Trdelník

náhled|Navíjení trdelníku na trdlo vpravo|náhled|Pečení trdelníku náhled|vpravo|Rozřezaný Skalický trdelník Trdelník je sladké pečivo ve tvaru podobném velké duté kremroli, ovšem bez krémové náplně.

Vyrábí se z kynutého těsta, které se rozválené v pruzích navíjí na bukový válec (dnes také kovový) o průměru 8 až 10 cm, zvaný trdlo, a peče se v žáru dřevěného uhlí. Při pečení se otáčí, potírá mlékem, dokud nezíská zlatočervenou barvu. Pak se z válce opatrně stáhne, aby se neporušil tvar. Běžně se podává posypaný cukrem, objevují se i varianty s jinými příchutěmi (skořice, vanilka, ořechy, čokoláda, ad.).

Trdelník pochází zřejmě ze Sedmihradska, tedy historického regionu na území dnešního Rumunska. Předpokládá se, že k jeho rozšíření mimo toto území došlo v důsledku vpádu Tatarů, kdy část obyvatelstva utekla na severozápad.

Trdelníky v Evropě Podobné výrobky jsou známy ve světě a také jinde mají v některých případech (Švédsko, Slovensko) registrovánu značku PGI. V Maďarsku je trdelník znám jako kürtőskalács, je považován za téměř „národní symbol“. Mezi další podobné výrobky patří:

Rakousko: známý jako Prügelkrapfen Německo: známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen Lucembursko známý jako Baamkuch, kde je tradičním jídlem na svatbách a jiných slavnostech Litva: Šakotis nebo Raguolis (v západní Litvě jako Bamkuchinas) Polsko: Sękacz podobný zákusek Slovensko: Skalický trdelník, pro tento název má Slovensko registrovánu unijní značku PGI Švédsko: pro název spettekaka má Švédsko také registrovánu unijní značku PGI

Historie trdelníku v Česku

První výskyty slova trdelník v českých zemích Název trdelník se v české a slovenské literatuře objevuje od počátku 19. století. Josef Heřman Agapit Gallaš zmiňuje trdelník v několika básních ve sbírce Múza Morawská, vydané roku 1813. Překlad kuchařské knihy rakouské autorky Sybilly Dorizio, vydaný patrně v roce 1816, obsahuje recept na litý trdelník (Prügelkrapfen).

Heslo pro trdelník se také vyskytuje ve slovnících z první poloviny 19. století. Josef Jungmann uvádí jako alternativní názvy vaječník a kotúč, německy Ringelkrapfen, Spießkrapfen, Prügelkrapfen nebo Ringkuchen, latinsky obelia . V heslu pro vaječník pak uvádí, že koláč vaječný jest pečité jídlo, těsto na koláče se rozválí, při plamenu na způsob kuřete se otáčí a peče, pak cukrem posypané se jedí. Německý překlad je Spießkuchen, Spießkrapfen, Ringelkrapfen. Další významy slova vaječník podle Jungmanna jsou koláč z mouky a vajec na pánvi nebo rendlíku pečený, nebo vysoký koláč, uprostřed děravý, po stranách vroubkovaný.

Josef Dobrovský uvádí pod heslem Spießkuchen překlad m. vaječník, sl. trdelník, obelia. Karel Ignác Thám uvádí trdelník jako překlad pro heslo Prügelkarpfen a vaječník pro heslo Spießkuchen.

Vaječník

Před 19. stoletím se místo trdelníku používal název vaječník. Tento název ovšem může označovat podle Jungmanna i jiné pokrmy, konkrétně omeletu nebo bábovku. Není tedy jisté, že každá zmínka v literatuře skutečně označuje předchůdce trdelníku.

Čeněk Zíbrt ve své knize Staročeské umění kuchařské cituje několik starších zdrojů, které se zmiňují o vaječníku. V dopise z roku 1464 se píše, že vévodkyni saskou při cestě z Mostu do Prahy vítali vesničané mazanci, sýry, vaječníky atdZíbrt, 1927, s. 89.. Klaret ve svých slovnících z 60. let 14. století zařadil vaječník mezi pečivoZíbrt, 1927, s. 98.. Slovník trojjazyčný z roku 1513 také umístil vaječník mezi pečivo, s německým překladem AyerkuchZíbrt, 1927, s. 151. Bavor Rodovský mladší z Hustiřan ve svém Kuchařství z roku 1591 uvádí recept na varmuži z vaječníkaZíbrt, 1927, s. 318. Jan Amos Komenský v knize Zlaté dveře jazykův otevřené z roku 1669 uvádí vaječník (Spiesskuchen) mezi koláčiZíbrt, 1927, s. 376, v reedici Januae Lingvarum Reseratae Aureae Vestibulum z roku 1722 je pak vaječník označený jako na trdle koláč , s. XXXIII.

Pozdější vývoj

Trdelníky se v roce 1848 podávaly na svatbě v Ivančicích. Na svatbě se podávaly také r. 1888 v Ořechově nebo r. 1892 v Bzenci. Otci Boženy Mrštíkové (nar. 1846 v Hejčíně) připomněly trdelníky, které pekla hospodyně v rodině Mrštíkových, dětská léta v rodné chaloupce.. Maminka Jozefa Ľudovíta Holubyho (nar. 1836 v Lubině) pekla trdelníky několikrát do roka..

Na konci 19. století proběhla řada národopisných výstav a slavnostní na kterých se prezentovaly formy na trdelník nebo hotový produkt. V roce 1887 se v Němčicích nad Hanou předváděly trdelníky na rožni a v peci pečené, v roce 1892 v Tovačově formu, v Ořechově byl trdelník mezi nabízeným pečivem. V roce 1894 ve Šlapanicích vystavovali formu i s hotovým výrobkem, v Kroměříži byl trdelník mezi pečivem na ochutnání. V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská, na které trdelníky prezentoval Horácký grunt po vzoru Sazomína u Velkého Meziříčí a Klobouky u Brna, na výstavce v Dačicích pak byla vystavená forma na trdelník.

Marie Úlehlová-Tilschová ve své knize Česká strava lidová zmiňuje trdelník v pamětech obyvatel ze Slovácka a Podřipska z poloviny 19. století. Úlehlová-Tilschová uvádí, že trdelníky byly populární, protože umožňovaly využít dohořívajícího ohně či žhavých uhlíků po opékání masa na rožni, které u nás však postupně ztratilo na popularitě.

Bratři Mrštíkové zmiňují trdelníky v románové kronice Rok na vsi, která se odehrává ve fiktivní slovácké vesnici Hrabůvka v 90. letech 19. století.

Recept na trdelník jako jihomoravské jídlo je uváděn v publikaci z roku 1900. Augusta Šebestová uvádí ve své knize Lidské dokumenty, též z roku 1900, že trdelníky se na Slovácku tradičně posílaly ženám tzv. do kouta (část obytné místnosti pro ženy v šestinedělí). Majitel pekařství ve Vidči, které začalo vyrábět trdelníky ve stáncích po celém Zlínském kraji pod značkou Valašský trdelník v roce 2004, přičemž předtím se v regionu neprodávaly, zmiňuje, že se u nich v rodině návod na výrobu dědil z generace na generaci. Uvádí, že trdelník pochází z Rumunska a do Beskyd se dostal společně s přistěhovalci někdy kolem 17. století. Pekl se jen pro slavnostní příležitosti.

K náhlému nárůstu popularity trdelníku došlo na počátku 21. století. Trdelník (či nesprávně trdlo) se stal součástí stánkového prodeje během různých slavností, jarmarků, festivalů, ale i v mnoha turistických oblastech. Po roce 2015 se začala objevovat verze trdelníku plněná zmrzlinou. Označení „staročeský trdelník“ je často považováno za pouhý marketingový trik.

Skalický trdelník Historie trdelníku ze Skalice, slovenského městečka na slovensko-moravském pomezí, se odvíjí z historického Sedmihradska. Odtud se s Maďary dostal do slovenské Skalice. Za člověka, který ve Skalici trdelníky zpopularizoval, je považován sedmihradský kuchař hraběte Gvadániho, který zde působil v druhé pol. 18. stol. Od roku 2007 je Skalický trdelník chráněn jako zeměpisné označení – PGI (protected geographical indication).Registrace Skalického trdelníku pro EUPublication of an application pursuant to Article 6(2) of Council Regulation (EC) No 510/2006 on the protection of geographical indications and designations of origin for agricultural products and foodstuffs (2007/C 88/02). Council regulation (EC) No 510/2006 ‘SKALICKÝ TRDELNÍK’ EC No SK/PGI/005/0489/09.08.2005, Official Journal of the European Union, C 88/7, 21. 4. 2007

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Trdelník pochází ze Sedmihradska. Češi pro něj nadchli celý svět Trdelník: The Czech food that's not Czech, BBC, 15. října 2024

Trdelník Trdelník Kategorie:Moravská kuchyně