náhled|Kus syrového koňského masa náhled|Němečtí obyvatelé Berlína porcují mrtvého koně, květen 1945 Koňské maso neboli konina je druh masa, který pochází z domácího koně. Ve středověku byla jeho konzumace běžná. V České republice není jeho konzumace příliš rozšířena. Důvod je ten, že kůň je mnoha lidmi pokládán za ušlechtilé zvíře a jeho zabíjení pro maso je tak vnímáno negativně. Dříve navíc specializovaní, tzv. koňští řezníci, jejichž práce byla nezřídka asociovaná s činností pohodného, zpracovávali maso z přestárlých, poraněných, nemocných nebo dokonce uhynulých koní, z něhož se vyráběly levné uzeniny (koňský salám). Proto je koňské maso dodnes v Česku, ale také např. v USA vnímáno jako podřadné. Naproti tomu v Japonsku je koňské maso pokládáno za delikatesu a nejčastěji se upravuje syrové formou sašimi zvané basaši.
Ve 20. a 21. století je toto maso nejvíce konzumováno v několika zemích centrální Asie, jako je Kyrgyzstán, Mongolsko a Kazachstán, dále v některých oblastech Číny (Sin-ťiang) a Ruska (Tatarstán, Sibiř). V menší míře je součástí kulinářských tradic dalších zemí v Evropě, např. v italské, francouzské, belgické, polské či španělské kuchyni, Latinské Americe a v Asii (např. na severu Japonska, na Sibiři atd.). V anglofonních zemích je ale konzumace koňského masa společenské tabu a vyrábí se z něj nanejvýš konzervy a granule pro psy. Během 19. a první poloviny 20. století se koňské maso, spolu s masem z nucených porážek, používalo v zoologických zahradách ke krmení šelem a jiných masožravců.
V rané historii lidstva byl hojně loven pro maso jako cenný zdroj proteinů divoký kůň.
Navzdory rozšířeným pomluvám nejedí nikdy koňské maso Romové, pro něž je tabu, ani Židé, protože není košer. K jeho výraznější konzumaci docházelo během válek, kdy byl nedostatek potravin a kůň sloužil jako dopravní prostředek pro vojsko a materiál, tudíž v případě neplánovaného úmrtí či zabití se jednalo o snadno dostupný zdroj potravy. V Česku se místy dosud prodávají uzeniny s podílem koňského masa, které pochází vesměs z dovozu; koně, zraněné nebo usmrcené např. v důsledku nehody při závodu, nelze k produkci masa použít.
Kvalita a chuť Maso ze zdravých a nepříliš starých zvířat se vzhledem i chutí velmi podobá hovězímu. Má tmavě červenou, někdy až téměř fialovou barvu a hrubší svalová vlákna, chuť je díky vyššímu obsahu glykogenu často mírně nasládlá. Nutriční hodnotou se téměř shoduje s hovězím, průměrně však má nižší obsah tuku. Právě tuk představuje hlavní rozdíl oproti hovězímu masu, protože tuk koní je mnohem řidší než hovězí lůj a podobá se spíš sádlu. Typická je jeho žlutá, někdy až oranžová barva.
Koňské maso v kultuře V některých literárních dílech se objevuje konzumace koniny jako symbol chudoby, nedostatku lepšího jídla nebo lakoty a šetření. Např. je známý klukovský posměšek z knížky Bylo nás pět od Karla Poláčka: „Pan Fajst vepřovou zblajz a pak koupil koninu pro celou rodinu.“ V době nedostatku masa za vlády prezidenta Novotného se zas objevoval slogan „Půl kila koniny do každé rodiny.“ V podobném duchu veršuje v písničce „Dívka Havířka“ Karel Kryl:
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Maso Maso