihy Hříchy měst na planině (The Sins of the Cities of the Plain, 1881) nebo Oskaru Wildeovi připisovaná Teleny (Teleny, or The Reverse of the Medal, 1893). Jen málo pornografických textů však vyšlo tiskem; ještě ve 20. století příběhy kolovaly ve strojopisných kopiích.
Vynález fotografie v 19. století poskytl pornografii nové médium. Nejznámějším tvůrcem mužských erotických portrétů byl Baron von Gloeden. V Německu i Británii působili i další autoři, jejich tvorba však byla nezákonná. Postupnou cestu z ilegality přinesl ve 20. století v Německu a USA rozmach naturismu a tělesné kultury. Pod záminkou zájmu o tělesný rozvoj vznikaly erotické časopisy, série fotografií a filmy. Po devastaci německé kultury nacisty a druhou světovou válkou se pak centrem gay pornografie staly Spojené státy. Významnou postavou byl Bob Mizer, který se věnoval homoerotické fotografii a roku 1945 založil v Los Angeles společnost (Athletic Model Guild). Koncem 40. let začaly vznikat i první umělecké filmové snímky s homoerotickým vyobrazením jako např. Un Chant D'Amour Jeana Geneta nebo Fireworks Kennetha Angera.FAQ: What is the history of gay porn?, Gay Erotic Video Index, navštíveno 3. 10. 2012.
V dalších letech probíhaly snahy o uvolnění cenzury, které postupně ve většině státech USA končily úspěchem. Významným krokem bylo v USA v 70. letech povolení poštovních zásilek s pornografickým obsahem.Dynes a kol. Encyclopedia of homosexuality, s. 1025. Od 60. let lze už – v souvislosti s celkovou sexuální liberalizací – hovořit o zrodu pornoprůmyslu a postupně se profilovalo i jeho homosexuální odvětví. V Dánsku roku 1969 došlo ke zrušení veškerých zákonných omezení pornografie a k její plné legalizaci.
USA po Stonewallu Po roce 1970 v západních zemích přispěl dynamický rozvoj gay hnutí, růst společenské akceptace homosexuality a odstranění většiny právních omezení pro výrobu a distribuci pornografie k prudkému rozvoji gay pornografie.Dynes a kol. Encyclopedia of homosexuality, s. 1026.
Už v roce 1968 se začaly promítat v některých amerických kinech jako např. losangeleském Park Theatre softcore erotické filmy Boba Mizera, Pata Rocca ad. V roce 1970 se pak objevily i první veřejné projekce hardcore filmů. Mezi první klasické filmy tohoto charakteru se řadí Boys In the Sand režiséra Wakefielda Poola s Casey Donovanem nebo Seven in a Barn režiséra J. Briana natočený podle pornografického bestselleru z 60. let. Pornokina se vedle gay barů či lázní stala místy pro setkávání gayů i sexuální aktivity (s epidemií AIDS však později došlo k útlumu).
Levná video technologie pak umožnila snazší vstup nových autorů do pornoprůmyslu a rozvoj amatérské tvorby. Po vzoru Playboye také vznikala řada časopisů s výraznými pornografickými obrazovými a textovými prvky (Blueboy, Honcho, In Touch ad.) a svůj pornografický a masturbační účel otevřeně proklamoval např. magazín Stroke.
V 80. letech došlo k oživení psané a kreslené pornografie, která oproti fotografii a filmu nekladla hranice fantazii a umožňovala i beztrestné překračování zákonných omezení, např. o mezigeneračním styku. Novinka v podobě sexu po telefonu pak umožnila perzonalizovanou ústní pornografii. Stíraly se hranice mezi pornografií a vysokým uměním. Malíři, fotografové a spisovatelé tvořili díla stimulující vzrušení a naopak tvůrci pornografie dosahovali hranic populárního umění. Boyd McDonald s časopisem Straight to Hell se stal průkopníkem ve sběru výpovědí psaných samotnými čtenáři, které z velké části popisovaly skutečné sexuální příběhy. Obdobné materiály pak vycházely i knižně. John Preston, Samuel Steward a Larry Townsend psali pornografické romány. Dvěma předními vizuálními umělci byli Tom of Finland a Rex. Vycházely pornografické komiksy.Dynes a kol. Encyclopedia of homosexuality, s. 1027.
V raných 80. letech se začaly točit první „velkorozpočtové“ hardcore filmy a objevovali se v nich také první gay-for-pay herci. Mezi vůdčí osobnosti pornografického filmu a videa té doby patřili mj. Jean-Daniel Cadinot, William Higgins a další. Od 80. let se gay pornoprůmysl rozvíjel také mimo USA, zpočátku ve Francii, v Japonsku, v menší míře a výhradně pro export i v Thajsku, Brazílii a Mexiku.
Epidemie AIDS a technologie na přelomu tisíciletí Probuzené společenské povědomí o viru HIV a panika z AIDS v průběhu 80. let ovlivnily významně i filmovou pornografickou tvorbu. V gay produkci dříve než v heterosexuální došlo k rozšíření použití kondomů a dodnes je častější. Mickey Skee označil za první film s kondomem snímek Life Guard z roku 1985 s Leo Fordem a Rickem Donovanem. Před 90. lety šlo spíše o výjimečný jev, následně se však při análním styku stalo použití kondomu běžné. Např. Gay Erotic Video Awards od počátku 90. let udělovaly cenu v kategorii „nejlepšího vyobrazení bezpečného sexu“ a po smrti herce Leo Forda byla ustavena cena Leo Ford Humanitarian Award pro pornoherce propagujícího bezpečnější sex. Heterosexuální pornografie k podobnému trendu užívání kondomů přistoupila až koncem 90. let.
Zároveň s tím však docházelo i k poklesu diváckého zájmu a tržeb, neboť pro diváky kondom představuje rušivý element omezující spontaneitu. Některé společnosti proto svou „safer sex“ politiku později zmírnily. Koncem 90. let přikročily některé zavedené společnosti jako Catalina nebo Falcon k reedicím klasických filmů z dob před používáním kondomů (pre-condom) a jiné nově vznikající společnosti začaly točit tzv. bareback scény (s análním stykem bez kondomu). Bareback produkce se stala jednou z konkurenčních výhod a zároveň předmětem kritiky jiných společností, které přijaly politiku bezpečnějšího sexu. Např. známá středoevropská společnost Bel Ami koncem nultých let 21. století oživila natáčení bez kondomu a podpořila to argumentem nízké míry nákazy HIV ve východoevropských zemích a pravidelným testováním svých herců na HIV. Byla za to kritizována konkurenčním studiem Williama Higginse. S dalším vývojem se k bareback produkci přidaly i další značky, v lednu 2019 po téměř 30letém období publikovalo nově natočenou scénu bez použití kondomu i jedno z hlavních amerických studií Falcon.
Jiným významným faktorem ovlivňujícím pornografickou tvorbu byl rozvoj informačních technologií, který se projevil i v přesunu distribuce z VHS na nosiče DVD (a výjimečně i blu-ray). Z pornokin 70. let se konzumace přenesla přes domácí video 90. let k počítačům. Rozmach Internetu přinesl celému kinematografickému průmyslu včetně gay porna na jedné straně hrozbu internetového pirátství, na druhé straně i nové distribuční příležitosti. Začaly vznikat webové stránky s placeným přístupem nabízející streamované video a e-shopy umožňující za poplatek stažení celých filmů nebo jednotlivých scén. Principy videa na vyžádání z kabelových televizí se snadno uchytily na internetových stránkách. Sex po telefonu získal obdobu ve formě interaktivního erotického videochatu.
Další technologickou novinkou, která proniká i do gay pornoprůmyslu je trojrozměrný záznam. Již zmíněná společnost Bel Ami jako první vydala v roce 2011 blu-ray s 3D gay pornofilmem nazvaným 3D Bel Ami. Průkopníkem 3D technologie je Dominic Ford, který od roku 2008 distribuuje gay 3D video na Internetu.
Gay pornografický průmysl Jeffrey Escoffier uvádí, že gay segment tvoří značnou část pornografického průmyslu. I přes absenci přesnějších statistik odhaduje 10% až 25% podíl. Joe A. Thomas popisuje rozvoj (amerického) pornografického filmového průmyslu v 90. letech, kdy se zrodila ucelená interaktivní subkultura herců a fanoušků, režisérských celebrit, vlivných kritiků, časopisů a webů. Také tištěná pornografie se zaměřuje na hvězdy z videa, jakož i ostatní gay média. Gay pornoprůmysl udílí i vlastní ocenění po vzoru mainstreamového filmového průmyslu (viz níže).Thomas (2009) kapitola The gay video industry, s. 77-81.