Moldavské knížectví

Moldavské knížectví nebo také vojvodství ( Țara Moldovei, staroslověnsky :File:Seal of 1392. Roman I of Moldavia.jpg:File:Seal of Stephen III of Moldavia.svg:File:Sigiliul lui Ștefăniță Vodă 1518.jpg:File:Sigiliul lui Petru Rareș 1533 (Siegel des Petru Rareș 1533).jpg), zkráceně Moldávie, bylo polonezávislé knížectví a léno Polského království, poté vazalský stát osmanské říše a později protektorát Ruska. Bylo založeno v polovině 14. století. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký (1457–1504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uherska, ale především osmanské říše. Proti ní se Štěpán snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit tribut. Jeho nástupce uznal pak lenní závislost své země na osmanské říši. Vazalství trvalo až do roku 1829, kdy Moldávie získala od osmanské říše samosprávu. Část Moldávie západně od řeky Prut byla v roce 1859 spojena s Valašskem a vytvořila s ním nezávislé Rumunsko. Část Moldávie východně od řeky Prut byla roku 1792 připojena k Rusku jako Besarábie, roku 1918 se stala součástí Rumunska.

Dějiny Vznik

První politické útvary Valachů, které předcházely moldavskému knížectví v určitých obdobích dějin Moldavska spojeného s Kyjevskou Rusí, vznikaly ve formě knížectví a vojvodství. Po období krátké nadvlády mongolsko-tatarských kmenů (13. století) a Uher (14. století) vzniklo první takovéto knížectví, kdy ho v oblasti řeky Moldava založil se svou skupinou Valachů kníže Bohdan I.

První moldavští panovníci náhled|upright=0.6|vlevo|Pohled na východní část knížecí pevnosti v Sučavě Prvním vládcem se stal Bohdan I., který se roku 1359 zbavil uherského vlivu, založil hlavní město Siret a stal se tak prvním nezávislým knížetem na území sahajícím od oblasti zpod Karpat až k jižním hranicím Černého moře. První moldavští panovníci nosili titul vojvoda a od začátku 15. století despota. Prvním panovníkem, který nosil tento titul byl Alexandr Dobrý (1400–1432). Jeho moc byla formálně neomezená: podepisoval listiny a smlouvy s ostatními představiteli okolních států a byl soudcem. Neobešel se však bez pomoci bojarů, bez jejichž účasti se neřešil žádný z problémů zahraniční a domácí politiky moldavského knížectví.

Součást Osmanské říše náhled|upright=0.7|vlevo|Bitva u Baie, 1467 Později se Moldavsko dostalo do lenní závislosti na polském státě. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký (1457–1504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uherska, ale především osmanské říše. Proti ní se Stěpán snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit daň (tzv. „charadž“) a jeho nástupce později uznal lenní závislost země na osmanské říši. Moldavského panovníka na trůn schvaloval turecký sultán. Na znak věrnosti mu knížata posílala své syny a příbuzné, kteří se v Istanbulu zdržovali jako rukojmí.

náhled|upright=0.3|vlevo|Znak (moderní design) Rolníci, kteří byli ještě v 15. století formálně svobodní, byli už v druhé polovině 17. století závislí na bojarech. Podle nového pravidla se všichni rolníci, kteří na půdě bojara odpracovali 12 let se automaticky stávali nevolníky. Během vlády knížete Vasilije Lupy (1634–1653) vznikly první moldavské zákony. Takto formulované trestní právo obsažené v zákonech fungovalo od jejich vzniku roce 1646 až do poloviny 18. století. Některá jeho ustanovení vydržela dokonce až do první poloviny 19. století, dokud na území Besarábie nezačaly platit zákony Ruského impéria.

V únoru roku 1654 despota Gheorghe Ștefan poslal do Moskvy k carovi svého posla s úpěnlivou prosbou, aby vzal moldavské knížectví pod svůj patronát a přičlenil ho k ruským poddaným. O této otázce se začalo jednat o dva roky později (1656); zůstala však neuzavřena, protože Rusko se v té době zmítalo ve válečném konfliktu se Švédskem. Avšak samotný fakt, že moldavský panovník vůbec požádal ruského cara o jednání, vyvolal u tureckého sultána negativní reakci, jejímž výsledkem bylo okamžité svrhnutí moldavského panovníka z trůnu.

V průběhu 16. a 17. století se na trůnu moldavského knížectví vystřídalo více než 50 panovníků. Ústřední moc byla slabá, v zemi vládla bojarská oligarchie – představitelé 75 nejvlivnějších šlechtických rodin.

V roce 1711 se Dimitrie Cantemir s ruským carem Petrem I. Velikým dohodl na vazalském vztahu moldavského a ruského panovníka; ruský panovník navíc přislíbil obnovit hranice moldavského knížectví z doby před tureckým jařmem. Společný postup ruské a moldavské armády proti Osmanům však skončil neúspěchem a plán vazalského vztahu moldavského knížectví k ruskému nevyšel.

náhled|upright=0.7|vlevo|Moldávie a Valašsko v roce 1782 Již v roce 1769 po postupných porážkach obsadila severní území Moldavského knížectví (Bukovina) vojska carského Ruska a v roce 1774 Habsburské monarchie. K ní pak bylo území jako vévodství Bukovina v roce 1775 podle Konstantinopolské dohody připojeno.

Východní část knížectví Moldávie východně od řeky Prut byla roku 1792 připojena k Rusku jako Besarábie (roku 1918 se stala součástí Rumunska). Zbylá část knížectví (ležící západně od řeky Prut) roku 1829 získala od osmanské říše samosprávu.

Mezi lety 1769 a 1854 bylo několikrát okupováno Ruským impériem. Od roku 1859 mělo společného knížete se sousedním s Valašským knížectvím s nímž se v roce 1862 sjednotilo, čímž vznikla Spojená knížectví Valašska a Moldávie, předchůdce dnešního Rumunska.

Moldavsko během rusko-tureckých válek

V období rusko-tureckých válek v 18. století ruská armáda třikrát osvobozovala území Moldavska zpod nadvlády osmanské říše. Podle mírové smlouvy z Küçük Kaynarca z roku 1774, kterou podepsala osmanská říše a Ruské impérium, získalo Rusko při podpisu smlouvy ochranu nad moldavským knížectvím, obdrželo právo chránit křesťany žijící v osmanské říši a zasáhnout v případě špatného zacházení s nimi. Osmanská říše musela moldavskému panovníkovi vrátit odebraná území a osvobodit podrobené obyvatelstvo od daní. Později od něj nemohla požadovat platbu daní během trvání rusko-turecké války v letech 1768 až 1774. Výsledkem těchto opatření bylo oslabení osmanského vlivu a posílení ekonomických vztahů s Ruským impériem, kam Moldavsko exportovalo víno a ovoce a odkud dováželo kožešiny, železné výrobky, plátno a lana.

Území mezi Jižním Bugem, Dněstrem a Prutem byly k Ruské říši připojeny na základě rusko-turecké války z let 1787–1792 a Bukurešťské smlouvy z roku 1812. Tak se Ruská říše v průběhu let 1787 až 1812 kromě jiného obohatilo i o dnešní území Podněstří (historická Besarábie).

Součást Ruského impéria Spojení moldavských území do jednoho s Ruskou říší neznamenalo opětovné vytvoření moldavské státnosti. Moldavské území bylo rozděleno na několik administrativních jednotek. Zvláštní právní status měla jen Besarábie, kde žila většina moldavského obyvatelstva. V prvních letech po připojení k Rusku byl zachován starý systém vlády v oblasti, který vyhovoval moldavským bojarům. Za základě přijatých „Pravidel dočasné vlády v Besarábii“ z roku 1813, na čele vlády v této oblasti stál gubernátor a oblastní vláda.

V roce 1816 byla na území Besarábie ustanovena funkce náměstka a o dva roky později (1818) Nejvyšší rada složená z jedenácti členů a krajský soud se dvěma komorami – trestní a občanskou. Trestní soud se řídil podle ruských a občanský soud podle moldavských zákonů. V roce 1828, po přijetí Úřadu pro vládu v Besarabské oblasti, byl na tomto území zaveden celoruský administrativní systém vlády. Na úřadech se přestala používat moldavština a od roku 1873 se z Besarábie stala Besarabská gubernie. Po jejím vzniku sem přesídlilo mnoho obyvatel ze zahraničí (Bulhaři, Gagauzové, Němci) jakož i z ukrajinských gubernií. Utíkali sem i rolníci, kteří se chtěli úchránit před nevolnictvím. Zde totiž měli vynikající přírodní podmínky a nevládl zde až tak krutý feudální útlak.

Moldavská území byla vždy předurčena pro zemědělskou činnost. Chov dobytka však postupně předstihl pěstování obilí a v polovině 19. století dosáhl svého vrcholu, kdy se jím v zemi zabývala většina lidí. Průmysl se rozvíjel pomalu, i přesto, že zde byly podmínky pro těžbu soli, lov a zpracování ryb.

V roce 1818 byli moldavští bojaři zrovnoprávněni s ruskou šlechtou, caranům se to nepodařilo, a tak i nadále zůstávali o krok vzadu za nevolníky v Rusku. Byli však prohlášeni za „svobodné zemědělce“ a za požívání panských a řeholních výhod museli pracovat na panském a platit obrok. Malí rolníci méně záviseli na feudálech a plnili funkci tzv. daňových rolníků. Reforma zemědělství, která v této oblasti proběhla v roce 1864 pozitivně ovlivnila rozvoj kapitalistických forem výroby, farmaření a pronajímání půdy. Besarábie se stala jednou z gubernií obchodní a obilné ekonomiky, která rychlým tempem posouvala dopředu rozvoj vinohradnictví, ovocnářství a pěstování tabáku. Významnou úlohu v ekonomice gubernie měl obchod.

V roce 1820 se v Kišiněvě rozproudila revoluční propaganda. Město se stalo jedním z center revolučního hnutí v Rusku. Děkabristé tu mezi vojáky šířili propagandu a připravovali se na ozbrojené povstání. Aby byla propaganda úspěšná, rebelové využili založení zednářské lóže „Ovidius“ v roce 1821 a navázali užší kontakt s tajným politickým spolkem řeckých povstalců Filiki Eteria, který působil v oblasti Besarábie. Výsledkem děkabristického snažení bylo vypuknutí povstání ve čtyřech ze šesti pluků 16. divize, které však bylo rychle potlačeno a hlavní aktéři povstání zatčeni.

Roku 1829 získala Moldávie od osmanské říše samosprávu. Část Moldávie západně od řeky Prut byla v roce 1859 spojena s Valašskem a vytvořila s ním nezávislé Rumunsko.

Symboly Moldavská vlajka (korouhev)

Znak

Podoba Popis Podoba Popis Podoba Popis střed|90px pečeť Štěpána III. Velikého(1457–1504) střed|65px rekonstrukce znaku Štěpána III. (1457–1504) střed|70px znak v roce 1586 střed|70px znak za vlády Árona Tyrana(1591–1592, 1592–1595) střed|75px znak v roce 1643 střed|100px historický znak Moldávie1806–1807 střed|80px státní znak v roce 1855 (vyobrazení z cestovního pasu) střed|45px malý znak z vojenského praporu z roku 1849 střed|90px reprodukce státního znaku podle cestovního pasu (1855)

Geografie

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Moldávie Seznam moldavských knížat Kostely v Moldávii – skupina sakrárních staveb z období vlády Štepána III. Velikého, v současnosti součást světového kulturního dědictví UNESCO

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Moldavska Kategorie:Historická území Rumunska Kategorie:Podunajská knížectví Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově

Moldavské knížectví

Źródło i licencja