náhled|Astrofotografie Polárky s cirkumpolárními hvězdami pořízená velmi dlouhým časem několika hodin. Hvězdy poblíž nebeského pólu zanechávají kratší stopu. náhled|Příklad fotografování s bleskem (1/60s), ze stativu (8s) a z ruky (8s) náhled|Doba expozice 1/10 sekundy způsobí rozmazání jedoucích aut, přičemž stojící zůstane ostré

Pohybová neostrost (roztřesení, rozmazání) je zachycení pohybujících se objektů ve fotografii, nebo na sekvenci snímků, například ve filmu nebo animaci. Neostrý záběr vznikne tak, že během záznamu jednoho snímku nebo nahrávání obrazu dojde k pohybovým změnám, buď v důsledku rychlého pohybu předmětu nebo fotoaparátu během dostatečně dlouhé expozice. Může se jednat o nežádaný defekt, nebo o autorův záměr.

Termíny „pohybová neostrost“ a „roztřesení“ se významově liší. „Pohybová neostrost“ se používá v případě pohybu objektů v záběru, zatímco výraz „roztřesení“ označuje chvění fotoaparátu během snímání. Kromě pohybové neostrosti existuje neostrost optická. Ta vzniká mechanickým rozostřením objektivu fotoaparátu, nebo použitím minimálního clonového čísla a malé hloubky ostrosti. Neostrosti se dosáhne také použitím speciálních změkčujících objektivů, předsádek, nebo poloprůhledných předmětů (fólie, plast, vazelína, sádlo) před objektivem. Zvláštním pohybovým efektem je změna ohniskové vzdálenosti („zoomování“) během expozice.

Historie

Vliv techniky na neostrost náhled|Obří fotoaparát Mamut, který postavil Lawrence v roce 1900 pro Altonské železnice, vážil 625 kilogramů náhled|Fotograf v ateliéru při portrétování, 1893, vlevo je vidět opěrka hlavy náhled|Julia Margaret Cameronová: Thomas Carlyle jako Michelangelova socha, 1867 náhled|Hugo Henneberg (1863–1918): piktorialistický snímek Motiv z Pomořanska, 1895-96, vytištěno 1902

V počáteční fázi vývoje fotografie byly fotoaparáty velké a těžké, fotografování se provádělo obvykle se stativem. Stativ vyloučil pohyb aparátu i s velmi málo citlivými fotografickými materiály, srovnal chvění fotoaparátu během chodu závěrky nebo dotek fotografa. Nicméně, nízká citlivost emulze vyžadovala dlouhou expoziční dobu a fotografování bylo citlivé i na pohyb objektů (z této doby pochází tradiční slova fotografa: Nehýbat se! Vyletí ptáček!).

V dějinách portrétní fotografie byla neostrost zpočátku nežádoucím účinkem, v 19. století portrétovaní lidé museli vydržet bez hnutí i několik sekund. Styl těchto raných děl odpovídal tehdejším technickým požadavkům: 30sekundová expozice a estetické prvky vycházející z tehdejšího malířství. Pro dlouhé sekundy trvající nehybné setrvání před kamerou při výrobě daguerrotypií a kalotypií byly nutné různé podpěrky pro hlavu a tělo. Například Saronnysův univerzální držák hlavy nebo Bradyho stojanMacy, et al, "The Macy Photographic Studio's Dispatch", Northampton MA, Spring-Summer 1913, str. 2. Lidé při tom většinou seděli před holým pozadím a byli osvíceni měkkým světlem z okna, které mohlo být směrováno pomocí zrcadel.

S rostoucí citlivostí fotografických materiálů požadavky na nehybnost objektu klesaly. Vývoj techniky vedl sice ke stále se zmenšující velikosti a hmotnosti fotoaparátů, což však mělo za následek vyšší náchylnost na chvění fotoaparátu během dotyku spouště (výjimku tvoří použití drátěné spouště). Nejlepších výsledků bylo dosaženo při fotografování s fotoaparáty s centrální závěrkou – ty měly nižší hmotnost pohyblivých částí a symetrický posun vzhledem k ose objektivu.Кулагин, С. В. Фотографический затвор // Фотокинотехника: Энциклопедия / Главный редактор Е. А. Иофис. — М.: Советская энциклопедия, 1981.

S příchodem zrcadlovek (středního formátu) se objevil další zdroj chvění fotoaparátu – roztřesení fotoaparátu při sklopení zrcátka, které mělo velkou hmotnost. Například první fotokamery „Saljut“V ruštině Салют měly nevyvážený pohyb závěrky a zrcadla, což značně komplikovalo fotografování.Щепанский, Г. В. Салют // Фотокинотехника: Энциклопедия / Главный редактор Е. А. Иофис. — М.: Советская энциклопедия, 1981. S dalším snižováním velikosti zrcátka v zrcadlovkách menšího formátů a použití různých metod potlačování negativního vlivu zrcátka bylo znatelné pouze při použití teleobjektivů.

S klesající velikostí fotoaparátů bylo hlavní příčinou neostrosti především snímání „z ruky“ v důsledku jejich přirozeného třesu v důsledku stisknutí tlačítka spouště a vrácení po uvolnění. S redukcí váhy aparátů se tento faktor jen zhoršoval.

Dalším faktorem zvýšení rozhýbání byl odklon výrobců od používání „kontaktního hledáčku“ (zrcadlovkový, paralaktický, optický) ve prospěch LCD obrazovek digitálních fotoaparátů. Hledáčky totiž poskytují další bod opory přístroje s fotografem.

Mnoho moderních digitálních fotoaparátů je opatřeno varováním fotografa ve chvíli, kdy hrozí neostrost kvůli dlouhému času závěrky pro snímání z ruky zvláštním piktogramem (obrázkem rukyKonica Minolta Z10. Uživatelská příručka, značkou třesoucí se kamery, atd.) a/nebo zobrazením údajů expozimetru červenou barvou.

Neostrost ve výtvarné fotografii

Ostrost nebo neostrost je jedním z prvků vyjádření fotografa – umělce.

Průkopníkem záměrné neostrosti byla britská fotografka Julia Margaret Cameronová, která rozhýbání snímku v okamžiku expozice dosahovala nejrůznějšími způsoby, včetně kopání do stativu.

Pro snímky piktorialistů ze 40-50. let 19. století bylo příznačné užívání prostředků změkčujících fotografický obraz s cílem vystihnout atmosféru motivu. Snižovali ostrost svých fotografií použitím nekorigované optiky nebo speciálních objektivů nebo předsádek vytvářejících neostrou kresbu, případně neostrosti dosahovali nanesením vazelíny na objektiv, záměrně nepřesným zaostřením nebo pohybem fotografického přístroje během expozice. Užívalo se měkce kreslících objektivů a speciálních předsádek, uplatňovalo se protisvětlo, světelné kontrasty, záměrná neostrost, neobvyklá světelná atmosféra a šerosvit. Snímky působily mlhavým, rozplývavým „impresionistickým“ dojmem. Jejich cílem bylo zobrazit nejen prostou realitu, ale také světlo, náladu, atmosféru, a dosáhnout kvality uměleckého díla, což bylo v rozporu s dosavadním pojetím fotografie s ostrou kresbou a přirozenou tonalitou.

Od 30. do 70. let dvacátého století s oblibou využívala různé druhy neostrosti takzvaná „Newyorská škola fotografie“. Nebyla to instituce v pravém slova smyslu, ale šestnáct autorů (narozených od 1898–1934) žijících a tvořících v New York City. Jednalo se o fotografy, jejichž jména jsou dnes již legendami: Diane Arbusová, Alexey Brodovitch, Ted Croner, Robert Frank, Don Donaghy, Louis Faurer, Richard Avedon, Bruce Davidson, Sid Grossmann, William Klein, Saul Liter, Leon Levinstein, Helen Levitt, Lisette Model, David Vestal a Weegee.

Konstruktivisté využívali pohybovou neostrost pro vyjádření rychlosti.

České země Pohybovou neostrost v kombinaci s vícenásobnou expozicí využívá jako tvůrčí postupy ve své fotografické tvorbě Jan Pohribný (* 1961). Spojuje nejen principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá také světelné malby, která „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou.

Jiří Turek

Pojem ostrosti náhled|Ostrost: Znázornění kružnice splývání s úhlovým poloměrem 1 minuta; body uprostřed ní vidíme jako jeden

Ostrost je schopnost lidského oka odlišit dva body v prostoru nebo na snímku a vychází z definice ostrého a neostrého obrazu. Lidské oko má omezenou rozlišovací schopnost, rozpozná dva body, jenom pokud jejich úhlová vzdálenost je vyšší než zhruba 1 úhlová minuta. Pokud jsou dva body blíže, začnou zdánlivě splývat. Nakreslíme-li okolo libovolného bodu kružnici s úhlovým poloměrem 1 minuta, pak všechny body ležící uvnitř této kružnice budou splývat s původním bodem a všechny body vně této kružnice budou vidět jako samostatné body.

Jak se vyhnout chvění fotoaparátu Ze zkušeností fotografů používající formát filmu 35 mm je známo, že aby se zabránilo rozmazání obrazu při fotografování z ruky musí být jmenovatel rychlosti závěrky v sekundách odpovídat nejméně ohniskové vzdálenosti objektivu v milimetrech. Například při fotografování „z ruky“ objektivem 50 mm by měl být čas závěrky kratší než 1/50 sekundy. Objektiv typu rybí oko s ohniskovou vzdáleností 8 mm umožňuje fotografovat bez obav ostré snímky s časem 1/10 sekundy.

Metody minimalizace pohybové neostrosti náhled|Vysokorychlostní fotografie dopadající kapky na hladinu náhled|Cílová fotografie dokumentuje pořadí sportovců na cílové čáře. Moderní fotoaparáty zaznamenají několik tisíc snímků čáry za minutu. (Koňské závody, 1953.) náhled|Mareyova fotografická puška z roku 1882 náhled|Studiové osvětlení je výkonné osvětlení využívané ve fotografickém ateliéru nebo exteriéru s velmi krátkými zábleskovými časy náhled|Stativ typu husí krk Gorillapod náhled|Kabelová spoušť s fotoaparátem Ljubitěl

Všechny tyto metody mají za cíl eliminovat (snížit), nebo kompenzovat pohyb fotoaparátu nebo vliv pohybu na něj.

Metody pro snížení expozičního času. Musejí být uvedeny odděleně, protože na rozdíl od všech dalších metod mají vliv nejen na účinek pohybu kamery, ale také na zachycení pohybu snímaného objektu: Použití fotografického materiálu (nebo režimu ISO) s vyšší citlivostí a/nebo většího clonového otvoru Použití přídavného osvětlení včetně blesku. Pokud se fotografuje s bleskem při slabém osvětlení a závěrka není otevřená zároveň s clonou, ale ve chvíli, kdy dojde k rozsvícení pulzního světla, což je asi 1/1000 sekundy, tyto obrazy téměř netrpí pohybovou neostrostí – za tak krátký čas fotoaparát nestačí zachytit změnu polohy. Nehledě na to, blesk může zvýraznit některé velmi rychle se pohybující objekty. Studiové osvětlení je výkonné osvětlení namontované na speciálním fotografickém stojanu, který může být libovolně přesunován bez ohledu na fotoaparát. Může být napájen z elektrické sítě nebo ze silného akumulátoru. Využívá se ve fotografickém ateliéru nebo exteriéru. Nejčastější formou pulsních záblesků je takzvaný monoblok – záblesková hlava. Systém monobloku představuje „vše v jednom“ (tj. lampa, elektrické kabely, chladicí a regulační systém). Tento způsob je levnější a také výhodný pro transport. S cílem snížit neostrost vývojáři fotografických závěrek se snaží snižovat rychlost závěrky, stejně jako zavádět mechanismy vysokorychlostní synchronizace s bleskem. Výtvarné použití účinku pohybu objektu se dosahuje výběrem režimu synchronizace blesku na první nebo druhou lamelu. Obor chronofotografie se zabývá fotografickým záznamem rychlých pohybů, například pohybem zvířat a lidí, střelou v okamžiku nárazu do překážky, balónku v okamžiku prasknutí atp. Cílem je „zmrazit“ pohyb v jednotlivých jeho fázích, aby byl pozorovatelný pro lidské oko.

Obecné techniky fotografování pro snížení třesu rukou a vlivu na fotoaparát, jako je snímání z pohodlné pozice, silné a pevné držení fotoaparátu nikoli však křečovité, použití „kontaktního hledáčku“ namísto LCD displeje, zapření aparátu o tvář, vyloučení rázného stisknutí a náhlého uvolnění tlačítka spouště (včetně použití samospouště), lokty držené pevně u těla, zadržení dechu v okamžiku expozice, atd. Použití dodatečných a lepších opor (doplňující ruce): Různé improvizované podpory (kameny, lavičky, stromy, zábradlí, a podobně). Fotografická puška s pažbou – fotoaparát s teleobjektivem a zpravidla také s ramenní opěrkou, takže tvarem připomíná pušku. Dá se s ní fotografovat na velké vzdálenosti. Některé typy stolních stativů lze použít i jako improvizovanou fotopušku.Д. О. Стародуб. Азбука фотографии. — 3-е изд., испр. — М.: Искусство, 1990. — str. 78. Stativ typu „husí krk“: ohebný stativ s flexibilníma nohama složený z ohebných kovových kloubů. Některé typy mají nosnost až 5 kg. Gumové konce nohou a povrch kloubů zvyšují tření a stabilitu, ohebné nohy přesně opisují nerovný terén nebo se dají přichytit na sloup a podobně.http://www.megapixel.cz/joby-gorillapod-focus