Legie malých (někdy též Legie mladých) byla sociální instituce Červeného kříže pro organizování mimoškolní zábavy a vzdělání dětí sociálně slabých rodičů, založená krátce po první světové válce dr. Alicí Masarykovou Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189. Sídlila v pražských Holešovicích v Plynární ulici, v hostinci "U zeleného stromu" Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 2 , poblíž divadla Uranie Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82.
Při Legii malých vzniklo v roce 1923 divadelní studio, ve kterém hrávali svá mimoškolní veřejná představení ve 20. letech 20. století mladí posluchači pražské konzervatoře, žáci prof. Jaroslava Hurta a spolu s nimi i čerství absolventi konzervatoře. Skupina byla organizována jako Scéna adeptů – volné sdružení posluchačů dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v PrazeKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189 Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 102, .
Konzervatoristé vystupovali nejen v sále Legie malých v Holešovicích, ale i na dalších místech v Praze, např. v Masarykově síni na Žižkově, v sále na SlovanechKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82–3 nebo v Měšťanské besedě.
V divadelním studiu Legie malých pracovali mj. pozdější známí herci a režiséři: Nina Bártů Jarmila Horáková Emilie Hráská Eliška Poznerová Světla Svozilová Jiřina Šejbalová Jiří Frejka František Salzer Josef Schettina Jan Škoda Ladislav Boháč Miloslav Jareš Otto Rádl Hanuš Thein Václav Trégl Jiří Vasmut Bohuš Záhorský
Výtvarníci, hudebníci a choreografové: František Muzika František Zelenka Jaroslav Ježek Iša Krejčí Miroslav Ponc Míra Holzbachová Saša Machov
Překladatel: Erik A.Saudek
V Měšťanské besedě uvedli tito konzervatoristé dne 15. května 1923 autorskou prvotinu Jiřího Frejky Kithairon, což byla „pseudokomedie“ o vztahu lidí a štěňat. Ve hře vystoupili např. Václav Trégl, František Salzer, Otto a Bedřich Rádlovi, Eliška Poznerová a Nina BártůFrantišek Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 v části Vest Pocket Revue, , mnozí z nich pozdější členové souboru Osvobozeného divadla.
O další práci studia se po odchodu některých absolventů do angažmá (zvláště Jiřího Frejky) zasloužil především Miloslav Jareš, který se ujal jeho vedení a působil zde i jako režisér a herec Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86.
Citát
Divadlo mládeže Jareš vytvořil v Legii malých rovněž Divadlo mládeže (1923–1934)Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189, 417 . S Divadlem mládeže vystupovali čas od času také konzervatoristé. Velkými pomocníky Jareše zde byli arch. František Zelenka a skladatel Miroslav Ponc Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 87.
Divadlo mládeže byl dětský amatérský soubor, který nejen hrál, ale také se podílel na přípravě představení a tvorbě dekorací, kostýmů, apod. Divadlo mládeže uvedlo celkem čtyři premiéry, přičemž velmi úspěšná byla zvláště hra Mauglí Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XV (X), číslo 4 (29. února 1932), str. 62, vyd. Matice divadelní, Praha, 1932. Po odchodu Jareše v roce 1934 do Československého rozhlasu však Divadlo mládeže zaniklo Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 4 .
Scéna adeptů – divadelní představení, výběr 1923 J. Frejka: Kithairon, Měšťanská beseda, režie Jiří Frejka 1924 N. V. Gogol: Ženitba, režie František Salzer 1924 bří Čapkové: Lásky hra osudná, režie Miloslav Jareš 1924 N. N. Jevrejnov: Veselá smrt, režie Jiří Frejka a Josef Schettina 1924 neznámý francouzský autor: Fraška o kádi, režie Miloslav Jareš 1925 Molière: Šibalství Scapinova, režie Josef Schettina Yvan Goll: Pojištění proti sebevraždě, sál na Slovanech, režie Jiří Frejka Molière: Misantrop, režie Miloslav Jareš J. W. Goethe: Urfaust, režie E. A. Saudek
Divadlo mládeže Legie malých – divadelní představení 1923 Karel Driml: Čínské zrcadlo, režie Miloslav Jareš (zahajovací hra Divadla mládeže) Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 3 . 1928 Lila Bubelová: Junák, slunéčko jasné, režie Miloslav Jareš (uvedeno v rámci dvoudílného pásma Oslava jara, druhou hrou bylo pásmo zpěvů a tanců Velikonoce) 1929 Karel Driml: Bacilínek, režie Miloslav Jareš 1931 R. Kipling, V. M. Volkenštejn: Mauglí, režie Miloslav Jareš 1933 P. P. Gorlov: Uchvatitel ohně, režie Miloslav Jareš
Pamětnící vzpomínají na Legii malých a Scénu adeptů Otto Rádl Přesvědčili bychom se, že vlastní "Praosvobozené pradivadlo" vzniklo už 15. května 1923, kdy v Měšťanské besedě v Praze "Volné sdružení posluchačů dramatické konservatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu" sehrálo po úvodním slově "Cesty za divadlem" pronesené Zdeňkem Kalistou a kdy byla poprvé a patrně naposled uvedena na scénu "pseudokomedie" Jiřího Frejky: "Kithairon"…Výpravu navrhl i zhotovil vlastnoručně autor a mezi podivnými papírovými cáry a hranoly proplétaly se na maličkém jevišti, mezi částečně udivenými návštěvníky hlavní představitelé, jimiž byli Ella Posnerová, Fr. Salzer, Václav Trégl, Josef Schettina, O. a B. Rádl a sbor šesti posluchaček konservatoře v rolích štěňat.Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347
Kdybychom se chtěli držeti chronologického postupu, zjistili bychom, že tato scéna adeptů, jež byla vedena Miloslavem Jarešem, posluchačem dramatické školy, a poháněna Jiřím Frejkou na pole experimentu, hrála postupně na různých periferijních scénách, jako na příklad na jevišti "Legie malých" v Praze VII. nebo v "Masarykově síni" na Žižkově. V těchto různých večerech české i cizí poesie a všelijakých silvestrovských, dobročinných a jinak příležitostných představeních seskupil se ponenáhlu celý ensemble, jenž tvořil základ příštího "Osvobozeného divadla". Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347
Odkazy Reference
Literatura Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86–7 František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 v části VPR, Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 1–8 Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 9 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 189, 417–9, foto 244 Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 102–3, J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 186–8, 190 Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347–9 Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Místa a roky, In: Přítomnost, ročník XII, č. 23, 12. června 1935, Praha, str. 360–362 Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 77, (Paseka), (Národní muzeum)
Externí odkazy
Databáze českého amatérského divadla (DbČAD): http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=7413
Kategorie:České divadlo