Josef Strouhal (16. ledna 1863, Náměšť nad OslavouMatriční záznam o narození a křtu – 23. června 1940 Kladno) byl český herec, režisér a divadelní ředitel.
Život, divadelní začátky Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 133. Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna.
Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 135.
V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi.
Působení v Americe V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 47–8. V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy.
Návrat domů Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl Strouhalovi vedení činohry. Strouhal byl úspěšný, v divadle i režíroval a Pištěk zaměřil divadlo jen na činohru a rozpustil i zpěvoherní soubor. V srpnu a září roku 1900 vystoupil Strouhal pohostinsky v Národním divadle v Praze, angažmá však nezískal a odešel do divadla Uranie. V červenci 1901 byl však zpět v Pištěkově aréně.
Po krátkém působení v souboru Dr. Karla Švandy na Smíchově odešel Strouhal s druhou manželkou ke kočovné společnosti Jana Blažka a pak ke Stanislavu Langerovi, který vedl po Pištěkově smrti jeho arénu. Po odchodu Langera na frontu vedl divadlo Strouhal až do roku 1915, kdy soubor rozpustil a přijal nabídku z nově založeného stálého divadla na Kladně.
V letech 1915 – 1925 byl ředitelem divadla na Kladně Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 260. Odstoupil na konci sezóny 1924/1925 Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 142.
Rodina Jeho mladší sestra, vystupující pod uměleckým jménem Mizzi Ströbel, byla členkou německého baletu v Brně.
Jeho první manželkou byla dcera režiséra Jindřicha Vilhelma, se kterou se seznámil v souboru J. Švandy. V roce 1901 zemřela v Americe, a zatímco Strouhal byl tou dobou již v Praze, jejich dcery se ujali členové souboru Františka Ludvíka a tato se stala později anglickou herečkou Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 140. Druhou manželkou byla herečka Marie Seifertová, dcera herce Jakuba Seiferta.
Zajímavost Již od doby působení v divadle na Smíchově měl Strouhal přezdívku Schöner Pepi – Krásný Josef Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 146Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 134.
Citát
Divadelní role, výběr 1881 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, titul. role, společnost Františka Ludvíka 1886 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, společnost P.Švandy ze Semčic, Brno 1898 William Shakespeare: Romeo a Julie, mladý Montek, Pištěkova aréna, společnost Františka Ludvíka 1898 William Gilette: Sever proti Jihu, titul. role–plk.Prescot, Pištěkova aréna, společnost F. Ludvíka (28 repríz) 1900 Jan Ladecký: Dva světy, Antonín Kalaš, (j. h.), Národní divadlo, režie Jakub Seifert 1900 W. S. Gilbert: Pokračování, Edvard Bender, (j. h.), Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
Odkazy
Reference
Literatura František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 12–3, 15–6, 22, 39 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199 Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 133–144 FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2015, s. 80. ISBN 978-80-88125-00-6. Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 34 Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 36 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 48 Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 133, 137, 144, 146–7, 153, 155, 159, 260 Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 26
Externí odkazy
Národní divadlo: http://www.narodni-divadlo.cz
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Herci z Brna Kategorie:Herci z Kladna Kategorie:Herci z Prahy Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Narození 16. ledna Kategorie:Narození v Náměšti nad Oslavou Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí 23. června Kategorie:Úmrtí v Kladně Kategorie:Muži