Sir David Lean, CBE (25. března 1908 Croydon – 16. dubna 1991 Limehouse) byl britský filmový režisér, scenárista, střihač a producent, který se stal známým svými velkorozpočtovými filmy jako Most přes řeku Kwai (1957), Lawrence z Arábie (1962) nebo Doktor Živago (1965). Za první dva zmíněné filmy obdržel Oscara za režii, za všechny tři pak Zlatý glóbus. Jeho filmy celkem, i s technickými a hereckými kategoriemi, vyhrály 28 Oscarů. Za romantické drama Pouto nejsilnější (1945) získal velkou cenu na festivalu v Cannes, za komedii Buď, anebo (1954) Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně. K jeho významným snímkům patří také dickensovské adaptace Velké naděje (1946) a Oliver Twist (1948), romantické snímky Letní opojení (1955) a Ryanova dcera (1970) či koloniální drama Cesta do Indie (1984), jímž se s filmovým plátnem rozloučil. Roku 1974 obdržel Cenu britské akademie (BAFTA) za celoživotní dílo, roku 1990 mu podobnou cenu udělil Americký filmový institut. V roce 1984 byl uveden do šlechtického stavu. Byl šestkrát ženatý.
Mládí a vzdělání David Lean se narodil 25. března 1908 v South Croydonu v hrabství Surrey (dnes součást Velkého Londýna). Jeho rodiče byli kvakeři a proto navštěvoval školu Leighton Park School v Readingu, kterou kvakeři založili. Byl nepříliš nadšený školák se zasněnou povahou, školu opustil roku 1926 ve věku 18 let a nastoupil jako učeň do otcovy účetní firmy.
V deseti letech dostal od strýce fotoaparát značky Brownie. Tato událost ovlivnila jeho další život. Naučil se sám si vyvolával filmy a fotografie a byl to jeho velký koníček. V roce 1923 opustil jeho otec rodinu.
Profesní život
Filmový střihač Lean, kterého jeho práce nudila, trávil každý večer v kině. V roce 1927 mu teta poradila, aby si našel práci, která ho bude bavit. Navštívil proto filmové studio Gaumont, kde mu jeho zřejmé nadšení vyneslo měsíční zkušební dobu bez mzdy. Byl přijat jako pomocník pro přípravu čaje, povýšen na klapku a brzy se vypracoval na pozici třetího asistenta režiséra. V roce 1930 již pracoval jako střihač na filmových týdenících, mimo jiné pro společnosti Gaumont Pictures a Movietone.
Jeho přechod k hraným filmům započal snímky Freedom of the Seas (1934) a Escape Me Never (1935). Do roku 1942 sestříhal více než dvě desítky celovečerních filmů, například filmové adaptace dvou her George Bernarda Shawa od Gabriela Pascala, Pygmalion (1938) a Major Barbara (1941) nebo filmy Powella a Pressburgera 49th Parallel (1941) a One of Our Aircraft Is Missing (1942). Posledně jmenovaný film završil jeho střihačskou kariéru.
David Lean byl v roce 1968 jmenován čestným členem Cechu britských filmových střihačů (Guild of British Film Editors).
Britské filmy Prvním Leanovým režisérským počinem byla spolupráce s Noëlem Cowardem na filmu Moře, náš osud (1942) a později zpracoval několik Cowardových divadelních her do úspěšných filmů. Jedná se o filmy Ten požehnaný rod (1944), Rozmarný duch (1945) a Pouto nejsilnější (1945), v němž Celia Johnson a Trevor Howard ztvárnili role nenápadných tajných milenců na anglickém předměstí, rozpolcených mezi nepředvídatelnou vášní a vlastními spořádanými rodinami. Film získal v roce 1946 velkou cenu na filmovém festivalu v Cannes a vynesl Leanovi jeho první nominace na Oscara za režii a scénář a Celii Johnson nominaci za nejlepší ženský herecký výkon. Od té doby se stal britskou filmovou klasikou.
Následovaly dvě adaptace děl Charlese Dickense Velké naděje (1946) a Oliver Twist (1948), v nichž se poprvé objevil Alec Guinness. Dalším filmem byl pro Leana atypický snímek Vášniví přátelé (1949), který znamenal jeho první spolupráci s Claudem Rainsem. Byl to první ze tří filmů, v nichž se objevila herečka Ann Todd, která se později stala Leanovou třetí manželkou. Film Madeleine (1950), odehrávající se ve viktoriánském Glasgow, pojednává o slavném soudním případu z roku 1857, v němž je hlavní hrdinka (Todd) obviněna z vraždy svého bývalého milence. Posledním filmem s Todd byla Zvuková bariéra (1952). Snímek Buď, anebo (1954) s Charlesem Laughtonem v hlavní roli byl natočen podle divadelní hry Harolda Brighousea.
Zahraniční filmy Prvním Leanovýn barevným snímkem bylo Letní opojení (1955), film byl částečně financován z Ameriky. V hlavní roli se objevila Katharine Hepburn jako americká žena středního věku, která se během dovolené v Benátkách zaplete do milostného vztahu. Film se natáčel výhradně v exteriérech v Benátkách. Přestože se Lean nejvíce proslavil svými epickými snímky, jeho osobním favoritem bylo právě Letní opojení a Hepburn byla jeho oblíbenou herečkou.Chandler, Charlotte (2010). I Know Where I'm Going: Katharine Hepburn, a Personal Biography. Milwaukee, WI: Applause. S. 161. ISBN 978-1-907532-01-6.
Most přes řeku Kwai náhled|Anthony Quinn a Omar Sharif ve snímku Lawrence z Arábie (1962) Leanovy filmy se nyní začaly objevovat méně často, ale byly mnohem velkolepější a měly širší mezinárodní distribuci. Snímek Most přes řeku Kwai (1957) vychází z románu Pierra Boulleho a vypráví příběh britských a amerických válečných zajatců, kteří se během druhé světové války snažili přežít v japonském zajateckém táboře. V hlavních rolích se objevili William Holden a Alec Guinness a film se stal nejvýdělečnějším filmem roku 1957 ve Spojených státech. Získal sedm Oscarů, včetně cen za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepšího herce pro Aleca Guinnesse.
Lawrence z Arábie Po rozsáhlém natáčení v náročných pouštních lokacích na Blízkém východě, v severní Africe a Španělsku byl v roce 1962 uveden Leanův film Lawrence z Arábie. Jednalo se o první režisérův projekt se scénářem dramatika Roberta Bolta, který Leanovi vynesl druhého Oscara. Film vypráví o životě britského důstojníka T. E. Lawrence, který je ve filmu zobrazen jako sjednotell svárlivých beduínských kmenů Arabského poloostrova, které bojovaly v první světové válce a poté usilovaly o nezávislost. Francouzský skladatel Maurice Jarre vytvořil strhující filmovou hudbu se slavným hudebním motivem a získal svého prvního Oscara za nejlepší původní hudbu. Film proměnil představitele Lawrence Petera O’Toolea v mezinárodní hvězdu. Získal celkem sedm Oscarů, mimo jiné za nejlepší film a režii.
Doktor Živago Lean zaznamenal svůj největší komerční úspěch s romantickým příběhem Doktor Živago (1965), odehrávajícím se v období ruské revoluce. Film, natočený podle románu ruského básníka a nositele Nobelovy ceny Borise Pasternaka, který byl v Sovětském svazu zakázán, vypráví příběh brilantního a dobrosrdečného lékaře a básníka (Omar Sharif), který je sice zdánlivě šťastně ženatý s příslušnicí ruské aristokracie a je otcem jejího dítěte, ale zamiluje se do krásné opuštěné mladé matky jménem Lara (Julie Christie) a v chaosu bolševické revoluce a následné ruské občanské války bojuje o to, aby s ní mohl být. náhled|Lean a Omar Sharif při příjezdu do Finska na natáčení filmu Doktor Živago, březen 1965 Zpočátku byly recenze na film vlažné, ale někteří kritici jej od té doby považují za jeden z nejlepších Leanových filmů. V roce 2020 se po zohlednění inflace jednalo o 9. nejvýdělečnější film všech dob. Producent Carlo Ponti využil romantickou hudbu Maurice Jarreho k vytvoření popové skladby s názvem „Lara’s Theme“, která se stala mezinárodním hitem a patří k nejúspěšnějším filmovým ústředním melodiím. Britský kameraman Freddie Young získal Oscara za nejlepší kameru a snímek získal celkem pět Oscarů.
Ryanova dcera Film Ryanova dcera (1970) byl uveden do kin po dlouhém natáčení v Irsku. Jedná se o příběh osudové lásky odehrávající se na pozadí irského boje proti Britům v roce 1916, volně inspirovaný románem Gustava Flauberta Paní Bovaryová. V hlavních rolích se objevil v netypické roli trpělivého irského manžela hollywoodský herec Robert Mitchum a britská herečka Sarah Miles jako jeho nevěrná mladá manželka. Snímek sklidil mnohem méně kladných recenzí než předchozí Leanovy filmy. Někteří newyorští kritici měli pocit, že velkolepé vizuální záběry na nádherných irských plážích a dlouhá stopáž filmu neodpovídají jeho komornímu romantickému příběhu. Přesto byl film komerčním úspěchem, vydělal 31 milionů dolarů a stal se tak osmým nejvýdělečnějším filmem roku. Následující rok získal dvě ceny Akademie, jednu pro kameramana Freddieho Younga a druhou pro herce ve vedlejší roli Johna Millse za ztvárnění vesnického prosťáčka.
Poslední léta Kvůli negativním ohlasům kritiky na film Ryanova dcera přerušil Lean na čtrnáct let svou filmovou tvorbu. Během této přestávky plánoval řadu filmových projektů, které se však nikdy neuskutečnily.
Cesta do Indie V roce 1984 se mu podařilo oživit kariéru filmem Cesta do Indie (1984) podle románu E. M. Forstera, který pojednává o koloniálních konfliktech v Indii pod britskou okupací. Na projektu pracoval již od roku 1960. Snímek byl celý natočen v exteriérech na indickém subkontinentu a stal se Leanovým posledním dokončeným filmem. Kromě režie byl Lean také autorem scénáře a film sám sestříhal. Jeho tři role v produkci (scenárista, střihač, režisér) byly v titulcích uvedeny na stejné úrovni.
Režisér do hereckého obsazení a štábu přizval své dlouholeté spolupracovníky, mezi nimiž byli Maurice Jarre, který za hudbu získal další Oscara, Alec Guinness ve své šesté a poslední roli pro Leana a John Box, výtvarník filmu Doktor Živago. Na rozdíl od filmu Ryanova dcera sklidil tento snímek při premiéře všeobecně nadšené recenze od kritiků, film byl nominován na jedenáct Oscarů a sám Lean byl nominován na tři Oscary za režii, střih a scénář. Australská herečka Judy Davis si za složitou roli zmatené mladé Britky, která falešně obviní indického muže z pokusu o znásilnění, vysloužila svou první nominaci na Oscara. Peggy Ashcroft získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli a ve svých 77 letech se stala nejstarší herečkou, která toto ocenění obdržela.
Nostromo V posledních letech svého života se Lean věnoval přípravám filmové adaptace románu Josepha Conrada Nostromo. Sestavil hvězdné herecké obsazení, v němž figurovali Marlon Brando, Paul Scofield, Anthony Quinn, Peter O’Toole, Christopher Lambert, Isabella Rossellini a Dennis Quaid. Titulní roli měl ztvárnit Georges Corraface. Lean také chtěl, aby roli doktora Monyghama ztvárnil Alec Guinness, ale stárnoucí herec to v dopise z roku 1989 odmítl. K projektu se připojil jako producent Steven Spielberg s podporou společnosti Warner Bros., ale po několika přepracováních a neshodách ohledně scénáře z projektu odešel a nahradil ho Serge Silberman, uznávaný producent ze společnosti Greenwich Film Productions.
Na projektu Nostromo se podílelo několik scenáristů, včetně Christophera Hamptona a Roberta Bolta, ale nakonec se Lean rozhodl napsat scénář sám s pomocí Maggie Unsworth, s níž spolupracoval na scénářích k filmům Pouto nejsilnější, Velké naděje, Oliver Twist a Vášniví přátelé. Původně uvažoval o natáčení v Mexiku, ale později se rozhodl natáčet v Londýně a Madridu, částečně proto, aby si zajistil spolupráci s O'Toolem, který trval na tom, že se filmu zúčastní pouze v případě, že se bude natáčet blízko jeho domova. Film měl celkový rozpočet 46 milionů dolarů a v době režisérovy smrti zbývalo do zahájení natáčení šest týdnů. Chvilí to vypadalo, že režii převezme jeho kolega, režisér John Boorman, ale produkce se nakonec rozpadla.
Osobní život Lean byl šestkrát ženatý, z prvního manželství měl syna Petera a pětkrát se rozvedl. Zemřel na rakovinu 16. dubna 1991 v Londýně ve věku 83 let.
Ocenění Byl desetkrát nominován na Oscara a získal dva za nejlepší režii za snímky Most přes řeku Kwai a Lawrence z Arábie. V roce 1953 byl jmenován komandérem Řádu britského impéria (CBE). V roce 1984 byl za své zásluhy a přínos v oblasti umění povýšen do šlechtického stavu a v roce 1990 obdržel cenu Amerického filmového institutu za celoživotní dílo.
Britský filmový institut sestavil v roce 1999 seznam 100 nejlepších britských filmů. Na seznamu se objevilo sedm Leanových filmů:
Pouto nejsilnější (2. místo)