František Zavřel (1. listopadu 1884 Trhová Kamenice – 4. prosince 1947 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Nemocnici Milosrdných bratří, sign. MB Z10, s. 111) byl český spisovatel a dramatik. Byl vyšetřován pro podezření z kolaborace s nacisty za druhé světové války, zemřel jako bezdomovec.
Život František Zavřel se narodil 1. listopadu 1884 v Trhové Kamenici jako jediný potomek učitele Františka Zavřela staršího (1858–1919), sezdaného teprve 2. června téhož roku s Marií (1863–1930), dcerou Františka Schulze (1835–1897), starosty obce, majitele pily, lesů a hostince U Knížete na hlavním náměstí (dnes Raisovo, čp. 37), kde rodina tehdy bydlela. V létě 1891 byl otec povýšen jako řídící učitel do Trojovic. Tam František „vychodil dvoutřídní školu“,Za živa pohřben, poslední odstavec druhé kapitoly Trojovice načež roku 1895 nastoupil na reálné gymnázium v nedaleké Chrudimi; rodiče zůstali v Trojovicích, otec byl po roce přeložen na měšťanku v Heřmanově Městci a roku 1899 do Chrudimi. Roku 1903 u maturity Zavřel neuspěl v matematice a (společný předmět) dějepise se zeměpisem, možná i kvůli svým předchozím kázeňským problémům pro zpochybňování autority vyučujících; složil ji až o rok později.Burget 2017, str. 56 a 67 V té době již vydal první básně, a to i v samostatných brožurách. Na podzim 1904 začal studovat románskou a germánskou filologii na Filosofické fakultě UK, ale po prvním semestru přešel na právnickou fakultu; tu absolvoval roku 1909. Doktorem práv byl, po složení tří rigorózních zkoušek vždy v červenci 1916 až 1918, promován 25. července 1918.Burget 2013, str. 56 / Burget 2017, str. 115
Zaměstnání Po studiích Zavřel pracoval jako koncipient u krajského soudu v Praze, od roku 1912 jako praktikant u krajského soudu v Chrudimi. Do 1. světové války nebyl odveden, podle svých vzpomínek dokonce opakovaně, kvůli srdeční vadě. Roku 1915 soud opustil a stal se koncipientem u významného chrudimského advokáta Viléma Sýkory.
Už za války se snažil získat místo v Praze; po vzniku Československa nejprve žádal na nově vzniklém ministerstvu vnitra, nakonec však byl na jaře 1919 přijat na Ministerstvo práce, obchodu a živností jako ministerský koncipista v prvním oddělení (řešilo úkoly týkající se průmyslové agendy, tvoření syndikátů, finančních, daňových a obecně hospodářko-politických záležitostí).Burget 2013, str. 61 / Burget 2017, str. 125–6 Během 20. let si stěžoval, že byl opakovaně „preterován“, tj. přeskočen v postupu služebně mladšími kolegy.
Po aféře s románem Fortinbras byl Zavřel v únoru 1931 předčasně penzionován, a to na vlastní žádost, protože podle svých vzpomínek byl nepravdivě informován, že při propuštění z rozhodnutí ministerstva přijde o nárok na penzi. Ta však byla nízká; Zavřel si tedy udělal advokátské zkouškyNárodní politika 28. 6. 1931, s. 7 (vykonání advokátní zkoušky) a otevřel si advokátní kancelář.<ref>Národní politika, 3. 4. 1932, s. 4, Z kruhů advokátních (Oznámení otevření advok. kanceláře)</ref> V advokacii se mu však nedařilo, podle jeho vzpomínek kvůli všeobecné hospodářské krizi; po roce 1934 se tak vrátil na literární dráhu.
Protektorát Kontakt s českými fašisty udržoval František Zavřel už od třicátých let a byl členem Národní obce fašistické; v roce 1940 vstoupil do Vlajky. Aktivně na sebe a na své dílo upozorňoval přední představitele Protektorátu (K. H. Frank, Emanuel Moravec) i představitele kolaborace (Jan Rys-Rozsévač). Jak se šetřením Sicherheitsdienstu na jaře 1940 ukázalo, sám Zavřel byl podle norimberských zákonů židovský míšenec (prapradědeček Streissler z matčiny strany byl pokřtěný Žid a praprababička Jerusalemová z otcovy strany byla dokonce Židovka), tato informace však nebyla na pokyn K. H. Franka proti němu využívána.Burget 2013, str. 200 / Burget 2013, str. 200
V roce 1941 byl na vlastní žádost opět povolán na úřednické místo, jako odborový rada na Ministerstvu obchodu. Byl však zařazen do stejné platové třídy jako v době odchodu. S tím nebyl spokojen a snažil se o získání lepšího postavení, mj. intervencemi u ministra Emanuela Moravce. Snaha o získání lépe hodnoceného místa s nejvyšší pravděpodobností souvisela i s jeho sňatkem s Helenou Havlíkovou. V květnu 1944 byl jmenován vrchním odborovým radou na Ministerstvu lidové osvěty, které Emanuel Moravec řídil. Do úřadu ale pro zdravotní problémy nenastoupil, i když plat pobíral. Při příležitosti šedesátých narozenin obdržel vyznamenání – Čestný štít s orlicí sv. Václava, ale současně byl poslán do výslužby a nepomohla mu ani žádost ministrovi.Burget 2013, str. 215–6 / Burget 2017, str. 410-2
Osudové ženy náhled|vlevo|Milada Pakůrová náhled|Druhá manželka Helena a František Zavřel Dle vlastních vzpomínek (kapitola Strž) utekl František Zavřel před maturitou do Vídně, kam ho měla doprovázet dívka, tehdy již zasnoubená. O dalších osudech tohoto vztahu se vzpomínky nezmiňovaly.
Poprvé se František Zavřel oženil v prosinci 1925 s Marií Čejkovou, která mu v květnu 1926 porodila syna Františka. Manželství bylo rozloučeno již v dubnu 1926 a František Zavřel tento vztah ani existenci syna ve vzpomínkách či korespondenci téměř neuváděl.Zdroj: Matrika O, chrám Nejsvětějšího srdce Páně, Král. Vinohrady, 2. svatba F. Z. 15. 1. 1941, s. 224 (v r. 2016 ještě uloženo na matrice Praha 1)
V březnu 1927 se Zavřel seznámil s Miladou Pakůrovou (19. 12. 1905Záznam o narození a křtu, Král. Vinohrady, sv. Ludmila, VIN N11, snímek 180, záznam 985 – 2. 5. 1938), dcerou vinohradského řezníka Antonína Pakůry.Zavřel vždy psal příjmení s kroužkovaným ů (Pakůrová), Burget přináší dobovou fotografii výlohy řeznictví, kde je rovněž uvedeno jméno Pakůra. Matriční zápis o Miladině narození a křtu má patrně nedopatřením tvar s „u“ bez řádného kroužku.Policejní přihlášky, Praha, Antonín Pakura Ta naopak jeho život i literární tvorbu ovlivnila výrazně a po její předčasné smrti na mozkový nádor jí věnoval sbírky básní a vzpomínky v pamětech.
V roce 1938 se Zavřel seznámil s Helenou Havlíkovou (* 1920) a 15. ledna 1941 se s ní oženil.Protože nevěstě nebylo při sňatku 21 let, musela být soudně prohlášena za zletilou. Její otec již v době svatby nežil.Našinec, 23. 1. 1941, s. 4, oznámení sňatku (dostupné online v NK ČR) Dedikoval jí své vzpomínky Za živa pohřben, ve kterých věnoval seznámení se svou druhou manželkou samostatnou kapitolu. Oběma ženám (Miladě Pakůrové a Heleně Havlíkové) věnoval i sbírku veršů Pomník Miladě a Heleně. 4. října 1944 se František Zavřel s manželkou Helenou rozvedl. Důvodem nejspíš byl blížící se konec války a snaha, aby s ním nemusela sdílet existenční problémy. Bývalá manželka se po rozvodu znovu provdala, přesto Františka Zavřela navštěvovala v roce 1945 ve vyšetřovací vazbě. František Zavřel v bytě své bývalé manželky též po nějakou dobu žil.
Závěr života Po II. světové válce byl Zavřel vyšetřován pro podezření z kolaborantství, období od května do září 1945 strávil ve vyšetřovací vazbě. Podruhé byl zatčen v září 1946, kdy mu bylo prokázáno členství ve Vlajce. Propuštěn byl v říjnu 1946; v říjnu 1947 bylo řízení zastaveno, jako důvod byla uvedena duševní choroba. Ještě předtím, v listopadu 1946, mu byla odebrána penze a bylo požadováno přes čtvrt miliónu Kčs jako náhrada mzdy vyplacené v období Protektorátu. Dne 20. listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával; ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, 4. prosince 1947 po několika záchvatech mrtvice zemřel.Burget 2013, str. 220 Zpráva o jeho úmrtí byla zveřejněna více než po měsíci.Svobodné noviny 11. 1. 1948, s. 5 (dostupné online v NK ČR)
Eduard Burget, který věnoval Františku Zavřelovi rozsáhlou disertační práci, zhodnotil jeho protektorátní činnost takto:
Mylné životopisné informace Starší zdroje (dokonce i Lexikon české literatury) označovaly Františka Zavřela za druhého manžela herečky Evy Vrchlické (1888–1969), je to ale vzájemně přebíraný omyl. Vrchlická sice hrála v Zavřelových dramatech Dravec, Kristus, Nesmrtelná milenka a Panna, ovšem jejím druhým manželem ve 20. letech byl jeho bratranec, hoteliér Edmund Zavřel (1891–1940). Sám Zavřel ve svých vzpomínkách Za živa pohřben Vrchlickou zmiňuje bez uvedení jména jen jako „mladší dceru“ Jaroslava Vrchlického, jehož choval v oblibě a počátkem století dvakrát navštívil; ve 20. letech prožíval lásku k Miladě Pakůrové.
Dramatik František Zavřel býval také občas zaměňován se svým bratrancem z druhého kolene, Edmundovým starším bratrem Františkem Zavřelem (1878–1915), režisérem v Divadle na Vinohradech,Divadlo na Vinohradech, Režisér František Zavřel (1878-1915) Národním divadle. a v zahraničí. Na mimopražských scénách působil od 20. let třetí jmenovec, operní barytonista a příležitostný režisér František Zavřel (1901–1986).
Ohlas v memoárové literatuře Ve svých, jinak laskavých, vzpomínkách Byla jsem na světě napsala Olga Scheinpflugová o Zavřelovi: „postrach české divadelní dramaturgie, muž ctižádosti a malého nadání. (…) Nenapsal jediné slušné drama, ale vytvořil velikou tragikomickou postavu autorské ctižádosti, která byla ochotna obětovat všechno, čest a nakonec i život, za to, aby slyšela svá zbytečná slova na jevišti.“
Podle jeho autobiografie Za živa pohřben a s citacemi z jeho děl vznikla divadelní hra Ladislava Stýbla Heroika aneb Play Zavřel, kterou nastudovalo brněnské Divadlo Čára v roce 2006 (dramaturg Přemysl Hnilička, režie Zdeněk Čecháček Turba, v roli Zavřela Jiří Bartoň).Divadelní ústav – Údaje o inscenaci Divadla Čára v Brně Text chybou dramaturga obsahuje informaci o sňatku s Evou Vrchlickou.
Dílo Historické hry Františka Zavřela hodnotila kritika vlažně nebo odmítavě; Burget shrnul důvody u Žižky: „V zásadě se nejedná o hru historickou, historické jsou pouze kulisy, skrze ně Zavřel vyjadřuje svůj životní postoj – kult nadčlověka a přesvědčení o vlastním světodějném významu.“Burget 2013, str. 185 Karel Čapek, když se v létě 1921 chystal na nástup do funkce dramaturga Vinohradského divadla, jež počátkem roku ještě pod Hilarovým vedením uvedlo Zavřelův Návrat), jeho snahu rychle prosadit další dílo odmítl lapidárně: Příznivěji bylo po okupaci přijato drama Valdštýn, které hodnotil kladně např. Eduard Bass.Lidové noviny 15. listopadu 1940, s. 7, Zavřelův Valdštýn v pražském Národním S lepším ohlasem se setkávaly Zavřelovy veselohry.Např. Národní politika 2. prosince 1926, s. 9, Dědečkem proti své vůliLexikon české literatury uzavírá Zavřelovo heslo poznámkou, že jeho „pateticko-tragická sebestylizace zneuznaného dramatika drceného záští nepřátel a malostí českých poměrů působila navíc mnohdy komicky teatrálním dojmem“.
Příspěvky Františka Zavřela se objevovaly v letech 1906–1941 v řadě periodik, např. Moderní revue, Švanda dudák, Tribuna aj.
Divadelní hry Knižní vydání: 1912 – Simson (tragoedie o 1 dějství, vydal Bursík a Kohout, Praha) 1915 – Don Juan (tragoedie v 5 dějstvích, vydal Springer, Praha); Oidipus a Jokasta (slavnostní jevištní hra) a Simson a Delila (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Josef Springer, Praha) 1919 – Boleslav Ukrutný (tragoedie o třech dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha) 1920 – Návrat (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Máj, Praha) 1922 – Král Přemysl Otakar druhý (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921); Dravec (drama ve 3 dějstvích, vydal B. Kočí, Praha); Kamenný host (tragedie, vydal Hašler, Praha) 1923 – Vzpoura (drama ve 3 dějstvích, vydal Švejda, Praha, 1923); Oba Kokoškové (veselohra ve 3 dějstvích a 7 proměnách, vydal Švejda, Praha) 1924 – Boxerský zápas (veselohra o 5 dějstvích, vydal Evžen K. Rosendorf, Praha, 1924); Mrtvý (veselohra ve třech dějstvích, vydal Fr. Borový, Praha) 1925 – Vykupitel (veselohra o třech dějstvích a dvou proměnách, vydala Zora, Praha) 1926 – Dědečkem proti své vůli (komedie o 3 dějstvích, vydala Zora, Praha) 1927 – Nesmrtelná milenka (komedie o pěti dějstvích, vydal F. Topič, Praha); Vykutálený paroháč (komedie, Zora, Praha)