Petrovy Boudy (dříve Petrova bouda, hovorově též jako Petrovka, původní německý název Peterbaude) je komplex horských bud v Krkonoších na Prostředním hřebeni v nadmořské výšce 1288 m, asi 5 kilometrů severně od Špindlerova Mlýna v jeho katastrálním území a nese číslo popisné 89.
Jde o druhou nejvýše položenou obývanou nemovitost na špindlerovském katastru – po staré Labské boudě (1340 m n. m.). Zhruba 200 m od budov prochází státní hranice s Polskem, přímo okolo nich vede turistická Cesta česko-polského přátelstvíMapy.cz: Vyhledávání Špindlerův Mlýn č.p. 89 na turistické mapě. V současné době lze objekt využít pro ubytování v apartmánech, přespání v noclehárně nebo pro odpočinek v útulně.
Vznik boudy náhled|vlevo|Stav okolo roku 1900 První zprávy o jakési boudě na tomto místě pocházejí z roku 1790, ale tehdy šlo spíše jen o letní boudu pro přechodné ubytování pastevců. První skutečnou boudu, vhodnou pro celoroční obývání, na dnešním místě postavil až v roce 1811 Johann Pittermann – jeho zkomolené příjmení se časem dostalo do názvu boudy. Po něm boudu zdědil syn Ignaz Pittermann a protože ten neměl žádného potomka, prodal boudu v roce 1844 svému synovci Johannu Zineckerovi za cenu 400 zlatých. Původní majitel na boudě dál bydlel a zahynul o pět let později ve sněhové bouři.
Nový majitel Johann Zinecker využil počínajícího turismu a na své boudě začal hostit výletníky, pro rostoucí oblibu této destinace byl nucen svůj dům v roce 1866 rozšířit přístavbou prvních podkrovních hostinských pokojů. Kapacita stále nestačila poptávce a tak majitel brzy plánoval další stavby. Přispělo k tomu i zřízení oficiálního C.a K. telegrafního úřadu v roce 1877.Pavel Klimeš: Ohrožený architektonický klenot Petrova bouda - časopis Krkonoše & Jizerské hory 03/2011
Období rozkvětu Skutečně mohutným impulsem ale byl až čin jeho syna Vinzenze Zineckera, který boudu zdědil v roce 1884 a v letech 1886–1887 zrealizoval sen svého otce tak, že nechal vystavět pod starou chalupou nový čtyřpodlažní objekt s plochou zatravněnou střechou a balkonem, přičemž první podlaží bylo kamenné a částečně zapuštěné do svahu. V přízemí byly společenské prostory a zázemí, v patrech 20 hostinských pokojů.
„Petrovka zcela změnila náhled na architekturu na horách. Je to první moderní stavba v Krkonoších. Zatímco ostatní stavitelé horských bud tehdy vycházeli ze zažitých postupů, kdy jen zvětšovali zemědělské chalupy, Vinzenz Zinecker při rozšiřování původního objektu přinesl na hřebeny Krkonoš skutečnou architekturu,“ prohlásil o Petrově boudě krkonošský krajinný ekolog Pavel Klimeš, a dodal, že „Petrovka je klenot horské architektury, který u nás prakticky nemá obdoby. Srovnat se s ní dají snad jen Jurkovičovy dřevěné secesní stavby na Pustevnách v Beskydech.“
Tato podoba boudy je také zachycena na zajímavé stereopohlednici, budící při použití správného kukátka dojem prostorového zobrazeníStereokotoučky.cz - snímek Petrovy boudy.
náhled|vlevo|Stav cca v roce 1919 náhled|vpravo|Restaurace počátkem 40. let Kolem roku 1901 byla rozebrána i stará chalupa a na jejím místě vznikl nový třípodlažní dům ve stylu spodní budovy, kam bylo umístěno dalších 44 pokojů. Zvnějšku zdobil obě budovy obklad z dvoubarevné břidlice, vyskládané do geometrických vzorů. Od 30. července 1901 zde fungovala i pobočka C. a k. pošty a roku 1910 zde byla zřízena první veřejná telefonní stanice v horské boudě na české straně hor. Její zvláštností bylo přímé spojení jak do vnitrozemí Rakouska-Uherska, tak i přes hranici do Německa.
Vizionář Vinzenz Zinecker zemřel roku 1913, boudu převzala jeho žena Anna a po její smrti jejich čtyři synové, pokračující ve stopách otce: v letech 1925–1929 boudu opět rozšiřovali o prosklené terasy (verandy s výhledem), třetí ubytovací stavbu (ovšem architektonicky již ne tolik cennou) a spojovací koridor mezi budovami, zřídili malou vodní elektrárnu na Červeném potoce a zmodernizovali i vnitřní vybavení. V dobách největší slávy měla bouda až padesát zaměstnanců, vlastní kapelu, vlastní stádo dobytka atd.
V roce 1921 natočil režisér Vladimír Slavínský dobrodružný film Děvče se Stříbrné Hranice (kromě režie si ve filmu i zahrál, v dalších významných rolích se ukázali Zdena Kavková a Přemysl Pražský)ČSFD: Děvče ze Stříbrné Hranice – část tohoto filmu se odehrává také na Petrově boudě, ale podle vyjádření filmových pamětníků byla nakonec Petrovka natočena jen zvenčí a její interiér byl imitován stavbami v berlínských filmových ateliérech Am ZOO. Producenty společnosti American totiž vyšlo natáčení v inflací zmítaném Německu levněji, než kdyby si Petrovku na několik dní či týdnů skutečně pronajali a museli k ní dopravovat spoustu filmové techniky – tu měli v Berlíně k dispozici přímo "na place".FDB.com: Děvče se Stříbrné Hranice – poznámka Václava Březiny Je dost dobře možné, že to bylo vůbec poprvé, kdy se Petrova bouda objevila v hraném filmu.Speciální projekce KINO 70 Jilemnice pro Filmový klub, září 1999.
Postupný úpadek náhled|vpravo|Foto z roku 2005 Rozvoj Petrovky byl zastaven záhy po skončení II. světové války. Hned v roce 1945 dostala bouda českého správce, poslední bratři Zineckerové byli 19. 6. 1945 odsunuti do Německa a bouda přešla do vlastnictví státu (na vyvlastnění nepochybně mělo vliv i to, že Petrovka byla častým hostitelem protektorátních prominentů, jako např. K. H. Franka nebo von Neuratha). Další vývoj předznamenalo zrušení místní pobočky státní pošty ke dni 31. října 1947.
Po roce 1949 se Petrovky stala zotavovna ROH a pomalu začala chátrat pro nedostatečnou údržbu, přestože k dílčím opravám docházelo. Koncem 60. let byly unikátní břidlicové fasádní obklady zničeny tehdy oblíbenou technikou vnějších obkladů z bílého eternitu, který však ve zdejších extrémních meteorologických podmínkách začal postupně odpadávat a tak bylo 1983 vydáno stavební povolení na nové dodatečné prkenné obložení vnějších fasádMiroslav Rieger: Znalecký posudek č. 1395-32/2009 ze dne 18. 5. 2009, které pak na budovách zůstalo až do jejich zániku. Mezi další větší zásahy patřila například přestavba skladů na turistickou ubytovnu (1960), vybudování nové trafostanice s příkonem 630 kVA (1972) nebo výstavba čističky odpadních vod (od r. 1981, zkolaudována 1993). Bouda dál patřila k nejvíce navštěvovaným boudám v Krkonoších, k čemuž přispívala jak relativně dobrá dostupnost po dvou asfaltových cestách (živičný povrch dostaly pravděpodobně roku 1983, kdy bylo u Petrovky postaveno i nové parkoviště), tak zejména to, že hotelová i restaurační část zůstaly otevřené i pro běžnou klientelu, nejen pro členy příslušné odborové organizace.
upright=1|náhled|vlevo|Noční foto v zimě 2006 Po roce 1989 bouda několikrát změnila majitele, přičemž údržba byla v té době minimální. V podstatě byly jen dokončeny dříve plánované akce: výstavba elektrokotelny (1991) a dostavba čističky odpadních vod (1993). Následné střídání majitelů i stále rychlejší chátrání Petrovky sice sledoval KRNAP, ale neměl jakoukoliv pravomoc zasáhnout vůči soukromým majitelům ani poté, co byla bouda (včetně některých prvků interiéru) ke dni 4. listopadu 1997 vyhlášena kulturní památkou. Zapsána byla právě proto, že tehdejší vlastník OREA prodal boudu soukromníkovi a záměrem úřadů bylo, aby podoba boudy zůstala zachovánaVladislav Prouza: Ruiny vyhořelé Petrovy boudy mají šanci zůstat mezi památkami - Novinky.cz, 6. 8. 2011.
V zimě 2000/2001 se Petrova bouda pravděpodobně naposledy stala cílem filmařů: Česká televize zde natáčela jeden z dílů volného cyklu osmi kriminálních dramat s duchovním podtextem Černí andělé (scénář Ivan Hejna, režie Petr Kotek, kamera Martin Čech). Pátý díl Requiem (v hlavní roli Jiří Schmitzer), o celkové stopáži necelých 53 minut, se od 24. minuty odehrává prakticky výhradně na Petrovce a v jejím těsném okolí. Je zde tedy možno vidět boudu na mnoha záběrech zvenčí i uvnitř – restauraci, bar či hotelové pokojeČeská televize: stránky seriálu Černí andělé.
Malým příspěvkem k propagaci tehdy bylo také zařazení Petrovy boudy na seznam tzv. Turistických známkových míst, kde obdržela číslo 671 v řadě Krkonoše – poté, co byla chata uzavřena, je její turistická známka dostupná i na špindlerovském městském informačním střediskuTuristická známka č.671 - oficiální webová stránka vydavatele TZ, byť je to poněkud v rozporu s původní ideou TZCo to jsou Turistické známky? - oficiální pravidlo pro TZ.
Jinak zůstávala Petrovka dál velmi navštěvovaná a byla výborně hodnocená pro solidní personál a příznivé ceny ubytování i jídel: například o Velikonocích 2006 nabízeli ubytování s polopenzí za 400 Kč nebo točené 12° pivo za 30 KčTuristické známkové místo č. 671. Jako komplex o 220 lůžkách však byla předimenzovaná a podle bývalého majitele Zdeňka Podrazila se neměla šanci uživit, když jen za elektrické vytápění v zimě vydával okolo 250.000 Kč měsíčně). Totéž potvrzuje i bývalý dlouholetý provozovatel Vrbatovy boudy Tomáš Bína: "Takový dům těžko někoho uživí. To, co se tam vydělá, s bídou může stačit na provoz. A na nějaké investice do údržby a rozvoje nemůže zbýt. To by ji musel koupit hodně bohatý člověk, který nebude počítat se ziskem."Ivan Truhlička: Horské boudy pomalu mizí z Krkonoš, ze třiceti jich zbylo jen několik - iDNES.cz, 28. 2. 2011.
Pokračující chátrání a devastace náhled|vlevo|Zavátý vchod nefunkční boudy v roce 2008 náhled|vpravo|Viditelně zchátralá Petrova bouda v roce 2010
Bouda byla v provozu pravděpodobně do 30. září 2007 – úřední pramen však uvádí její uzavření na základě rozhodnutí Okresní hygienické stanice Trutnov už v roce 2006. Zřejmě jde o překlep, začátkem roku 2007 ještě totiž bouda hostila lyžařský výcvik. Podle památkářů byla bouda naposledy v provozu o Silvestru 2008.Barbora Měchurová: O vyhořelou Petrovku by se měla zajímat policie, říká památkář - iDNES.cz, 9. 8. 2011 náhled|Petrova bouda 6.7.2011 V roce 2008 zakoupil boudu podnikatel Vladimír Kovář (majitel softwarové společnosti Unicorn, držitel titulu Podnikatel roku 2008 ČROndřej Stratilík, Ondřej Golis: Za zničení Petrovy boudy může její majitel, zní z Krkonoš – Lidovky.cz, 1. 8. 2011). Nový majitel deklaroval úmysl boudu zrekonstruovat, nechal zpracovat projekt na její záchranu (mělo dojít prakticky k demolici a nové stavbě) a také zabezpečil některé cenné dekorativní předměty jejich uložením ve vlastním depozitáři v Praze: celkem byly odvezeny dva nákladní automobily, podle památkářů však šlo jen asi o dvacet kusů (obrazy, hodiny, lustry, dřevořezby, vitráže atd.) a zbytek cenných věcí (polstrované lavice, vestavěná vitrína s vyřezávaným rámem, kamna, truhly, …) na boudě zůstal. Na odvoz a uložení předmětů dohlíželo i oddělení památkové péče Městského úřadu ve Vrchlabí, které je naposledy kontrolovalo v květnu 2011 s uspokojujícím výsledkemBarbora Měchurová, Ivan Truhlička: Ruiny Petrovy boudy jsou stále horké, vyšetřování požáru se odkládá – iDNES.cz, 2. 8. 2011.
Úředním vlastníkem nemovitosti v té době byla společnost Smithery a.s., Praha 6, která ke dni 4. června 2009 založila společnost Snowy Chalet s.r.o. se základním kapitálem 9.581.000 Kč – do jejího základního jmění byla totiž vložena právě Petrova bouda, a to na základě znaleckého posudku soudního znalce Miroslava Riegera. Ten navštívil boudu 11. května 2009 a o týden později, tj. 18. května 2009, vystavil posudek, jímž tehdy zchátralou nemovitost včetně pozemků ocenil na 9.581.240 Kč (nákladová cena, bez zahrnutí koeficientu prodejnosti, byla o něco vyšší: 10.494.240 Kč). náhled|Petrova bouda 6.7.2011, budova A.