Třebechovický betlém (známý též pod názvem Proboštův betlém)VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. (1987). S. 116. je celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a Josefa Frimla. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Betlém vznikal od roku 1882 až do Proboštovy smrti v roce 1926.
V současnosti betlém vlastní město Třebechovice pod Orebem. Od roku 2013 je umístěn v nové budově v Třebechovickém muzeu betlémů a je veřejnosti přístupný.
náhled|Třebechovický betlém. náhled|Třebechovický betlém. Mechanismus. náhled|Třebechovický betlém. Mechanismus.
Historie do konce 2. svět. války
Vznik S tvorbou betlému začal Josef Probošt v roce 1882, když se s pomocí svých přátel pustil do vyřezávání jesliček jako dárek pro svou ženu. Té je daroval v roce 1885. Poté se jesličky rozhodl rozšířit na celý betlém.Šplíchal. S. 543. Údajně si měl objednat nářadí až z Vídně. O první rady se obrátil k místnímu řezbáři Janu Krištofovi. Chtěl vytvořit betlém, který „bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“
Řezbáři a další tvůrci Později přizval Josef Probošt ke spolupráci řezbáře Josefa Kapuciána, který se zestárlý a takřka hluchý vrátil z cest po světě. Probošt mu nabídl stravu a ubytování jako odměnu za spolupráci na betlému. Kapucián nabídku přijal a ujal se vyřezávání figurek.VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. (1987). S. 117. Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii, tvorbě krajiny, architektuře, řešení konstrukčních problémům a organizaci práce.Šplíchal. S. 545. Vyřezávání probíhalo v kůlně u Proboštů. Po dokončení biblické části Probošta dostihly výčitky svědomí, že se nevěnuje hospodářství a práci načas přerušil. Pak ale dostal nápad ztvárnit i obyčejný život třebechovických obyvatel a tvorbě zcela propadl.
Betlém a jeho tvůrci se přesunuli do světnice po nájemnících. Zde se scházeli tzv. „betlémáci“. Mezi ně kromě obou Josefů patřili písmák Jan Kupka, švec Odónek Černý, sedlák Hejcman, cestář Matouš z Boru, truhlář Jan Podstata, Zvoníček od kapličky, bednář Brouček, tkadlec Karel Zelený, řezník Antonín Kolenec a mladý železničář Jan Sedláček z Bědovic. Vzhledem k velkému zájmu zapojit se do této tvůrčí skupiny vymysleli betlémáci podmínky pro přijetí do skupiny: zájemce musel donést bochník čerstvě upečeného chleba, velký pletenec buřtů a rovněž několik lahví kořalky. Ti přicházeli i s nápady na nové figurky. Pomáhali rovněž s vyhledáváním předloh v knihách o antickém umění a v tehdejších pohlednicích, které reprodukovaly renesanční sochařská díla. Inspirovali se i v rytinách ilustrované české bible od Karla Bellmanna z roku 1864. Ve městě se řezbářům dostalo posměchu, ale i podpory. Například Proboštův bratr Karel (1851–1900), jenž pracoval jako tajemník purkmistrovského úřadu v Třebechovicích, přicházel za oběma Josefy s řadou nápadů na nové figurky.VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. (1987). S. 118. Betlém uvedl do pohybu sekerník Josef Friml.
Změna majitele Po Proboštově smrti v roce 1926 jeho rodina vyhodila betlém do staré kůlny.Fejk. S. 10.. Na počátku 30. let se Proboštova dcera Anna s manželem Josefem Moravcem rozhodla otcovo dílo prodat. O koupi betlému se zajímali kočovní loutkoherci, několik pražských obchodníků, Tomáš Baťa pro své Muzeum práce (kvůli ševcovské dílně) či městský kronikář Vilém Koleš pro městské muzeum. Podle dvou dopisů z roku 1928 uložených v Moravském zemském muzeu v Brně chtělo koupit betlém také etnografické oddělení brněnského muzea, a to za 60 000 korun. Prodej zprostředkovával zednický a tesařský mistr Emil Spáčil z Třebechovic, avšak pravděpodobně kvůli vysoké ceně k prodeji nedošlo.Zemanová. S. 23–24. Následně jej odmítli odkoupit místní představitelé katolické církve i správa diecéze v Hradci Králové.
Poté se do věci vložil mladý učitel češtiny František Skřivan (1893–1968), který se o betlému dozvěděl od svých žáků, kteří si pod lavicemi v hodinách hráli s krásně vyřezanými postavičkami. Spolu se svými přáteli se rozhodl Proboštův betlém zachránit. Dne 13. července 1934 betlém pro Československou církev husitskou koupil majitel továrny na kožené zboží v Třebechovicích Jaroslav Burdych (1892–1957) za 15 225 korun, což v té době byla cena malého rodinného domku.Vaclík. Třebechovický betlém. S. 10–11. Prodej zprostředkoval František Skřivan. Smlouva o tom, že byl zakoupen pro církev, se nedochovala, zůstal pouze výpis z kupní smlouvy o zakoupení betlému včetně řezbářského modelu Orebu a Potštýna. Nejprve se Proboštův výtvor za pomoci členů československé církve přesunul do garáže Dotřelova mlýna.
Třicátá léta - oprava Betlém složený v bednách znovu sestavil Jan Sedláček, s čištěním pomáhali i Skřivanovi žáci. V laboratoři místní Vitouškovy koželužny Skřivan chemickými prostředky zbavil betlém červotoče. V roce 1935 pořídil malý elektrický motorek, který Proboštův výtvor pohání dosud. U svého rodinného domu na Hradecké třídě postavil pro betlém přístřešek, kde jej ukazoval návštěvníkům. Umístil ho na dřevěný podvozek s železným rámem a pneumatikami. Cílem cest mělo být podle zápisu v třebechovické kronice Československé církve husitské zajištění financí pro výstavbu jejich kostela na Orebu, kde měl být poté Proboštův betlém trvale umístěn. Ovšem z tohoto záměru sešlo.
Výstavy do r. 1938 Poprvé byl betlém vystaven ještě za Proboštova života v roce 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi. Získal diplom a zlatou medaili „Práci a pokroku“, avšak žádnou finanční odměnu, kterou Probošt nutně potřeboval. Po vzoru podkrkonošských betlémářů uvažoval, že by své dílo umístil na valník či podvozek a vydal se s ním na cesty po poutích, jarmarcích a výstavách.VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. (1987). S. 119. Ze vstupného chtěl hradit alespoň část ztrát, které vznikly na Proboštově hospodářství během tvorby betlému.Zemanova. S. 21–22. Po Kapuciánově smrti v roce 1908 přibylo již jen několik postaviček. V roce 1914 se divákům představil v Chocni.Vaclík. Třebechovický betlém. S. 17. Během první světové války Probošt spolu s Janem Sedláčkem betlém drobně přestavoval, doplňoval o kulisy, vylepšoval pohyblivý mechanismus a vyměňoval figurky za povedenější. Údajně měl být k betlému pro větší efekt připojen ještě flašinet hrající koledy, ten se ale nedochoval. Darované peníze příležitostných návštěvníků Probošt většinou propil.
V roce 1934 se betlém zúčastnil výstav v Kostelci nad Orlicí a Pardubicích. Následující rok jej návštěvníci mohli spatřit ve výstavní síni Myslbeka v Praze. V roce 1936 byl k vidění v Brně a Dvoru Králové nad Labem. Rok nato sklidil obdiv v Piešťanech, Hlohovci a Bratislavě, kde vyhrál medaili. Roku 1937 získal zlatou medaili na Výstavě Slovácka v Uherském Hradišti. Podle zápisu Antonína Dědourka ve Školním měsíčním zpravodaji z roku 1937 vznikl téhož roku Kroužek přátel Proboštova betlému, který si vzal za cíl vybudovat důstojný prostor pro betlém v blízkosti posledního odpočinku jeho tvůrců. V roce 1938 byl ke zhlédnutí na Východoslovenské výstavě v Košicích. Neúčastnil se výstav jesliček pořádaných ve 30. letech v sudetských oblastech i v československém vnitrozemí.Vaclík. Třebechovický betlém. S. 18–19. Další putování po výstavách ukončil začátek druhé světové války.
Druhá světová válka Během ní našel úkryt ve zděné části Dotřelova mlýna na břehu řeky Dědiny, odtud jej kvůli bezpečnosti přesunuli do staré pivovarské lednice pod Orebem. Toto stěhování mělo několik důvodů: František Skřivan se doslechl, že Joseph Goebbels v okupovaných zemích vykrádá umělecká díla a odváží je do Německa, navíc byl tehdejší přístřešek pro betlém u Skřivanova domu, které stál nedaleko frekventované železniční tratě, kde na konci války letci spojenců odstřelovali vlaky a hrozilo, že střely či následky výbuchu poškodí Proboštovo dílo.
Poválečné osudy betléma
Pokusy o stálé vystavení a znárodnění Podle archivních dokumentů si Skřivan s Burdychem u města podal žádost o koupi pozemku na Orebu v těsné blízkosti hřbitova, kde chtěli pro betlém postavit jednopodlažní budovu. Stavba měla pravděpodobně sloužit i jako městské muzeum.Zemanová. S. 25–26. Odpověď na tuto žádost se nepodařilo nalézt a projekt se nerealizoval. Dokumentace projektu s názvem Pavilon pro třebechovický Proboštův betlém byla objevena v roce 2001. V měřítku 1:100 ji vypracoval královéhradecký architekt Josef Novák. Po válce začal Skřivan plánovat zpřístupnění betlému veřejnosti. Letáky s jeho sloganem „Pohádka, která se poslouchá očima“ byly rozeslány po celé republice. V roce 1949 komunisté Burdychovým zabavili majetek a Třebechovický betlém se stal majetkem státu. Roku 1951 si Proboštovo dílo oficiálně převzala Národní kulturní komise a svěřila jej do péče zdejšího národního výboru.
Obnovení zájmu o betlém Betlém zůstal až do poloviny 60. let ve Skřivanově kůlně. Předseda městského národního výboru a zdejší komunistické strany Jan Vokoun se zasazoval o likvidaci betlému jako „produktu náboženského tmářství“. Vokounovu žádost o likvidaci (spálením) však úředníci ministerstva kultury zamítli.
Zahraniční výstavy (EXPO 1967) V roce 1965 se František Skřivan zasadil o zapsání Proboštova betlému na seznam kulturních památek. O betlém se tak začali zajímat novináři. O Vánocích roku 1965 byl o něm vysílán televizní dokument. Pozornost se na něj upřela i ze zahraničí. V roce 1967 na světové výstavě v Montrealu reprezentoval lidové umění z přelomu 19. a 20. století. Účast na výstavě odsouhlasil příslušný oddělení ÚV KSČ s odůvodněním, že „vystavení betléma posílí před světovou veřejností komunistické tvrzení o míře náboženské svobody v Československu.“ Před montrealskou výstavou Expo vznikl další dokument s názvem Probošt pro Montreal pod vedením režiséra Jindřicha Fairaizla. Do Kanady putoval nerozebraný v pevné hermeticky uzavřené uvnitř oplechované bedně o rozměrech 7,55×3,55×3,44 metru za asistence odborníků z národního podniku Československé hudební nástroje. Bedna zabránila zvlhnutí na moři i jeho poškození při přesunech. Kvůli výšce bedny, která přesáhla profil železničních tratí, byl přepravován po silnicích ve speciálním vozidle. V sobotu 14. ledna 1967 naložily dva autojeřáby sedm tun vážící náklad na vůz, který jej dopravil do děčínského přístavu. Odtud putoval po Labi na říční lodi do Hamburku, kde jej přeložili na zámořskou loď.
V Montrealu se na něj přišlo podívat přes osm milionů návštěvníků.Betlémy: české a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. S. 16–17. Stál vedle loutek Jiřího Trnky. Neznámý pachatel tu ukradl figurku slona z průvodu Tří králů. Na zpáteční cestě byl vystaven v Bruselském pavilonu v Praze. Z Prahy putoval již bez bedny zakrytý plachtou na vlastním podvozku taženém traktorem. V roce 1968 se představil v holandském miniaturním městečku Madurodam, poté jej restauroval akademický sochař František Bartoš. Před poslední zahraniční výstavou jej mohli návštěvníci vidět na druhém nádvoří Pražského hradu v Plečnikově síni. V březnu 1970 se představil na londýnské výstavě Ideal Home Show,Zemanová. S. 27–28. kde si jej prohlédla i anglická královna Alžběta II.
Opravy po roce 1967