Václav Příhoda, křtěný Václav Karel (7. září 1889 SányMatriční záznam o narození a křtu Václava Příhody farnost Sány – 18. listopadu 1979 Praha) byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Jeho působení rozšířilo možnosti české pedagogiky do světových dimenzí a prohloubilo podvědomí o potřebě školské racionalizace a nutnosti učinit pedagogiku exaktnější a vědečtější.
Životopis Život Narodil se v Sánech u Poděbrad v početné učitelské rodině řídícího učitele Čeňka Příhody a jeho ženy Marie rodem Houžvičkové z obce Kluky. V útlém věku přišel Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Marie Příhodové farnost Sány o matku a v témže roce, kdy se jeho otec znovu oženil, začal navštěvovat obecnou školu – zpočátku pod učitelským vedením svého otce samého, později pak u profesora Josefa Vosáhla, mladého pokrokového učitele, kterého Příhoda velmi obdivoval a jehož působení mělo velký vliv na Příhodovo pozdější působení.
V roce 1901 zahájil studium gymnázia v Kolíně, které z důvodu stěhování do Prahy úspěšně dokončil v roce 1909 na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Tentýž rok zahájil na filozofické fakultě Univerzity Karlovy studium psychologie, pedagogiky, noetiky a jeho oblíbené filologie němčiny a francouzštiny.
V roce 1911 prodělal tuberkulózu, která byla pro jeho nevlastní matku a řadu sourozenců smrtící. Během náročné léčby však nadále pokračoval ve studiu, díky kterému byl od roku 1914 oprávněn učit francouzštinu a němčinu na středních školách. Učitelskou kariéru zahájil na pražském gymnáziu ve Slovenské ulici a Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze.
V roce 1918 se oženil s Julií Kadrmanovou, která však v roce 1922 zemřela na leukemii. Po její smrti odjel Příhoda do USA, aby prohloubil své znalosti o experimentální pedagogice na chicagské univerzitě a během tohoto pobytu se stihl podruhé oženit s Američankou Melisou Clarkovou.
Kariéra Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Tyto reformy podpořil svým pedagogicko-psychologickým dílem Psychologický výběr ve výchově zaměřeným zejména na organizaci a obsah čtyř stupňů školy, kterou se mu podařilo prosadit až v roce 1928.
Na doporučení Otokara Chlupa se orientoval zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat.
Za svůj život podnikl několik cest do USA. Cílem těchto cest bylo studium na pedagogických fakultách amerických univerzit a sběr zkušeností od předních filozofů a psychologů jako byl například John Dewey nebo Edward Thorndike.
V roce 1924, kdy působil v USA, byl vyzván k návratu do Česka, aby habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945.
Kromě Univerzity Karlovy působil na vysoké škole studií pedagogických, kde studenty seznamoval s doposud neznámými pohledy na pedagogiku a s možnostmi jejího zkoumání. Tímto vychoval generaci nově myslících učitelů a zapříčinil větší zájem o pedagogickou profesi a svým dílem posílil zvědečtění této profese.
V letech 1928–1929 byl pověřen vedením nově vzniklé Reformní komise, která měla připravit školskou reformu. V reformě se promítly jeho zkušenosti ze zahraničí, a tak v jeho Organizačním a učebním plánu reformních škol můžeme najít prvky amerických, švýcarských, německých i francouzských škol.
Navrhl čtyřstupňový system československých školː Škola úvodní dvouletá (byla určena pro žáky šesti až osmileté) Škola obecná tříletá I. stupně Komenium (škola čtyřletá II. stupně) Atheneum (škola čtyřletá III. stupně) – tato škola umožňovala absolventům a absolventkám měšťanských škol doplnit chybějící předměty a získat maturitu rovnocennou maturitě z víceletých gymnázii, tedy skládat přijímací zkoušky na vysokou školu. Škola vysokáRůžena VÁŇOVÁ, Karel Rýdl, Josef ValentaːVýchova a vzdělání v českých dějinách, díl IV./1. Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem, (obecné školství 1848-1939, střední školství a učitelské vzdělání 1914-1939). Praha: Karolinum 1992. ISBN 80-7066-607-2. s. 136.
Příhoda v Praze založil první (ale i jedinou) reformní střední školu Athenaeum, která umožnila absolventům a absolventkám pokračovat ve studiu na vysokých školách. Absolvoval ji například Radegast Parolek.
V roce 1945 se stal generálním inspektorem všech škol na ministerstvu školství, Avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně pedagogické a vývojové psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky.
Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám.
Základní myšlenky v úsilí o racionalizaci školského systému Před Příhodovým nástupem bylo české školství ovlivňováno dvěma přístupy:
Tradičně didaktickým Romanticko-reformním reprezentovaným tvůrčími učiteli.
Mezi tyto novodobé učitele patřil kromě Příhody i například J. Uher.
Ač měli oba pedagogové stejný cíl, jejich názory se v mnohém lišily. Uhrův plán byl zaměřený hlavně na vnitřní obsahovou reformu a vycházel z již stávajícího stavu. Příhoda byl v tomto velmi radikální a za tento nekompromisní radikalismus měl řadu odpůrců, kteří pro jeho novodobé názory neměli pochopení a přistupovali k němu s určitou nedůvěrou a skepsí. Valná většina však brala jeho nově vypracovaný návrh jednotné diferencované a pracovní školy, který byl v roce 1928 poprvé zveřejněn, velmi pozitivně.
Základní myšlenky, které se promítaly v Příhodově úsilí o racionalizaci školského systému, jsou:
Škola má být jednotná, vnitřně diferencovaná Školský systém má být elektivní, tj. žák si vybírá z řady volitelných předmětů Žák má získávat vědomosti na základě vlastních zkušeností Moderní škola nemůže stanovovat žákům stejný cíl a osnovy, neboť je nutné uplatňovat diferenciaci k inteligenci žáků Učení má být individuální – žák si sám rozvrhne svou práci a výsledky konzultuje se spolužáky Ve školách mají vznikat pracovní družstva, ve kterých žáci rozvíjí své sociální zkušenosti
Konec života Zemřel roku 1979 a následně byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo Nejvýznamnějším dílem se stala Racionalisace školství, funkcionální organizace školské soustavy (1930). Hlavní myšlenky díla odkazují na:
Aktivitu žáků Individuální učení Kolektivní výchovu Aktivní činnostní přístup upřednostněným před verbálním učením Koedukaci Potlačení diferenciace Jednotné školy
Další možná díla:
Psychologický výběr ve výchově (1925) Vědecká příprava učitelstva (1937) Idea vysokého učení (1945) Úvod do pedagogické psychologie (1954) Ontogeneze lidské psychiky I.-IV. (1956-1974)
Vyznamenání 1966 Medaile Jana Amose Komenského 1969 Řád republiky 50px|řád Rep
Odkazy Literatura 1972 Některé významné osobnosti kolínského gymnásia (Ředitelé a profesoři, Vynikající žáci ústavu), 100 let kolínského gymnásia, str.50-59 2004 Členové České akademie věd a umění 1890 – 1952, Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
Reference
Externí odkazy
Databáze Národní knihovny ČR, Příhoda, Václav, 1889-1979
Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Narození 7. září Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození v Sánech Kategorie:Úmrtí 18. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži