Søren Aabye Kierkegaard (, čemuž se snad nejvíce blíží české [kirgegór]Duden – Aussprachewörterbuch. Mannheim 2003. nebo [kergegór]Honzáková, Marie, Honzák František: Čteme je správně?; slovníček výslovnosti cizích jmen. Praha: Albatros, 2004.), (5. května 1813 – 11. listopadu 1855) byl dánský filozof, teolog a psycholog. Kierkegaard silně kritizoval jak hegelianismus typický pro jeho dobu, tak to, co považoval za prázdné formality Dánské národní církve. Mnohé z jeho filosofických prací se zabývají tím, jak člověk žije, se zaměřením na prioritu konkrétní lidské reality spíše než na abstraktní myšlení, a s důrazem na význam osobního rozhodnutí a odhodlání.Gardiner, Patrick. Nineteenth Century Philosophy (Filosofie devatenáctého století) New York: The Free Press, 1969. . Jeho teologické práce se pak zaměřují na křesťanskou etiku a instituci církveDuncan, Elmer.Søren Kierkegaard: Maker of the Modern Theological Mind (Søren Kierkegaard: Strůjce moderního teologického myšlení), Word Books 1976, a jeho psychologické práce zkoumají emoce a pocity jednotlivců, kteří čelí životním volbám.Ostenfeld, Ib a Alastair McKinnon. Søren Kierkegaard's Psychology (Psychologie Sørena Kierkegaarda), Wilfrid Laurer University Press 1972,
Kierkegaardovo rané dílo je psáno z pohledu rozličných pseudonymních postav, které v publikacích vyjadřují své vlastní rozdílné názory a vzájemně na sebe působí ve spletitém dialogu, což je součástí jeho filosofické metody, která byla inspirována Sokratem a sokratovským dialogem.Howland, Jacob. Kierkegaard and Socrates: A Study in Philosophy and Faith (Kierkegaard a Sókratés: Studie filosofie a víry). Cambridge: Cambridge University Press, 2006, . Søren Kierkegaard využívá pseudonymy, aby důkladně prozkoumal konkrétní stanoviska, což může v některých případech trvat až několik knih, a on sám, nebo jiný pseudonym, v knihách těmto stanoviskům oponuje. Proto je odhalení smyslu jeho díla ponecháno na čtenáři, neboť „úkol musí být obtížný, neboť jen obtížné inspiruje ušlechtilé srdce“.Kierkegaard, Søren. Journals and Papers (Deníky a pojednání), Indiana University Press,
V průběhu času vykládali různí učenci Kierkegaarda rozdílně, mimo jiné jako existencialistu, předchůdce dialektické teologie, postmodernistu, humanistu a individualistu. Søren Kierkegaard má velký vliv na současné myšlení, a to i za hranicemi filosofie, psychologie, literatury a teologie.Hubben, William. Dostoevsky, Kierkegaard, Nietzsche, and Kafka: Four Prophets of Our Destiny. (Dostojevskij, Kierkegaard, Nietzsche a Kafka: Čtyři proroci našeho osudu.) New York: Collier Books, 1962.
Život
Mládí (1813–1836) Søren Kierkegaard se narodil do bohaté rodiny v Kodani, hlavním městě Dánska. Jeho matka, Ane Sørensdatter Lund Kierkegaard, sloužila před tím, než si vzala jeho otce Michaela Pedersena Kierkegaarda, jako služka v domácnosti. Byla to nenápadná osoba: tichá, prostá a bez zvláštního vzdělaní.Garff, Joakim. Søren Kierkegaard: A Biography (Søren Kierkegaard: Biografie). (překlad Bruce Kirmmse), Princeton University Press, 2005, . Kierkegaardovy knihy na ni přímo neodkazují, ačkoli ovlivnila jeho pozdější spisy. Jeho otec byl pak melancholický, úzkostlivý, hluboce zbožný (náboženská založenost rodiny měla později velký vliv na Kierkegaardovo myšlení) a sveřepě inteligentní muž. náhled|vlevo|Kierkegaardův otec, Michael Pedersen Kierkagaardnáhled|vlevo|Kierkegaardova matka, Ane Sørensdatter Lund Kierkegaard
Na základě životopisné interpretace anekdot v Sørenových nevydaných denících, zejména hrubého návrhu k příběhu s názvem Velké zemětřesení,Watkin, Julia. Kierkegaard. Continuum International Publishing Group, 2000, . tvrdili někteří časní kierkegaardovští učenci, že Michael – jeho otec – věřil, že si vysloužil Boží hněv, a že žádné z jeho dětí nemůže tento hněv přežít. Údajně byl přesvědčen, že jeho osobní hříchy, snad nerozvážnosti jako proklínání jména božího v mládí nebo nemanželské oplodnění Ane, nutně vedly k tomuto trestu. Přestože takovýto jeho názor by odpovídal tomu, že pět z jeho sedmi dětí zemřelo dříve než on, jak Søren, tak i jeho bratr Peter Christián Kierkegaard jej přežili. Peter, který byl o sedm let starší než filosof, se později stal biskupem v Aalborgu.
O tomto časném uvědomění si hříchu (a jeho přenesení z otce na syna) říkají raní životopisci, že položil základ pro hodně z Kierkegaardovy práce.Lowrie, Walter. A Short Life of Kierkegaard (Krátký život Kierkegaardův.) Princeton University Press, 1942. Kierkegaard a jeho otec si byli velmi blízcí, i navzdory příležitostné náboženské melancholii toho druhého. Často se říká, že se Søren naučil prozkoumávat oblast své představivosti skrze sérii cvičení a her, které spolu hráli, i když tato konkrétní stránka jejich vztahu je popsána pouze pod pseudonymem, v nepublikovaném rukopise s názvem Johannes Climacus, De Omnibus Dubitandum Est.Kierkegaard, Søren. Johannes Climacus, De Omnibus Dubitandum Est. (překlad Howard a Edna Hong), Princeton University Press, 1985, .
Kierkegaard navštěvoval Školu občanské ctnosti, kde studoval kromě jiného i latinu a historii. V roce 1830 pokračoval studiem teologie na universitě v Kodani, ale spíše se tam zaměřoval na filosofii a literaturu.Walsh, Sylvia. Kierkegaard: Thinking Christianly in an Existential Mode (Kierkegaard: Uvažující křesťansky v existenciálním stylu), Oxford University Press, 2009, . Kierkegaardova matka pak zemřela dne 31. července 1834 ve věku šedesáti šesti let.
Jeden z prvních fyzických popisů Kierkegaarda pochází od Hanse Brøchnera, návštěvníka na svatbě jeho bratra Petra o dva roky později: „Shledal jsem [jeho vzhled] téměř komickým. Byl pak dvacet tři let starý; na celé jeho postavě bylo cosi zcela nepravidelného a měl zvláštní účes. Vlasy vystupovaly téměř 6 palců [15,24 centimetrů] nad jeho čelo v rozcuchaném chocholu, který mu dával divný, zmatený vzhled.“Garff, Joakim. Garff, Joakim. Søren Kierkegaard: A Biography (Søren Kierkegaard: Biografie), (překlad Bruce Kirmmse), Princeton University Press, 2005, , p. 113. Stejný citát je k dispozici i v Encounters With Kierkegaard: A Life As Seen by His Contemporaries (Setkání s Kierkegaardem: Život, jak byl viděn jeho současníky), p. 225
Regine Olsen a promoce (1837–1841)
Důležitou stránkou Kierkegaardova života, o které se má obecně za to, že měla velký vliv na jeho práci, bylo jeho zrušené zasnoubení s Regine Olsen (1822–1904). Kierkegaard a Olsen se seznámili dne 8. května 1837 a okamžitě se stali jeden pro druhého přitažlivými. Kierkegaard psal o své lásce k ní i ve svých denících: „Ty, panovník mého srdce, schraňovaná v nejhlubší stálosti mé hrudi, v úplnosti mé myšlenky, tam [...] neznámé božství! Ó, mohu opravdu věřit básníkovým příběhům, že když člověk poprvé spatří objekt své lásky, představuje si, že dotyčnou osobu viděl již kdysi dávno, že všechna láska, stejně jako všechny znalosti, je vzpomínkou, že i láska má svá proroctví v jednotlivci.“ (2. února 1839)Dru, Alexander. The Journals of Søren Kierkegaard (Deníky Sørena Kierkegaarda), Oxford University Press, 1938.
náhled|Regine Olsen, múza Kierkegaardových spisů Kierkegaardův otec zemřel dne 9. srpna 1838 ve věku osmdesáti dvou let. Tvrdí se, že před smrtí vyzval Sørena, aby dokončil své teologické vzdělání. Søren byl hluboce ovlivněn náboženskou zkušeností svého otce a chtěl splnit jeho přání. Dne 11. srpna zapsal do svých deníků:
Dne 8. září 1840 Kierkegaard oficiálně požádal Olsen o ruku. Nicméně, filosof brzy usoudil, že jejich manželství by nemělo žádnou perspektivu. Zrušil zasnoubení dne 11. srpna 1841, ačkoli se obecně věří, že byli jeden do druhého hluboce zamilováni. Ve svých denících zmiňuje Kierkegaard své přesvědčení, že jeho „trudnomyslnost“ jej učinila nevhodným pro manželství, ale jeho přesný motiv pro ukončení zasnoubení zůstává nejasný.Hannay, Alastair. Kierkegaard. Cambridge University Press, 2003, .
Roku 1841 Kierkegaard také napsal a obhájil svou diplomovou práci, Pojem ironie, se stálým zřetelem k Sókratovi, kterou universitní porota shledala pozoruhodnou a dobře promyšlenou, ale příliš neformální a humornou na vážnou akademickou tezi.Kierkegaard, Søren. „The Concept of Irony with Continual Reference to Socrates“ („Pojem ironie, se stálým zřetelem k Sókratovi“), Princeton University Press, 1989, . Promoval dne 20. října 1841 a získal titul „Magister Artium“, který by byl v dnešní době označený jako Ph.Dr. S rodinným dědictvím ve výši přibližně 31 000 dánských rigsdalerů byl Kierkegaard schopen financovat své vzdělání, život, a několik publikací ze svých raných děl.
První publikace a aféra s časopisem „Korzár“ (1841–1846) Ačkoli Kierkegaard napsal několik článků o politice, ženách a zábavě v mládí a v době, kdy navštěvoval universitu, mnozí vědci, například Alastair Hannay a Edward Mooney, věří, že jeho prvním pozoruhodným dílem je buď jeho univerzitní teze, Pojem ironie, se stálým zřetelem k Sókratovi, která byla odpresentována v roce 1841, nebo jeho mistrovské dílo a diskutabilně největší práce, Buď – anebo, která byla uveřejněna v roce 1843.Mooney, Edward F. On Søren Kierkegaard: dialogue, polemics, lost intimacy, and time (O Sørenu Kierkegaardovi: dialog, polemiky, ztracená intimita a čas), Ashgate Publishing, 2007, . Obě díla zacházejí s hlavními postavami v západním stylu myšlení (Sókratés hrál velkou roli v prvním a nepříměji Hegel a Friedrich von Schlegel ve druhém), a jsou dobrou ukázkou Kierkegaardova unikátního stylu psaní. Větší část práce Buď – anebo byla napsána během Kierkegaardova pobytu v Berlíně a dokončena na podzim roku 1842.
vlevo|náhled|250px|Christian Olavius, Kierkegaard v kavárně, olejová skica z roku 1843 Stejného roku, jako byla práce „Buď – anebo“ vydána, Kierkegaard zjistil, že Regine Olsen se zasnoubila s Johanem Frederikem Schlegelem (1817–1896), státním úředníkem. Tato skutečnost hluboce ovlivnila jak jeho, tak jeho pozdější spisy. V jeho práci Bázeň a chvění, pojednání o povaze víry, uveřejněné pozdě roku 1843, lze jeden oddíl vyložit jako vyjadřující, že „Kierkegaard věří, že, skrze Boží jednání, by se k němu Regine mohla vrátit.“Lippitt, John. „Routledge Philosophy Guidebook to Kierkegaard and Fear and Trembling“ („Routledgeská filosofická příručka ke Kierkegaardovi a Bázni a chvění“). Routledge, 2003, . Práce Opakování, zveřejněná přesně stejný den jako Bázeň a chvění, se zabývá láskou, náboženskou zkušeností a jazykem, vyjadřujíc se v sérii příběhů o mladém gentlemanovi opouštějícím svou milou. Několik dalších prací z tohoto období vytváří podobné podtexty ke vztahu mezi Kierkegaardem a Olsen.
Další významná díla z tohoto období zahrnují kritické práce na Georga Wilhelma Friedricha Hegela a tvoří základ pro existenciální psychologii. Filosofické drobky aneb Drobátko filosofie, Pojetí úzkosti, a Stadia na cestě životem obsahují postřehy ohledně existenciálních voleb a jejich důsledků, a ohledně toho, co může náboženský život znamenat pro moderního člověka. Snad nejudatnějším útokem na hegelianismus je Konečný nevědecký dodatek k Filosofickým drobkům, která pojednává o důležitosti jednotlivce, subjektivitě jako pravdě a vrací úder hegelianskému tvrzení, že „Rozumné je Skutečné a Skutečné je Rozumné“.Hegel, GWF Phenomenology of Spirit (Fenomenologie ducha), Oxford University Press, 1979,
náhled|100px|Karikatura Kierkegaarda uveřejněná v satirickém časopisu Korzár Většina prací z tohoto období je filosofické a psychologické povahy, psaná pod pseudonymem a nepřímo a tedy zastupující různé názory a způsoby života. Nicméně, vedle každé pseudonymní práce, Kierkegaard otiskl dvě nebo tři teologické rozpravy, které napsal pod svým vlastním jménem.V češtině byla první z těchto rozprav vydána pod názvem „Osmnáct vzdělavatelných řečí od S. Kierkegaarda“, Princeton University Press, . Tyto rozpravy se obrací na jiný typ čtenáře a v náboženském kontextu předkládají mnoho stejných existenciálních témat, o jakých Kierkegaard pojednává pod pseudonymy.