Alfred Viktor Redl (14. března 1864 Lvov – 25. května 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský vysoce postavený důstojník a zároveň ruský špión.
Život
náhled|vlevo|Fotografie z týdeníku Das interessante Blatt (1913) Otec Alfreda Redla byl hlavní drážní inspektor ve Lvově. Po maturitě Alfred Redl vstoupil do vojenské školy (kadetky) v Brně-Králově Poli. Po absolvenci následoval Redlův rychlý postup, poněvadž disponoval vynikajícími organizačními schopnostmi, byl výtečným vojákem a hovořil šesti jazyky. V roce 1900 byl jmenován zástupcem náčelníka Vyzvědačského úřadu – Kundschaftstelle (KS). Zde zaváděl některé nové metody potřebné pro odhalování cizích špionů např. používání otisků prstů, fotografické dokumentace o podezřelých a odposlechy. Od roku 1912 byl náčelníkem štábu 8. armádního sboru v Praze.
Ačkoli byl vynikajícím vojákem a v rakousko-uherské armádě ho čekala slibná budoucnost, konal od roku 1905 činnost, o které se jeho nadřízení nesměli dozvědět, tehdy se totiž Redl stal ruským špiónem. Rusové totiž odhalili jeho největší slabinu – homosexualitu. Kdyby vyšlo najevo, že je homosexuál, jeho kariéra by přišla vniveč a nenašel by žádné další uplatnění, nehledě na společenské znemožnění. Rusům se navíc hodil Redlův postup do vyšších funkcí. Redl nejprve Rusům předával jména rakousko-uherských agentů působících na území carského Ruska, šifrovací systémy, plány pevností a další nejrůznější projekty. V roce 1908 upozornil carskou říši na anexi Bosny a Hercegoviny, což vedlo ke spojenectví Ruska a Srbska. Navíc Rusům předával útočné plány Rakouska-Uherska zaměřené právě proti východnímu carství. Tím značně ovlivnil začátek 1. světové války. Později vyšlo najevo, že nebyl ve spojení jen s ruskou špionáží, ale pracoval i pro špionážní služby Francie a Itálie, navíc byl ve spojení s Apisem, což byla přezdívka srbského nacionalisty Dragutina Dimitrijeviće, velitele teroristické organizace Černá ruka.
Velení rakousko-uherské armády tušilo, že nepřítel útočné plány Rakousko-Uherska zná. K odhalení Redla jim pomohla šťastná náhoda. Při kontrole dopisů objevili zásilky, ve kterých byly bez vysvětlení vyšší finanční obnosy. Obě byly adresovány jistému Nikonu Nicetasovi, háček byl v tom, že nikdo takového jména neexistoval. A tak policie nastražila na adresáta lest. U okénka, kde se vydávaly zprávy a dopisy, instalovali tlačítko, které mělo upozornit detektivy, že si někdo přišel vyzvednout zásilky účtované panu Nicetasovi, k čemuž došlo 24. května 1913. Detektivové adresáta vystopovali až do hotelu Klomser, kde odhalili, že je to s největší pravděpodobností důstojník rakousko-uherské armády Alfred Redl. Po zjištění, že jeden z nejlepších důstojníků armády je zrádcem, se v nejužším kruhu velení rozhodlo, že nesmí být pošpiněna čest armády, aféra se ututlá a Redl bude donucen k sebevraždě. Pozdě v noci téhož dne k Redlovu pokoji v hotelu Klomser dorazila čtveřice důstojníků, kterým se plukovník Redl nakonec přiznal ke zradě. Jeden člen kvarteta mu předal pistoli a všichni odešli. Dne 25. května 1913 našel ráno hotelový personál důstojníkovu mrtvolu.
V kultuře Egon Erwin Kisch napsal v roce 1924 knihu Der Fall des Generalstabschefs Redl (česky: Případ náčelníka generálního štábu Redla), podle této knihy byly natočeny filmy:
Aféra plukovníka Redla (1931) Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl (1931) V roce 1925 měl premiéru rakouský černobílý němý film, inspirovaný příběhem A. Redla, s názvem Oberst Redl.
Egon Erwin Kisch vydal v roce 1931 knihu Pražský pitaval, ve které je jedna kapitola věnována případu šéfa generálního štábu Redla.
Životním příběhem Alfreda Redla se volně inspiroval britský dramatik John Osborne při psaní provokativní hry Můj vlastenec (A Patriot for Me, 1965). Z té pak o dvě desetiletí později vycházel maďarský režisér István Szabó, který natočil koprodukční filmové konspirační drama Plukovník Redl (1985).
V díle Čest rodu televizního seriálu z dob první republiky, Četnické humoresky byl Alfred Redl zmíněn postavou hraběte Waldera v podání Radovana Lukavského. Hrabě Walder, bývalý vysoký důstojník C. k. armády zjistí, že jeho dva synové, z nichž jeden je důstojníkem čs. armády v záloze vynášejí za pomoci poštovních holubu tajné vojenské plány ze země. Při následné konfrontaci hrabě pronese: "I dluhy jsou čestnější než zrada! Zajisté víte jak skončil plukovník Redl."
Odkazy
Reference
Literatura
KISCH, Egon Erwin. Pražský pitaval. Překlad Karel RICHTER. Vyd. 5., V nakl. Epocha 1. Praha: Epocha, 2008. 332 s. . KISCH, Egon Erwin. Der Fall des Generalstabschefs Redl [ohttps://projekt-gutenberg.org/epubs-auf-einem-lesegeraet-speichern/ dostupné online]
Externí odkazy
Kategorie:Špióni Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí v roce 1913 Kategorie:Gayové Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Sebevraždy střelnou zbraní v Rakousku Kategorie:LGBT vojáci Kategorie:Muži Kategorie:Ruští špióni Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Narození 14. března Kategorie:Úmrtí 25. května Kategorie:Plukovníci Kategorie:LGBT Rakušané