Ludvík (Ludwig) Kohl (14. dubna 1746 Praha-Malá StranaMatriční záznam o narození a křtu – 18. června 1821 Praha) byl český malíř, kreslíř, mědirytec, řezbář a pedagog.
Život Narodil se jako vnuk a pravnuk slavných sochařů pražského baroka (Jeroným Kohl, Jan Bedřich Kohl-Severa). Jeho otec František Josef Khol/Kohl byl však c. k. úředník, výběrčí daní, o původu matky Marie Dorothey není nic známo. Vystudoval piaristické gymnasium na Novém Městě pražském, kde byl žákem Gelasia Dobnera. Současně se soukromě učil malbě u Norberta Grunda. Od roku 1766 pokračoval studiem malířství a kresby v grafické speciálce J. Schmutzera na Akademii výtvarného umění ve Vídni, roku 1769 byl přijat za jejího řádného člena. Roku 1793 byl jmenován také čestným členem Akademie umění v Parmě. V jeho době byla z důvodu josefínských reforem nouze o lukrativní církevní zakázky, takže se musel orientovat na malbu světských žánrů.
V roce 1775 si otevřel školu pro výuku kresby v Praze v bývalém paláci Lažanských v Karmelitské ulici (podle Antonína Lišky to byla normální škola, v níž dělal jen najatého učitele).LIŠKA, Antonín: Kohlovy rodinné portréty v Muzeu hl. m. Prahy, Umění roč. 2, 1954, s. 105. Po zrušení malířského cechu v roce 1782 suploval Kohl absenci uměleckého vzdělání v Praze. Ve škole se za více než třicet let provozu vystřídalo údajně až sedm tisíc mladých malířů několika generací.Leubnerová Š, 2016, s. 37 Večerní kursy pro řemeslníky a budoucí umělce vedl bezplatně a byl za to roku 1818 vyznamenán c. a k. zlatou medailí. Ze školy vyšli například Josef Malínský nebo skvělí portrétisté František Horčička a Antonín Machek. Kohl své žáky zachytil na jednom skupinovém portrétu z roku 1799; je na něm vidět, že kreslili podle živého modelu i sádrových předloh, že v ateliéru bylo současně kolem dvaceti žáků, většina z nich kreslila, někteří modelovali sochy.
Kohlovo tvůrčí období překlenuje dva zcela odlišné směry: zpočátku to byly doznívající barokní a zejména rokokové vlivy, později se ve Vídni seznámil s klasicismem a studijní malbou architektury. Svým klasicistním dílem vytvořil spoj mezi vídeňským a římským klasicismem v Čechách.
Rodina Roku 1783 se oženil s Alžbětou Melzerovou a založili početnou rodinu o šesti dětech. Manželku s dítětem u prsu zachytil roku 1787 v kresleném portrétu jako rokokovou dámu. Svůj nedatovaný autoportrét nakreslil rudkou v 90. letech 18. století. Olejomalba poloviční postavy dcery Anny pochází z doby kolem roku 1810. Tento portrét svou jednoduchou a čistou formou a individuální charakteristikou dokládá Kohlovu všestrannost a malířskou zručnost.Leubnerová Š, 2016, s. 39 Po Alžbětině smrti se Kohl roku 1804 oženil podruhé, s Walburgou Körpertovou. Její portrét se rovněž dochoval.V Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou
Dílo náhled|Autoportrét, 1790–1799 Ludvík Kohl byl zdatným kreslířem – portrétistou. Ve figurálních scénách se však projevuje klasicistní schématičnost a strnulost postav. Do roku 1779 namaloval tři oltářní obrazy: Umučení sv. Vavřince a Sen sv. Josefa pro premonstrátský kostel a klášter v Doksanech, a oltářní obraz sv. Barbory pro pohřební kapli v malostranském kostele sv. Mikuláše. Dále se zaměřil na náměty z české historie a na architekturu. Zachycoval významné události z období vlády Přemyslovců (12 leptů), a poněkud idealizované veduty. Sedm pohledů na Prahu a její nábřeží vytvořil pravděpodobně z lodi na Vltavě a jsou ojedinělou dokumentací soudobé konfigurace staveb. 4 krajiny s hradem jsou dobově typické. Kohlovi imponovala stará architektura a její interiéry: chrámy, hrobky, sklepení a sály, které oživuje jen drobnou stafáží. Pozoruhodné jsou jeho návrhy na dostavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Interiér katedrály, včetně pečlivě prostudovaných architektonických detailů, maloval opakovaně v letech 1810-1816 z nejrůznějších perspektiv.
Od roku 1800 maloval velmi žádané obrazy architektur různých epoch. Jeho dokonalá znalost historických stavebních slohů, smysl pro perspektivu a obrovská fantazie mu pomáhaly při malbě fiktivních architektonických prostorů, někdy doplněných dobovou sochařskou výzdobou (Vnitřek fiktivní antické svatyně se zápalnou obětí bohu Apollónovi, 1808-09, Egyptský chrám se stafáží, 1814). Atmosféru obrazů umocňoval rafinovaným světelným aranžmá a barevnými akcenty. Zachycoval interiéry a exteriéry smyšlených egyptských, antických nebo gotických staveb. Kromě toho maloval reálné architektury i návrhy na jejich ideální rekonstrukce.
Zastoupen ve sbírkách: Pražského hradu, Národního muzea, Národní galerie v Praze, Muzea hl. m. Prahy, v Západočeské galerii v Plzni, v regionálních galeriích v Litoměřicích, Liberci, AJG v Hluboké nad Vltavou, Městského muzea a galerie v Lomnici nad Popelkou a Okresního vlastivědného muzea v České Lípě.
Galerie
Reference
Literatura Ludvík Kohl a jeho škola: práce z majetku musea; katalog výstavy, text Antonín Liška. Museum hl. města Prahy VI.-VIII.1950. LIŠKA, Antonín: Kohlovy rodinné portréty v Muzeu hl. m. Prahy, Umění roč. 2, 1954, s. 104-109. PÁNKOVÁ Marcela: Ludvík Kohl (1746–1821), Katalog výstavy. NG Praha 1984 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, díl I., A-M, Academia : Praha 1995, s.369 (heslo N. Blažíčková-Horová) Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 37-49, Národní galerie v Praze 2016,
Externí odkazy
Oltářní obrazy Ludvíka Kohla (1746-1821), bakalářská diplomová práce – vypracovala Veronika Šťastná v roce 2009 GM Galerie Marold, Kohl Ludvík (1746-1821)
Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští kreslíři Kategorie:Čeští rytci Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Výtvarní pedagogové Kategorie:Narození v roce 1746 Kategorie:Úmrtí v roce 1821 Kategorie:Narození na Malé Straně Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Malostranském hřbitově Kategorie:Narození 14. dubna Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Čeští malíři 18. století