Apollo 11 byl americký pilotovaný kosmický let programu Apollo, během něhož 20. července 1969 lidé poprvé stanuli na povrchu Měsíce.
Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina „Buzze“ Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V pořadí letů Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969.
Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený 25. května 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi.
Podle katalogu COSPAR dostal let označení 1969-059A a byl 31. letem pilotované kosmické lodě z naší planety.
Cíle mise Hlavním cílem letu Apolla 11 bylo doletět k Měsíci, přistát na jeho povrchu a bezpečně se vrátit na Zemi. Tím by byl splněn úkol vytyčený 25. května 1961 v projevu na Rice University prezidentem Spojených států Johnem F. Kennedym: Do konce desetiletí dopravit astronauty na Měsíc a bezpečně je vrátit na Zemi.
Posádka dostala i několik vedlejších úkolů. Přivézt vzorky měsíčního materiálu, umístit na povrchu Měsíce televizní kameru a uskutečnit několik vědeckých experimentů – provést měření složení slunečního větru pomocí hliníkové fólie zachycující částice; zanechat zde laserový koutový odražeč k přesnému měření vzdálenosti Země–Měsíc a seismometr.
Posádka
Základní posádka Neil Armstrong (2) – velitel Michael Collins (2) – pilot velitelského modulu Buzz Aldrin (2) – pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise
Záložní posádka James Lovell (3) – velitel William Anders (1) – pilot velitelského modulu Fred Haise (0) – pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní (do července 1969) počet letů do vesmíru
Posádky pro Apollo 11 byly jmenovány koncem roku 1968. Podle zavedeného zvyku na místo hlavní posádky postoupila záloha letu o tři čísla nižšího, tedy Apolla 8. Tvořili ji Neil Armstrong, Fred Haise a Buzz Aldrin. Do záložní posádky přišli James Lovell a William Anders, přičemž místo pilota lunárního modulu zůstalo zatím neobsazené.
Předtím v červenci 1968 vypadl z posádky Apolla 9 Michael Collins kvůli operaci kostních výrůstků na páteři. Začátkem roku 1969 získal zpět letový status a v Armstrongově posádce nahradil Freda Haise, který se přesunul do záložní posádky. NASA informaci o přesunu oficiálně oznámila 9. ledna 1969.
Podpůrnou posádku tvořili Ken Mattingly, Ronald Evans a William Pogue. Začátkem roku 1969 se Bill Anders rozhodl, že na podzim téhož roku odejde do Národní rady pro letectví a vesmír. Ken Mattingly se proto připravoval spolu s ním, aby ho mohl nahradit, kdyby byl let Apolla 11 odložen.
Emblém a jména modulů Emblém mise Apolla 11 navrhl Collins, měl symbolizovat mírumilovný a americký charakter prvního přistání na Měsíci. Lovell navrhl použít orla bělohlavého, symbolu Spojených států z amerického státního znaku. Collins poté nakreslil obraz orla, vznášejícího se nad povrchem Měsíce se Zemí v pozadí a nápisem . Armstrong zamítl pro cizince nesrozumitelné anglické slovo , po váhání nad římskými číslicemi se shodli na Apollo 11. Instruktor Tom Wilson astronautům poradil olivovou ratolest jako symbol mírumilovnosti výpravy, umístili ji orlovi do zobáku. Vedení NASA usoudilo, že prázdné orlovy drápy nad Měsícem vypadají příliš uchvatitelsky, a proto olivovou větev přesunulo do nich. Posádka se rozhodla neuvést svá jména na emblému, aby reprezentoval všechny, kdo přispěli k přistání na Měsíci.
Poté, co posádka Apolla 10 pojmenovala svou loď Charlie Brown (velitelský modul) a Snoopy (lunární modul), podle postav z komiksu Peanuts, asistent manažera pro styk s veřejností Julian Scheer napsal řediteli Střediska pilotovaných letů (dnes Johnsonovo vesmírné středisko), aby požádal posádku Apolla 11 o serióznější pojmenování lodi. Zprvu byla používána jména Snowcone a Haystack,Např. v ale posádka se je rozhodla změnit. Pro velitelský modul vybrala jméno Columbia, po Kolumbiadě, obřím děle z románu Julese Verna Ze Země na Měsíc. V románu dělo, umístěné na Floridě, vystřelí náboj se třemi dobrodruhy, kteří obletí Měsíc a vrátí se na Zem. Columbia je také tradiční ženská personifikace Spojených států. Lunární modul dostal jméno Eagle, orel, podle orla v emblému výpravy.
Průběh letu První místo přistání pro lunární modul programu Apollo, v jižní části Moře klidu () okolo 20 km jihozápadně od kráteru Sabine D, bylo vybráno zčásti i proto, že bylo automatickými povrchovými sondami Ranger 8 a Surveyor 5 stejně tak i orbitální mapovacími sondami Lunar Orbiter charakterizováno jako relativně ploché a hladké a tím pádem snadné pro přistání i pro výstup na povrch. Armstrong ho pohotově hned po přistání nazval „Tranquillity Base“ (Základna Tranquility/Základna klidu).
Start a let k Měsíci náhled|Start Saturnu V s Apollem 11 Raketa Saturn V s Apollem 11 odstartovala ze startovacího komplexu 39A Kennedyho vesmírného střediska 16. července 1969 v 13:32:00 UTC (9:32:00 místního času). Oběžné dráhy dosáhla po 12 minutách. Po jednom a půl obletu Země se v 16:22:13 UTC znovu na šest minut zapálil třetí stupeň Saturnu (S-IVB) a uvedl Apollo na dráhu k Měsíci. Za půl hodiny (od 16:49 UTC) astronauti přestavěli loď – s velitelským modulem se odpojili, otočili ho a připojili k lunárnímu modulu. Poté, v 17:49, odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu.
Let k Měsíci trval tři dny. Navedení na dráhu k Měsíci bylo přesné, proto místo plánovaných čtyř korekcí dráhy astronauti provedli pouze jedinou asi v polovině cesty, 17. července v 16:17 UTC. O cestě vyprávěla posádka divákům v několika televizních reportážích – 17. července třikrát a počtvrté na druhý den. Po 17:21 UTC 19. července nad odvrácenou stranou Měsíce s pomocí motorů Apolla přešli na oběžnou dráhu Měsíce.
Přistání na Měsíci náhled|vlevo|Lunární modul Eagle po oddělení od velitelského modulu Columbia vyfotografovaný z Columbie Michaelem Collinsem Na druhý den, 20. července, se v 17:44 UTC Armstrong a Aldrin v lunárním modulu odpojili od velitelského modulu, ve kterém zůstal Collins. V 19:05 Armstrong a Aldrin zažehli motor lunárního modulu (DPS) a začali svůj sestup na povrch. Prvním zážehem se dostali na sestupovou dráhu s nejnižším bodem 15 km nad povrchem Měsíce, ve 20:05 zapálili DPS podruhé a zahájili vlastní sestup.
Brzy však zpozorovali, že motory byly v činnosti déle, míjejí orientační body o čtyři sekundy před plánovanou dobou a přistávají na kilometry daleko od původně plánovaného místa. Navigační a řídící počítač hlásily hned několik poplachů způsobených vychýlením z plánované trasy. To přinutilo posádku kontrolovat řízení modulu. V řídícím středisku NASA mladý operátor Steve Bales oznámil řediteli letu, že přes poplachy je bezpečné pokračovat v sestupu. Poplachy, které generoval program lunárního modulu, signalizovaly, že počítač není schopen dokončit výpočty ve vyhrazeném čase (). Jak se později zjistilo, počítač strávil neplánovaný čas obsluhou potkávacího radaru, který se během sestupu nepoužíval. Steve Bales za svoje „pokračujeme“ v napjaté chvíli sestupu obdržel ocenění NASA Group Achievement Award.
Hned jak posádka mohla obrátit svou pozornost zpět k výhledu ven, astronauti viděli, že počítač je vede přímo na místo plné velkých kamenů u velkého kráteru. Armstrong převzal ruční řízení lunárního modulu a navedl jej na přistání v 20:17:43 UTC. V nádržích sestupného stupně zbylo palivo na méně než 30 sekund letu.
Za první slova z povrchu Měsíce se všeobecně považují slova Neila Armstronga „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“, ačkoliv fakticky to byla Aldrinova slova „Signál kontakt.“ (), jež vyslovil poté, co se jedna z přistávacích sond lunárního modulu dotkla povrchu Měsíce.
Výstup na povrch Měsíce náhled|Neil Armstrong (vlevo) a Buzz Aldrin trénují výstup na Měsíc v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu Podle plánu měli astronauti před vycházkou pět hodin spát, byli totiž vzhůru od časného rána. Na místě však Armstrong s Aldrinem usoudili, že by neusnuli; rozhodli se proto rovnou zahájit přípravu k výstupu na povrch. Ta se místo plánovaných dvou hodin protáhla na tři a půl. Přes dvojici trojúhelníkových oken, ze kterých měli 60° výhled, astronauti vybírali místo pro balík s vědeckým vybavením () a vlajku Spojených států. Pět hodin před samotným výstupem na povrch Měsíce ještě vyndal Aldrin malou plastovou nádobu s mešním vínem a kousek hostie, načež přijal eucharistii.
Astronauti přistáli během měsíčního dne. NASA naplánovala přistání tak, aby oblast byla osvětlena Sluncem, což zajišťovalo dobrou viditelnost a přijatelnou teplotu. Přistání ve dne navíc znamenalo, že se mohla solární energie využívat a snížilo se riziko extrémního chladu. V oblasti přistání (Měsíční Moře klidu, Mare Tranquillitatis) byly denní teploty přibližně mezi +100 °C a +120 °C. Skafandry a lunární modul byly navrženy tak, aby chránily astronauty před těmito extrémy, pomocí izolace, odrazových vrstev a klimatizace.
Při výstupu z lunárního modulu měl Armstrong zpočátku problém projít průlezem se svým PLSS (, příruční systém pro zabezpečení životních podmínek – „batoh“, který měli astronauti na zádech). Podle veterána letů Apollo Johna Younga při návrhu batohu s PLSS nebylo zohledněno pozdější zmenšení průlezu lunárního modulu; takže nejvyšší puls astronautů byl zaznamenán v průběhu vstupů a výstupů z lunárního modulu.
Ve 2:39 UTC 21. července Armstrong otevřel průlez, vylezl ven a ve 2:51 UTC začal sestupovat po žebříku na povrch Měsíce. Kvůli kontrolnímu a ovládacímu panelu skafandru, připnutému na hrudi, si neviděl na nohy. Během sestupu po devítischodovém žebříku Armstrong zatáhl za ovladač, aby vyklopil oddíl s vybavením () složený na boku lunárního modulu a aktivoval v něm umístěnou televizní kameru. Obrázky byly nasnímány systémem pomaloběžné televize (, SSTV) a v pozemních střediscích je přes obrazovku snímaly kamery běžného televizního systému, což způsobovalo značnou ztrátu kvality. Signály byly zachyceny observatoří Goldstone v USA a v australském Honeysuckle Creek. O několik minut později bylo televizní vysílání přepnuto na signál z citlivějšího radioteleskopu v australské Observatoři Parkes. Přes některé technické a povětrnostní těžkosti, byl rozostřený černo-bílý obraz první procházky po povrchu Měsíce zachycen a ihned vysílán pro nejméně 600 milionů lidí na Zemi. Pásky s původním záznamem ve formátu SSTV (společně s telemetrickými daty) byly ztraceny (viz Ztracené pásky Apollo 11) a při pokusu o jejich nalezení bylo zjištěno, že byly na začátku 80. let 20. století přepsány, což bylo tehdy standardním postupem. V roce 2006 byly nalezeny původní záznamy telemetrických dat mise, avšak bez záznamu obrazu. V roce 2009 byly se souhlasem NASA zrestaurovány a zveřejněny nejlépe dochované záznamy.
Po popisu povrchu („vypadá jako velmi, velmi jemně zrnitý… je to skoro prach“), Neil Armstrong sestoupil ze žebříku lunárního modulu a jako první člověk v historii vkročil do jiného světa. Dne 21. července ve 2:56:15 UTC, šest a půl hodiny po přistání, vkročil na povrch Měsíce a pronesl památnou větu:
náhled|Neil Armstrong sestupuje po žebříku z lunárního modulu na povrch Měsíce