Johann Georg Vogt, řeholním jménem Mauritius (Mořic, Moritz) (30. června 1669 Königshofen im Grabfeld – 17. srpna 1730 Mariánská Týnice) byl cisterciák v plaském klášteře, vyvíjel široce zaměřenou činnost, byl zeměměřič a kartograf, věnoval se jak teoreticky, tak prakticky hudbě, dále historii, přírodním vědám a poesii.
Životopis Narodil se 30. června 1669 v Königshofenu v Dolních Francích v Bavorsku. Do Čech přišel v dětských letech se svým otcem, který působil na statcích cisterciáckého kláštera v Plasích jako zeměměřič.VACKOVÁ, Jiřina. Mauritius Vogt: Conclave ad thesaurum magnae artis musicae; referát uložen v knihovně muzea v Mariánské Týnici pod č. 5547 III/1-20, s. 1–3; (další údaje nejsou dostupné). Vogtův otec byl pozván do Plas k pracím souvisejícím s rozsáhlými stavebními úpravami, které započaly z podnětů vzdělaných a aktivních opatů Andr. Troiera (1681–1699) a Eugena Tyttla (1699–1738).MATL, Jiří. P. Mauritius Vogt a jeho Conclave thesauri magnae artis musicae v kontextu dobové hudebně teoretické produkce. In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Městský úřad Plasy a Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, s. 119–127.
V Plasích Vogt získal první školní vzdělání, osvojil si základy latiny a hudby a od svého otce se nechal vycvičit v zeměměřických vědomostech. Dále Vogt vystudoval v Praze filosofii a po ukončení studií v roce 1692 vstoupil do cisterciáckého řádu a přijal řeholní jméno Moritz (Mauritius). Roku 1693 složil řeholní sliby a po ukončení teologických studií přijal roku 1698 kněžské svěcení.HONL, Ivan.: Sborník České společnosti zeměpisné: Životní osudy kartografa Moritze (Johanna Georga)Vogta., Ed.; 1940–41; s. 46–49.
Střídavě pobýval v klášteře nebo cestoval (působil např. v klášteře Stams v Alpách, podnikl významnou cestu do Říma či přebýval ve společnosti vzdělaných šlechticů jako kaplan, hudebník a společník). Po nějaký čas žil také na českých statcích a v residenci v Ostrově nad Ohří u mecenáše a výrazné osobnosti politiky a kultury markraběte bádenského Ludwiga Wilhelma, který ho pověřil historickými a zeměměřickými pracemi. V letech 1703–1705 byl domácím kaplanem u hraběnky z Althanu.
Významnou kapitolou jeho působení v Plasích a okolí je jeho činnost ve funkci kapelníka v Manětíně, kam ho v roce 1715 povolala Marie Gabriela Lažanská roz. Černínová, aby tam zvelebil chrámovou hudbu. Podle zjištění J. Sehnala se jeho jméno poprvé objevuje v manětínských účtech roku 1711 v souvislosti s opravou varhan. Staral se zjevně jak o hudbu na zámku, tak o hudbu chrámovou, a to nejen jako praktický hudebník a kapelník, ale též jako autor. Tak jej charakterizuje tehdejší farář Václav Alexius Pleschner v pamětní knize manětínského literátského kůru, když líčí, jak hraběnka „vznešeného varhaníka a componistu neb skladatele figurálních písní a zpěvů, z kláštera cistercienského řeholníka jménem Mauritia Vogt, do Manětína povolala, který zde mnohé pěkné mše svaté a jiné přes celý rok potřebné církevní písně složil a mládež k tomu přivedl, že prospěch jejich kterémukoliv krajskému městu se přirovnati může.“Matl, J. P.Mauritius Vogt a jeho Conclave thesauri magnae artis musicae v kontextu dobové hudebně teoretické produkce; Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny (sborník příspěvků ze semináře konaného 11.–13. května 2005 v Plasích a Mariánské Týnici) s. 120.
Význam Vogta jako hudebníka je patrná při posuzování a schvalování jeho hudebně teoretického díla Conclave na rozkaz opata Tyttla, když spolubratr, profesor filosofie a theologie P. Eustachius Axlar nešetří chválou na dílo i autora a připojuje důležité svědectví o proslulosti Vogtově a jeho cestách: „Přidám nyní panegyrik, a to náležitý: věru je třeba ocenit autorovu zkušenost a jistě zvládnuté učení, což dokazuje nejen jeho cvičení od mládí i praxe a všude rozšířená a vychvalovaná hudební díla, nejen vynikající znalost, patrná v tomto díle samém a zrozená snad ze všech slavnějších napsaných svazků, jenž byly doposud vydány v tomto oboru, a nejen často provozovaná, poslouchaná a zkoumaná významná duchovní díla předvedená v Německu i mimo ně a také před svatým otcem, ale též osobní rozhovory v této věci s nejslavnějšími a nejvýznamnějšími osobnostmi hudebního umění naší doby, Battistou Bassanim, Ottaviem Pittonim, Polleronem, Claudiem atd., přátelství s nimi a jejich ocenění, takže (pominu-li v tichosti Benátky a jiná slavná místa Itálie) dokonce v samotném Městě byl požádán hrát na varhany při slavnostních nešporách v kostele sv. Apollinaria před celým papežským Collegiem Germanikem a sklidil úspěch. Já sám jsem toho očitým svědkem a o to ochotněji mé vyžádané svědectví vyslovuji (odvážit se ho odkládat bylo by bezprávím) a považuji toto dílo za hodné publikace.“
V roce 1724 byl Vogt poslán svým řádem do Mariánské Týnice, kde jako superior žil a pracoval až do své smrti 17. srpna roku 1730. Pohřben byl podle Dr. Honla v Plasích v klášterním chrámu před oltářem P. Marie.
Dílo Do literatury vstoupil Vogt spisem, ve kterém se snažil stručně shrnout nejdůležitější zprávy o dějinách Českého království a o soudobém stavu v Čechách. Spis byl vydán tiskem roku 1712 pod titulem „Das jetzt lebende Königreich Böhmen in seiner historisch- und geographischen Beschreibung vorgestellt“ nákladem Joh. Ziegera ve Frankfurtu nad Mohanem (Frankfurt a. M.) a v Lipsku (Leipzig). Po obsahové stránce dílo nevybočuje z průměru pro díla vydávaná v té době, ale velmi příznivě je dílo hodnoceno pro svou velmi úhlednou typografickou úpravu a velmi bohatou výzdobu ilustrační. Kniha obsahuje 45 rytin prospektů a půdorysů českých měst, hradů, klášterů apod. Velký význam pro tuto knihu zabezpečuje mimořádně kvalitní velká mapa Čech, která jako příloha byla do knihy vsunuta.
Láska k hudbě a hluboké znalosti a zkušenosti v hudební oblasti vedly Vogta k napsání obsáhlého teoretického hudebního díla, vytištěného pod názvem Conclave thesauri magnae artis musicae – Komnata pokladu velikého umění hudebního, byl vydán tiskem u Jiřího Labauna ml. v Praze v roce 1719. Dalším hudebním dílem, který Vogt sepsal k datu 1719, ale pravděpodobně nebylo tiskem vydáno, je sbírka neliturgických polyfonních skladeb pro sólový zpěv s doprovodem klávesového nástroje pod názvem Vertumnus vanitatis musicae in 31 fugis delusus na barokní texty pojednávající o marnosti pozemského života.SEMOTANOVÁ, Eva. Atlas zemí Koruny české. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2002. Obě hudební díla věnoval své mecenášce, velké hudební znalkyni Marii Gabriele hraběnce Lažanské, roz. hrab. Černínové z Chudenic, paní na Manětíně, která ve své době velmi podporovala kulturu a hudbu.
Další dvě Vogtova díla vznikla za jeho pobytu v Mariánském Týnci, kde sloužil v tamním cisterciáckém poutním chrámu, jsou to Tilia Plassensis in horto nostro, sive Chronicum Plassense privatum (1723) a Bohemia et Moravia subterranea (1729). První z rukopisů se nachází v knihovně oseckého kláštera a pojednává podrobně o historii Plaského kláštera a jeho okolí, též o událostech, způsobu života a společenských poměrech Plaského teritoria až do autorovy současnosti. K rukopisu je přiložena Vogtem zhotovená mapa plaského klášterství Chorographia totius dominii Plassensis, kreslená v měřítku cca 1 : 205 000 a obsahující vedle hlavní mapy ještě čtyři mapky vedlejší. Druhé dílo Bohemia et Moravia subterranea je zachováno ve dvou rukopisech uložených v Národním muzeu v Praze, první (sign. VII. D. 4) je nedatovaným konceptem, který neobsahuje mnoho map, druhý (sign. VI.D.10) je datovaný k roku 1729 je čistopisem doplněný mnoha mapami a vyobrazeními. Toto dílo představuje nerostné bohatství Čech a je doplněné o velmi zajímavé mapy zobrazující např. Mappa orbis terrarum, figura Solis a figura Lunae – Mapu světa, tvar Slunce a tvar Měsíce, Facies Conjecturalis Veteris Hercyniae nunc Bohemiae obsah této mapy je shodný s mapou, zařazenou v rukopise konceptu pod titulem Geographia Bohemiae coniecturalis ante, vel paulo post diluvium. Na obou je zakresleno velké jezero, které podle Vogta v geologických dobách zaujímalo značnou část severních a středních Čech. Mappa coniecturalis exhibens canalum subterraneum e mari Baltico per subterranea Bohemiae in mare Adriaticum, nec non divergium eiusdem sub Bohemia per subterranea montium Carpathiorum in Pontum Euxinum mapa ukazuje hypotetickou síť podzemních kanálů, které pravděpodobně vedou podzemím Čech a propojují Baltské moře s mořem Jaderským. Kniha obsahuje mapu krajiny severně od Brna s vyznačením Moravského krasu, který je tam nazýván Regio Cryptarum – Kraj hrobek, dále obsahuje několik náčrtů schematických např. Officina naturae subterraneae, jedná se o podzemní díla přírody. Dalším Vogtovým dílem, které se dochovalo a je uloženo v knihovně oseckého kláštera je rukopis životopisů svatých Felicia festa sive Kalendarium Fortunae.
Vogtova mapa Čech z roku 1712 Moritz Vogt tuto mapu vytvořil jako přílohu ke své vlastivědné a zeměpisné práci „Das jetzt lebende Königreich Böhmen in seiner historisch- und geographischen Beschreibung vorgestellt“. V předmluvě knihy, věnované vlastivědnému popisu země a vydané do poloviny 18. století několikrát, nazval autor Čechy „milou vlastí svou…“ ačkoliv do Plas přišel se svým otcem z ciziny, z dolnofranckého Königshofenu. Mapu vyryl do měděných tiskových desek Jan Leonard Blanck a poprvé byla vydána roku 1712 v Norimberku u Johanna Ziegera, v dalších tiscích vycházela asi do roku 1730 a ve druhém vydání vyšla roku 1742 u Johanna Fridricha Rüdigera.
Popis mapy