Susan B. Anthonyová (nepřechýleně Anthony; 15. února 1820 Adams – 13. března 1906 Rochester) byla americká sociální reformátorka a bojovnice za práva žen, která sehrála klíčovou roli v hnutí za volební právo žen.
Narodila se v kvakerské rodině, která se zasazovala o sociální rovnost, a ve svých 17 letech sbírala petice proti otroctví. V roce 1856 se stala zástupkyní Americké společnosti proti otroctví ve státě New York. V roce 1851 se seznámila s Elizabeth Cady Stanton, která se stala její celoživotní přítelkyní a spolupracovnicí v oblasti sociálních reforem, především v oblasti ženských práv. Společně založily Ženské protialkoholní hnutí (Women's State Temperance Society), poté co Anthony nemohla vystoupit na shromáždění protialkoholního hnutí, protože byla žena. Během občanské války založily Národní ženskou loajální ligu (Women's Loyal National League), která provedla největší petiční akci v dosavadní historii Spojených států a shromáždila téměř 400 000 podpisů na podporu zrušení otroctví. Po válce iniciovaly vznik Americké asociace pro rovná práva, která vedla kampaň za rovná práva žen i Afroameričanů. V roce 1868 začaly vydávat noviny o právech žen s názvem The Revolution. O rok později založily v rámci rozkolu v ženském hnutí Národní asociaci pro ženská práva (National Woman Suffrage Association). Rozkol byl formálně zažehnán v roce 1890, kdy se jejich organizace spojila s konkurenční Americká národní společnost za volební právo žen (American Woman Suffrage Association) a vznikla Národní americká společnost za volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA), jejíž klíčovou silou byla Anthony. Anthony a Stanton začaly v roce 1876 spolupracovat s Matildou Joslyn Gage na díle, které se nakonec rozrostlo v šestisvazkovém díle History of Woman Suffrage (Dějiny ženského volebního práva). V pozdějších letech se zájmy Anthony a Stanton poněkud rozcházely, ale obě zůstaly blízkými přítelkyněmi.
V roce 1872 byla Anthony ve svém rodném městě Rochester zatčena za to, že hlasovala v rozporu se zákony, které umožňovaly volit pouze mužům. V široce medializovaném procesu byla odsouzena. Přestože odmítla zaplatit pokutu, úřady odmítly podniknout další kroky. V roce 1878 Anthony a Stanton zařídily, aby byl Kongresu předložen dodatek, který ženám dával volební právo. Předložil jej senátor Aaron A. Sargent a později se mu začalo říkat dodatek Susan B. Anthony. Nakonec byl v roce 1920 ratifikován jako devatenáctý dodatek Ústavy USA.
Anthony hodně cestovala na podporu volebního práva žen, ročně pronesla až 75–100 projevů a pracovala na mnoha státních kampaních. Za práva žen se zasazovala i na mezinárodní úrovni a hrála klíčovou roli při založení Mezinárodní rady žen, která je stále aktivní. Přispěla také k uspořádání Světového kongresu reprezentativních žen (World's Congress of Representative Women) na světové výstavě v Chicagu v roce 1893.
Když poprvé začala vést kampaň za práva žen, byla tvrdě zesměšňována a obviňována, že se snaží zničit instituci manželství. Vnímání veřejnosti se však během jejího života radikálně změnilo. Její 80. narozeniny se na pozvání prezidenta Williama McKinleyho slavily v Bílém domě. Stala se první občankou, která byla vyobrazena na americké minci, když se její portrét objevil na dolarové minci z roku 1979.
Mládí Narodila se 15. února 1820 Danielu Anthony a Lucy Anthony rozené Read v Adams v Massachusetts jako druhá nejstarší ze sedmi dětí. Jméno dostala po své babičce z matčiny strany Susanah a po otcově sestře Susan. V mládí spolu se svými sestrami zareagovala na „velké šílenství po prostředních iniciálách“ přidáváním si ke svým jménům prostřední iniciály. Anthony přijala jako prostřední iniciálu „B.“, protože její jmenovkyně teta Susan se provdala za muže jménem Brownell. This interview is reprinted along with extensive notes in Gordon (2013) pp. 24–40. Sama jméno Brownell nikdy nepoužívala a neměla ho ráda.Harper (1898–1908), Vol. 1, p. 12 vlevo|náhled|Susan B. Anthony ve věku 28 let (1848) Její rodina sdílela nadšení pro sociální reformy. Její bratři Daniel a Merritt se přestěhovali do Kansasu, aby tam podpořili hnutí proti otroctví. Merritt bojoval s abolicionistou Johnem Brownem proti otrokářským silám během násilných střetnutí předznamenávajících občanskou válku zvaných Krvácející Kansas. Daniel nakonec vlastnil noviny a stal se starostou Leavenworthu. Její sestra Mary, s níž v pozdějších letech sdílela společnou domácnost, se stala ředitelkou veřejné školy v Rochesteru a bojovnicí za práva žen.McKelvey (April 1945), pp. 16, 18
Otec Susan byl abolicionista a zastánce alkoholové střídmosti. Byl kvaker a měl obtížné vztahy se svou tradicionalistickou kongregací, která mu vytýkala, že se oženil s nekvakerkou. Poté se ho kongregace zřekla za to, že ve svém domě dovolil provozovat taneční školu. Přesto pokračoval v návštěvách kvakerských shromáždění a stal se ve svém přesvědčení ještě radikálnějším.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 17, 36–37 Její matka byla baptistka a pomáhala vychovávat jejich děti v tolerantnější verzi náboženské tradice svého manžela.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 10–11 Otec všechny děti, dívky i chlapce, vedl k samostatnosti, učil je obchodním zásadám a od útlého věku je vedl k zodpovědnosti.Harper (1898–1908), Vol. 1, p. 57
Když jí bylo šest let, přestěhovala se rodina do Battenville ve státě New York, kde její otec vedl velkou přádelnu bavlny. Předtím provozoval vlastní malou továrnu na bavlnu.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 11, 17
Susan byla v sedmnácti letech byla poslána do kvakerské internátní školy ve Filadelfii, kde nešťastně snášela přísnou a někdy ponižující atmosféru.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 24–31 Po jednom semestru byla nucena studium ukončit, protože její rodina byla během hospodářské krize známé jako panika roku 1837, finančně zruinována. Byli v dražbě nuceni prodat vše, co měli, ale zachránil je její strýc z matčiny strany, který odkoupil většinu jejich majetku a vrátil ho rodině.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 33–35 Susan odešla z domova učit do kvakerské internátní školy, aby rodině finančně pomohla.Harper (1898–1908), Vol. 1, p. 39
V roce 1845 se rodina přestěhovala na farmu na předměstí Rochesteru, zakoupenou částečně z dědictví po její matce. Tam se spojili se skupinou kvakerských sociálních reformátorů, kteří opustili svou kongregaci kvůli omezením, jež kladla na reformní aktivity. Skupina v roce 1848 založila novou organizaci nazvanou Kongregace přátel. Usedlost Anthonyových se brzy stala místem nedělních odpoledních setkání místních aktivistů, včetně Fredericka Douglasse, bývalého otroka a významného abolicionisty, který se stal Susaniným celoživotním přítelem.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 45–46, 60Hugh Barbour, Christopher Densmore, Elizabeth H. Moger, Nancy C. Sorel, Alson D. Van Wagner, Arthur J. Worrall, ed. (1995). Quaker Crosscurrents: Three Hundred Years of Friends in the New York Yearly Meetings, pp. 135–35. Syracuse, N.Y: Syracuse University Press. p. 135. .
Anthonyovi začali navštěvovat bohoslužby v rochesterském Prvním unitářském kostele, který byl spojen se sociálními reformami.Harper (1898–1908), Vol. 1, p. 58 V tomto kostele se v roce 1848 konalo Rochesterské shromáždění za práva žen, inspirovaný shromážděním v Seneca Falls, prvním shromážděním za práva žen, které se konalo o dva týdny dříve v nedalekém městě. Susaniny rodiče a sestra Mary se zúčastnili rochesterského shromáždění a podepsali Deklaraci práv a postojů, která byla poprvé přijata na shromáždění v Seneca Falls.Harper (1898–1908), Vol. 1, p. 59Stanton, Anthony, Gage (1881–1922), Vol. 1, p. 75
Susan se nezúčastnila ani jednoho z těchto shromáždění, protože se v roce 1846 přestěhovala do Canajoharie, kde se stala ředitelkou ženského části školy Canajoharie Academy. Poprvé v životě se vzdálila od kvakerských vlivů a ve svých 26 letech začala nahrazovat prosté oblečení stylovějšími šaty a přestala používat oslovení „thee“ (podobné onikání) a další formy řeči, které kvakeři tradičně používali.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 49–50 Zajímala se o sociální reformy a trápilo ji, že dostávala mnohem nižší plat než muži s podobnou prací, ale bavilo ji otcovo nadšení pro shromáždění o právech žen v Rochesteru. Později vysvětlovala: „Nebyla jsem připravena volit, nechtěla jsem volit, ale chtěla jsem stejnou mzdu za stejnou práci.“National Woman Suffrage Association, Report of the International Council of Women, Volume 1, 1888, p. 327
Když byla v roce 1849 uzavřena Canajoharie Academy, Susan převzala provoz rodinné farmy v Rochesteru, aby se její otec mohl více věnovat svému podnikání v pojišťovnictví. Na tomto úkolu pracovala několik let, ale stále více ji to táhlo k reformní činnosti, do které se brzy s podporou rodčů zcela zapojila.Harper (1898–1908), Vol. 1, pp. 55–56 Po zbytek života žila téměř výhradně z honorářů za své projevy.Sherr (1995), p. 226
Aktivismus náhled|Šaty Bloomers pojmenované podle Amelie Bloomer náhled|Elizabeth Cady Stanton
Počátky sociálního aktivismu Susan Anthony se s energií a odhodláním pustila do sociální reformy. Vzdělávala se v reformních otázkách a přitahovaly ji radikálnější myšlenky lidí, jako byli William Lloyd Garrison, George Thompson a Elizabeth Cady Stanton. Začala nosit kontroverzní šaty Bloomers, odvozené z tureckých kalhot, stažené u kotníků, přes které byla přehozená kratší sukně. Ačkoli se domnívala, že jsou rozumnější než tradiční těžké šaty, které se táhly po zemi, po roce je neochotně přestala nosit, protože dávaly jejím odpůrcům příležitost zaměřit se spíše na její oděv než na její myšlenky.Barry (1988), str. 60–61
Spolupráce s Elizabeth Cady Stanton V roce 1851 se seznámila s Elizabeth Cady Stanton, která byla jednou z organizátorek shromáždění v Seneca Falls a předložila kontroverzní rezoluci na podporu volebního práva žen. Anthony a Stanton seznámila feministka Amelia Bloomer. Ženy se brzy staly blízkými přítelkyněmi a spolupracovnicemi. Jejich vztah byl pro ně i pro celé ženské hnutí klíčový. Poté, co se Stantonovi v roce 1861 přestěhovali ze Seneca Falls do New Yorku, byl v každém domě, kde bydleli, vyhrazen pokoj pro Susan.Griffith (1984), p. 108 Jedna ze životopiskyň Stanton odhadla, že Stanton s Anthony za svůj život pravděpodobně strávila více času, než s kterýmkoli jiným dospělým člověkem, včetně vlastního manžela.Griffith (1984), p. 224
Obě ženy se vzájemně doplňovaly. Anthony vynikala v organizování, zatímco Stanton měla vlohy pro intelektuální záležitosti a psaní. Anthony byla nespokojená s vlastními spisovatelskými schopnostmi a svého textu vydala poměrně málo. Historici její myšlenky a přímé citáty obvykle berou z jejích projevů, dopisů a deníkových záznamů.
Stanton byla upoutána k domácnosti se sedmi dětmi, zatímco Anthony jako svobodná žena mohla volně cestovat. Anthony Stanton pomáhala tím, že dohlížela na její děti, zatímco Stanton psala. Susan Anthony se stala prakticky členem rodiny a byla téměř druhou matkou dětí Elizabeth Stanton. V životopise Elizabeth Stanton se uvádí, že v prvních letech jejich vztahu „Stanton poskytovala myšlenky, rétoriku a strategii; Anthony pronášela projevy, šířila petice a pronajímala sály. Anthony podněcovala a Stanton produkovala.“Griffith (1984), p. 74 Manžel Stanton řekl: „Susan míchala pudinky, Elizabeth míchala Susan a Susan pak míchá svět!“Dopis od Elisabeth Stanton Susan Anthony, 20. srpna 1857; Griffith (1984), str. 74 Sama Stanton řekla: „Já jsem kovala blesky, ona je vystřelovala.“Stanton (1898) p. 165. Podle historičky Ann D. Gordon do roku 1854, Anthony a Stanton „dovedly k dokonalosti spolupráci, která učinila hnutí ve státě New York nejpropracovanějším v zemi.“Gordon (1997). p. xxx
Aktivity v protialkoholním hnutí