Vymírání na přelomu triasu a jury nastalo zhruba před 201,3 milionu let a je zařazováno do tzv. velké pětky vymírání, pěti největších hromadných vymírání druhů v dějinách života na Zemi.
Toto vymírání postihlo velkou část tehdejší suchozemské i mořské fauny a trvalo nejspíš relativně krátce, možná jen zhruba 60 000 let, případně se pak jednalo o dva pulzy extrémní sopečné činnosti vedoucí k vymírání, nepřekračující celkovou dobu 100 000 let.Fox, C. P.; et al. (2022). Two-pronged kill mechanism at the end-Triassic mass extinction. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G49560.1Cribb, A. T.; et al. (2023). Contrasting terrestrial and marine ecospace dynamics after the end-Triassic mass extinction event. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 290 (2012): 20232232. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2023.2232Fang, L.; et al. (2026). Pulsed volcanic sulfur emissions linked to the end-Triassic terrestrial crisis. Science Advances. 12 (20): eadz6570.
Charakteristika Vyhynulo při něm asi 23 % čeledí a 48 % všech tehdejších rodů.Schoepfer, S. D.; et al. (2022). The Triassic–Jurassic transition – A review of environmental change at the dawn of modern life. Earth-Science Reviews. 104099. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2022.104099 Jeho příčiny jsou nejasné a nejčastěji se hovoří o gradujících změnách klimatu, fluktuaci hladiny moří, vulkanismu nebo dopadech asteroidů. Vliv měl i nedostatek kyslíku v oceánech. Důsledkem tohoto vymírání vymizela většina nedinosauřích archosaurů a také většina synapsidů, z nichž přežili jen praví savci. Obecně se tvrdí, že také díky této katastrofě mohli dinosauři ovládnout suchozemské ekosystémy v následující juře a křídě. Mezi rostlinami přežily toto vymírání zejména druhy s tužšími a mohutnějšími listy.Soh, W. K.; et al. (2017). Palaeo leaf economics reveal a shift in ecosystem function associated with the end-Triassic mass extinction event, Nature Plants. 3. doi: 10.1038/nplants.2017.104http://blogs.egu.eu/geolog/2017/10/11/how-certain-plants-survive-mass-extinction-events-study/ Objevují se však také názory, že k tomuto vymírání vlastně nedošlo, neboť mělo podobu několik milionů let trvajících postupných biotických krizí.Spencer G. Lucas; Lawrence H. Tanner (2018). The Missing Mass Extinction at the Triassic-Jurassic Boundary. In: Tanner L. (eds) The Late Triassic World. Topics in Geobiology 46: 721-785. doi: https://doi.org/10.1007/978-3-319-68009-5_15 Přinejmenším jedna výrazná biotická krize v období pozdního svrchního triasu (věk rét, relativně krátce před vymíráním na přelomu triasu a jury) je doložitelná v tehdejších mořských ekosystémech Tethydy.https://sciencetrends.com/environmental-changes-in-the-late-triassic-a-critical-time-in-earths-history/ V sedimentech z tohoto rozhraní je také možné vysledovat výrazný úbytek nahosemenných druhů a dočasné navýšení přítomnosti plavuňovitých (skupiny Lycopsida).Jungang Peng, Sam M. Slater, Stephen McLoughlin, Alexis Rastier & Vivi Vajda (2026). Global proliferation of opportunistic pleuromeian lycopsids following the disappearance of the end-Triassic forests. npj Palaeoecosystems. 1: 3. doi: https://doi.org/10.1038/s44513-026-00002-8
Koncem období triasu docházelo k dlouhodobější kontinuální vlně vymírání, kulminující samotným hromadným vymíráním na přelomu triasu a jury před 201,3 milionu let. K vymírání ale docházelo již na přelomu geologických věků nor a rét, asi před 205 miliony let.Rigo, M.; et al. (2020). The Late Triassic Extinction at the Norian/Rhaetian boundary: Biotic evidence and geochemical analysis. Earth-Science Reviews. 103180. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2020.103180
Podle jiných výzkumů k největší vlně vymírání dochází naopak až později, a to v řádu stovek tisíciletí. Vymírá asi 28 až 34 % rodů tehdejších mořských živočichů.https://www.sciencealert.com/the-triassic-extinction-seems-to-have-taken-place-later-than-we-thought
Příčiny Přesné příčiny tohoto vymírání dosud nejsou známé. Je nicméně jisté, že došlo k výraznému zasažení ekosystémů vlivem enormní sopečné činnosti a snad i dalších, dosud málo prozkoumaných jevů.Zhang, P.; et al. (2022). Volcanically-Induced Environmental and Floral Changes Across the Triassic-Jurassic (T-J) Transition. Frontiers in Ecology and Evolution. 10: 853404. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2022.853404 Ukazuje se, že na konci triasu patrně docházelo i k masivním požárům, které zasáhly velké rozlohy tehdejších lesních porostů.Jun Shen, Runsheng Yin, Thomas J. Algeo, Henrik H. Svensen & Shane D. Schoepfer (2022). Mercury evidence for combustion of organic-rich sediments during the end-Triassic crisis. Nature Communications. 13: 1307. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-022-28891-8 Na přelomu triasu a jury také dochází k výraznému úbytku dochovaných kosterních fosilií tehdejších obratlovců.Singh, P.; et al. (2022). Reduction in animal abundance and oxygen availability during and after the end-Triassic mass extinction. Geobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/gbi.12533 Docházelo pravděpodobně k rozsáhlým požárům ekosystémů, a to na kontinentální úrovni. Výzkum na několika lokalitách v Evropě ukazuje, že na konci triasu v rámci extrémního oteplení klimatu zuřily požáry takovým způsobem, že po dobu tisíců let pokrývaly plochu o rozloze celých kontinentů pouze porosty pyrofytních kapradin.Hollaar, T. P.; et al. (2026). Continental-scale fern savannah wildfires during end-Triassic greenhouse warming. Nature Geoscience (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41561-026-02048-4Mays, C. (2026). Extreme warming fans the flames during mass extinctions. Nature Geoscience (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41561-026-02058-2
Zásadní roli měla pravděpodobně enormní sopečná činnost v rámci Středoatlantické magmatické provincie (CAMP), jejíž nejvýznamnější fáze probíhala asi před 201,5 až 201,4 miliony let.Oliveira, A. L.; et al. (2023). New U–Pb geochronology for the Central Atlantic Magmatic Province, critical reevaluation of high-precision ages and their impact on the end-Triassic extinction event. Scientific Reports. 13: 5485. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-32534-3Kent, D. V.; et al. (2024). Correlation of sub-centennial-scale pulses of initial Central Atlantic Magmatic Province lavas and the end-Triassic extinctions. Proceedings of the National Academy of Sciences. 121 (46): e2415486121. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2415486121
Kráter Rochechouart Dlouhou dobu se předpokládalo, že s vyhynutím mohl souviset impaktní kráter Rochechouart ve Francii. Ten je ale pro zavinění globální katastrofy příliš malý (asi 23 až 40 km v průměru) a také příliš geologicky starý, podle nejnovějšího datování z roku 2017 předchází totiž událost na konci triasu asi o 5 milionů let (jeho stáří činí zhruba 207 milionů let).Benjamin E. Cohen, Darren F. Mark, Martin R. Lee and Sarah L. Simpson (2017). A new high-precision 40Ar/39Ar age for the Rochechouart impact structure: At least 5 Ma older than the Triassic–Jurassic boundary. Meteoritics & Planetary Science (advance online publication) doi: 10.1111/maps.12880 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/maps.12880/full
Sopečná činnost Mezi nejpravděpodobnější příčiny vymírání patří extrémně silná vulkanická činnost na konci triasového období, pro niž existuje množství geochemických a sedimentologických důkazů, například z území dnešní Brazílie.Thea H. Heimdal, Henrik. H. Svensen, Jahandar Ramezani, Karthik Iyer, Egberto Pereira, René Rodrigues, Morgan T. Jones & Sara Callegaro (2018). Large-scale sill emplacement in Brazil as a trigger for the end-Triassic crisis. Scientific Reports 8, Article number: 141. doi:10.1038/s41598-017-18629-8 Jedním z významných faktorů při vymírání přitom mohly být mutagenní látky, vyvrhované ve velkém objemu tehdejšími vulkány (jejichž vliv byl prokázán zejména u tehdejších rostlin).Sofie Lindström; et al. (2019). Volcanic mercury and mutagenesis in land plants during the end-Triassic mass extinction. Science Advances, 5(10): eaaw4018. doi: 10.1126/sciadv.aaw4018https://paleonerdish.wordpress.com/2019/10/25/mutagenesis-in-land-plants-during-the-end-triassic-mass-extinction/
Výzkum izotopů chemických prvků platinové skupiny (zejména pak iridia) v horninách příslušného stáří dokazuje, že vymírání bylo s největší pravděpodobností způsobeno masivní vulkanickou činností v rámci CAMP (Centrální atlantické magmatické provincie), nikoliv impaktem mimozemského tělesa.Christian Tegner, Andrea Marzoli, Iain McDonald, Nasrrddine Youbi & Sofie Lindström (2020). Platinum-group elements link the end-Triassic mass extinction and the Central Atlantic Magmatic Province. Scientific Reports, 10, Article number: 3482. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-60483-8
Jedním z faktorů významných pro vymírání byla i extrémně velká produkce oxidu uhličitého, vypouštěného sopkami v rámci CAMP do ovzduší. Některé hodnoty, zjištěné z fosilního a geologického záznamu, se blíží současným emisím produkovaným lidskou civilizací.Manfredo Capriolo, Andrea Marzoli, László E. Aradi, Sara Callegaro, Jacopo Dal Corso, Robert J. Newton, Benjamin J. W. Mills, Paul B. Wignall, Omar Bartoli, Don R. Baker, Nasrrddine Youbi, Laurent Remusat, Richard Spiess & Csaba Szabó (2020). Deep CO2 in the end-Triassic Central Atlantic Magmatic Province. Nature Communications 11, Article number: 1670. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-020-15325-6Manfredo Capriolo, Benjamin J.W. Mills, Robert J. Newton, Jacopo Dal Corso, Alexander M. Dunhill, Paul B. Wignall & Andrea Marzoli (2022). Anthropogenic-scale CO2 degassing from the Central Atlantic Magmatic Province as a driver of the end-Triassic mass extinction. Global and Planetary Change. 209: 103731. doi: https://doi.org/10.1016/j.gloplacha.2021.103731
Některé novější studie však dokládají, že příčinou tohoto vymírání mohly být spíše cyklické změny v hladině moří a oceánů, které výrazně ovlivnily pozemský uhlíkový cyklus.Calum P. Fox, Xingqian Cui, Jessica H. Whiteside, Paul E. Olsen, Roger E. Summons, and Kliti Grice (2020). Molecular and isotopic evidence reveals the end-Triassic carbon isotope excursion is not from massive exogenous light carbon. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.1917661117
Vulkanická činnost v rámci CAMP mělo podle nových zjištění drastické účinky také na tehdejší vegetaci, což dokládají výzkumy z evropských lokalit.Sofie Lindström (2021). Two-phased Mass Rarity and Extinction in Land Plants During the End-Triassic Climate Crisis. Frontiers in Earth Sciences. 9: 780343. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2021.780343
Vymírání archosauromorfů Vymírání na konci triasu je typické zmizením velké části druhové biodiverzity vývojově primitivních (bazálních) archosauromorfů – například dinosauromorfů, terapsidů a dalších. Výzkumy nepotvrdily, že by hlavní roli v tomto vymírání hrály například rozměry nebo jiné vlastnosti. Existuje však fylogenetický trend pro větší pravděpodobnost vyhynutí blízce příbuzných linií.Bethany J. Allen, Thomas L. Stubbs, Michael J. Benton & Mark N. Puttick (2018). Archosauromorph extinction selectivity during the Triassic-Jurassic mass extinction. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12399
Při tomto vymírání vyhynula většina velkých plazů ze skupin Therapsida a Pseudosuchia, díky čemuž se dominantními formami suchozemských obratlovců stali na dalších 135 milionů let dinosauři.
Odkazy
Reference
Literatura Alexander M. Dunhill, William J. Foster, James Sciberras & Richard J. Twitchett (2017). Impact of the Late Triassic mass extinction on functional diversity and composition of marine ecosystems. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12332 Alastair Ruffell, Jacopo Dal Corso and Mike Benton (2018). Triassic extinctions and explosions. Geoscientist 28(8): 10–15.