Ústav organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) je výzkumná instituce Akademie věd České republiky. Ústav se věnuje základnímu výzkumu v oblasti organické chemie, biochemie a v dalších disciplínách, orientuje se také na aplikace v lékařství a životním prostředí. Je znám zejména pro svou roli ve vývoji klíčových léků proti HIV a hepatitidě typu B. Ústav se podílí také na vzdělávání na univerzitní úrovni, vedení diplomových a doktorských prací.

Výzkum

ÚOCHB se zaměřuje na základní výzkum v oborech organické chemie, bioorganické a medicinální chemie, chemie přírodních látek, biochemie, molekulární biologie, teoretické, výpočetní, fyzikální a analytické chemie, materiálové vědy, chemie biokonjugátů, chemické biologie a nanotechnologie.

Výzkum v ÚOCHB se realizuje prostřednictvím přibližně 50 samostatných vědeckých skupin, které se dělí do různých kategorií podle svého vědeckého zaměření, typu a statusu: Zaměření/Cluster: BIO, CHEM, PHYS Typ: vědecké skupiny, vědecko-servisní skupiny, servisní skupiny, skupiny cíleného výzkumu Status: juniorské skupiny, seniorské skupiny, Honorary Chair, Distinguished Emeritus, Distinguished Chair

Nová léčiva Kromě základního výzkumu je ústav aktivní také v oblasti aplikovaného výzkumu a praktickém využití objevů, zejména v oblasti medicinální chemie.

náhled|vlevo|Pracovna Antonína HoléhoNejvýznamnější přínos zaznamenala antivirotika založená na acyklických nukleosidfosfonátech (ANP), objevená Antonínem Holým ve spolupráci s Erikem De Clercqem z belgického Rega Institute, které přinesly zlom ve vývoji antivirových léků pro léčbu HIV a hepatitidy B. Sloučeniny ze skupiny ANP se staly základem schválených léků vyvinutých firmou Gilead Sciences, Inc. První sloučeninou převedenou do lékové podoby se stal cidofovir, který byl v červnu 1996 schválen pro léčbu cytomegalovirové retinitidy u pacientů s AIDS. Další z těchto sloučenin, adefovir, byla schválena pod názvem Hepsera pro léčbu hepatitidy B. Největší dopad měl tenofovir, jehož prolékové formy tenofovir disoproxil fumarát a tenofovir alafenamid fumarát vyvinuté společností Gilead Sciences se dočkaly využití v řadě léků pro léčbu HIV/AIDS a chronické hepatitidy B: např. Viread (schválený v roce 2001), Truvada (2004), Atripla (2006), Complera/Eviplera (2011), Stribild (2012), Genvoya (2015), Odefsey (2016), Descovy (2016), Vemlidy (2016), Biktarvy (2018), Symtuza (2018).

Celosvětové využití sloučenin ANP v lécích proti HIV přinesly ústavu na licenčních poplatcích významné finanční zdroje, které z něj učinily nejbohatší vědeckou instituci v Česku a umožnily mu rozšířit se a zrekonstruovat svůj kampus. Celkové příjmy ústavu z licenčních poplatků činily v roce 2021 zhruba 130 milionů dolarů.

V ÚOCHB vznikly i další nukleosidové sloučeniny, objevené Aloisem Pískalou, z nichž později vznikla schválená léčiva, decitabin využívaný v léčbě akutní myeloidní leukemie a azacytidin využívaný v léčbě myelodysplastického syndromu, či nukleosidový analog dihydroxypropyladenin, objevený Antonínem Holým, který byl ve spolupráci se společností Spofa vyvinut do léku Duvira gel pro léčbu infekcí způsobených virem herpes simplex (HSV).

Studium lidských peptidických hormonů a jejich analogů vedlo k vývoji první metody pro průmyslovou produkci hormonu oxytocinu Josefem Rudingerem a vývoji jeho analogů, či třeba vývoji masti Dermazulen založené na přírodní sloučenině guaiazulen.

Pracovníci Ředitel: prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. (od 1. června 2022)

Čestné pozice: RNDr. Zdeněk Havlas, DrSc. prof. Ing. Pavel Hobza, DrSc. prof. Mgr. Pavel Jungwirth, CSc., DSc. prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. prof. Ing. Michal Hocek, CSc. DSc. Prof. Josef Michl, Ph.D. RNDr. Ivo Starý, CSc. Ing. Ivan Rosenberg, CSc. RNDr. PhDr. Zdeněk Hostomský, CSc.

Historie ústavu náhled|Vchod do ústavu Kořeny Ústavu organické chemie a biochemie sahají do období po konci druhé světové války před vznikem Československé akademie věd, kdy byl na Fakultě chemické Českého vysokého učení technického v Praze založen Ústav technologie lučebnin organických a výbušných. Ten byl později přejmenován na Ústav technologie látek organických a poté na Ústav organické technologie. V roce 1950 se stal jádrem nově vzniklého Ústředního ústavu chemického při Ústředí vědeckého výzkumu.Dějiny Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, M. Franc a kolektiv, MÚA AV ČR 2013, kap. I

Za oficiální vznik dnešního Ústavu organické chemie a biochemie se považuje rok 1953, kdy byl Ústřední ústav chemický začleněn pod názvem Ústav organické chemie do nově vzniklé Československé akademie věd (ČSAV).

V roce 1955 byl ústav přejmenován na Chemický ústav ČSAV. Ten pak byl v roce 1960 rozdělen na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Nový název vydržel ústavu až do zániku Československa a vzniku samostatné České republiky.

V roce 1993 byl ústav přejmenován na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. V roce 2007 pak byl transformován do veřejné výzkumné instituce a získal název Ústav organické chemie a biochemie AV ČR.

Ředitelé ústavu náhled|upright|Busta Antonína Holého František Šorm (1953–1970) Vlastimil Herout (1970–1977) Karel Šebesta (1977–1986) Karel Martinek (1986–1994) Antonín Holý (1994–2002) Zdeněk Havlas (2002–2012) Zdeněk Hostomský (2012–2022) Jan Konvalinka (od 2022)

Aplikace a transfer technologií V roce 2009 založil ústav dceřinou společnost IOCB TTO s.r.o., později přejmenovanou na IOCB TECH, s.r.o., která pro něj zajišťuje služby v oblasti ochrany a managementu duševního vlastnictví a jeho využití. IOCB TECH vyhledává vhodné projekty v lékařské chemii, materiálových vědách, biologii či odvětvích chemie pro další aplikační vývoj, pomáhá vědcům při tvorbě přihlášek vynálezů a administraci udělených patentů, při vyhledávání partnerů a investorů, při licenčních jednáních apod.

Ředitelem společnosti se v dubnu stal 2025 Milan Prášil, jenž byl zároveň jmenován zástupcem ředitele ÚOCHB pro translační výzkum. Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ústavy Akademie věd České republiky