náhled|Výzkumné stanice a teritoria na Antarktidě (2002) náhled|Vlajka Antarktického smluvního systému Antarktický smluvní systém () je komplex opatření regulující vztahy mezi jednotlivými státy v oblasti Antarktidy. Pro účely ATS je Antarktida definována jako území jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích ledovců.
Smlouvy v současnosti uznává celkem 48 zemí. Antarktida je podle nich považována za nadnárodní území určené pouze pro vědecké účely. Vyloučeny jsou jakékoli zábory území pro konkrétní stát a také vojenské aktivity.
Smlouvy o Antarktidě
Smlouva o Antarktidě Základem Antarktického smluvního systému se stala Smlouva o Antarktidě, která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Signovalo ji původně 12 zemí, které měly na Antarktidě alespoň jednu stanici s personálem v průběhu celého roku, další státy se přidaly později. Byla první smlouvou během studené války, která omezovala vojenskou moc. Smlouvě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců.
Dohoda byla uzavřena u příležitosti Mezinárodního geofyzikálního roku (1957–1958), kdy došlo k dříve nebývalé mezinárodní vědecké spolupráci. Ta se vztahovala také na oblast Antarktidy, kde bylo vystavěno množství polárních stanic. Spolupráce vědců z různých států vyústila v uzavření mezinárodní smlouvy.
Smlouvu původně podepsalo 12 států, jejichž expedice v roce 1959 v Antarktidě aktivně pracovaly – Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, JAR, Sovětský svaz, Spojené království, Spojené státy.
Dalších 38 zemí se ke smlouvě připojilo později, přičemž některé získaly poradní právo (hlasovací právo) v případných společných rozhodováních, a tedy významnější postavení. Díky výzkumné činnosti na Mendelově polární stanici patří Česko od 1. dubna 2014 mezi státy s hlasovacím právem. Do té doby bylo Česko jediným státem, který měl samostatnou stanici, ale neměl status poradní strany. Smlouvu o Antarktidě může v budoucnu podepsat jakýkoliv další člen OSN.
Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy. (Na současných mapách jsou nadále vyznačovány územní nároky jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny; jiný význam než informativní však v současnosti nemají.)
náhled|vpravo
náhled|Pamětní deska k 60. výročí podpisu Smlouvy o Antarktidě umístěná na budově Právnické fakulty UP v Olomouci
Obsah smlouvy o Antarktidě Preambule – Antarktida má sloužit výhradně mírovým účelům a nemá být dějištěm ani předmětem mezinárodních sporů Článek 1 – Antarktida bude sloužit pouze mírovým účelům, jakékoliv vojenské využití je zakázáno (vojenský personál či zařízení je ovšem možné využít pro mírové účely) Článek 2 – v Antarktidě bude pokračovat svobodný vědecký výzkum a spolupráce Článek 3 – smluvní strany si budou vyměňovat vědecký personál, údaje a výsledky vědeckých pozorování a informace o plánech vědeckých prací Článek 4 – dosavadní vznášené nároky všech států na územní svrchovanost v jakékoliv části Antarktidy jsou zmrazeny po dobu platnosti této smlouvy Článek 5 – jsou zakázány jaderné výbuchy i zneškodňování radioaktivního odpadového materiálu v Antarktidě Článek 6 – smlouvě podléhá území na jih od 60. rovnoběžky jižní šířky včetně plovoucích ledovců (nikoliv volné moře) Článek 7 – smluvní strany mají právo jmenovat pozorovatele pro jakoukoli inspekci a tento pozorovatel má v kteroukoli dobu volný přístup do všech oblastí Antarktidy (včetně všech stanic, lodí a letadel na základnách); každá smluvní strana musí ostatní informovat o všech výpravách do Antarktidy, o všech stanicích a o každém vojenském personálu či vybavení Článek 8 – všichni pozorovatelé i vědecký personál podléhají jurisdikci svého státu Článek 9 – zástupci smluvních stran se budou scházet na pravidelných konferencích, kde budou diskutovat o všech problémech, které se týkají Antarktidy Článek 10 – všechny smluvní strany zajistí, aby v Antarktidě nebyla prováděna žádná činnost odporující této smlouvě Článek 11 – jakékoliv spory se budou řešit mírovými prostředky, jednáním a šetřením; pokud nedojde k dohodě, bude spor řešit mezinárodní soud Článek 12 – smlouva může být kdykoliv změněna nebo doplněna, pokud budou souhlasit všechny smluvní strany; po uplynutí 30 let od započetí platnosti smlouvy je k její změně nutný souhlas pouhé většiny smluvních stran Článek 13 – smlouvu může v budoucnu podepsat jakýkoliv stát OSN nebo jakýkoliv jiný stát, pokud souhlasí všechny smluvní strany Článek 14 – smlouva bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických
Dodatkové smlouvy Ke smlouvě o Antarktidě se druží asi 200 dalších doporučení a opatření včetně: Dohodnutá opatření pro zachování antarktické fauny a flóry (1964) Úmluva o zachování antarktických tuleňů (1972) Úmluva o zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (1980) Úmluva o regulaci aktivit při využívání nerostných surovin Antarktidy (1988; nikdy nevstoupila v platnost) Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (4. října 1991; platný od 14. ledna 1998)
Členské státy vpravo|náhled|350x350px|
Stát Původní signatář Hlasovací právo Pozorovatel23. června 196123. června 196126. června 196027. prosince 2006 12. září 1983 16. května 1975 25. května 1998 11. září 1978 (dříve jako ) 1. dubna 201414. června 1962 7. října 1985 8. června 198320. května 1965 19. listopadu 1990 15. září 198717. května 2001 9. října 1989 15. května 198416. září 196031. července 199123. června 1961 12. září 1983 19. srpna 1983 5. října 1987 18. března 19814. srpna 196021. června 1960 9. října 1989 28. listopadu 19864. května 198831. ledna 198916. srpna 198427. ledna 198430. května 2008 3. března 1981 5. října 1987 5. února 1979 19. listopadu 1974 Nizozemsko 19. listopadu 1990 30. března 196724. srpna 19601. listopadu 1960 Papua Nová Guinea16. března 1981 9. října 1989 10, května 1981 29. července 1977 8. června 196129. ledna 201025. srpna 198715. září 1971 (dříve jako )2. října 19608. ledna 198721. ledna 1987 (dříve jako )14. června 1962 Spojené státy americké18. srpna 1960 21. září 1988 31. března 1982 21. září 1988 24. března 198415. října 199025. ledna 1996 27. května 2004 28. října 1992 7. října 1985 11. ledna 1980 Spojené království31. května 1960 24. května 1999
Konference států Antarktické smlouvy Každý rok se koná Konference států Antarktické smlouvy (ATCM – Antarctic Treaty Consultative Meeting). Do roku 1994 setkání probíhalo jednou za dva roky. Ze 46 signatářů smlouvy má pouhých 29 členů možnost rozhodovat a hlasovat, nicméně i zbylí zástupci států se mohou setkání zúčastnit. Mezi 29 států, které mají hlasovací právo, patří původních 12 členů, kteří podepsali Antarktickou smlouvu, a dalších 17 zemí, které prokázaly zájem o Antarktidu prováděním významné vědecké činnosti v této oblasti (zejména výstavba polárních stanic a vysílání expedic).
Konferenci pořádá vždy jedna ze zemí s hlasovacím právem (střídají se v abecedním pořadí podle anglického názvu). Během 14 dní jednotlivé členské státy diskutují o všech záležitostech týkajících se Antarktidy, ať už se jedná o problémy právnické, vědecké, či ekologické.
Konference se účastní také další mezinárodní organizace, které se Antarktidou a ekologií zabývají, např. Vědecký výbor pro výzkum Antarktidy (SCAR – Scientific Committee on Antarctic Research), Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection), Mezinárodní sdružení antarktických cestovních kanceláří (IAATO – International Association of Antarctic Tour Operators), Rada vedoucích národních antarktických programů (COMNAP – Council of Managers of National Antarctic Programmes), Komise pro zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (CCAMLR – Commission for the Conservation of Antarctic Marine Living Resources), Mezinárodní hydrografická organizace (IHO – International Hydrographic Organisation) či Stálý výbor pro logistiku a operace v Antarktidě (SCALOP – Standing Committee on Antarctic Logistics and Operations).
Dosavadní konference států Antarktické smlouvy: Canberra, Austrálie (10. 7. 1961 – 24. 7. 1961) Buenos Aires, Argentina (18. 7. 1962 – 28. 7. 1962) Brusel, Belgie (2. 6. 1964 – 13. 6. 1964) Santiago, Chile (3. 11. 1966 – 18. 11. 1966) Paříž, Francie (18. 11. 1968 – 29. 11. 1968) Tokio, Japonsko (19. 10. 1970 – 31. 10. 1970) Wellington, Nový Zéland (30. 10. 1972 – 10. 11. 1972) Oslo, Norsko (9. 6. 1975 – 20. 6. 1975) Londýn, Spojené království (19. 9. 1977 – 7. 10. 1977) Washington, USA (17. 9. 1979 – 5. 10. 1979) Buenos Aires, Argentina (23. 6. 1981 – 7. 7. 1981) Canberra, Austrálie (13. 9. 1983 – 27. 9. 1983) Brusel, Belgie (8. 10. 1985 – 18. 10. 1985) Rio de Janeiro, Brazílie (6. 10. 1987 – 16. 10. 1987) Paříž, Francie (9. 10. 1989 – 20. 10. 1989) Bonn, Německo (7. 10. 1991 – 18. 10. 1991) Benátky, Itálie (11. 11. 1992 – 26. 11. 1992) Kyoto, Japonsko (11. 4. 1994 – 22. 4. 1994) Soul, Jižní Korea (8. 5. 1995 – 19. 5. 1995) Utrecht, Nizozemsko (29. 4. 1996 – 10. 5. 1996) Christchurch, Nový Zéland (19. 5. 1997 – 30. 5. 1997) Tromsø, Norsko (25. 5. 1998 – 5. 6. 1998) Lima, Peru (24. 5. 1999 – 4. 6. 1999) Sankt-Petěrburg, Rusko (9. 7. 2001 – 20. 7. 2001) Varšava, Polsko (9. 9. 2002 – 20. 9. 2002) Madrid, Španělsko (9. 6. 2003 – 20. 6. 2003) Kapské Město, JAR (24. 5. 2004 – 4. 6. 2004) Stockholm, Švédsko (6. 6. 2005 – 17. 6. 2005) Edinburgh, Spojené království (12. 6. 2006 – 23. 6. 2006) Dillí, Indie (30. 4. 2007 – 11. 5. 2007) Kyjev, Ukrajina (2. 6. 2008 – 13. 6. 2008) Baltimore, USA (6. 4. 2009 – 17 . 4. 2009) Punta del Este, Uruguay (3. 5. 2010 – 14. 5. 2010) Buenos Aires, Argentina (20. 6. 2011 – 1. 7. 2011) Hobart, Austrálie (11. 6. 2012 – 20. 6. 2012) Brusel, Belgie (20. 5. 2013 – 29. 5. 2013) Brasília, Brazílie (28. 4. 2014 – 7. 5. 2014) Sofie, Bulharsko (1. 6. 2015 – 10. 6. 2015) Santiago, Chile (23. 5. 2016 – 1. 6. 2016) Peking, Čína (22. 5. 2017 – 1. 6. 2017) Buenos Aires, Argentina (13. 5. 2018 – 18. 5. 2018) Praha, Česko (1. 7. 2019 – 11. 7. 2019) Paříž, Francie (14. 6. 2021 – 24. 6. 2021) Berlín, Německo (23. 5. 2022 – 2. 6. 2022) Helsinky, Finsko (29. 5. 2023 – 8. 6. 2023) Kóčin, Indie (20. 5. 2024 – 30. 5. 2024) (v přípravě)
Sekretariát Antarktické smlouvy Sekretariát Antarktické smlouvy je organizace, ustavená v Buenos Aires v Argentině v září 2004 z rozhodnutí Poradního setkání Antarktické smlouvy.
Mezi úkoly sekretariátu patří: příprava a podpora každoročního Poradního setkání Antarktické smlouvy a setkání Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection); usnadnění komunikace mezi signatáři Smlouvy o Antarktidě a Protokolu o ochraně životního prostředí k této smlouvě; sběr, uchovávání, pořádání a publikace dokumentů Poradního setkání Antarktické smlouvy; poskytování a šíření informací o Antarktickém smluvním systému a dalších aktivitách na veřejnosti.
Odkazy
Reference
Související články Dějiny Antarktidy
Externí odkazy
Sekretariát Antarktické smlouvy Mezinárodněprávní postavení Antarktidy a ochrana jejího životního prostředí Zákon č. 276/2003 Sb., o Antarktidě a o změně některých zákonů, obsahující Smlouvu o Antarktidě a dodatkový protokol České právo a Antarktida
Kategorie:Antarktické smlouvy Kategorie:Územní nároky v Antarktidě Kategorie:Smlouvy Argentiny Kategorie:Smlouvy Austrálie Kategorie:Smlouvy Rakouska Kategorie:Smlouvy Běloruska Kategorie:Smlouvy Kanady Kategorie:Smlouvy Chile Kategorie:Smlouvy Česka Kategorie:Smlouvy Československa Kategorie:Smlouvy Ekvádoru Kategorie:Smlouvy Finska Kategorie:Smlouvy Francie Kategorie:Smlouvy Itálie Kategorie:Smlouvy Japonska Kategorie:Smlouvy Nizozemska Kategorie:Smlouvy Nového Zélandu Kategorie:Smlouvy Norska Kategorie:Smlouvy Peru Kategorie:Smlouvy Portugalska