Hercegovské povstání (srbochorvatsky Hercegovački ustanak) v roce 1882 bylo vzpourou srbského a muslimského obyvatelstva Bosny a Hercegoviny proti rakousko-uherské okupační správě. Předcházelo mu první Hercegovské povstání mezi lety 1875 a 1877.
Historie
Vznik Na základě závěrů Berlínském kongresu, řešícího tzv. Velkou východní krizi na Balkáně,Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152. obsadila vojska Rakouska-Uherska po krátké vojenské kampani území Bosny a Hercegoviny, někdejší území Osmanské říše. To vyvolalo nemalou nevoli ve zdejší národnostně i nábožensky smíšené populaci. K další eskalaci situace došlo počátkem roku 1882. Hlavním důvodem povstání v roce 1882 byla nevyřešená agrární otázka, daně a uložená vojenská povinnost místnímu obyvatelstvu. Bylo totiž úředně rozhodnuto, že i obyvatelstvo nejnověji získaného území Habsburské monarchie má sloužit v její armádě. To však místní považovali za nehorázné, neboť Bosna ještě stále formálně patřila k Osmanské říši a takové rozhodnutí mohl vydat jedině sultán. Bosňáci reagovali masivním odchodem na turecká území (především do Sandžaku), Srbové zprvu protestovali, nevole pak v okolí města Foča zavdala k ozbrojenému povstání.
V noci na 11. ledna 1882 zaútočila skupina ozbrojených rolníků na c. k. četnická kasárna v Ulogu. Zde následně vzniklo centrum povstání v roce 1882 a byla zde vytvořena také povstalecká vláda. Ze sociálního hlediska byla naprostá většina rebelů chudými rolníky. Povstání se brzy rozšířilo do severovýchodní Hercegoviny a jihovýchodní Bosny. V období mezi lednem a únorem se rebelové vedení Stojanem Kovačevićem a Salihem-Salko Fortem pokusili zaútočit na Foču a Trnovo (jižně a jihovýchodně od Sarajeva). Jejich hlavním cílem bylo osvobození Sarajeva jakožto hlavního města, které se stále nevzpamatovalo z velkého požáru v roce 1879. vlevo|náhled|235x235pixelů|Postup rakousko-uherských dělostřelců horským terénem (Neue Illustrirte Zeitung, 1882)
Potlačení Proti povstání byla následně mobilizována bojová síla rakousko-uherská vojska v počtu asi 10 000 pěšáků a čtyř dělostřeleckých baterií. Několik tisíc rebelů, špatně vyzbrojených a operujících samostatně, následně jen těžko dosahovalo úspěchů v boji proti přesile nepřátel. Tvrdé boje sváděl začátkem února mj. i český 75. pěší pluk či rakouský 77. pěší pluk v bitvách u Brodu a nedaleko Budanje. náhled|Pohřeb rakousko-uherského důstojníka v Crkvici (rytina z rakouského tisku, květen 1882) V dubnu 1882 rakousko-uherská armáda povstání potlačila. V hlavních centrech tak byly nepokoje urovnány rychle, v řadě menších oblastí u hranic s Černou Horou však pokračovaly ještě řadu týdnů. Sporadické sabotáže a partyzánské akce však trvaly až do listopadu 1882.
Odkazy
Reference
Literatura DUSCHNITZ, Alexander. Der Oberste Kriegsherr und sein Stab: die k.u.k. Wehrmacht in Wort und Bild [1848-1908]. Wien: Verlag "Der Oberste Kriegsherr und sein Stab", 1908, s. 151. Online ENGEL, Rudolf. Geschichte des k. und k. Infanterieregiments Philipp Herzog von Württemberg Nr. 77 von der Errichtung 1860 bis 1906. Przemyśl: Verlag des Regiments, 1906, s. 173-256. Online OVČINA, Ismet; Smajić, Muamera; Mešić, Alma (2022). 140 Years of the Herzegovina Uprising: Research and Unification of Materials From the Legacy of Hamdija Kapidžić and Documents About the Herzegovina Uprising in the Funds of the NULB&H, Archive of B&H, Academy of Sciences and Arts of Bosnia and Herzegovina". Bosniaca. 27 (27). Online
Související články Hercegovské povstání Benjámin Kállay
Externí odkazy
Kategorie:Události v Bosně a Hercegovině Kategorie:Události v Rakousku-Uhersku Kategorie:Dějiny Rakousko-uherského vojenství Kategorie:Povstání 19. století Kategorie:Události roku 1882