Airbus A400M Atlas"A400M naming ceremony at RIAT." Airbus Military, 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.Hoyle, Craig. "RIAT: A400M reborn as 'Atlas'." Flightglobal 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012. je evropský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Vyvinutý byl společností Airbus Military (nyní Airbus Defence and Space) jako taktický letoun se strategickými schopnostmi jako náhrada za starší letouny jako Transall C-160 a Lockheed C-130 Hercules."RAF – A400m." RAF, MOD. Retrieved: 15 May 2010. Co do velikosti je A400M někde mezi C-130 a C-17; je schopný přepravovat těžší náklad než C-130 a schopný provozu na nezpevněných plochách. Pokud je vybaven příslušným zařízením může letoun A400M vedle přepravní role provádět tankování paliva za letu a lékařskou evakuaci.

První let byl plánován na rok 2008, ale nakonec se uskutečnil 11. prosince 2009 v Seville ve Španělsku. Mezi lety 2009 a 2010 čelil A400M stornování v důsledku zpoždění vývojového programu a překročení nákladů; zákaznické země se však podporu projektu rozhodly zachovat. V červenci 2011 se 8 zemí rozhodlo celkem objednat 174 letounů A400M."A400M Contract Amendment Finalised With Customer Nations." Airbus Military. Retrieved: 9 September 2011. V březnu 2013 letoun obdržel certifikaci Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a první letouny byly francouzskému letectvu dodány v srpnu 2013. Mimo Evropu byl objednán Tureckem a Malajsií.

Vývoj náhled|vlevo|Druhý prototyp A400M "Grizzly2" během Farnborough Airshow v roce 2010 náhled|A400M (druhý odspodu) a letadla, které má nahradit nebo doplnit: C-160, C-130, C-130J-30 a C-17. náhled|Let prototypu (MSN004, EC-404) nad Berlínem v roce 2012 náhled|A400M (EC-400) přiletá na RIAT v 2019, Anglie náhled|A400M zespodu náhled|Nákladový prostor

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. Dne 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu. Vývoj a výrobu motorů zajistily společnosti Rolls-Royce, Safran, MTU AeroEngines a ITP Aero.

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje měly být dodávány od roku 2013. (Objednávka však byla o pět let později zrušena.)

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022. Tato objednávka byla ale později zrušena.

Dne 8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008, uskutečnil se ale až 11. prosince 2009 v Seville."Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011. Sériová výroba A400M byla zahájena v roce 2011 a první takto vzniklý stroj (výr. č. MSN007) byl zalétán 6. března.

A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.

Služba náhled|Přistání RAF Airbus A400M

Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013."Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.

RAF svůj první letoun A400M (MSN015) převzalo v listopadu 2014. Dne 10. září 2015 bylo Royal Air Force prohlášeno za lídra flotily A400M, pokud jde o letové hodiny, přičemž bylo nalétáno 900 hodin během 300 letů s flotilou čtyř letadel. V březnu 2015 došlo k první operační misi RAF na základnu RAF Akrotiri na Kypru.

Německá Luftwaffe převzala svůj první A400M (MSN019) v prosinci 2014.

Dne 25. července 2026 francouzské letectvo poprvé nasadilo Airbus A400M k hašení požárů. V oblasti Lacanau v departementu Gironde letadlo, vybavené modulární hasicí soupravou v nákladovém prostoru, vypustilo 20 tun zpomalovače hoření (retardantu) na rozsáhlý lesní požár. A400M tedy unese trojnásobek nákladu specializovaného Canadair CL-415, na rozdíl od něj však nemůže nabírat vodu z vodních ploch, ale musí přistát na letišti. Letouny A400M s modulární hasící soupravou mají být doplňovat specializované stroje Canadair, Bombardier Dash 8 a vrtulníky.

Vývoz JAR V prosinci 2004 Jihoafrická republika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový partner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012."EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner" . EADS, 15 December 2004."South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005. V roce 2009 Jihoafrická republika zrušila všech osm objednávek. Dne 29. prosince 2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši – 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.

Ostatní Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada Kanada však místo toho objednala čtyři letouny Boeing C-17 Globemaster III s 17 Lockheed C-130J Super Hercules.Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.

Turecko s 5,5 % podílem v programu A400M obdrželo svůj první letoun (MSN009) 4. dubna 2014.Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M

V prosinci 2005 Malajsijské královské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění své flotily letadel Lockheed C-130 Hercules."Annual Report and Registration Document 2005." European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011"A400M price tag stays at RM600m each." Malay Mail, 13 November 2009. První stroj (MSN022) převzalo v březnu 2015.

V listopadu 2016 začalo první A400M provozovat Španělsko.

Uživatelé náhled|Operační rozsah A400M s 20 a 30 tunami při vzletu z Paříže + Uživatelé A400M k 30. červnu 2019 Datum Země Objednávky Dodáno Vstup do služby Poznámky 27. května 2003 53 37 prosinec 2014 Objednávka snížena z 60 na 53 (plus 7 možností),"Durchbruch im Streit über A400M" (German) Sueddeutsche Zeitung. Retrieved: 27 October 2010. a se pokusí 13 integrovat do mezinárodní transportní aliance. 50 19 srpen 2013 27 13 listopad 2016 Původní rozpočet €3,453M zvýšen na €5,493M v roce 2010."Evaluación de los Programas Especiales de Armamento (PEAs)" (in Spanish). Ministerio de Defensa, Madrid (Grupo Atenea), September 2011. Dodávka 13 letounů zpožděna na roky 2025–2030."Avión de transporte A400M." Ministerio de Defensa. Retrieved: 6 May 2018. 22 22 listopad 2014 Objednávka snížena z 25 na "minimálně 22"."UK approaches Airbus Military, Thales for A400M training service" flightglobal.com, August 2010. 10 10 duben 2014 7 6 Prosinec 2020 1 1 říjen 2020 Umístěny v Belgii jako součást flotily více zemí. 8. prosince 2005 4 4 březen 2015 První země mimo NATO, která obstarala A400M. Poslední A400M dodán v březnu 2017. 1. září 2021 2 0 Očekáváno 2024 Dodávky naplánovány od 2024. 18. listopadu 20212 (4 možné)0Očekáváno 2026Dva A400M v konfiguraci MRTT byly objednány, aby posílily vojenskou leteckou přepravu země a možnosti tankování ze vzduchu; dopis o záměru obsahuje možnosti pro čtyři další letadla Celkem 178 110

Specifikace vpravo|300px Obecná charakteristika Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník) Kapacita: 116 vojáků/výsadkářů Délka: 45,10 m Rozpětí: 42,40 m Výška: 14,70 m Nosná plocha: 225,10 m²

Hmotnosti Hmotnost prázdného stroje: 78 600 kg Max. vzletová: 141 000 kg Max. přistávací: 114 tun Užitečné zatížení: 37 000 kg Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony Cestovní rychlost: 781 km/h Cestovní dostup: 11 300 m Max. operační výška: 12 200 m Dolet s max. nákladem: 3 300 km Dolet s 30tunovým nákladem: 4 500 km Dolet s 20tunovým nákladem: 6 400 km Dolet: 8 700 km Přeletový dolet: 9260 km Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře) Délka přistání: 625 m ditto

Pohon 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW Digitální ovládání motorů Vrtule: průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386 stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m Cena: kolem 100 milionů eur

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Související články C-130 Hercules Kawasaki C-2 Antonov An-70 Iljušin Il-76

Externí odkazy

A400M historie, fotogalerie a technické detaily (stránky EADS-CASA) Airbus Military Článek MachineDesign o A400M

A400M Kategorie:Transportní letadla Kategorie:Létající tankery