náhled|Dobruška na kresbě Kupkova současníka Aloise Beera (1892) náhled|NS Dobruškou s Františkem Kupkou (2. zastavení – Obecná škola, mládí Kupky) František Kupka (23. září 1871 OpočnoSOA Zámrsk, Matrika narozených 1858–1877 v Opočně , sign.120-3884, ukn 7065, str.153 . Dostupné online. – 24. června 1957 Puteaux, Francie) byl český malíř, grafik, ilustrátor, spiritista, patriot, legionář, polyhistor a všestranný avantgardní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního abstraktního malířství (někdy je označován jako otec či průkopník abstrakce). Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru přibližujícímu malířství jiným uměním (hudba, poezie). Převážnou část života (od roku 1895) žil s přestávkami ve Francii. Odtud také pochází alternativa jeho jména François Kupka či méně často Frank Kupka.JAKLOVÁ, Lenka (ed.), František Kupka: Čech – Francouz – Evropan (Tchèque – Français – Européen; Czech – Frenchman – European), Hradec Králové 2009. BRADÍK, Pavel a kol., František Kupka – z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, Hradec Králové 2008.HAVLOVÁ, Eliška, František Kupka: legionář a vlastenec (Legionnaire and patriot), Praha 2018.
Moderní odkaz nese prostředí jeho dětství a mládí – od roku 2007 Mikroregion Rodný kraj Františka Kupky spojující dvě sousední města Opočno a Dobruška v severním Podorlicku v okrese Rychnov nad Kněžnou. Identitu Kupkovy osobnosti prezentuje region nejen spojením hmotného díla s krajinou a krajem slavného rodáka, který zde prožil svá učednická léta. Alternativním označením regionu je také Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí. V roce 2025 vznikla v Dobrušce Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou, která prezentuje jeho rodný kraj na základě vzpomínek z mládí. Rodný kraj Františka Kupky: Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí, Královéhradecký kraj: Abakus, 2009.
Svým dílem se zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Z komerčního hlediska patří jeho díla mezi nejdražší vytvořená českými umělci; jeho dílo Conception/Danae (Početí) bylo v dubnu 2024 vydraženo za částku 126 500 000 Kč (aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery, 21. 4. 2024) a stalo se tak nejdražším dílem všech dob vydraženým na aukci v České republice. Zároveň se stalo novým autorským rekordem malíře v České republice, dalších několik jeho maleb bylo prodáno za částky přesahující 60 milionů korun, abstraktní obraz Divertimento II (1935) za 90 milionů korun. Obraz Tryskání II (1921–22) se v březnu 2021 v londýnské Sotheby's vydražil v přepočtu za 196 milionů korun (s aukční přirážkou 231 milionů), čímž se stal nejdražším vydraženým obrazem českého umělce vůbec.
O nejrozsáhlejší sbírku (čítá přes 200 olejomaleb, studií a kreseb) Kupkovy vrcholné tvorby se stará Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových. Národní galerie v Praze má ve své sbírce kolem 100 děl včetně slavné abstraktní Amorfy – Dvoubarevné fugy (1912). Dobovým sběratelem a mecenášem Kupkových děl byl český průmyslník Jindřich Waldes, v autorově mládí to byl dobrušský starosta Josef Archleb. Dodnes se jedná o jednoho z nejvystavovanějších českých umělců v zahraničí. V Dobrušce jsou pak přítomny originály obrazů malířových prvotin v rámci expozic Vlastivědného muzea Dobruška (dobrušská radnice a Dům Františka Kupky) spravující sbírku.
Mládí v Podorlicku (1871–1892) František Kupka se narodil v Opočně 23. září 1871 (dnes ulice Zámecká, čp. 6) jako nejstarší z pěti dětí v rodině z druhého manželství notářského úředníka a zámeckého honorabla Václava Kupky původem ze Slavětína a rodačky z Dobrušky Josefy Špačkové. Kupkovo rodné město mu bylo jen krátkým domovem, v letech 1871–1872 tu strávil svých pouhých prvních 13 měsíců svého života, i tak mu bylo místem pozdější inspirace. Otec dostal pracovní příležitost na pozici tajemníka radnice v sousední Dobrušce. Ta mu byla stálým domovem mládí a dospívání v letech 1872–1889, nejprve ve Školní ulici čp. 254. Od roku 1882 po zakoupení domu otcem ve Svatodušské ulici, kde nyní stojí Dům Františka Kupky (čp. 323, ulice Fr. Kupky) s expozicí.
Otec ho vedl ke kresbě od raného věku a vyráběl mu dřevěné hračky. Ve třech letech již začal malovat a za našetřené peníze si kupoval barvy. V pětitřídní chlapecké obecné škole, kterou navštěvoval v letech 1877–1883, již projevoval jisté znaky odlišnosti. Místo jednoduchých tahů maloval spíše na protest panáčky, proto příliš neexceloval. V Olešnici v Orlických horách se učil německy a vychodil zde pátou třídu – zde mu již byl naopak přikládán mimořádný talent kreslení. Dočasně tu pobýval na handlu u mlynáře Vogela. náhled|NS Dobruškou s Františkem Kupkou (6. zastavení – renesanční radnice na náměstí F. L. Věka, Kupkův kraj) Smrt matky Josefy Špačkové roku 1881 chlapce nezasáhla jen hluboce duševně, ale ovlivnila i jeho tvůrčí proces v raném věku. Maceše Alžbětě Martínkové se nezamlouvala chlapcova záliba v kreslení a jeho výtvory pálila v kamnech. František se uchyloval na odlehlá místa (jako byla půda), kde dál potají maloval. Na příkaz otce se od svých necelých třinácti let (v období 1884–1887) učil sedlářskému řemeslu u shovívavého Josefa Šišky z Vambeřic, předčasně tak opustil školní docházku. To vyplynulo z nelehké finanční situace pětičlenné rodiny žijící v třípokojovém příbytku. Macecha roku 1886 zemřela a otec se oženil již počtvrté. Kupka se v této době seznámil se spiritismem, začal též podnikat časté vícedenní vandry (kladské Vambeřice s barokní komponovanou krajinou či nedaleké Opočno s klášterem); na nich se namísto řemeslu věnoval vlastnímu studiu malby v plenéru, které ho formovalo a inspirovalo v náboženských motivech malovaných prvotin. Byl v obou těchto směrech veden částečně i Šiškou, který rozpoznal velký talent, byť v umělecké malbě (Firemní štít Josefa Šišky z roku 1885). Po nepříliš řádném vyučení Kupka podnikl dosud svůj nejdelší vandr (1887) až do Domažlic, kde byl tovaryšem u malíře Pecky jako drtič barev. Zároveň se učil základním kompozičním pravidlům malby.
Mladý František byl fascinován funerální architekturou jaroměřského hřbitova, kterou pozoroval během svého tříměsíčního pobytu (r. 1888) u akademického malíře Aloise Studničky v rámci intenzivních příprav na zkoušky na pražskou Akademii. U ředitele Státní řemeslnické školy společně s profesorem Josefem Šímou studoval díky doporučení dobrušského starosty a mecenáše Josefa Archleba, který viděl v Kupkovi (již od jeho 16 let) velký potenciál. Konečně dosáhl na tak toužený cíl stát se profesionálním umělcem a sám Kupka uvádí toto období jako jeho vůbec nejšťastnější v životě. V Dobrušce se pak krátce věnoval malbě v pronajatém ateliéru, kde vytvořil i Panorama Dobrušky. náhled|Výhled od Kalvárie na barokní poutní areál s bazilikou Navštívení Panny Marie ve Vambeřicích Kupka odešel z Dobrušky za studiem do Prahy roku 1889 ve věku 18 let jako jinoch s výučním listem, avšak jako pomýšlející na dráhu umělce, nikoliv řemeslníka. Později se ukázalo, že studium krajinomalby se zapojením spiritismu ho přivede vstupní branou do světa abstrakce. V Praze studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Františka Sequense. Zároveň byl vyhledávaným médiem pro účely spiritistických seancí a příležitostně si tak vydělával na živobytí spolu s vyučováním kresby. Ve značně navozeném stavu vyššího vědomí údajně potkával a komunikoval s entitou svého idola Josefa Mánese, druhým vzorem mu byl Mikoláš Aleš. Roku 1891 zemřel Kupkův otec a mladík (ani ne ve dvaceti letech sirotek) naplno vykročil do světa. Navíc v témže roce dokončil Akademii a s diplomem bylpovažován za předního figuralistu. Zde patrně i leží přelom v perspektivě smýšlení a navozování atmosféry – již v Praze se stal vegetariánem a nadměrné pití kávy přispívalo k duševní nepohodě.
Kupkův životopis z období mládí je poznamenám autobiografickou stylizací převyprávěnou Josefem Svatoplukem Macharem, která byla publikována v Rudých květech roku 1905. Má však svůj nezaměnitelný nádech romantismu (dopisy a deníky přátelům), který trefně vystihuje Kupkův vývoj osobnosti a formování jeho hodnot. Krajina mládí byla jen pomyslnou počáteční studií ke vznikajícím obrazcům pozdější tvorby.
Směr ubírání Kupkova vědomí s memoáry sleduje i nová (2025) Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou, na kterou navazuje čtveřice obrazů od Adély Rúčkové: Iniciace, Inspirace, Kontemplace a Seance.
Profesní dráha, legionářem a život v zahraničí náhled|Autoportrét Františka Kupky (1905,. olej na plátně) náhled|Na fotografii v uniformě legionáře (kolem roku 1917) Ve Vídni získal nechuť k akademismu (ani později se nehlásil k žádnému oficiálnímu hnutí) a načas sklouzl k dekadentním tendencím. Sám popisoval toto období jako temné až černé (do 22 let), kdy zacházel do extrémního zkoumání schématu vlastní roztržité mysli „chorého muže“. Zároveň však nepochybně uvažoval nesmírně komplexně a na dva roky se téměř zcela oprostil od malby a věnoval se mimo jiné myšlenkám Nietzscheho nihilistické filozofie či klasické literatury. I tak zde maloval pro rakouskou šlechtu a všimla si ho i samotná císařovna Alžběta Bavorská (Sissi).
Z vídeňské Akademie byl poslán jako stipendista do Paříže (poprvé v roce 1894), kam cestoval oklikou přes Mnichov, severní Evropu a Londýn. Konečné procitnutí a stabilní umělecké zázemí mu přineslo teprve prostředí Paříže v roce 1895, kde se usadil na Montmartru a později v nedalekém Puteaux (1905), kde zapustí své kořeny v zahraničí se svou ženou Eugéniií Straubovou (Nini), se kterou později vychovával nevlastní dceru Andrée.
Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium ( Kupka byl příznivcem teosofie, východních filosofií a mysticismu vůbec). Také se ve francouzské metropoli setkával s Alfonsem Muchou.
Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letech 1901–1907 a vytvořil i tři svá samostatná čísla – alba Peníze (francouzsky Argent), Náboženství a Mír. Tvořil zde mimo jiné plakáty pro prestižní podniky a kabarety, navíc získává bronzovou medaili na světové výstavě EXPO 1900. Ač Kupka v éře Belle Époque naplno projevuje své vizionářské pojetí moderny, jeho obrazy jsou kritikou přijímány se smíšenými názory.
V roce 1914 odešel dobrovolně na frontu jako člen roty Nazdar (ve věku 43 let byl jejím nejstarším členem), v bitvě u řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána. Pomáhal organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde založil tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou byl později zvolen. Také navrhl prapor pro 21. střelecký pluk československých legií ve Francii, který byl předán za přítomnosti Edvarda Beneše francouzským prezidentem Raymondem Poincarém. Roku 1919 se účastnil soutěže Památníku odboje o návrh československé vlajky.HAVLOVÁ, Eliška, František Kupka: legionář a vlastenec (Legionnaire and patriot), Praha 2018.náhled|Místo posledního odpočinku Františka Kupky (François Kupka 1871–1957)Po válce byl jmenován profesorem pražské Akademie, na níž v roce 1920 také přednášel. Přednáškovou činnost pořádal později i v Paříži, kde vyučoval československé stipendisty (i Věru Jičínskou). Mezi lety 1919–1938 Františka Kupku podporoval přítel Jindřich Waldes, úspěšný pražský podnikatel, který kupoval jeho obrazy a stal se jeho mecenášem. Roku 1936 vystavoval v Paříži s Alfonsem Muchou. Za 2. světové války žil v Beaugency u své ženy. Roku 1946 se konala v pražském spolku Mánes velká retrospektiva jeho celoživotního díla. Do katalogu navíc Kupka napsal vlastní životopis a o rok později naposledy navštívil svou vlast.