Marie Čacká (9. března 1811 Praha – 18. března 1882 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu Františky Pichlové farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském ), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (1813–1888) byl lékař, novinář a spisovatel.
Život Byla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=971C8F99DF3611E3867840618600A675&scan=1 Soupis pražských příslušníků, Swoboda Franz Johann, 1778]</ref> Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.Více o tomto období viz např. V té době začala uveřejňovat v časopisech básně, které si rychle získaly popularitu. Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč). Její pravá totožnost nebyla známá. Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog a lidé ji oplakávali. Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře. Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva. Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.
Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.
V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní. Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,Zřejmě zástava dechu - viz heslo „ochrnutí“ v pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
Dílo Básně publikovala v letech 1838 až 1856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech. Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838) a Písně Marie Čacké (Lumír 1851). Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím; projevovala v nich vřelý mateřský cit. V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.). Některé byly zhudebněny.
Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).
Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.: Lucie (1843), autor: Fanny Reybaud Povídky z francouzského lidu'' (1875), autor: Jean-Nicolas Bouilly
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:České básnířky Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:České překladatelky Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé z francouzštiny do češtiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození 9. března Kategorie:Narození v roce 1811 Kategorie:Úmrtí 18. března Kategorie:Úmrtí v roce 1882 Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Ženy