Bette Davisová (nepřechýleně Bette Davis, rodným jménem Ruth Elizabeth Davisová; 5. dubna 1908 Lowell– 6. října 1989 Neuilly-sur-Seine) byla americká filmová, divadelní i televizní herečka. Během své více než 50leté kariéry se stala hereckou ikonou a jako jedna z největších hollywoodských hvězd se objevila téměř ve 100 filmech.
Jedenáctkrát (naposledy v roce 1962) byla nominována na Cenu Akademie a dvakrát se jí podařilo nominaci proměnit. V roce 1979 také obdržela cenu Emmy za hlavní roli v televizním filmu Strangers: The Story of a Mother and Daughter a roku 1977 získala jako první žena v historii i Cenu za celoživotní dílo od Amerického filmového institutu.
Svou hereckou kariéru zahájila v roce 1929 na Broadway účinkováním ve stejnojmenné hře a brzy poté odcestovala do Hollywoodu, kde se pokusila uplatnit jako filmová herečka. Jelikož neodpovídala dobovému ideálu krásy, začala dostávat nejprve role nesympatických či narušených žen, které ji právě nejvíce proslavily. Ona s nimi však spokojená nebyla a neustále se pokoušela získat i jiný typ rolí. Hollywoodská studia jí, zejména ve 40. letech, nakonec dala příležitost zazářit i v ostatních rolích, převážně v romantických filmech. Na konci této dekády její sláva pohasla. Napsala dvě knihy pamětí: The Lonely Life (1962) a This 'n' That (1987).
Mládí a herecká kariéra Dětství a začátek herecké kariéry Ruth Elizabeth Davisová se narodila 5. dubna 1908 ve městě Lowell ve státě MassachusettsBaker, s. 4Robinson, s. 19 jako dcera Harlowa Morrella Davise, studenta práv z AugustySpada, s. 8Considine, s. 5Leaming, s. 14–15 a Ruth Augusty Davisové (rodným jménem Favórová) z Tyngsborough. Její rodiče byli protestanté a měli anglické, velšské i francouzské kořeny.Sikov, s. 14–15 V jejích sedmi letech se však rozešli a Ruth i se svou mladší sestrou Barbarou začala navštěvovat internátní školu Crestalban v Lanesborough.Spada, s. 22–23Leaming, s. 28 Na podzim roku 1921 se se svou matkou přestěhovala do New Yorku, kde ji matka zapsala na soukromou fotografickou školu Clarence White School of Photography významného amerického fotografa Clarence Hudsona Whitea na Manhattanu.Spada, s. 27Leaming, s. 31 Tehdy si Ruth také změnila své křestní jméno na Bette podle postavy Bette Fisherové z románu La Cousine Bette od Honoré de Balzaca.Spada, s. 18Hadleigh, s. 28 Ve studiu později pokračovala na další internátní škole Cushing Academy v Ashburnhamu,Spada, s. 37Leaming, s. 49 kde se seznámila se svým budoucím manželem Harmonem O. Nelsonem.Spada, s. 41Leaming, s. 52
Po celé dětství i mládí neměla žádné ambice stát se herečkou, až v roce 1926, kdy jako 18letá zhlédla divadelní inscenaci Divoká kachna s Blanche Yurkovou a Peg Entwistleovou.Spada, s. 51Considine, s. 14Hadleigh, s. 30 Herectví ji velmi oslovilo a brzy poté se pokusila zapsat do divadelní školy Evy Le Gallienne.Spada, s. 52Considine, s. 17Hadleigh, s. 31Leaming, s. 58 Ta však považovala Bette za nevznešenou a zcela nezasvěcenou, aby se mohla vzdělávat a vystupovat v jejím divadle.Spada, s. 54 Krátce na to se zúčastnila konkurzu do akciové divadelní společnosti slavného režiséra George Cukora a ani zde se jí nepodařilo udělat dojem.Spada, s. 67–69 Cukor jí nakonec nabídl týdenní angažmá v roli sboristky v divadelním muzikálu Broadway.Leaming, s. 64Quirk, s. 22 Po krátké zkušenosti s divadlem se v roce 1930 z New Yorku odstěhovala do Hollywoodu, kde se následně pokusila prosadit se u filmu.Leaming, s. 80 Ke kariéře filmové herečky ji nejvíce inspirovala Mary Pickfordová, kterou viděla v němém dramatu Malý lord Fauntleroy z roku 1921.Spada, s. 29
Na prvním konkurzu u filmového studia Universal Pictures však neuspěla a při druhém pokusu ji režisér William Wyler ze scény přímo vyhodil.Leaming, s. 94–95Quirk, s. 35 Příčinou však nebyl její herecký talent, ale narychlo přiřazený nepadnoucí kostým s hlubokým výstřihem.Leaming, s. 94 Šéf studia Carl Laemmle se ji chystal taktéž vyhodit, ale jeho záměr mu vymluvil kameraman Karl Freund, který upozornil na její „krásné oči“ a doporučil mu, aby ji obsadil do role v dramatu Špatná sestra (1931).Spada, s. 109Quirk, s. 37Robinson, s. 29 Bette Davisová tak debutovala ve filmu v roce 1931, ale snímek u kinopokladen propadlRinggold, s. 15 a ani její druhá role v dramatu Seed (1931) neupoutala téměř žádnou pozornost. Její první herecké výkony ve filmech provázelo také její poměrně nízké sebevědomí, jelikož obvykle hrála záporné role a spousta nadřízených ji neshledávala nejkrásnější. I šéf studia Leammle o ní pronesl, že je „přitažlivá jako Slim Summerville“ (tehdy 40letý herec, který nejčastěji účinkoval v bláznivých komediích).Hadleigh, s. 223
Studio jí přesto prodloužilo smlouvu o tři měsíce a po malé roli ve válečném dramatu Londýnský most (1931) ji zapůjčili menšímu studiu Columbia Pictures pro krimi drama The Menace (1932) a studiu Capital Films pro drama Hell's House (1932).Spada, s. 111Leaming, s. 93 Po jednom roce a šesti neúspěšných filmech u Universal Pictures se Laemmle rozhodl ukončit s ní spolupráci.Spada, s. 113 Bette se proto rozhodla vrátit se zpět do New Yorku, ale před odchodem ji zachránil její herecký kolega George Arliss, který si ji vybral pro hlavní ženskou roli v romantickém dramatu The Man Who Played God (1932) produkovaném studiem Warner Bros.Spada, s. 114–117Laming, s. 95Ronggold, s. 24 Bette sklidila za své herecké výkony poměrně kladné recenze a podařilo se jí upoutat i pozornost tisku.Quirk, s. 58 Magazín The Saturday Evening Post ji dokonce popsal jako krásnou a šarmantní a přirovnal ji k herečkám jako Constance Bennettová a Olive Bordenová.Quirk, s. 52 Vedení studia s ní následně uzavřelo pětiletou smlouvu a u studia zůstala na dalších 18 let.Leaming, s. 120Moseley, s. 160 vlevo|náhled|Bette Davisová ve filmu Of Human Bondage (1934)
Cesta na vrchol a soudní spor s Warner Bros. Během následujících dvou let se objevila v dalších 15 filmech (včetně krimi dramatu Three on a Match (1932)Ringgold, s. 34 nebo vězeňského dramatu 20,000 Years in Sing Sing (1932)Ronggold, s. 36), ale její průlomová role přišla až v roce 1934 s romantickým dramatem Of Human Bondage, založeném na románu O údělu člověka od Williama Somerseta Maughama.Spada, s. 134Ringgold, s. 57Leaming, s. 107 Snímek v produkci RKO Pictures vyvolal velký ohlas a Bette sklidila od kritiků nadšené recenze. Přesto se toho roku její jméno mezi třemi kandidátky na Oscara pro nejlepší herečku neobjevilo. Většina hereček nikdy nechtěla hrát ošklivé a nesympatické postavy, ale Bette je považovala za velkou příležitost a prostor naplno ukázat své herecké schopnosti. Ve Of Human Bondage se jí to podařilo skvěle a i prestižní magazín Life její výkon komentoval jako „pravděpodobně nejlepší herecký výkon, jaký kdy americká herečka před kamerou předvedla“.Baker, s. 18Leaming, s. 111 Navzdory pochvalným recenzím ji stále většina nadřízených záměrně přehlížela a dokonce i šéf studia Jack L. Warner ji odmítl zapůjčit studiu Columbia Pictures pro oscarovou komedii Stalo se jedné noci (1934) režírovanou Frankem Caprou. Warner ji místo toho obsadil do dramatu Housewife (1934).Leaming, s. 109 náhled|Bette Davisová v roce 1935 Když Bette nebyla za Of Human Bondage na Oscara ani nominovaná, časopis The Hollywood Citizen-News i jedna z nominovaných hereček, Norma Shearerová začali protestovat a zahájili kampaň, která vedení Akademie filmového umění a věd donutila vymyslet kompromis.Quirk, s. 92 Veřejnost si nakonec mohla prostřednictvím hlasování sama zvolila vítěze, což se stalo dosud jediným případem v historii, kdy bylo možné ocenit i neoficiálně nominovaného kandidáta.Spada, s. 140 Oscara toho roku nakonec přesto vyhrála Claudette Colbertová právě za komedii Stalo se jedné noci. Bette se však dočkala o rok později, kdy byla za drama Nebezpečná (1935) oficiálně nominována a nominaci se ji podařilo také proměnit.Spada, s. 149Leaming, s. 112 Ve svých 27 letech tak získala svého prvního Oscara a deník The New York Times ji oslavoval jako „jednu z nejzajímavějších amerických filmových hereček“.Ringgold, s. 65 Bette však cenu považovala jako dodatečné uznání za Of Human Bondage a označila ji za „cenu útěchy“.Leaming, s, 114
Na jaře roku 1936 požádala vedení studia Warner Bros., aby mohla u konkurenčního studia RKO Pictures natočit životopisné drama Marie Stuartovna (1936). Vedení Warner Bros. ji však odmítlo a přiřadilo jí role ve dvou nových filmech, napsaných speciálně pro ni; God's Country and the Woman a Mountain Justice.Quirk, s. 121 Krátce po začátku natáčení God's Country and the Woman, začala Bette protestovat a požadovat zvýšení platu. Jack Warner jí vyhověl a nabídl jí zvýšení týdenního platu z 1600 $ na 2000 $,Leaming, s. 119 což se však Bette zdálo pořád málo a dál požadovala ještě víc (plat jí později nakonec zvedli až na 3500 $ týdně). Warner jí žádné protesty nehodlal trpět, a kromě ponechání stejného platu ji v nákladném technicolorovém filmu nahradil Beverly Robertsovou. Bette nakonec během vyjednávání ohledně jejího platu a další role uzavřela smlouvu s britskou filmovou společností Toplitz na natočení filmu I'll Take the Low Road za 50 000 dolarů.Leaming, s. 122–123Leaming, s. 129
Dne 9. září 1936 podalo vedení studia soudní příkaz, který jí díky její smlouvě legálně zakazoval opustit zemi a podniknout cestu do Anglie.Leaming, s. 125 Bette se však nařízení studia rozhodla ignorovat a se svým manželem Harmonem O. Nelsonem přesto odcestovala. Smlouva se studiem Warner Bros. jí však nedovolovala natáčet u jiné společnosti bez jejich souhlasu,Leaming, s. 126 na což Bette dále reagovala veřejným prohlášením o dalším protestu proti příkazu, které 14. října nakonec vyvrcholilo soudním sporem.Leaming, s. 130 Soudce o pět dní později rozhodl ve prospěch studia a Bette neobvinil ze žádného porušení smlouvy, neboť k natáčení nedošlo a smlouva na I'll Take the Low Road tak padla. vlevo|náhled|Bette Davisová ve filmu Jezábel (1938)
Hollywoodská hvězda Po návratu do Spojených států pokračovala v natáčení dalších filmů a ještě téhož roku začala pracovat na film-noiru Poznamenaná žena (1937) inspirovaném případem gangstera Luckyho Luciana.Spada, s. 174Leaming, s. 136 Snímek je považován za jeden z nejvýznamnějších v její kariéře a odstartoval její nejslavnější období.Ringgold, s. 77 V roce 1937 se objevila rovnou v dalších třech filmech, včetně komedie It's Love I'm After a sportovního dramatu Kid Galahad (1937),Leaming, s. 137 kde si znovu zahrála s Humphrey Bogartem.Ringgold, s. 78–82Quirk, s. 128–129
Rokem 1938 také započala svou pětiletou sérii nominací na Oscara a téhož roku se jí podařilo nominaci i proměnit.Quirk, s. 143 Svého druhého Oscara získala za ztvárnění nevychované a provokativní jižanské krásky v romantickém dramatu Jezábel, ve kterém si zahrála mj. s Henrym Fondou nebo Margaret Lindsayovou.Ringgold, s. 86–87 Během natáčení si také začala románek s režisérem Williamem Wylerem.Spada, s. 178–180Leaming, s. 147 Film Jezábel i Bette se následně těšila velké oblíbenosti a Jack Warner začal uvažovat o dohodě s producentem Davidem O. Selznickem od studia Metro-Goldwyn-Mayer o jejím obsazení do role Scarlette O'Harové ve slavném historickém dramatu Jih proti Severu.Quirk, s. 137 Selznickovi však Bette nepřipadala vhodnáSpada, s. 174–175 a nakonec si místo ní vybral začínající Vivien Leighovou,Leaming, s. 177 která za roli dokonce vyhrála svého prvního Oscara.Spada, s. 226Quirk, s. 183 náhled|Bette Davisová na publikační fotografii z roku 1939