Kapteynova hvězda (také VZ Pictoris, GJ 191 nebo HD 33793) je starý, na kovy chudý červený podtrpaslík v souhvězdí Malíře. Od Slunce je vzdálena přibližně 12,83 světelného roku (3,93 pc) a patří mezi nejbližší hvězdy. Je často uváděna jako nejbližší známá hvězda náležející ke galaktickému halu.
Se zdánlivou hvězdnou velikostí kolem 8,85m není viditelná pouhým okem, ale lze ji pozorovat malým dalekohledem. Jako proměnná hvězda nese označení VZ Pictoris a bývá řazena k typu BY Draconis.
Kapteynova hvězda je pozoruhodná mimořádně vysokým vlastním pohybem přibližně 8,64 úhlové vteřiny za rok. Po Barnardově hvězdě má druhý nejvyšší známý vlastní pohyb mezi hvězdami.
V roce 2014 byly oznámeny dva planetární kandidáti, označovaní jako Kapteyn b a Kapteyn c. Studie z roku 2021 však nenašla přesvědčivý důkaz ani pro jeden z těchto objektů a oba dříve hlášené signály vysvětlila rotací a magnetickou aktivitou hvězdy.
Historie pozorování
Hvězda byla zaznamenána v katalogu Cape Photographic Durchmusterung pod označením CPD−44 612. Na konci 19. století Jacobus Kapteyn při porovnávání fotografických desek a hvězdných map zjistil, že se objekt oproti dříve uváděné poloze nápadně posunul. Robert T. A. Innes pak nalezl stejnou hvězdu přibližně 15 úhlových vteřin od očekávané polohy.
Ukázalo se, že jde o totéž těleso, jehož poloha se kvůli mimořádně vysokému vlastnímu pohybu rychle mění. V době objevu šlo o hvězdu s největším známým vlastním pohybem; toto prvenství převzala až v roce 1916 Barnardova šipka.
Kapteynova hvězda se od Slunce vzdaluje. Nejblíže se nacházela přibližně před 10 900 lety, kdy ji od Slunce dělilo asi sedm světelných let.
Fyzikální vlastnosti
Kvůli nízkému obsahu těžších prvků je Kapteynova hvězda klasifikována jako podtrpaslík. V literatuře se objevují spektrální klasifikace sdM1, M1,5 V i M1 VIp.
Její hmotnost se odhaduje na 0,281±0,014 hmotnosti Slunce a poloměr na 0,291±0,025 poloměru Slunce. Efektivní teplota povrchu je přibližně 3570 K a zářivost odpovídá asi 1,2 % zářivosti Slunce.
Kapteynova hvězda je výrazně starší než Slunce; její stáří se obvykle odhaduje přibližně na 11,5 miliardy let. Její metalicita leží kolem [Fe/H] ≈ −0,86, tedy zhruba na 14 % sluneční hodnoty železa.
Proměnnost a rotace
Hvězda bývá vedena jako proměnná typu BY Draconis. Změny jasnosti souvisejí s magnetickou aktivitou a hvězdnými skvrnami, které se při rotaci hvězdy dostávají do zorného směru pozorovatele a opět z něj mizí.
Studie z roku 2015 odhadla rotační periodu asi na 143 dní, ale pozdější analýza z roku 2021 dala hodnotu přibližně 125 dní a dospěla k závěru, že právě rotační aktivita vysvětluje i dříve hlášené planetární signály.
Pohyb a možný původ
Kapteynova hvězda má vysokou radiální rychlost, kolem středu Mléčné dráhy obíhá v retrográdním směru a bývá spojována s takzvanou Kapteynovou pohybovou skupinou.
Na základě kinematických a chemických podobností vznikla hypotéza, že část Kapteynovy skupiny může souviset s Omega Centauri, která bývá sama považována za možné jádro někdejší trpasličí galaxie, později pohlcené Mléčnou dráhou.
Pozdější chemická analýza ale ukázala, že Kapteynova skupina nejspíš nepředstavuje přímý slapový odpad z ω Cen. Souvislost Kapteynovy hvězdy s touto strukturou proto zůstává otevřenou hypotézou, nikoli jednoznačně prokázaným faktem.
Hledání planet
V roce 2014 oznámil mezinárodní tým astronomů objev dvou planetárních kandidátů na základě měření radiální rychlosti přístroji HARPS, HIRES a PFS.
Vnitřní kandidát Kapteyn b měl mít minimální hmotnost přibližně 4,8 hmotnosti Země a oběžnou dobu asi 48,6 dne. Vnější kandidát Kapteyn c měl mít minimální hmotnost přibližně sedmi hmotností Země a oběžnou dobu asi 121,5 dne.
Studie z roku 2015 upozornila, že signál připisovaný Kapteyn b odpovídá zhruba jedné třetině tehdy odhadované rotační periody hvězdy a pravděpodobně vzniká hvězdnou aktivitou, nikoli planetou.
Autoři původního objevu tento závěr v roce 2016 zpochybnili a hájili interpretaci ve prospěch dvou planetárních kandidátů.
Studie z roku 2021 modelovala rotační aktivitu hvězdy pomocí gaussovských procesů a nenašla přesvědčivý planetární signál ani pro Kapteyn b, ani pro Kapteyn c. Oba dříve hlášené signály tak bývají pokládány za artefakty rotační a magnetické aktivity hvězdy.
Odkazy
Reference
Související články Barnardova šipka Groombridge 1830 Omega Centauri Seznam nejbližších hvězd Galaktické halo Podtrpaslík
Externí odkazy
Kapteynova hvězda v databázi SIMBAD VZ Pictoris v databázi AAVSO
Kategorie:Červení trpaslíci Kategorie:Proměnné hvězdy Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Malíře Kategorie:Místní bublina Kategorie:Objekty v katalogu Henryho Drapera Kategorie:Objekty v katalogu 2MASS Kategorie:Objekty v katalogu Hipparcos Kategorie:Objekty v Glieseho katalogu