Drápatečky (Hymenochirus) jsou rodem malých typicky vodních žab aktivních přes den. Žijí v oblasti střední Afriky, v povodí řeky Konga. Ve volné přírodě se živí drobnými korýši a drobným vodním hmyzem a jeho larvami.ČAMBAL, Štefan. Hymenochirus curtipes verzus Hymenochirus boettgeri. In: Vivarista.sk [online]. 2011-06-05 [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.vivarista.sk/menu/print.php?clanok=1853GVOŽDÍK, Václav. Třináctá komnata drápatečky malé [přednška]. In: Vesmír [online]. Videozáznam 21. 4. 2016 [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.bioctvrtky.cz/2017/05/02/v-gvozdik-trinacta-komnata-drapatecky-male/

Vědecký název rodu Hymenochirus má původ v řeckých výrazech ὑμην humēn, ὑμενος humenos (blána, membrána) a χειρ kheir, χειρος kheiros (ruka); znamená „oblaněná ruka“.

Typickým habitatem jsou pralesní močály. Žabky obývají také mělké řeky, potoky a tůně. náhled|Sameček drápatečky gabunské náhled|Chovaná drápatečka Beottgerova náhled|Sesterský rod drápatečka Merlinova (fot. z čl. IRISARRI, Iker…)

Popsány jsou čtyři druhy a jeden poddruh. Jednotlivé druhy se rozlišují podle délky končetin, zejména stehna, případně podle rozsahu oblanění nohou.

Mají silně zploštělé tělo, malou hlavu a dlouhé prsty na nohou. Jsou v podstatě miniaturními verzemi afrických drápatek (rod Xenopus). Na rozdíl od nich však mají plovací blány také mezi prsty předních končetin, nejen mezi prsty zadních končetin.

V období páření vydává sameček zvláštní monotónní zvuky. Pokud samička na volání reaguje vstřícně, dojde k amplexu, při němž samec drží samičku předními končetinami před jejími zadními končetinami (v bederní oblasti). Spojený pár plave k hladině a otočí se tak, aby břicho směřovalo nahoru. S kloakami nad hladinou samička klade vajíčka a sameček je oplodňuje. Potom pár klesne na několik minut ke dnu a zase se vrátí k hladině. To může pár opakovat asi padesátkrát (maximum zaznamenaných je 364). Samička naklade asi tak 300 vajíček (průměrně 150, výjimečně až 1000). Jsou světlá, přibližně 1,2 až 1,5 mm velká a plují na hladině. Vajíčka, která se například pohybem páru dostanou pod hladinu, se obvykle nevyvíjejí. Páření se odehrává převážně v noci a amplexus může trvat několik hodin.

Pulci se líhnou přibližně po jednom a půl až dvou dnech embryonálního vývoje a po několikadenní stacionární fázi přichycení (přibližně šest dní) přecházejí do fáze volného plavání. V této fázi se projevuje několik charakteristik ve srovnání s pulci jiných žab: již pravidelně polykají vzduch u hladiny (dýchání plicemi), i když stále mají drobné vnější žábry. Jejich strava se liší od stravy pulců ostatních žab, protože jsou masožraví a loví zooplankton. Kořist nasávají speciálně tvarovanou, nahoru směřující ústní trubicí. Voda požitá spolu s kořistí uniká žaberními žaberními štěrbinami. Přibližně po 60 až 70 dnech procházejí pulci metamorfózou.

Druhy drápatečka Beottgerova Hymenochirus boettgeri (Tornier, 1896); dříve jako drápatka trpasličí je nejdéle známým druhem rodu Hymenochirus. Původně byla popsána jako Xenopus boettgeri. Barva kůže je svrchu hnědošedá, na spodní části těla žlutohnědá, navíc na přední části zrnitá. Na bocích těla jsou zvětšené a hustěji umístěné bradavice. Postranní čára je umístěna v záhybech kůže. Na špicatě ukončené hlavě se nacházejí malé oči s nepohyblivými víčky. Oči směřují více do stran než nahoru. Dýchací otvory leží více ke špičce tlamičky. Výrazným znakem jsou dlouhé tenké zadní končetiny; přední končetiny jsou kratší. Délka hlavy a trupu je u samců 3,2 až 3,5 cm, u samíc 3,5 až 4 cm. Podařilo se zjistit, že H. boettgeri je nejrozšířenějším druhem. Hymenochirus boettgeri boettgeri žije v Nigérii, Zairu, západním a jižním Kamerunu a v severní části Konga. Nominátní poddruh má bradavičnatější kůži a tenčí přední končetiny. Hymenochirus boettgeri camerunensis (Perret et Mertens, 1957);BioLib.cz uvádí omylem rok 1958. obývá Kamerun; byla introdukována na Floridu. Délka hlavy a trupu je u samců 2,8 až 3,1 cm, u samiček 3 až 3,5 cm. V porovnání s nominátním poddruhem má plovací blánu mezi prsty zadních končetin méně pigmentovanou. Navíc je tato plovací blána i silněji vroubkovaná. Samečci mají v době pohlavní aktivity na bocích narůžovělé žlázy. drápatečka krátkonohá Hymenochirus curtipes (Noble, 1924); dříve jako drápatečka malá nebo drápatka malá. Její domovinou je spodní část údolí Konga a Zair. Nenápadně tmavohnědá kůže je mírně (jemně) bradavičnatá, přičemž chybí zvětšené bradavice na bocích těla. Zadní končetiny jsou kratší než u druhu H. boettgeri. Na prstech zadních končetin jsou malé černé drápky. Délka hlavy a trupu dosahuje 2,54 až 2,8 cm. Samička je větší a zavalitější. Obývá stejný biotop jako H. boettgeri (ale mnoho se o ní neví). Chov: Vajíčka drápatečky krátkonohé mají průměr 2 mm a pulci se z nich líhnou po 1,5 až dvou dnech. Jsou hnědí a slabě pigmentovaní až do metamorfózy. Mají nahoru směřující ústní trubici, jsou asi 4 mm dlouzí a v prvních dnech visí na předmětech v nádrži. Asi po šesti dnech se pulci rozplavou a začnou dýchat vzdušný kyslík. Metamorfóza pulců nastává po 60 až 70 dnech – tehdy jsou pulci asi jeden centimetr velcí. Právě v larválním stadiu lze spolehlivě rozlišit příslušnost k druhu Hymenochirus boettgeri a H. curtipes. Pulci H. curtipes mají ocásek ukončený tupěji. V zajetí se drápatečka krátkonohá dožívá průměrně pěti let a šesti měsíců. drápatečka gabunská Hymenochirus feae (Boulenger, 1906); žije v tocích Gabonu a Konga. Délka hlavy a trupu dosahuje u samců 4,2 cm a u samíc 4,6 cm. V porovnaní s drápatečkou Beottgerovou nemá na bocích těla zvětšené bradavice a plovací blána zadních končetin nemá výrazné zoubkování. drápatečka boulengerova Hymenochirus boulengeri (Witte, 1930); její domovinou je severovýchodní Zair. Délka hlavy a trupu je 2,7 cm. Při porovnaní s drápatečkou Beottgerovou jí chybějí zvětšené bradavice na bocích těla a má kratší zadní končetiny.

Hymenochirus feae a H. boulengeri jsou hodně enigmatické (tajuplné) žabky; všude v literatuře se uvádí, že jsou známy pouze z typových exemplářů.

Sesterský rod drápatečka Merlinova Pseudhymenochirus merlini (Chabanaud, 1920); obývá podobné biotopy jako drápatečka Beottgerova. Vyskytuje se však odděleně, a to od Guinea Bissau, přes západní Guineu až po západ Sierra Leone. (Geograficky je P. merlini vzdálena 2000 km od nejzápadnějšího druhu Hymenochirus žijícího v Nigérii.IRISARRI, Iker; VENCES, Miguel; SAN MAURO, Diego; GLAW, Frank and ZARDOYA, Rafael. Reversal to air-driven sound production revealed by a molecular phylogeny of tongueless frogs, family Pipidae. BMC Evolutionary Biology. 2011 Apr 27; vol. 11: s. 114. doi: 10.1186/1471-2148-11-114. PMID: 21524293; PMCID: PMC3111386/) Hlava je špičatě zakončená, délka hlavy a trupu dosahuje 4,2 cm. Malé oči mají pohyblivé spodní oční víčko. Kůže je řidčeji zrnitá. Zřetelná je postranní čára. Žabka tělem prohání sloupec vzduchu a tím vzniká její hlas. Pohyby boků mohou mít doplňkový význam v komunikaci. Vytvářejí vlnky, které mohou být dodatečnou informací o kvalitě volajícího samce. Pulci tohto druhu jsou štíhlí, silně pigmentovaní a při pohledu shora mají trojúhelníkovitý tvar. Mají rourkovitá ústa. Zadní končetiny se u nich objevují již při velikosti 1,9 cm. Jako potrava pulcům slouží nálevníci, vířníci, buchanky aj.

Poznámky k chovu Drápatečka je oblíbeným, nenáročným chovancem akvárií. Již po několik desetiletí jsou drápatečky odchovávané jak soukromými akvaristy, tak především profesionálními akvaristickými pěstírnami, a to především v jihovýchodní Asii, USA, Německu, také v ČR a Polsku. Z přírody se již nevozí.

V českých chovech se patrně více chovala drápatečka krátkonohá (Hymenochirus curtipes), v zahraniční literatuře více figuruje drápatečka Beottgerova (H. boettgeri). V současnosti chované drápatečky jsou patrně již hybridy. Na druhou stranu – na základě mitochondriální DNA se zjistilo (k 2016), že v akvaristikách se pravděpodobně prodává druh, který není vědecky popsaný.

Poznámky

Odkazy Reference

Literatura ČAMBAL, Štefan. Hymenochirus curtipes verzus Hymenochirus boettgeri. In: Vivarista.sk [online]. 2011-06-05 [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.vivarista.sk/menu/print.php?clanok=1853 GVOŽDÍK, Václav. Třináctá komnata drápatečky malé [přednška]. Videozáznam 21. 4. 2016 [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.bioctvrtky.cz/2017/05/02/v-gvozdik-trinacta-komnata-drapatecky-male/ IRISARRI, Iker; VENCES, Miguel; SAN MAURO, Diego; GLAW, Frank and ZARDOYA, Rafael. Reversal to air-driven sound production revealed by a molecular phylogeny of tongueless frogs, family Pipidae. BMC Evolutionary Biology. 2011 Apr 27; vol. 11: s. 114. doi: 10.1186/1471-2148-11-114. PMID: 21524293; PMCID: PMC3111386. KUNZ, Kriton. Der Zwergkrallenfrosch: Hymenochirus Boettgeri. 3., aktualisierte Auflage. Münster: Natur-und-Tier-Verlag, 2021. 64 s. ISBN 978-3-937285-13-9. KUNZ, Kriton. Krallenfrösche, Zwergkrallenfrösche, Wabenkröten: Pipidae in Natur Und Menschenhand. Münster: Natur-und-Tier-Verlag, 2003. 128 s. ISBN 978-3-931587-75-8. MEZZASALMA, Marcello; GLAW, Frank; ODIERNA, Gaetano; PETRACCIOLI, Agnese and GUARINO, Fabio Maria. Karyological analyses of Pseudhymenochirus merlini and Hymenochirus boettgeri provide new insights into the chromosome evolution in the anuran family Pipidae. Zoologischer Anzeiger – A Journal of Comparative Zoology. September 2015, vol. 258, s. 47–53. Dostupné také z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0044523115300036#:~:text=Karyological%20analyses%20of%20Pseudhymenochirus%20merlini%20and%20Hymenochirus,chromosome%20evolution%20in%20the%20anuran%20family%20Pipidae.

Externí odkazy

Hymenochirus boettgeri Tornier, 1896 Hymenochirus curtipes Noble, 1924 Hymenochirus feae Boulenger, 1906 Hymenochirus boulengeri De Witte, 1930 Pseudhymenochirus merlini Chabanaud, 1920

Kategorie:Pipovití