Balto-slovanské jazyky jsou jednou ze skupin jazyků indoevropských. Hovoří se jimi především ve střední, jihovýchodní, severovýchodní a východní Evropě a v severní Asii. Tvoří je dvě větve: slovanská, do níž naleží drtivá většina jazyků i mluvčích, a baltská, kterou se hovoří v severovýchodním Pobaltí. Odhaduje se, že společným prajazykem, z něhož se obě větve vyvinuly, tzn. prabaltoslovanským jazykem, se hovořilo zhruba v letech 1500–1000 př. n. l., cca v oblasti dnešního Polska, Běloruska a Ukrajiny.
Dělení baltské jazyky západobaltské jazyky † pruština † staropruština † novopruština † jotvingština (súduvština) † galindština † východobaltské jazyky kurština † – někdy považována za západobaltský jazyk jazyk Kuršiniků lotyština (1,6 mil. mluvčích) latgalština (150 tis. mluvčích) – často považována za dialekt lotyštiny litevština (3,9 mil. mluvčích) žemaitština – často považována za dialekt litevštiny sélština † zemgalština (žiemgalština) †
slovanské jazyky západoslovanské jazyky česko-slovenské jazyky čeština slovenština lužickosrbské jazyky hornolužická srbština dolnolužická srbština lechické jazyky polština pomořanština kašubština slovinčtina † polabština † východoslovanské jazyky běloruština ukrajinština ruština rusínština jihoslovanské jazyky západní větev chorvatština srbština bosenština černohorština slovinština zámuřština východní větev makedonština bulharština staroslověnština † církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví
Externí odkazy
Kategorie:Klasické indoevropské jazyky