The Cambridge History of Later Medieval Philosophy (plným názvem The Cambridge History of Later Medieval Philosophy: From the Rediscovery of Aristotle to the Disintegration of Scholasticism, 1100-1600; v odborné literatuře často citovaná pod zkratkou CHLMP) je anglicky psaná publikace o dějinách středověké filosofie. Jejími hlavními editory jsou Norman Kretzmann (Cornell University, Ithaca, NY), Anthony Kenny (tehdy Balliol College, University of Oxford) a Jan Pinborg (Kodaňská univerzita); na novějších vydáních se podílela také Eleonore Stump. Kniha vydalo nakladatelství Cambridge University Press poprvé v r. 1982; kniha posléze vyšla v mnoha dalších nezměněných vydáních.
Obsah knihy Tuto více než tisícistránkovou knihu tvoří 46 samostatných studií předních odborníků na daná témata, dále část s biogramy mnoha středověkých myslitelů a velice obsáhlá, skoro stostránková bibliografie primární i sekundární lietartury.
Studie jsou rozděleny do 11 tematických celků a postupně jsou tedy probrána rozličná témata týkající se středověké filosofické literatury, postavení Aristotela a jeho spisů ve středověku, středověké logiky, metafyziky a epistemologie, přírodní filosofie, středověké filosofie mysli, etiky a politiky. Závěrečná část je pak věnována dalšímu vývoji středověké filosofie až k období tzv. druhé scholastiky.
Většina přispěvatelů patří do okruhu anglosaské filosofie analytické orientace; není tedy divu, že velký prostor je věnován středověké logice – jeden oddíl je věnován rané středověké logice do Abélarda (tj. tzv. logica vetus), další dva oddíly reflektují velký rozvoj logiky, k němuž došlo během období zvaného logica modernorum, při čemž jedna část je věnována sémantickým teoriím (zvláště proprietates terminorum, supozice, insolubilia a modistická spekulativní gramatika), druhá tématům toho, co dnes chápeme jako výrokovou logiku (probírají se zde tedy topiky, consequentiae, obligationes, středověká modální logika a logika tzv. budoucích nahodilých událostí.
Hodnocení a ohlas Dobová recenze Williama Courtenaye, která vyšla v r. 1985 v časopise Speculum byla velmi příznivá a dobře zachycovala nadšení v akademických kruzích, které kniha v 80. letech vyvolala. Od dřívějších publikací se jasně odlišovala novým přístupem ke středověké filosofii,Tyto "nové", resp. bezmála 30 let staré přístupy ke zkoumání středověké filosofie dosud nedorazily do způsobu traktování středověké filosofie běžného v české akademickém prostředí. kterým si patrně můžeme vysvětlit velkou oblibu, kterou kniha (nejen) v anglosaském světě dodnes má.
Tento nový přístup spočívá v tom, že kniha nepostupuje tradičním, víceméně chronologickým probráním obvyklých témat středověké filosofie ("opětovné objevení Aristotela, vzestup scholastiky ve 12. stol., křesťanský aristotelismus, Bonaventura, Tomáš Akvinský, Jindřich z Gentu, Jan Duns Scotus, Vilém Ockham"Courtenay, s. 166.), ale naopak volí tematický přístup, při čemž i výběr témat se odklání od tradičních ("ontologie, metafyzika, přirozená theologie, vztah víry a rozumu, jsoucno a esence, existence Boha, kauzalita" ) a přináší nová témata pro výzkum středověké filosofie (kterými jsou např. "lingvistická logika, epistemologie, přírodní filosofie a přidružená témata" ). Jelikož tato témata se rozvíjela nejvíce ve 14. století, je relativně velký prostor věnován autorům této doby.Filosofie 14. století bývala v tradiční historiografii středověké filosofie (a v česky psaných publikacích často doposud je) hodnocena jako období úpadku a rozpadu údajné jednoty scholastické filosofie prezentované především Tomášem Akvinským, kterou prý způsobil především nominalismus v čele s Vilémem Ockhamem. Rozsáhlé výzkumy středověkých textů provedené ve 20. století však ukázaly, nejen že žádná jednota filosofie patrně nikdy neexistovala, ale že navíc nominalismus 14. stol. otevřel některá témata v logice a přírodních vědách, na která posléze navázela věda novověká (Ockhama od nařčení ze zničení středověké filosofie očistil především Philotheus Boehner).
Drobné nedostatky tohoto přístupu lze spatřovat v tom, že v knize není věnováno příliš mnoho místa středověké theologii ("navzdory zaměření [knihy] na dobu, ve které theologie, filosofie a věda byly úzce provázány" ) a prakticky se v ní také mlčí o "platonismu 12. století, sporu o věčnost světa nebo o rozvoji představy o absolutní a řádné mociPro rozdíl mezi absolutní mocí (potestas absoluta) a mocí danou řádem a na něm závislou (potestas ordinata) viz HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. Olomouc, 2000, s. 253-255., které se stalo analytickým nástrojem pro středověkou filosofii stejně jako pro theologii"Tamže, s. 167.).
Kniha se stala klasickou příručkou pro středověkou filosofii; v r. 2010 však vyšly v nakladatelství Cambridge University Press nové dvousvazkové dějiny středověké filosofie, které mají podobný název – The Cambridge History of Medieval Philosophy.
Seznam přispěvatelů a jejich příspěvků Do knihy přispěli těmito studiemi následující badatelé (řazeno podle pořadí jejich studií v knize):http://www.cambridge.org/catalogue/catalogue.asp?isbn=9780521369336 Norman Kretzmann – Introduction; 11. Syncategoremata, exponibilia, sophismata Anthony Kenny – 1. Medieval philosophical literature (spolu s Janem Pinborgem) Jan Pinborg – 1. Medieval philosophical literature (spolu s Anthonym Kennym); 13. Speculative grammar Bernard G. Dod – 2. Aristotle latinus C. H. Lohr – 3. The medieval interpretation of Aristotle Sten Ebbesen – 4. Ancient scholastic logic as the source of medieval scholastic logic D. P. Henry – 5. Predicables and categories Martin M. Tweedale – 6. Abelard and the culmination of the old logic L. M. De Rijk – 7. The origins of the theory of the properties of terms Alain De Libera – 8. The Oxford and Paris traditions in logic Paul Vincent Spade – 9. The semantics of terms; 12. Insolubilia; 16. Obligations B. Developments in the fourteenth century Gabriel Nuchelmans – 10. The semantics of propositions Eleonore Stump – 14. Topics: their development and absorption into consequences; 16. Obligations A. From the beginning to the early fourteenth century Ivan Boh – 15. Consequences Simo Knuuttila – 17. Modal logic Calvin Normore – 18. Future contingents John F. Wippel – 19. Essence and existence Marilyn McCord Adams – 20. Universals in the early fourteenth century Joseph Owens – 21. Faith, ideas, illuminations and experience John F. Boiler – 22. Intuitive and abstractive cognition Christian Knudsen – 23. Intentions and impositions Eileen Serene – 24. Demonstrative science James A. Weisheipl – 25. The interpretation of Aristotle's Physics and the science of motion Edward Grant – 26. The effect of the condemnation of 1277 Edith Dudley Sylla – 27. The Oxford calculators John E. Murdoch – 28. Infinity and continuity Z. Kuksewicz – 29. The potential and the agent intellect; 31. Criticisms of Aristotelian psychology and the Augustinian-Aristotelian synthesis Edward P. Mahoney – 30. Sense, intellect, and imagination in Albert, Thomas, and Siger J. B. Korolec – 32. Free will and free choice Alan Donagan – 33. Thomas Aquinas on human action Georg Wieland – 34. The reception and interpretation of Aristotle's Ethics; 35. Happiness: the perfection of man Timothy C. Potts – 36. Conscience D. E. Luscombe – 37. Natural morality and natural law; 40. The state of nature and the orign of the state Jean Dunbabin – 38. The reception and interpretation of Aristotle's Politics A. S. McGrade – 39. Rights, natural rights, and the philosophy of law Jonathan Barnes – 41. The just war E. J. Ashworth – 42. The eclipse of medieval logic Lisa Jardine – 43. Humanism and the teaching of logic W. Keith Percival – 44. Changes in the approach to language John A. Trentman – 45. Scholasticism in the seventeenth century P. J. Fitzpatrick – 46. Neoscholasticism
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy Kniha na stránkách Cambridge University Press Náhled knihy na Google Books
COURTENAY, William J. Review. Speculum. 1985, roč. 60, č. 1, s. 165-167.
Kategorie:Filozofická literatura