Ratajské rybníky jsou rybniční soustavou, přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou, leží v Kameničské vrchovině v rámci regionálního členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu), z hlediska administrativně správního na katastrálním území města Hlinsko v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje v České republice. Zvláště chráněné území je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a spravuje ho Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – RP SCHKO Žďárské vrchy.
Ratajské rybníky pod původním označením chráněný přírodní výtvor zřídil bývalý Okresní národní výbor v Chrudimi ze dne 21. listopadu 1990 (s účinností od 1. prosince 1990). Předmětem ochrany se stala soustava rybníků s břehovými porosty a okolními zachovalými rašelinnými loukami s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin. Rozloha chráněného území je 11,4 ha.
Přírodní památka s mokřady, slatinnými loukami s cenným biotopem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů a společenstvem rybníků náleží do Žďárského bioregionu Hercynské podprovincie a přírodní lesní oblasti Českomoravské vrchoviny. Lokalita leží v chladné klimatické oblasti, která je součástí Sečské vrchoviny ve fytogeografickém členění území Česka. Ochranné pásmo přírodní památky v délce 50 m od hranic zvláště chráněného území zasahuje v lesním prostoru Na balkovském do lesních hospodářských celků (Nasavrky, Městské lesy Hlinsko).
Rybniční soustava tří kaskádovitě nad sebou vybudovaných vodních nádrží a na břehové porosty navazující vlhké louky se nachází v nadmořských výškách 585 až 595 m v širokém údolí Kameničské vrchoviny.
Evropsky významná lokalita Evropsky významná lokalita Ratajské rybníky překrývá přírodní památku rozsáhlejší plochou 20,4 ha v nadmořských výškách 584 až 602 m Kameničské vrchoviny. V rámci soustavy nazvané NATURA 2000, kterou tvoří chráněná území vymezená podle jednotných podmínek ve všech státech Evropské unie, byla vyhlášena dne 15. dubna 2005.
Předmětem ochrany evropsky významné lokality jsou bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných a hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae), přechodová rašeliniště a třasoviště a výskyt evropsky významných druhů motýlů: modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius) mechorostů: srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus) plžů: vrkoč Geyerův (Vertigo geyeri), drobný suchozemský plž, výška ulity kolem pouhých 2 mm, výskyt na trvale vlhkých slatiništích se stálým hydrogeologickým režimem, v lokalitách přibližně od Hlinska po Jindřichův Hradec, na území přírodní památky Ratajské rybníky zjištěn v roce 2011)
Rybniční soustava náhled||Horní ratajský rybník s pomístním jménem Horní Rataják, plochou největší a také nejstarší v rybniční soustavě; hladina rybníka se slabým ledem a sníh na loukách v okolí demonstruje časné jaro Kameničské vrchoviny
Rybniční soustava je průtočná, složená ze tří rybníků s pomístními jmény: Horní Rataják, rozloha 16,714 m², hloubka až 1,7 m (vybudován kolem roku 1855, uváděn na mapách tzv. II. vojenského mapování v Čechách), zeměpisný název: Horní ratajský rybník Prostřední Rataják, rozloha 7,260 m², hloubka až 1,7 m (vybudován kolem roku 1970, vysoký podíl vegetace, osázen lekníny, zarůstá velká plocha vodní hladiny), bez bližšího zeměpisného názvu Dolní Rataják, rozloha 13,358 m², hloubka až 1,7 m (vybudován kolem roku 1910), zeměpisný název: Dolní ratajský rybník Hladiny rybníků jsou regulovány výpustmi v jejich hrázích a také vybudovanými přepady v případě tzv. velké vody. Rybníky jsou využívány k chovu ryb s pravidelnými podzimními výlovy. Rybníky obhospodařuje rybářská organizace v Hlinsku, v chovu se objevují: kapr obecný (Cyprinus carpio) lín obecný (Tinca tinca) candát obecný (Sander lucioperca) štika obecná (Esox lucius) plotice obecná (Rutilus rutilus) Rybníky napájí dvě bezejmenné vodoteče pramenící ve svahu Čertoviny (655 m n. m.), jedna zaústěna do rybníka Horní Rataják, druhá obtočná s více vydatným vodním tokem, při velkém průtoku a vysokém stavu podzemní vody napájí i Horní ratajský rybník (na některých turistických mapách uváděna se zaústěním do rybníka). Vodní nádrže jsou oddělené pod hrázemi úzkými pásy zeleně s břehovými porosty a mokřady, jejich vybudováním vznikly v lokalitě nové vodní biotopy pro rostlinstvo a živočichy. Spuštěním výtoku rybníků lze snižovat i vysokou hladinu spodní vody na okolních vlhkých loukách.
Pobřežní porosty ratajských rybníků se solitérními i hustými skupinami dřevin přechází dál od jejich břehů v druhově pestré rašelinné až slatinné louky a vytvářejí příznivá stanoviště pro hnízdění ptactva, bohatou populaci obojživelníků a hmyzu, jejichž život je spjat s vodou.
Název Název rybniční soustavy a od ní pojmenované přírodní památky a evropsky významné lokality je odvozen od pomístních jmen (anoikonymum) tří rybníků (Horní-, Prostřední-, Dolní Rataják), se zeměpisnými názvy pouze Horní- a Dolní ratajský rybník. Přívlastek „Ratajské" (Rataják, ratajský) získaly rybníky podle své polohy v městské lokalitě s místním názvem Rataje (též ulice) na katastrálním území Hlinska (zástavba vzdálená zhruba 700 m od Dolního ratajského rybníka).
Geografie náhled|Břehové porosty tvoří bohatá vegetace; podzim přináší na hladinu rybníků spadané listí z mnoha dřevin rostoucích kolem celé rybniční soustavy, v záběru lokalita u Horního Ratajáku
Ratajské rybníky (rybniční soustava, přírodní památka, evropsky významná lokalita) leží zhruba 2 km od centra města Hlinsko severovýchodním směrem, s nadmořskou výškou 585 m na okraji lesní lokality „Na balkovském" u Dolního ratajského rybníka až 595 m na loukách nad Horním ratajským rybníkem. Široké údolí je sevřené svahy vrcholů v jihovýchodní části Kameničské vrchoviny, jsou to na severu Medkovy kopce (638 m n. m.), severovýchodně Čertovina (655 m n. m.), východo-jihovýchodně Dědovský kopec (676 m n. m.) a na jihovýchodě s významným bodem Pešava (697 m n. m.).
Lokalita vlhkých luk a rybniční soustavy, zastíněných od východu a jihu zalesněným prostorem „Na balkovském", poskytuje rostlinstvu omezené, typické podmínky vlhkého prostředí v chladných klimatických podmínkách jihovýchodní části Sečské vrchoviny s jejími nejvyššími nadmořskými výškami v oblasti charakteristické delším zimním obdobím.
Postupně svažující se terén na úbočí zalesněné vrcholové části hřebene Železných hor, v pásmu Medkovy kopce – Čertovina – Dědovský kopec s několika bezejmennými méně vydatnými vodními toky a také s Blatenským potokem stékajícím po úbočí vrcholu Pešava, vytvořilo přírodně vhodné podmínky pro postupné (v rozmezí více než sto let) vybudování tří rybníků kaskádovitě nad sebou. Směrem na jihozápad je údolí otevřeno k Blatenskému potoku, který odvádí vody z oblasti, včetně rybniční soustavy, do necelý kilometr vzdálené řeky Chrudimky, protékající Blatnem (část obce Hlinsko).
Geomorfologie a přírodní podmínky Údolí s rybniční soustavou, při postupném budování tří vodních nádrží využívajících svažitý terén, se nachází v severní části Českomoravské vrchoviny. V rámci regionálního členění georeliéfu České republiky náleží do geomorfologického celku Železné hory, podcelku Sečská vrchovina a geomorfologického okrsku Kameničská vrchovina.
Geomorfologický útvar (údolí) je situován v jihovýchodní části Kameničské vrchoviny pod vrcholem Pešava (697 m n. m., v roce 1987 uváděn za nejvyšší a od roku 2006 jako významný bod geomorfologického celku Železných hor). Od rybniční soustavy k severu stoupá svah s vlhkými loukami, skupinami dřevin a zemědělsky obdělávanými poli k vrcholu Medkovy kopce (638 m n. m.). Od břehu Horního ratajského rybníka severovýchodním směrem se zvedá terén s rozsáhlými mokřady, nejprve pozvolna na území přírodní památky a od její hranice prudčeji, k vrcholu Čertovina (655 m n. m.) v zalesněném hřebeni. Území s vlhkými loukami a lesním společenstvem má významnou retenční schopnost.
Širokým a dlouhým žlabem stoupajícím k vrcholu Dědovského kopce (676 m n. m.), mezi svahy vrcholů Čertovina a Pešava, se do údolí se soustavou ratajských rybníků stahuje voda z vlhkých luk a mokřadů výše položených v bezejmenných vodotečích s úzkými koryty, v nichž v období s malým objemem dešťových srážek voda vysychá.
Louky nad rybníkem se skupinami dřevin a zemědělsky obdělávanými polemi jsou přerušeny v severozápadním směru silnicí I/34 (úsek Hlinsko–Čertovina), která tvoří nejseverněji položenou hranici Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Nad silnicí se táhne zalesněné pásmo Kameničské vrchoviny s vrcholy Medkovy kopce, Čertovina, Dědovský kopec, na jihovýchodním svahu s místní komunikací spojující Čertovinu (část města Hlinsko) s Pláňavy (část obce Vojtěchov) a obcí Dědová. Pozemní komunikace nad zvláště chráněným územím kopíruje zalesněný tzv. vedlejší hřeben Železných hor ve východo-jihovýchodním směru, který se od vrcholu Dědovského kopce stáčí více na jihovýchod, až k jejich nejvyššímu bodu U oběšeného (738 m n. m.), nad rozhraní s Hornosvrateckou vrchovinou.
Geologie Geologické podloží je tvořeno fylitickými břidlicemi (místy plodové břidlice kontaktně metamorfované) a svorovými fylity okraje hlinecké zóny (hlinské proterozoikum a paleozoikum). V oblasti vodních toků je to nivní sediment a na ploše rybniční soustavy sediment vodních nádrží (hlína, písek, štěrk) kvartéru. Na jihovýchodním okraji lokality s ochranným pásmem se objevuje hlubinný magmatit (granit) paleozoika.
Půdotvorným substrátem ve zvláště chráněném území jsou písčitohlinité až hlinité sedimenty, na nich vytvořené pseudogleje, místy zrašelinělé a v místech zatopených vodou rybníků zbahnělé gleje.
Vodstvo náhled|Dolní ratajský rybník s pomístním jménem Dolní Rataják, druhý největší i druhý nejstarší v rybniční soustavě; mokřady a vlhké louky za rybníkem jsou hydrogeologickou lokalitou s vodními zdroji
Oblast náleží do povodí Chrudimky, nejvýznamnější řeky v Sečské vrchovině, s prameništěm tzv. „přes kopec" od rybniční soustavy, za širokým sedlem mezi Dědovským kopcem a Pešavou. Spojnice obou vrcholů je rozvodnicí pro vodní toky, v severozápadním směru stékajících (s nejvýznamnějším Blatenským potokem) do údolí se soustavu ratajských rybníků, pro něž jsou v krajině důležité vodní zdroje. Na jihovýchod od rozvodnice leží rozlehlé prameniště Chrudimky. Svahy vrchů (kopců) Kameničské vrchoviny jsou z hlediska hydrogeologie významnými místy, ze kterých se stahuje do údolí voda. Na území přírodní památky a evropsky významné lokality je zásadním zdrojem pro život na tamních stanovištích rostlinných a živočišných společenství.
Významnou schopnost zadržování vody a její postupné uvolňování pro rostlinstvo mají na zvláště chráněném území mokřady, slatinné louky a lesní společenstva v jeho okolí, také Blatenský potok pramenící pod vrcholem Pešava a protékající okrajem lesní lokality „Na balkovském".
Z vodních toků svázaných s přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou jsou významné dva bezejmenné vodní toky, pramenící na loukách pod vrcholem Čertoviny. Severněji položený potok odvádí vody do Horního ratajského rybníka. Vydatnější vodní tok, pramenící u sídelní lokality Pláňavy (část obce Vojtěchov), soustavu rybníků obtéká a odvádí vodu mimo zvláště chráněné území.
Pod hrází prostředního a nejmenšího ratajského rybníka, osázeného lekníny, je vyveden z nedalekého vodárenského zdroje přepad vody, uváděn jako jiný vodní zdroj „U rybníků" (ev.č.1719 v Národním registru pramenů a studánek České republiky). Vodoteč je svedena do Dolního ratajského rybníka.
Jen málo vydatným vodním zdrojem je „Luční studánka" (ev.č. 2488 v Národním registru pramenů a studánek České republiky), v letní sezóně, v případě malých dešťových srážek v oblasti, brzo vysychajícím. Do úzkého koryta od pramene nad Dolním ratajským rybníkem, do kterého je vodoteč zaústěna, se stahuje i voda z mokřadů v jeho okolí.