Kunratice () jsou vesnice na severu České republiky, ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje, v okrese Liberec. Od krajského města Liberec jsou vzdáleny 17 kilometrů severozápadním směrem. Žije zde obyvatel.
První písemná zmínka o Kunraticích se datuje do závěru 14. století. Obec vznikla při obchodní cestě z východu do Žitavy. Vlivem toho se vesnice mohla rozvíjet a to až do třicetileté války, po níž, v rámci rekatolizace, část obyvatel své domovy opustila a emigrovala do sousední Lužice. V závěru 18. století se Kunratice několikrát připojily na stranu revoltujících proti robotě, avšak povstání byla vždy potlačena. Na počátku 19. století došlo u Kunratic v lokalitě zvané Tongrund k ozbrojenému konfliktu mezi Napoleonovou a rakouskou armádou, ve kterém se povedlo Napoleonovy útočníky porazit. Na přelomu 19. a 20. století se v obci rozvíjel průmysl, když zde své výrobky produkovala výrobna ovocných džemů a šťáv spolu s cihelnou a šamotkou. Od roku 1900 měly Kunratice zajištěno železniční spojení, a to až do roku 1976, kdy byla železniční trať zrušena. V polovině 20. století poklesl vlivem druhé světové války a následného odsunu Němců počet zdejšího obyvatelstva. Mezi roky 1980 a 1992 se navíc Kunratice staly součástí sousedního města Frýdlant. V roce 2010 sice obec a její okolí postihly povodně, ale místní se z nich vzpamatovali a počínaje rokem 2013 v odkazu na zdejší někdejší průmyslový podnik pořádají mezinárodní JamParádu, soutěž v uvaření co možná nejchutnější zavařeniny.
Katastr obce je součástí geomorfologické provincie Česká vysočina a po jeho severní straně zde protéká řeka Smědá, jejímž zdejším přítokem je Kunratický potok. Na území sídla roste památný strom nazvaný Kunratický liliovník. Na katastru se nacházejí tři památkově chráněné stavby: kostel Všech svatých, krucifix u hřbitova a torzo kaple Panny Marie Bolestné.
Pojmenování Jméno obce se prvně objevilo ve tvaru , tedy Konrádova Ves, a odkazuje na zdejšího prvního osadníka. Postupně přecházelo od Konradisdorff (zaznamenané k roku 1381), přes Kunradstorf (1409), Kunersdorff (1448), Konersdorff (1463), Khuuerßdorff (1654), Kunersdorf (1790), až po Kunnersdorf (1834). Od roku 1923 byl název doplněn o svou českou verzi Kunratice. Současné pojmenování (Kunratice) má obec od roku 1946, kdy bylo změněno na základě vyhlášky tehdejšího československého ministra vnitra Václava Noska.
Historie 14. –18. století náhled|vlevo|Kunratice na mapách třetího vojenského mapování|alt=Otisk barevné mapy zachycující oblast Kunratic První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1377 v souvislosti s plebánem Nikolasem sloužícím v místním kostele, což z Kunratic dělá jedno z nejstarších sídel na celém Frýdlantsku. Jiné zdroje umisťují první zmínku do roku 1370 s tím, že o šest let později (1376) již zde měl být doložen farní kostel. K roku 1381 je ves spolu se zdejším kostelem zanesena v urbáři frýdlantského panství a z tohoto období pocházejí i místní archeologické nálezy.
Osada byla zakládána v období německé kolonizace na frýdlantském panství podél toku řeky Smědé a měla podobu údolní lánové vesnice. Těmito místy totiž procházela využívaná obchodní stezka do Žitavy. Kolem ní a zdejšího potoka se nepravidelně budovaly jednotlivé kunratické domy. Poloha osady u stezky ovlivňovala život v samotných Kunraticích. Během válek patřily ke snadno zranitelným místům, avšak v mírových dobách vesnice z obchodní stezky profitovala. Během 16. století zde navíc byla založena vlastní škola.
Od roku 1423 existoval v Kunraticích dvůr, jehož pozůstatky jsou stále patrné v panských domech u kostela. Období třicetileté války (1618–1648) a po ní následující rekatolizace měly za následek pokles počtu obyvatel. V letech 1653 a 1654, kdy se v Kunraticích nacházelo 44 domů, bylo obsazeno jen devět z nich. Většina obyvatel z uprázdněných objektů odešla do blízké Lužice, především do Bogatyně, kde mohla i nadále praktikovat svoji protestantskou víru. Ti, co zůstali nebo se případně vrátili, pak následně v letech 1679 až 1680 podporovali řasnického kováře Andrease Stelziga, jenž stál v čele odporu proti nevolnictví na Frýdlantsku. Když bylo povstání potlačeno, musel zdejší rychtář uhradit vrchnosti pokutu ve výši 50 zlatých. V té době měla obec zemědělský charakter a během 18. století narůstal i počet jejích obyvatel, až dosáhl stavů před třicetiletou válkou. Roku 1724 zachvátil obec požár, který si za svou oběť vzal i školní budovu, proto musela být v obci postavena nová. V roce 1775 se Kunratičtí připojili k další rebelii vůči vrchnosti a v závěru července toho roku vytáhli spolu s dalšími nespokojenci z jiných obcí Frýdlantska za vrchností na frýdlantský zámek. Nepokoje muselo potlačit vojsko, ale roku 1781 císař Josef II. svým patentem všechny poddané nevolnictví zbavil.
19. století Počátkem 19. století se poblíž Kunratic objevila vojska napoleonovy armády. Večer dne 17. srpna 1813 vstoupil na české území polský oddíl čítající 40 tisíc vojáků pod vedením maršála Józefa Antonia Poniatowského, kteří bojovali na straně napoleonovy armády. Na několika místech severních Čech, z nichž jedno se nacházelo východně od Kunratic, se nájezdníci utkali s obránci z rakouské armády, kterou tvořila jezdecká divize pod vedením generála Ferdinanda z Bubna a Litic spolu se 2. lehkou jezdeckou divizí vedenou generálmajorem Adamem Albertem Neippergem. Rakušanům se povedlo napoleonovu armádu přemoci. Na paměť této šarvátky byl pak při jejím stém výročí odhalen při silnici z Frýdlantu do Kunratic pomník.
náhled|Kunratice na přelomu 19. a 20. století|alt=Černobílá pohlednice s rozmístěnými deseti snímky objektů z Kunratic. Ve druhé polovině 19. století byla obec pod názvem součástí okresu Frýdlant. V obci tou dobou probíhala školní výuka v budově, která již ke konci tohoto století přestávala dostačovat. Proto byla roku 1872 postavena školní budova nová. V roce 1880 vybudoval v Kunraticích svůj průmyslový podnik Carl Christian Leubner, jenž zde založil továrnu, v níž se lisovalo ovoce a ovocné víno. Postupem let se tu též vyráběly džemy a marmelády, které společnost exportovala jak na domácí trh v Rakousku-Uhersku, tak také do zahraničí (Francie). O dva roky po Leubnerovi (1882) založil svou cihelnu a šamotku dosavadní sedlák Franz Simon. Průmyslový objekt měl tři tovární komíny a roční produkce dosahovala dva miliony cihel, vedle kterých dále vyráběl střešní tašky, drenážní roury či šamotové výrobky.Řeháček, s. 182. Roku 1903 Simon svůj podnik prodal Ignazi Klingerovi, textilnímu průmyslníkovi z Nového Města pod Smrkem, ale cihelnu i nadále vedli Simonovi synové, a to až do roku 1911, kdy musela být pro nedostatek kvalitního vstupního materiálu uzavřena.Řeháček, s. 183.
20. a 21. století Dne 25. srpna 1900 byl zahájen provoz na úzkorozchodné železniční trati z Frýdlantu do Heřmanic, kterou vybudovaly Frýdlantské okresní dráhy. U Kunratic také došlo k železničnímu neštěstí, když 24. ledna 1907 vlak vykolejil a několik jeho vozů spadlo ze železničního náspu. Tehdy, na přelomu 19. a 20. století, kulminoval počet kunratických obyvatel. Od té doby až do 21. století postupně klesá. Během roku 1923 získala obec ke svému německému názvu také český ekvivalent Kunratice. O tři roky později, roku 1926, byl v prostoru před místním hřbitovem odhalen pomník obětem bojů první světové války.
náhled|vlevo|Pomník šarvátky u Tongrundu|alt=Kamenný pomník ve tvaru komolého jehlanu osazený v prostoru vysypaném bílými kamínky. Kolem se rozkládá trávník. V přední části pomníku je zavěšena umělá (jakoby bronzová) deska s nápisem). V pozadí za pomníkem je patrná informační tabule. Na základě Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938 připadlo zdejší území nacistickému Německu. Dne 6. října 1938 projel oblastí Adolf Hitler, přičemž v doprovodu Konrada Heinleina promluvil z balkonu frýdlantské radnice. Když pak Hitler 2. prosince 1938 navštívil Liberec, proletěla toho dne nad Frýdlantskem vzducholoď Graf Zeppelin. Po druhé světové válce došlo vlivem odsunu německého obyvatelstva k nejmarkantnějšímu poklesu počtu obyvatel v obci, kdy zde roku 1930 žilo 642 obyvatel, ale o dvacet let později (1950) jejich počet klesl na 416. Po válce také skončila výroba v Leubnerově továrně na džemy a marmelády a její prostory využívalo Jednotné zemědělské družstvo (JZD). V té době navíc z pomníku upomínajícího na šarvátku u Tongrundu, který byl odhalen roku 1913, zmizela pamětní deska včetně kříže v dubovém věnci.
náhled|Vyvěšená vlajka oznamující narození miminka|alt=Vlajka visící z domu. Vlajka má bílé pozadí a na něm je obraz dvou spojených dudlíků, nad nimiž je text „Narození miminka“. Roku 1947 odeslalo místní vedení obce žádost o přejmenování sídla na Záhoří nad Smědavou. Návrhu však nebylo vyhověno. V rámci Akce Kulak nuceně přišlo sedm, původně zemědělských, rodin z československého vnitrozemí. Mezi nimi například rodina Františka Votavy z Ohrazenic. K 1. červenci 1960 zanikl okres Frýdlant, mezi jehož součásti do té doby patřily i Kunratice, a ty se nově staly obcí okresu Liberec. V roce 1976 skončil provoz na úzkorozchodné železniční trati z Frýdlantu do Heřmanic. Dne 1. července 1980 se Kunratice staly součástí města Frýdlantu a zůstaly jí až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 jsou opět samostatnou obcí. Na začátku srpna roku 2010 postihly obec povodně. Místní se ze záplav vzpamatovali a roku 2011 otevřeli v obci místní knihovnu. Od následujícího roku vydává místní obecní úřad pro své občany informační občasník nazvaný Kunratický kurýr a počínaje rokem 2013 se v obci pořádá soutěž JamParáda, v níž mezi sebou jednotliví účastníci soupeří ve snaze o uvaření co možná nejchutnější zavařeniny. U příležitosti dvoustého výročí šarvátky u Tongrundu a stého výročí odhalení pomníku této události, který mezi tím po druhé světové válce zpustl, místní opravili a roku 2013 opětovně odhalili poničený pomník upomínající na tento konflikt. Téhož roku navíc u příležitosti 95. výročí vzniku Československa zasadili místní 28. října 2013 lípu republiky. Během podzimu 2015 představila obec bílou vlajku, na níž jsou červeno-modro-žlutě vyobrazeny dva dětské dudlíky a nad nimi nápis „Narození miminka“. Vyvěšením praporu na budovu obecního úřadu místní oslavují zdejší právě narozené děcko. Vlajka tak představuje protipól vůči černému praporu oznamujícímu úmrtí. Kunratice jsou také majitelem dvou rekreačních buněk postavených na hrázi Komárovského rybníka u Branžeže, které nabízí svým občanům za úplatu k rekreaci. V roce 2016 se v obcích, jež původně spojovala úzkorozchodná železniční trať z Frýdlantu do Heřmanic zvaná Heřmanička, tedy ve Frýdlantě, v Kunraticích, v Dětřichově a v Heřmanicích, uskutečnil první ročník šachového setkání nazvaného „Po stopách Heřmaničky“ určeného místním dětem a mládeži.
Přírodní poměry Obec patřila do okresu Frýdlant. Po jeho zrušení roku 1960 přešla do okresu Liberec, v jehož rámci je od roku 2000 součástí Libereckého kraje. Od krajského, a současně okresního města, jsou Kunratice vzdáleny 17 kilometrů vzdušnou čarou severozápadním směrem. Vůči Frýdlantu leží ve vzdálenosti 4 kilometrů západním směrem. Celé území obce je součástí jednoho katastrálního území pojmenovaného „Kunratice u Frýdlantu“ a leží také v jedné základní sídelní jednotce „Kunratice“. Zdejší katastrální území má rozlohu 12,42 kilometru čtverečního a z 37 % jej tvoří lesní půda, dalších 36 % představuje orná půda a trvalé travní porosty jsou zastoupeny na 18 % plochy. Zbytek připadá na vodní plochy (1 %), zahrady (1 %), zastavěné plochy a nádvoří (1 %) a ostatní plochy (6 %).
náhled|Někdejší silniční hraniční přechod|alt=Asfaltová silnice vedoucí hraničním přechodem majícím podobu přízemních staveb s vodorovnou střechou zakrývající vozovku.