náhled|vpravo|alt=Systém STARKOM na podvozku pancéřovaného automobilu TATRA s rozvinutou sestavou několika antén.|Systém STARKOM zařazený do výzbroje Armády ČR dokáže rušit radiovou komunikaci, signály GNSS i komunikaci v pásmu mobilních sítí. Radioelektronický boj nebo elektromagnetický boj, dříve elektronický boj (volný překlad z AJ elektronická válka, zkratka EB nebo v AJ: EW) je druh bojové činnosti, jejímž cílem je ovládnutí elektromagnetického prostředí a využít to ve prospěch vedení vlastní bojové činnosti. Elektromagnetický boj se dělí na tři základní činnosti, elektromagnetický útok, elektromagnetickou obranu a elektromagnetickou podporu. Prostředky působící v EM prostředí nemusí být výhradně elektronika, může se jednat i o pouhé směrování elektromagnetické energie nebo její odrážení. Jako prostředky působící, respektive využívající EM prostřed, lze chápat radiolokátory (aktivní i pasivní), radiostanice, senzory řízených střel (optické, radiolokační), radiové dálkoměry, infračervené klamné cíle, koutové odražeče, Lunebergovy čočky, ad.
Elektromagnetické prostředí a elektromagnetické spektrum jsou dva důležité nadřazené termíny elektromagnetickému boji. Elektromagnetické prostředí neboli EME (electromagnetic environment) je prostředí, které lze definovat jako souhrn všech signálů o určitých výkonech a frekvenci v daných místech a čase. Prostředí se může velice rapidně měnit a nikdy nemusí a prakticky ani nemůže být totožné, byť ve dvou různých časech. Laicky lze prostředí přiblížit tak, že v určitém čase na určitém místě může přijímač přijímat různé signály o různých frekvencích. Definovat lze tento termín je možné více způsoby, ale vždy je výsledkem existence elektromagnetické energii o určité frekvenci v daném místě a čase.
Elektromagnetické spektrum neboli EMS (electromagnetic spectrum) je pak uspořádaná nekonečná řada elektromagnetického vyzařování v závislosti na frekvenci. Spektrum jako takové je nekonečné, avšak elektromagnetický boj se omezuje jen na části spektra, které mají v reálné situaci význam, zejména infračervená část, ultrafialová část spektra, viditelná část spektra, mikrovlnná část, akustická, ad.
Činnosti Elektromagnetický boj se v základu dělí na tři činnosti. Principem tohoto dělení je úmysl využití elektromagnetické energie a prostředí:
Elektromagnetický útok (dříve působení) - smyslem činnosti je zcela nebo částečně omezit protivníkovy schopnosti v EM prostředí, Elektromagnetická obrana - smyslem činnosti je chránit vlastní prostředky využívající EM prostředí nebo zvýšit robustnost těchto systémů (ať už aktivně nebo pasivně), Elektromagnetické sledování (dříve přehled) - smyslem činnosti je mít přehled o dění v EM prostředí a tyto informace zpravodajsky využít.
Hrubé (laické) dělení
Pasivní radioelektronický boj Odchytit a vyhodnotit jednak informace vysílané protivníkem (SIGINT – signal intelligence), jednak zjistit rozmístění protivníkových komunikačních středisek, řídících systémů, navigačních zařízení a radarů. Minimalizovat nepřátelské působení na vlastní elektronické vybavení (EPM – electronic protective measures), například používáním směrových antén, rozprostřeného spektra, kryptografie, přísnou disciplínou obsluhy. Informační přetěžování (vysílání jakoby pro vlastní účely velkého množství matoucích informací)
Aktivní radioelektronický boj Narušování protivníkovy radiokomunikační nebo radiolokační činnosti (rušení signálu atd.). Znefunkčnění protivníkova elektronického vybavení. Rušení kontroly protivníka nad jeho zbraňovými systémy. Získání kontroly nad protivníkovými elektronickými systémy: Bojové řízené střely, Velitelské systémy, Informační systémy (databáze, internetové portály, bankovní účty).
Signálové zpravodajství (SIGINT) je činnost a oblast shromažďování zpravodajských informací zachycováním signálů, ať už se jedná o komunikaci mezi lidmi (komunikační zpravodajství – zkráceně COMINT) nebo o elektronické signály, které se přímo nepoužívají v komunikaci (elektronické zpravodajství – zkráceně ELINT).
Pasivní sledovací systém (PSS), např. pasivní radiolokátor Věra nebo Tamara detekuje a zaměřuje nepřátelská letadla a radary bez vlastního odhalení.
Nepřátelské používání bezpilotních letounů (UAV) vedlo k vývoji technologií pro boj s bezpilotními leteckými systémy (anglicky Counter unmanned air system, C-UAS). Komerční systémy, jako například Aaronia AARTOS, byly nainstalovány na velkých mezinárodních letištích. Protiletadlové raketové systémy, jako je Iron Dome, jsou také vylepšovány technologiemi C-UAS.
Zbraň se směrovanou energií (directed-energy weapon, DEW) je schopna ničit citlivou elektroniku.
Elektronická protiopatření typu ECCM (Electronic counter-countermeasures) jsou součástí elektronického boje, která zahrnuje odolnost proti rušení. Cílem je snížit nebo eliminovat účinek elektronických protiopatření (ECM) na elektronické senzory na palubách vozidel, lodí a letadel a na zbraně, jako jsou rakety.
Systémy elektronického boje
ADM-160 MALD AN/SLQ-32 (USA) Borisoglebsk-2 (Rusko) C4EW, systém velení a řízení EB (CZ)JISR: ELEKTRONICKÝ BOJ EWIS (Electrical wiring interconnection system) Khibiny (SSSR/Rusko) KORAL Krasukha (Rusko) Radar warning receiver (RWR) Samyukta Scorpius Sky Shadow (radar) Thales Spectra (Francie) Type 24 Counter-Air (Japonsko) VURAL
Historie Už v první světové válce se vyskytly případy odposlouchávání telefonického a telegrafního spojení nepřítele, vesměs nepříliš sofistikované, přímým napojením na dráty. Formy radioelektronického boje v dnešní podobě se rychle vyvinuly v druhé světové válce, například Britové z letadel vypouštěli oblaka hliníkových proužků, které dokázaly oslepit nebo alespoň zmást německé pozemní radiolokátory i elektroniku radiolokátorů německých nočních stíhacích letadel (kódová jména Window, Chaff a Dübel). Novějším příkladem, kdy strana se slabšími zbraněmi dosáhla vítězství nad cílem nevybaveným prostředky REB je námořní bitva u Latakie z roku 1973.
Falklandská válka Ve válce o Falklandy využívala elektromagnetické prostředí pro podporu reálných operací zejména Velká Británie. Prvním z důležitých bodů byly satelity FARRAH s cílem poskytování signálového zpravodajství (SIGINT – Signals Intelligence). Tyto dřuzice pracovaly jako prostředky elektromagnetického sledování, takže získávaly informace o využívání spektra / prostředí Argentinou a ty předávaly a využívaly jiné složky armády.Britové tak měli přehled o pohybech argentinského námořnictva a letectva, což bylo pro kampaň v jižním Atlantiku klíčové. Příběhy z tohoto období ukazují, jak vesmírné kapacity SIGINT změnily dynamiku námořního konfliktu a jakou roli hrálo včasné varování před radary nepřátelských letadel a raket (jako byly střely Exocet).
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Války podle typu